Zbavte se jednorázových plen z drogerie. BIO materiály.

Lucie Vašinová:

Zbavte se jednorázových plen z drogerie. BIO materiály.

Moje cesta za plenkami, nadvakrát.

Před dvěma roky a několika měsíci se mi narodil syn. V jedné věci jsem měla jasno, věděla jsem, že chci zkusit bezplenkovou komunikační metodu a používat látkové pleny. Chtěla jsem mít dobrý pocit z toho, že vynecháním jednorázových plen z drogerie budu minimalizovat odpad škodící přírodě a nám lidem. Vlastně se to netýká jen plen, chci být v kontaktu s přírodními materiály, chci synovi nabídnout co nejmíň chemie, ať už jde o kosmetiku, drogerii nebo potraviny.

Vlastní cesta

Vyzkoušela jsem mnoho látkových plen, ne vždy jsem s nimi byla úplně spokojená. Nakonec jsem se rozhodla zkusit vyrábět vlastní. Přála jsem si plenky nejen praktické, funkční a přírodní z bio materiálů, ale také na pohled atraktivní a přitom všem cenově dostupnější než ty jednorázové. Snažila jsme se vzhledem a praktickými vychytávkami svých výrobků přitáhnout pozornost maminek, přilákat je, aby měly chuť zkusit látkové pleny bez obav z jejich údržby. Ta už dnes totiž není zdaleka tak náročná jako v době našich babiček a maminek.

Pustila jsem se i do dalších výrobků, třeba do praktických nepropustných pytlů na použité pleny s několika kapsami, do obdobné kapsičky na dámské hygienické potřeby nebo do designových vložek do podprsenky pro kojící maminky. Když se dívám zpátky, vlastně se až podivuji, jak jsem to všechno zvládala. V poměrně krátkém čase jsem všechno vymyslela, zajistila, vyzkoušela, „vykomunikovala“, objezdila. To všechno s malým synem v kočárku, bez auta, s domácími povinnostmi navrch. Třeba najít šikovnou švadlenu nebylo vůbec jednoduché a vystřídala jsem jich hned několik. Ale povedlo se!

Bylo to silnější než já

Před více jak rokem jsem převrátila svůj život naruby. S malým synkem jsem odešla za svým nynějším přítelem. Stěhovala jsem se za ne příliš příjemných podmínek, svoje látkové pleny a další výrobky jsem tehdy zabalila do krabice a uložila z dohledu. Dlouho mi trvalo, než jsem sebrala odvahu krabice otevřít. Ale nakonec jsem v sobě našla sílu a chuť znovu navázat tam, kde jsem před více než rokem skončila. Zapátrala jsem a zavzpomínala na nápady, které se kdysi v mé hlavě zrodily a které jsem nestačila zrealizovat.

Objevila jsem šicí dílnu, kde mi dali šanci i přesto, že jde v podstatě o zakázkovou výrobu v nevelkém množství. Co kus, to originál. A co víc, vycházejí mi ve všem vstříc, nic z mých nápadů pro ně není nemožné. Moc si této spolupráce vážím. A tak často za pochodu při mých běžných denních činnostech kreslím, stříhám, posílám na zkušební šití, přešívám a odměnou mi je pocit, že „moje“ plenky jsou ryze české a navíc vyrobené s láskou a úctou k přírodě i lidem.

Návrat ke kořenům

Časem jsem si uvědomila, že čím víc jsem ve styku s přírodními a bio materiály, domácími potravinami či ručními výrobky, tím víc dokážu vnímat jejich hodnotu. Hodnotu lidské práce, tu energii, kterou do své práce člověk vkládá, myšlenky, čas. Tak jako já do svých plenek. Uvědomuji si tak pevnou půdu pod nohama, spojení se zemí. Sílu přírody. Že je to prostě ONO. To mi u většiny zboží nabízeného v supermarketech chybí. A tak jsme si na zahradě založili záhony a pořídili ovce, husy a slepice. Není nad vlastní chutná, někdy ještě teplá, čerstvě snesená vejce. Pěstujeme zeleninu, jahody a voňavé bylinky. Hnojíme popelem z krbových kamen, kterými topíme, a slepičinci. Slepice se nám honí po zahradě, syn je hladí a chytá, a kdyby měl dovoleno lézt do kurníku (což k jeho nevoli nemá), byl by tam snad pořád :-).

koukněte na: www.fler.cz/joli-petit