Zapomenuté odrůdy: mišpule

Občas se můžeme v parcích, zahradách nebo starých sadech setkat s rozložitým stromem nebo keřem, který na sebe upoutá pozornost svým okrasným vzhledem v každé roční době. Na jaře v květnu nás překvapí krásnými bílými květy podobnými jabloňovým, v průběhu vegetačního období podlouhlými elipsovitými temně zelenými listy, které se na podzim zbarví zlatavě až šarlatově červeně, a v neposlední řadě atraktivními plody, které na stromě vydrží někdy až do konce zimy.

Zapomenuté odrůdy: mišpule

Text: Radim Pešek

Pomalý návrat

Mišpule obecná nazývána někdy i německá (Mespilus gemanica L.) je keř nebo menší strom 2–5 metrů vysoký. Kvete ve druhé polovině května až začátkem červa bílými květy, které poskytují včelám dobrou pastvu. Pravlastí tohoto druhu z čeledi růžovitých je Malá Asie a Kavkaz, možná i severní Irán, kde se také dodnes vyskytuje, pěstuje a využívá. V Evropě byla pěstována a oblíbena již od nejstarší antiky. A to jak pro přímý konzum, tak i v léčitelství. Ve středověku byla zejména v Německu tak hojně pěstována, že se tam dodnes leckde vyskytuje zplanělá jako podrost na okraji listnatých lesů. Proto ji také botanik Linné nazval německá – germanica. Od jaké doby se pěstuje na našem území, není přesně jasné. Nález čtyř semen v Mostu je ze 14. století, první písemná zmínka o jejím pěstování u nás je z roku 1574 v listině se zprávou o stavu zahrady pražského arcibiskupa Antonína Bruse v Dobřichovicích.

Mišpule se u nás dá najít jako ojedinělá dřevina ve starých sadech, parcích, botanických zahradách nebo u ovocnářských nadšenců. Využívá se jí i jako okrasného solitérního stromu či keře v městské zeleni (Brno) či u klášterů (Břevnov) a zámků (Kroměříž). Komerčně ve větších plochách v Evropě pěstována není. Malé výsadby pro prodej plodů pro pekařské účely byly před pár lety zakládány ve Švýcarsku. Více je pro zpracování využívána hlavně na Kavkaze (například v Arménii). Mišpule dnes zažívá svůj pomalý návrat mezi osvědčené druhy ovoce mírného pásma.

Využití plodů

Plody jsou malvice hnědé až rezavohnědé barvy, většinou hruškovitého tvaru, s drsnou slupkou a výraznými zbytky kalichu ve vrcholové části. Obsahují 2–5 semen, a než přejdou prvními mrazy, mají natrpklou navinulou chuť a v tomto stavu se přidávají k ovocným moštům a vínům, kterým takto svým značným obsahem tříslovin zvyšují trvanlivost. Velikost plodů je závislá od odrůdy. Plané mají okolo 2 cm, odrůdové 3–6 cm v průměru.

Plody jsou poživatelné po přejití mrazíky, většinou pak změknou (zhniličí) a lze je jíst ve stavu syrovém, nebo je pak dále využívat na výrobky. Pojídání vypadá tak, že se odtrhne stopka i s kouskem slupky a kašovitý obsah plodu se vcucne do úst. Při pojídání je pak potřeba vyplivnout semena. Ta se nekonzumují.

Zpracovávají se na kompoty, ale hlavně na rosoly (pro značné množství pektinů snadno rosolovatí), povidla, marmelády a různé pasty. Užívá se jich i k výrobě různých likérů, dají se údajně i sušit podobně jako hrušky. Někdy se konzervují společně s jinými plody, jako jsou borůvky, jeřabiny, dřínky, šípky, jablka a hrušky. Ze zralých moučnatých plodů se vyrábí rosoly s přidáním jablečné šťávy v poměru 1:1. Zajímavý je také sirup, který se podává pro svůj stahující účinek (obsahují třísloviny) malým dětem při průjmech.

Ideálně se změklé plody přepasírují přes síto, na kterém se zachytí slupka a semena. Kaše se pak dále využívá jako pyré pro tvorbu dalších výrobků. Plody také velmi chutnají zvěři a rádi si na nich v zimě pochutnají i kosi, drozdi a kvíčaly.

Velice delikátní je mišpulový likér, kdy se namačkané zralé plody naloží na 1–2 měsíce do vinného či jablečného destilátu a po vymacerování se ještě dosladí medem či cukrem. Velmi zajímavý je i mišpulový destilát. Vzhledem k malé dostupnosti většího množství plodů je však jeho výroba vzácností.

Složení plodů a jejich léčivé účinky

Přemrznuté (zmoučnatělé) plody obsahují 75 % vody, 7,5 % vlákniny, okolo 10 % cukrů, vitamíny B2 a C, dusíkaté látky, organické kyseliny, z nich pak nejvíce kyselinu jablečnou. Také pak minerály a stopové prvky (jsou bohaté na vápník, hořčík, fosfor, draslík, nezanedbatelný je i obsah železa, síry a mědi).

Pěstování a výsadba

Proti nízkým teplotám je dobře odolná a poměrně dobře snáší mrazy, je málo náročná na půdu, dobře roste i v půdách těžších a chladnějších. Nejlépe jí však svědčí půdy živné, vápenité, lehčí až středně těžké, hlinité. Stanoviště by mělo být záhřevné, v nižších až středních polohách, ve vyšších polohách pak jen v chráněných místech. Nejlépe prosperuje na plném slunci, snáší však i celkem dobře polostín. Do poloh nad 700 m se příliš nehodí, případně jen na záhřevná stanoviště. Ač teplomilná, u nás mišpule nenamrzá ani při silnějších mrazech okolo –28 °C. Téměř vůbec netrpí škůdci a chorobami.

Výsadba je možná jak na podzim, tak i na jaře, sází se od sebe 3–5 m. V hustší pásové výsadbě nebo ve volně rostoucím živém plotu ji lze sázet i po 2 m. Hodí se i do malých zahrad, protože velmi rychle po výsadbě plodí, často již ve školkách po naroubování. A pokud se nechá plodit hned po výsadbě, lze ji udržet i v malém keři v průměru do 2 m.

Množení

Množí se většinou roubováním nebo očkováním na hloh či hrušňový semenáč. Jako podnož se nehodí jeřáb ptačí, který je občas v literatuře uváděn. Na této podnoži téměř nechce růst, stromek brzy umírá. Dá se množit i semenem rok stratifikovaným (vrstvovité ukládání semen v písku apod. k uchování vlhkosti až do začátku klíčení). Potomstvo z výsevu bývá méně vzrůstné a trnité. Navíc velice často neklíčí, přeléhá nebo vyklíčí až za několik let po výsevu. Již antický vojevůdce a přírodovědec Plinius starší ve svém díle uvádí, že se množí semeny, ale rostliny se vyvíjí pomalu a zvrhávají se, a proto je dobré množit mišpuli roubováním nejlépe na hloh či hrušku, na nichž mají větší a kvalitnější ovoce než na „sobě samé“. Tato stará moudra lze jen potvrdit. Mišpule se nyní ve školkách často roubují také na kdouloň. Na ní také plodí kvalitní ovoce. Ale rostliny roubované na této podnoži se hodí vysazovat jen do dobrých půd a spíše do teplých oblastí.

Odrůdy

Existují odrůdy s malými (průměr 2 cm) až velkými plody (okolo 5 cm), některé maloplodé mišpule vynikají oproti velkoplodým intenzivnější chutí. Nejčastěji se u nás i v Evropě pěstují velkoplodé odrůdy „Holandská“ (popsaná již kolem roku 1760), která má plod větší, korunu rozložitou až vzpřímenou, nebo „Nottinhham“ se vzpřímeným habitem koruny.

Zajímavost: Dřevo mišpulí je v některých částech Francie využíváno k výrobě vycházkových holí.

Recept – Sušené mišpulové placky

Přes síto přepasírujeme zralé změklé plody a získáme tak pyré bez pecek a slupek. Pro sušení je pak vhodné pastu rozestřít na předem olejem vymazaný plech, nebo na pečicí papír. Vrstva by to měla být tenká, asi do 0,5 cm. Pomalým sušením při teplotách do 50–60 °C vznikne tenká placka, kterou lze pak nakrájet na malé pásky a konzumovat podobně jako jiné ovocné plátky, nebo je pak po nakrájení smotat do malých ruliček a jejich konce pak ještě omočit v čokoládové či karobové polevě. Pyré lze před sušením i dosladit nebo smíchat s jiným pyré, například švestkovým či jablečným.