Vladimír Megre exkluzivně jen pro Pravý domácí časopis

První díl série knih od Vladimíra Megre jsem četla před 17 lety, téměř ihned poté, co vyšel. S nadšením jsem pak čekala na každé pokračování a i teď, po poměrně dlouhé době, čtu jednotlivé díly znovu a znovu. Pokaždé mě překvapí novým detailem, kterého jsem si předtím nevšimla, nebo uvedenou informaci vnímám zcela jinak. Jak je možné, že mají knihy takový úspěch? Jsou přeloženy do 27 jazyků, prodalo se více než 11 mil. kusů, bez jakékoliv reklamy a marketingu. Lidé v různých zemích světa zakládají rodové statky a tam, kde to podmínky dovolují, vznikají rodové osady. Zdá se, že Vladimír Megre dokázal to, co žádný muž před ním. Inspirovat a nadchnout miliony lidí nejen ke čtení, ale hlavně k využití přečteného v praxi. Ať už se to týká výchovy dětí, partnerského soužití, pěstování rostlin a zahradničení, i otázek spjatých se složitějšími tématy.

Vladimír Megre exkluzivně jen pro Pravý domácí časopis

V polovině září letošního roku zavítal Vladimír Megre, autor série knih Zvonící cedry Ruska, na čtenářskou konferenci do Prahy a Bratislavy. Povídání o rodových statcích, sibiřské ženě Anastasii a šťastné budoucnosti uběhlo velice rychle. Těm, kteří knihy nečetli, i pro ty, kteří je znají a rádi by se dozvěděli něco nového, je věnován následující rozhovor s autorem.

Co představuje rodový statek a proč jej nazýváte právě takto?

Je to prostor vytvořený lidmi, kteří si uvědomují, že život v přírodě je klíčem ke šťastné budoucnosti. A nejen uvědomují, ale cítí to a s nadšením realizují v materiální podobě. Vytvářejí tak místo, kde mohou žít šťastně nejen oni sami, ale i další generace. Místo, které jim poskytuje nejen prostor k životu, ale zabezpečuje je i jídlem tak, aby mohli v budoucnu žít soběstačně. Název rodový statek je taková hra pojmů, nicméně toto slovní spojení je důležité, působí jako kód. Rodový statek. Například v Rusku v Bělgorodské oblasti byl v roce 2010 schválen zákon o poskytnutí „rodové usedlosti“, ale na základě mých podnětů byl upraven právě na rodové statky. Protože v té době se již vytvořil obraz Ruska, který je stvořen právě spojením těchto slov. Anastasia říkala, že obrazy řídí svět. Můžeme jednu věc označit různými pojmy, ale každý z těch pojmů nebude působit stejně.

Jaká je aktuální situace na světě? Kolik osad rodových statků existuje?

Lidé nejrůznějších generací a profesí si uvědomují důležitost nového způsobu života a nadchnou se (a to je důležité) pro něj. Vytvářejí prostor, ve kterém žijí v těsné blízkosti přírody, a zvou přírodu do svého domova. Tvoří bez jakékoliv pomoci vlády a státu, jen díky svému velkému odhodlání, nejen v Rusku, ale v mnoha zemích po celém světě. V Rusku k tomuto dni existuje 370 osad, které tvoří rodové statky – jen se zamyslete, 370 osad! Další osady vznikají také v dalších státech Evropy, v Americe a Austrálii. V Rusku byl přijat zákon o rodových statcích, který v některých oblastech nabízí každému, kdo si to přeje, plochu 1 ha na doživotí, s právem dědění. Podobný zákon by mohl být brzy projednáván také v České republice.

Jaké jsou děti narozené na rodovém statku? Liší se něčím specifickým?

Je těžké srovnávat, ale myslím, že na rodových statcích se rodí děti nové civilizace. Protože dítě, které první měsíce svého života leží v kočárku někde v bytě a dívá se nahoru nad sebe, kde visí nějaká řehtačka, podvědomě hledá její účel. Proč, pro koho existuje tato věc v našem světě? Není to uvědomělý, ale podvědomý proces. A pak si představte dítě, které si hraje s božím tvorem, může to být brouček nebo kočka či pes (pozor – volný pes nebo kočka, nikoliv žijící v domě či bytě). Může to být pták. Jedno dítě se dotýká řehtačky, která ho otupuje a nemá žádný smysl, druhé dítě se dotýká božího výtvoru, pokud mluvíme o tom, že vše kolem nás je stvořeno bohem. Mohli bychom to přirovnat například k tomu, že jeden člověk studuje na nejlepší univerzitě, světové univerzitě a druhý navštěvuje školu pro zaostalé. Žádné z těchto dětí ale není rozumově zaostalé, obě se narodily jako lidské bytosti, ale zasadily se do nějakého konkrétního prostředí. Zkuste sami zodpovědět otázku, proč všichni velcí filozofové, velcí vědci odcházeli do přírody, do lesa. Proč Mendělejev objevil tabulku prvků, do jiného uhodilo jablko, jinému se něco zdálo a proč velký vědec Lomonosov, který pocházel z archangelské vesnice a byl negramotný, se najednou stal velkým vědcem? Odpověď leží právě v přírodě, v životě v ní.

[hide]

Anastasia často mluví o „čistých úmyslech“. Co to vlastně znamená?

Všechno ve světě je relativní a je poznáváno, když člověk srovnává. Dívám se například na ženu a říkám si, co kdybychom spolu strávili noc. Jednou. Anebo se dívám na tuto ženu a řeknu si, co kdybych s ní vytvořil rodový statek, prostor lásky. V kterém případě jsou čisté úmysly a v kterém ne? Právě v druhém případě. Anebo si řeknu, že si vydělám hodně peněz a pak půjdu někam do baru, vydám se někam na cestu, koupím si vůz... anebo si vydělám peníze a postavím si prostor lásky pro svoji milovanou ženu a pro svoje děti. Peníze znamenají energii a ta proudí tak, jak ji já sám směřuji, dobrým nebo špatným směrem. Přibližně takto ze své pozice mohu odpovědět ohledně čistých úmyslů. I když velmi chytrý a talentovaný člověk, jako je Anastasia, může vlastně velmi špatné úmysly přeměnit na velmi dobré.

Jak jsou vaše aktivity a vůbec rodové statky přijímány většinovou společností?

Na začátku po vydání knih se spustila vlna útoku na lidi, kteří začali uskutečňovat myšlenky popsané v knihách, s některými, kteří se snažili hájit, probíhaly dokonce soudy. Já sám jsem si říkal, že je to špatně – a bojoval jsem s tím. Ale teď tuto situaci vnímám jako kladnou. Představte si, toto hnutí se v Rusku rozvíjí už dvacet let. Lidem nikdo nepomáhá, naopak jsou zastrašováni, ale oni ve svém tvoření pokračují. Na jednu stranu bychom mohli říci, že je nikdo nepodporuje, ale opačně také, že jim do toho nikdo nezasahuje. A jev, ke kterému dochází teď v Rusku, můžeme zkoumat, sledovat, kde lidé kladně spolupracují, jak řeší jednotlivé problémy, v kterých okamžicích se hádají, jak řeší sociální a bytové problémy. Protože osada od osady se liší. To je ta první dobrá věc. Obrovské plus je také to, že právě tato kritika neumožnila lidem zpychnout. Majitelé rodových statků si neříkají, že jsou napřed, první – a zachraňují svět. Mně tato kritika taky velmi pomohla, protože kdyby nebyla, tak bych si možná někdy pomyslel, že jsem nějaký velký guru. Řada odborníků mi ale vysvětlila, že píšu vlastně špatně a vedu lidi nějakým špatným směrem, a tak vlastně došlo k určité rovnováze, kdy vás na jednu stranu chválí a na druhou stranu kritizují.

Jak vidíte budoucnost?

Vím, co se odehraje v budoucnosti, v perspektivě. Nehledě na všechny překážky se tato myšlenka bude rozvíjet ve všech zemích – a to se odehrává i teď. Zmizí hranice. Já například nevnímám hranice mezi Prahou, Českou republikou a Ruskem. Nevidím hranice ani mezi Ruskem a Amerikou, protože když přijedu do Ameriky, čtenáři se radují a zvou mě na návštěvu úplně stejně jako čtenáři kdekoliv jinde. Stává se, že čtenáři přijíždějí do jiných zemí a nabízejí svou pomoc, bude-li potřeba. A to se odehrává nejen mezi mnou a čtenáři mých knih, ale také mezi čtenáři samotnými. Neznají jazyk, ale jakmile se vidí, už v té chvíli jsou bratři. Ukázalo se, že vliv mají jedině slova Anastasie, žádné zákony. Když se podíváme na situaci, která se odehrává na statcích v Rusku, hlavní tendence je směřující vzhůru. Počet rodových statků se pomaličku, ale velmi pevně zvyšuje. A tak tomu bude i v dalších zemích.

Vladimír Megre je bývalý podnikatel, který v roce 1994 uskutečnil obchodní cestu lodí po sibiřské řece Ob. Osud mu připravil výjimečné setkání se sibiřskou poustevnicí Anastasií, která se ukázala nejen jako mladá a velmi krásná žena, ale zároveň mající nesmírné schopnosti a velký objem informací. Právě toto setkání v tajze bylo počátkem jejich blízkého vztahu a také prvním krokem k napsání knih.

[/hide]

Text: Veronika Alexová

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/01

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​