radí v rozhovoru pro PRAVÝ DOMÁCÍ ČERVENEC tanečník a pedagog Filip Staněk.
Vystudoval tanec, herectví a k tomu všemu ještě filozofii. Nejdřív stíhal všechno současně, což si vybralo daň na zdraví i osobním životě. Dnes se proto vědomě snaží o pravý opak: „Jak stárnu, přišel jsem na to, že větší radost mi přináší stíhat toho méně, ale dělat to pořádně.“
Vlastní cestou a bez škatulek
Filip Staněk sice pochází z rodiny lékařů a inženýrů, ale už jako malé dítě, uhranuto tancem Michaela Jacksona, si dokázal zarputile prosadit svou vlastní uměleckou vizi. Vyhýbá škatulkám a fixní identitě. Jde v tom dokonce tak daleko, že se vzdal vnějších ocenění a ve jménu vnitřní svobody si z fakulty ani nevyzvedl vysokoškolský diplom. Místo sbírání trofejí raději kráčí po cestě neustálého hledání a naslouchání vnitřnímu hlasu.
Jak skrze tělo objevit svobodu
Naše těla často zapomínají, jak se svobodně a přirozeně hýbat, zatímco mysl zůstává uvězněná v kolotoči každodenních starostí. V západní kultuře jsme tanec degradovali na estetickou zábavu a úplně jsme se odpojili od jeho hlubokého, léčivého a komunikačního potenciálu. Přitom stačí odložit předsudky o věku, váze či talentu a dovolit tělu mluvit jazykem, který nepotřebuje slova a dokáže vyjádřit i to, na co mluvená řeč nestačí.
Jazyk, od kterého jsme se odpojili
„Tanec je jako jazyk. Prostředek, který umožňuje vyjádřit se, komunikovat i těšit se z něj samého. Když komunikujeme pouze slovy, brzy zjistíme, že máme jiné názory a vzniká neshoda. Tanec nám může otevřít jiné formy komunikace, bytí i spolubytí.“ V tanci mizí potřeba neustále něco obhajovat. Když spolu lidé tančí, propojují se na hlubší úrovni, kde není prostor pro hádky.
SMART BODY: návrat k pohybu bez předsudků
Systém SMART BODY Filip vytvořil pro lidi, kteří se chtějí hýbat, ale do tanečních lekcí je nikdo nedostane. Metoda je otevřená každému bez ohledu na věk, zkušenosti či fyzické dispozice. Filip pracuje s profesionálními tanečníky, dětmi, herci, ale i s širokou veřejností. Na jeho workshopy běžně chodí lidé starší padesáti let. Nejstarší účastnici bylo 80 let!
Nejčastější překážkou začít bývají mentální bloky. Máme tendenci si namlouvat, že jsme: příliš staří, příliš tlustí, nemocní, nebo že se to pro nás prostě jen „nehodí“. Jakmile ale tyto předsudky odhodíte a vstoupíte do sálu, vaše tělo začne samo objevovat zapomenuté možnosti pohybu.
Pocit absolutní moci
Filip sám přiznává, že největší uspokojení dnes nachází v improvizaci. „Předem dané choreografie jsou vize někoho jiného. Ale když se hýbu, jak chci já, když se cítím v těle svobodně, silně, v kondici a jde mi to s lehkostí, tak to je pocit ohromné moci. Moci v tom skutečném slova smyslu – že mohu, co chci.“
A právě tento pocit, že vaše tělo dokáže cokoliv, co si zamane, si můžete odnést z lekce i vy. Největší odměnou pro učitele totiž není potlesk na velkém jevišti, ale rozzářené oči a zpětná vazba od lidí, kterým pohyb vrátil ztracenou životní jiskru.
Celý rozhovor Pavla Ovsíka s Filipem Staňkem, který jde do hloubky umění, filozofie i lidského bytí, najdete v červencovém čísle Pravého domácího časopisu.
Ať je vám po jeho přečtení do tance!
