Petra zpovídala Petru. Ve velkém rozhovoru pro PRAVÝ DOMÁCÍ ČERVENEC se Petra Janíčková před Petrou Kruntorádovou rozpovídala o tom, proč se rozhodla vystoupit z divokého byznysového tempa a co ji tato cesta naučila.
Petra Janíčková je totiž duší podnikatelka, profesí koučka, lektorka, moderátorka a propagátorka ženských témat. Podnikat začala už v 19 letech, dlouho žila v Turecku, Austrálii, Oceánii či peruánské Amazonii a založila festival Všem ženám. Dnes pořádá seberozvojové retreaty pro ženy, matky a dcery.
Od mužského tlaku k přirozenému ženství
Na začátku Petřiny kariéry stálo téma prosazování žen ve společnosti. Založila jeden z prvních mentoringů v Česku, ale postupem let si uvědomila důležitou věc: nechce ženy dostávat do vysokých pozic tvrdým, typicky mužským způsobem.
Sama u sebe totiž v té době ženskost postrádala a festival Všem ženám založila mimo jiné proto, aby vyléčila samu sebe a dopřála ženám prostor, kde se mohou cítit opravdu žensky. Dnes se její práce překlopila o 180 stupňů směrem k přirozenému ženství a bezpečnému prostoru, kde s ženami probírá jejich pocity, osamělost, únavu z byznysového stresu a intrik i strach udělat v životě radikální změnu.
O motivaci pořádat retreaty pro maminky s dcerami, o tom, kde se Petra cítí doma a jak vyřešili mobily v rukou dětí si přečtěte v PRAVÉM DOMÁCÍM ČERVENCI.
Podívejte, co se na papír už nevešlo, a přesto stojí za přečtení:
Každá doba nějaké své téma
Myslím, že u našich rodičů to bylo téma nesdílení emocí. Prostě mlčet, nevyčnívat, poslouchat, nevyjadřovat se, z pochopitelných důvodů. Naši prarodiče měli jasně dané, že musejí přežít, pracovat a dřít. Pracovali šest dní v týdnu a byl to boj o samotný život. My dnes pracujeme sice jen pět dní týdně, ale nějaké prožívání radosti a pohody se stejně snižuje a snižovat bude. Přijde mi, že tu pohodu si vždycky něčím negativním a náročným vyvažujeme. Já mám pokaždé radost, když vidím nějaké děti a mladé lidi, kteří si spolu v autobuse třeba jen obyčejně povídají.
Jak přestat hromadit?
Není to ani o té energii – myslím, že energie mám mega. Ale o tom poznání. Já si pamatuju, jak někdy kolem roku 2007 poprvé přišel týdeník The Economist, který jsem v té době ještě četla, s pojmem hrubé domácí štěstí. To byla úplná novinka. Mě to strašně zaujalo a hodně jsem si o tom načetla. Psali tam o Bhútánu jako o šťastném království.
To si vzpomínám. I na projekt Šťastné Česko.
A tohle téma hodně souvisí s obdobím v životě žen, se kterými pracuju. Mají kariéru, jsou zabezpečené, spokojené, ale ptají se, co dál? Celý život pracovaly pro nějakou korporaci nebo velkou firmu a teď si začínají klást otázku, co umím, co mě baví? A stejně jako v těch studiích o štěstí se ukázalo, a tady to platí také, že pocit štěstí klesá s tím, jak jsi už na vrcholu, v nějaké saturaci. Jakmile něčeho, co si přeješ, dosáhneš, a je jedno, jestli ve třiceti nebo v šedesáti, už nebudeš mít větší radost. Tohle když těm ženám vysvětlím, je to pro ně strašně úlevné. A podle mě to souvisí i s tím koncem, s tou moudrostí, kdy si řekneš, že je čas přestat.
Nepotřebuju nic víc
„Momentálně mě zaměstnává myšlenka, že moudří lidé vědí, kdy přestat. Uvědomuju si, že už nepotřebuju nic víc. A to je naprosto osvobozující. Svoboda je pro mě nejvyšší hodnota,“ dělí se o své vnitřní nastavení Petra.
Máte také touhu zastavit se, vystoupit? Mít více času na sebe, své blízké, koníčky, kulturu a životní mystéria? Možná je čas zamyslet se, vystoupit nebo aspoň poodstoupit a něco málo změnit…? Třeba začít číst PRAVÝ DOMÁCÍ pravidelně a předplatit si ho na 3, 6 či 12 měsíců :-).
