O tom, jak z trosek a zapomnění rodina s pěti dětmi vdechla nový život opuštěnému místu vypráví Marie Vraná Růžička. S laskavým úsměvem zdobí obálku PRAVÉHO DOMÁCÍHO SRPNA a uvnitř časopisu popisuje cestu od úspěšného byznysu k pomalému životu uprostřed křivoklátských lesů.
Odvaha změnit vše od základů
Na začátku roku 2021 stála Marie Vraná Růžička se svou rodinou na rozcestí. Uzavřeli velkou životní etapu – prodali dům i firmu v soukromém školství, kterou budovali dlouhých dvacet let. S pěti malými dětmi se rozhodli vydat vstříc jednoduššímu způsobu bytí. Toužili po životě v těsném sepětí s přírodou, po částečné soběstačnosti a chovu zvířat.
Jak si je místo našlo
Najít to správné místo nebylo jednoduché a Marie už začínala propadat beznaději, když přišel nečekaný telefonát od kamaráda Michala. Bez obalu oznámil, že by o něčem věděl, ale že je to „v úplný pr*eli“. Marie hned druhý den sedla do auta a jakmile na místo dorazila, věděla, že je „doma“. Našla kouzelný kout v křivoklátských lesích u Zbirožského potoka, pouhou hodinu od Prahy, ale přesto uprostřed panenské přírody.
Pohádková proměna uprostřed CHKO
Cesta k vytvoření nového domova vedla i přes vyřízení stavebního povolení v chráněné krajinné oblasti (CHKO). Nebylo to snadné, ale rodina to zpětně vnímá pozitivně: Je dobře, že ochrana přírody má u nás přednost před činností člověka.“
S pomocí architekta a šikovných řemeslníků se jim podařilo zrekonstruovali starý bungalov a proměnit ho v malebnou chaloupku, která dnes slouží k ubytování hostů. Velká sedmičlenná rodina v něm na začátku žila dva roky, než dostavěli hlavní dům.
Zapomenutý příběh Bedřišky
Po nastěhování si Marie všimla, že místní lidé z nedaleké vesnice tomto místu neřeknou jinak než „Židovna“. Začala pátrat v archivech, kde objevila silný příběh rodiny Fischlových – Viléma a jeho ženy Bedřišky. Oba byli roce 1942 deportováni do koncentračního tábora, ze kterého se již nikdy nevrátili. V ten moment dostalo místo ještě hlubší rozměr. S úctou k ženě, která na toto místo kdysi přišla se stejným záměrem jako ona – žít v klidu se svou rodinou, pojmenovala Marie usedlost Statek Bedřiška.
Od pionýrů k tichému domovu
Místo patřilo v padesátých letech Železárnám Hrádek, které zde provozovaly pionýrský tábor, a dodnes sem občas jezdí bývalí táborníci zavzpomínat na svá dětská léta. Od roku 2000 však areál chátral za plotem a sloužil jen jako technické zázemí.
Dnes je všechno jinak. Statek opět žije smíchem dětí, pobíháním zvířat a každodenním hospodařením s úctou k okolní přírodě. A i když nebylo snadné ho vybudovat, Marie cítí vděčnost, že zde může s rodinou žít.
Celý příběh statku Bedřiška plný nádherných fotografií najdete v srpnovém tištěném vydání Pravého domácího časopisu! Kochejte se krásou, laskavostí a dopřejte si chvíli klidu s voňavým papírovým čtením.
