„Ahoj, jsem Petra a jsem nomofobik“, špitnu v kruhu anonymních nomofobiků, kde věříme, že i tuhle závislost lze mít pod kontrolou. Pokud ještě nevíš, co to nomofobie je, asi si to vyhledej, protože v tom kruhu nejspíš sedíš s náma. Jsem Petra, jsem nomofobik, a přesto (nebo právě proto) vydávám už 13 let papírový časopis, svůj střípek naděje, že lidstvo nemusí totálně znomofobizovat
Čas čtení: 6 minut
Na pohled (skoro) stejné, v těle úplně jiné
Je sobota ráno, máš volno, všude je uklizeno. Zaliješ si kávu nebo čaj, máš čas pro sebe a začteš se do textu o tvém oblíbeném tématu. Nějak takhle popsala na své přednášce atmosféru víkendového dne spisovatelka a lektorka přes „socky“ Michelle Losekoot. Situaci jsme si představili a následně měli popsat rozdíl našich prožitků když článek čteme na papírovém podkladě a když na digizařízení. Debata, která následovala, byla plodná, a netřeba ji popisovat, protože ono je, myslím, jasné jako facka, co jsme při této jednoduché imaginaci ve vzácné shodě zjistili.
A já si řekla – OMG (nebo spíš „ty vole“), jsem v klinči. Chci se tady naučit, jak využít digimédium pro propagaci papíru. Časopisu! V úplně staromódní formě, která vylezla z tiskařského stroje! Johanne Guttenbergu, jde tohle vůbec?!? Nevím, ale dám tomu šanci… (BTW, pokus se sobotním ránem najdeš v knížce od Michelle Jak na sítě na straně 31 – ověř si to v nejbližším knihkupectví 😊)
Hmotná kniha ti může přinést tělesné a emocionální zážitky, kterých máš chronický nedostatek, a možná už jsi na ně i zapomněl(a). A totéž svede papírový časopis. V zásadě jakýkoliv, ale když ho jako nosič podpoří nejen papír, ale i grafika, která je vzdušná, čistá a dává prostor tvým myšlenkám, zažiješ vizuální detox v té nejčistší podobě. Proto od letošního jarního PDČ přinášíme lidským bytostem klidnější grafiku, která ale zpracovává stále stejné opravdové lidské příběhy. Jsme tým nadšenců, z nichž každý má nohy na zemi a v kapse mobil, který neplánuje hodit do popelnice. Protože mobil je fajn mít. Zároveň jsme ale tak trochu snílci, kteří věří, že stránky Pravého domácího časopisu můžou pohladit vaši vyčerpanou duši. A dokonce i zlepšit svět.
Tak co vlastně chceš a co nechceš?
Když se tě zeptám, kterou verzi sobotního čtenářského rána (z nabídky Michelle Losekoot) by si tvůj nervový systém vybral, tuším, co odpovíš. A když se zeptám, kterou verzi sobotního rána zažíváš častěji, je mi to taky jasný. Protože jsi stejně jako já nomofobik. Feťák. Možná to zní tvrdě, ale digitální závislosti jsou podle mnoha odborníků mnohem nebezpečnější než alkohol nebo drogy. A jsou tak neprobádané, zákeřné a těkavé, že je tu jen málo LIDSKÝCH hlav, které si s léčbou téhle civilizační pandemie, ví rady. Jedním z nich je známý neurolog Martin Jan Stránský, který v rozhovoru pro Český rozhlas varuje, že počítače a mobily mají devastující vliv na naši inteligenci i mozek a důrazně doporučuje lidem napříč generacemi, aby si dávali fakt majzla. Zatímco u displejů jen pasivně přijímáme, papír nás nutí k aktivitě a skutečnému přemýšlení. A přemýšlení… to někdy bolí.
Takže tě teď požádám, aby sis představil/a nedělní večer. Tu chvíli, kdy můžeš v telefonu nahlédnout do některé z aplikací pro digitální rovnováha. Určitě v mobilu nějakou taky máš nainstalovanou. Jako alibi, že má tvé scrollování a digitální prokrastinace nějaký řád a omezení. Ale té nemilosrdné pravdě průměrného času stráveném na mobilu, se nechceš podívat do očí. Hele, ono stačí, že tu apku mám, stejně už umím od oka „odhadnout“, že od minulé neděle, jsem klikala a nechala se ozařovat modrým světlem průměrně max dvě hoďky. Je to pohodlnější než zjistit, že to byl dvojnásobek. A už vůbec to číslo nechci násobit sedmi, třiceti… třistašestašedesáti!!! Co všechno jsem za tu dobu mohla DOOPRAVDY zažít?
Hej, mobile, sem mi fakt nelez!
Občas se každý z nás potřebuje zavřít do svého vlastního prostoru. Někam, kde na mě nemluví ani děti, ani partner, ani kamarádi. Kde jsem jen j a moje myšlenky, které můžu pozorovat. Právě tehdy se aktivuje tzv. defaultní mód mozku, kdy se obracíme do svého nitra, vynořují se vzpomínky, plány, sny a úvahy o sobě i druhých. Tento systém je zásadní pro zdravé fungování psychiky, formování identity, upevňování našeho místa ve společnosti.
Neustálé zahlcování mysli cizím obsahem nás o tyto důležité procesy ochuzuje. Pokud máte schopnost „jen tak být“ potlačenou, vědomě ji kultivujte, jak radí portál Terapie.cz, který vznikl v době pandemie COVID-19, která zásadně zvýšila využívání digitálních technologií, což u některých lidí prohloubilo závislostní vzorce chování.
Pandemie pominula, ale projekt Terapie existuje dál. A přibývají další a další portály a odborná pracoviště a všichni mají napilno. I s jejich pomocí a inspirací si můžeš vytvořit vlastní „analogový ostrov“, kde je jen tvoje křeslo, lampa a papír. A na dveřích dvě cedulky:
Mobilům vstup zakázán!
a
Návštěvy zápisníků, knížek, pastelek, bloků a časopisů vítány.
A v tomhle prostoru se mazli s papírem, vnímej, jak voní, jak má každý druh papíru na omak jinou strukturu, jak jeho stránky šustí, jaký zvuk vydává tužka, když si zaškrtneš důležitý odstavec, jak znějí nůžky, kterými si vystřihneš fotku, co tě zrovna oslovila. Buď tady a teď. Mimo nekonečno digitálu. V prostoru, který má začátek a konec a který se jmenuje Pravý domácí. Doma jsi totiž uvnitř sebe. Se sebou. Pro sebe. Sebou.
A co dospělí a senioři? Mají si kde hrát?
Stalo se jakousi všeobecnou zvyklostí, že o nomofobii mluvíme zejména v souvislosti s našimi dětmi a mladistvými. Ano, jsou velmi rizikovou skupinou. Do onlinové doby už se narodili. Existuje například studie vědců z Valencijské univerzity, z níž vyplývá, že pro rozvoj dětského myšlení je mnohem výhodnější věnovat se čtení klasických knih než brouzdat po internetu. Čtení tištěných textů totiž zlepšuje porozumění více než čtení digitálních materiálů.
Ale tyhle závěry se netýkají jen dětí. Jiné studie ukazují, že i lidé napříč věkovými kategoriemi si lépe pamatují a rozumí obsahu čtenému z papíru než z obrazovky, a to až 6–8krát více. Při čtení z papíru si mozek lépe organizuje informace, což vede k hlubšímu pochopení a zapamatování. Fyzická kniha (a já si přihřívám polívčičku a dodávám, že Pravý domácí časopis taky) nepředstavuje žádné digitální rušivé prvky (upozornění na e-maily, sociální sítě), což umožňuje lepší soustředění a hluboké čtení.
My, dospělí, máme ale po ruce zákeřnou, a ve finále pro nás nevýhodnou, výmluvu (pro okolí i pro sebe), že jsme na tom mobilu přece hlavně kvůli práci. Do svědomí nikomu sahat nebudu, to zvládne každý sám. No a samostatnou kategorií jsou pak lidé důchodového věku. Buhužel. U seniorů je závislost specifická tím, že mobil často slouží jako kompenzace osamělosti, ale paradoxně ji může prohlubovat.
A já vám všem, ať už je vám 8 nebo 80, doporučuju papír, papír a zase papír. Je to léčivý a zatím ještě pořád nedoceněný a vzácný medikament. A když je Pravý domácí (a v novém balení) funguje několikanásobně. Náš rebranding není jen kosmetická změna. Je to odpověď na digitální chaos. Klid pro oči, pro duši a pro hluboký nádech a výdech.
Vivat Papír
Takže přátelé, shrnuto a podtrženo: Čtení papírových médií (knih, novin, časopisů) přináší řadu specifických výhod, které se liší od čtení na digitálních zařízeních. Zahrnují lepší kognitivní zpracování informací, smyslový zážitek a zdravotní benefity. Papírová média jsou tedy ideální pro hlubokou relaxaci, studium a dlouhodobé udržení pozornosti.
Když držíš v ruce papír, zapojuješ hmat a prostorovou paměť. Tvůj mozek si pamatuje, že ta důležitá věc byla „vlevo dole na stránce, kde byla ta kaňka od kafe“. Otáčení stránek pomáhá vytvořit v mozku „index“ nebo prostorovou mapu toho, co čteme, což napomáhá při hledání informací zpětně. To u nekonečného scrollu nejde. Papír je trénink pro naši mysl, aby zůstala bystrá a klidná. Technologie nás pomalu a jistě vedou k diagnoze zvané „digitální demence“. A to je hnus, kterej nechceš.
A třešinka na dortu: Papírová kniha nepotřebuje baterii, nabíječku ani internetové připojení, je kdykoliv připravena ke čtení. A když není připojena k elektřině, logicky nevyzařuje modré světlo, které narušuje spánek a unavuje oči.
Win win místo schizofrenie. Aneb díky, Kovy!
Je to už 10 let, co nadějný a nejznámější český youtuber Kovy natočil skvělou píseň Závislák. Kde se v tom klukovi bere tolik humoru, nadhledu a zároveň vizionářství a vyspělého myšlení, nevím? Ale fakt ho žeru. Od té doby se Kovy věnuje digitálním závislostem celkem pravidelně a do hloubky. Ve svém podcastu mluví třeba o tom, jak bývalá zaměstnankyně Sarah Wynn–Williams napsala knihu o facebooku. Firma ji chce dostat z pultů. Autorka ji nesmí propagovat. Přesto je z ní bestseller. Chápeš to?
Uvědomuju si paradox toho, že, nevýhody technologií komunikujeme všichni vesměs jejich vlastními nástroji. Trochu jako kdybych upekla veliký sladký dort s nápisem: Nežer sladký, dej si radši zeleninovej salát! Ale tahle hra se nejmenuje Kdo z koho? Tahle hra se jmenuje Pojďme se spolu naučit žít. Papír i analog. Online i offline. V tom současným světě, to ani jinak nejde. A jak si nastavíš rovnováhu, je jen na tobě.
Těším se, že vám třeba jednou i na našich pravých domácích papírových stránkách přineseme rozhovor s Kovym nebo s Michelle Losekoot. To by mě bavilo. A koneckonců, třeba jednou otiskneme na papíře i takový bizár jako je rozhovor s AI, která mi poradila, co napsat závěrem tohoto textu: „Napiš, že i já (umělá inteligence) vím, že data nejsou zážitek. Já sice vím všechno o papíru, ale nikdy neucítím jeho vůni. Vy lidi tu možnost máte. To je vaše výsada, tak ji nepropásněte u mých pixelů.“
Taky ti z toho běhá mráz po zádech?
A protože jsme si už řekli, že je třeba vyvažovat…
… zaklapni notebook, vypni mobil, najdi si svůj kousek klidu a zpomalení a těš se, až ti za pár dnů přistane ve schránce jarní Pravý domácí. Slibuju, že papír na tebe nebude uprostřed čtení pípat, že máš novou zprávu. Nepošle ti reklamu uprostřed věty. Čtení z papíru je „monotasking“. A to je fakt luxus. Dělat jen jednu věc a dělat ji pořádně.
Užij si to!
Prima dny ti přeje Petra Kruntorádová, nomofobička a taky zakladatelka papírového Pravého domácího časopisu