Zapomenuté odrůdy: Temná aronie

Zahrada je vždy zrcadlem jejích majitelů či uživatelů. Rád bych vám přinesl inspiraci, co všechno může v našich zahradách růst, aby to nedalo mnoho práce, plnilo to okrasnou a zároveň užitnou funkci jako zdroj ovoce. Přednostně vybírám méně známé ovocné druhy keřů a stromů, které se vejdou i do menších zahrádek, a přitom nejsou tak běžné jako rybíz, angrešt nebo jabloň. O klasických ovocných druzích se psalo a píše dost.

Zapomenuté odrůdy: Temná aronie

Text: Radim Pešek

Chvála rozmanitosti barev, chutí, tvarů a vůní v našich zahradách

Všechny druhy, o nichž se v následujících číslech dočtete, se nemusíte bát vysadit jak v běžné užitkové zahradě, tak i v té okrasné. Je jasné, že spousta lidí nechce příliš okopávat, pravidelně stříhat a podobně. Ale i tedy se najde mnoho místa pro méně známé ovocné druhy, které jsou mnohdy velice okrasné. Naštěstí se jedná o trend se vzrůstající tendencí a mnoho majitelů zahrad i zahradních architektů a realizačních firem s tímto fenoménem už pracují. Tedy směle vpřed. Není potřeba se bát v zahradách aronie, rakytníku, muchovníku, dřínu, zimolezu kamčatského nebo mišpule. Pozvěte je dál, budete obohaceni.

Aronie, dotek černých jeřabin

Aronie černá (Aronia melanocarpa) nebo jinak česky také Temnoplodec černý se lidově označuje jako černá jeřabina nebo černý jeřáb. Pochází ze světlých lesů severní Ameriky, v Evropě se pěstuje víc než 100 let. Zasloužil se o to začátkem 20. století ruský šlechtitel I. V. Mičurin.

Aronie je přirozeně keř dorůstající 1,5–2,5 metru. U nás je oblíbená ve tvaru nižšího stromku. Ten vznikne tak, že se aronie naroubuje do korunky na podnož jeřáb ptačí. Listy má lesklé, sytě zelené, jednoduché, jež s příchodem podzimu mění barvu do odstínu žluté až červené. Tento efekt nádherně zbarveného podzimního listí oceňují právě i pěstitelé v okrasných zahradách. Kvete v květnu bílými, hlohu podobnými květy, z nichž pak od konce srpna do září dozrávají fialovočervené malvičky v plodenství o 15–20 kusech.

Chuť plodů aronie je závislá na odrůdě, stupni zralosti a dostatku vláhy, to jsou velmi limitující faktory, pokud se mají plody konzumovat čerstvé. Syrové většinou chutnají sladce navinule s charakteristickou lehkou trpkostí z tříslovin. Trpkost je méně patrná při úplném vyzrání plodů. Více příjemné sladkosti získají plody také sušením. Nedá se říct, že by byla u pěstitelů příliš často konzumována v syrovém stavu. Spíše bývá využívána k dalšímu zpracování. Název chokeberry v angličtině odkazuje k jejich svíravé chuti.

Složení plodů a léčivé účinky

Plody mají vysokou nutriční hodnotu, mimo jiné obsahují 10–13 % cukrů, bílkoviny, minerály jako železo, fluor, jód, mangan…, třísloviny, vitamíny skupiny B, rutin – vitamín P. Ceněny jsou zejména pro vyšší obsah vitamínu C a především pro své antioxidační účinky, které způsobuje antokyanové barvivo. Aronie vykazuje jednu z nejvyšších hodnot tohoto barviva v lidmi využívaných plodech. Proto je i zdrojem neustávajícího vědeckého bádání. Příznivě působí na krevní oběh a tlak, snížení cholesterolu v krvi, arterosklerózu. Vysoký obsah rutinu napomáhá zpevňování cév, správné funkci jater a podle některých vědců by mohla mít aronie velký význam v prevenci i léčení rakoviny tlustého střeva. Nejvíce cenných látek je v čerstvých či mražených plodech, ale i tepelně zpracované ovoce jich obsahuje velké množství.

Využití plodů

Malvičky se dají zpracovávat podobně jako sladkoplodé jeřabiny na mnoho způsobů. Mohou se z nich dělat šťávy, sirupy, kompoty, džemy, víno, likéry a dokonce i destilát. Hodí se na pečení buchet, koláčů a jiných sladkostí, jako přísada či jen barvivo do jogurtů nebo dezertů, dokonce se využívá i v přírodní kosmetice.

Plody se zpracovávají buď samostatně, nebo ve směsi s jiným ovocem. Obzvlášť lahodná je například kombinace s jablky, jak evokuje její německý název apfelbeere. Své slovo mají i při zpracovávání ovoce na likéry či pálenky (zde ovšem není výtěžnost příliš velká), uplatňují se i při výrobě léčiv. Sušené se dají konzumovat přímo, nebo slouží drcené jako základ mnoha ovocných i dietetických čajů. Velmi dobře se dají usušit a na čaje využívat i výlisky po lisování šťávy, i v nich je ještě mnoho dobrých a cenných látek. Celá zralá čerstvá plodenství snesou také dlouhé uchovávání – rozprostřená v chladných, suchých a dobře odvětrávaných místnostech vydrží měsíc i dva. Sice sesychají, ale nekazí se. Na trhu je celá řada produktů z plodů aronie, ať už českých, nebo z dovozu.

Pěstování

Aronie je při pěstování nenáročná jak na půdu, tak i prostředí. Vysokých výnosů ale dosahuje především na humózních půdách s dobrou zásobou živin a vláhy. Dobře zvládá slunce i polostín. Nevhodné jsou trvale zamokřená a velmi stinná stanoviště. Snáší velmi dobře i nízké teploty, proto se jí daří dobře i ve vyšších a vlhčích oblastech. Netrpí téměř nemocemi a škůdci. Je však často oblíbená ptáky, a tak je v některých oblastech možné dočkat se plodů jen při potažení stromků ochrannými sítěmi podobně jako u borůvek.

Množení

Množí se většinou řízkováním, dělením trsů nebo roubováním na jeřáb ptačí. Roubovanci i řízkovanci pak plodí už po dvou až třech letech. Stromkové aronie roubované na jeřábu pak sice vypadají trochu bizarně, ale účel plní. Podnož totiž roste rychleji než naroubovaná aronie, a tak někoho může překvapit tlustý kmen a prudké zúžení v místě roubování. V místech, kam chodí zvěř, je ale pěstování stromkovitých aronií s ochranou kmínku jedinou možností, jak tento druh pěstovat. Na keřích bez oplocení si jinak rychle pochutnají zajíci i spárkatá zvěř. Dalším způsobem množení může být výsev semen. Pro svoji malou prošlechtěnost je to celkem použitelný způsob, zvláště tam, kde mnoho nezáleží na odrůdové příslušnosti, jen ale poněkud zdlouhavý.

Výsadba

Jako keř i strom je vhodná i do malých zahrádek, keře se sází 1,5–2, 5 m od sebe, stromky na vzdálenost 2,5–3,5 m. Dá se velmi dobře využít na volně rostoucí „jedlé“ živé ploty, kdy se sází na jeden metr tři keře. Aronie je velmi dekorativní, proto bývá často vysazována i do veřejné zeleně. A tak není problém na ni narazit třeba i v centru Prahy.

Recept: Zavařenina z aronií a jablek bez cukru

Omytá sladší jablka zbavíme jádřince, nakrájíme na menší kostky a plníme do sklenic spolu s omytými aroniemi v poměru 1:1. Sklenice plníme po okraj a nakonec nahoru dáme malou špetku soli. Ta tam působí jako částečný konzervant, ale hlavně pak ovoce pustí šťávu a je sladší. V této formě není třeba doplňovat vodou.

Pro milovníky sladší chuti lze dát na 2 dcl sklenici 1–2 lžíce jablečného koncentrátu a doplnit vodou po okraj.

Zavařujeme v hrnci na 80 °C asi 20 minut.