Zapomenuté odrůdy: Jedlý zimolez aneb „borůvka“ z Kamčatky

Máte rádi borůvky, ale nerostou v blízkém lese? A na zahradě byste kvůli jejich pěstování museli vykopat velké díry, okyselovat pak půdu čistou rašelinou či hrabankou z lesa a pak ještě hnojivem a nemáte na to pomyšlení? Jednoduchá rada – vysaďte si zimolez jedlý alias kamčatský.

Zapomenuté odrůdy: Jedlý zimolez aneb „borůvka“ z Kamčatky

Text: Radim Pešek

Plody jako elixír

Plody zimolezu kamčatského se u nás pěstují především k přímé konzumaci, protože patří v zahradách v podstatě mezi první ovoce, zrají už od poloviny května. V té době teprve začínají nejranější jahody a koncem května třešně. Plody lze využít na zpracování podobně jako borůvky. Velmi dobře se zavařují jako kompot, mrazí, jsou výborné i do džemů, dětských výživ, šťáv i rosolů. V Japonsku, které je největším producentem výrobků ze zimolezu na světě, jsou oblíbené i na výrobu džusů, limonád, vín, zmrzlin, čajů, sušenek, čokolád, vín i bonbónů.

Plody zimolezu kamčatského mají vysokou nutriční hodnotu. Jsou díky modré barvě bohaté především na antokyanová barviva, která jsou ceněnými antioxidanty. Obsahují vitamíny C, B, třísloviny, pektiny, kyselinu jablečnou, jantarovou, listovou a šťavelovou. Z minerálních látek obsahují draslík, hořčík, vápník, fosfor, měď a železo. Využívají se tradičně i v lidovém léčitelství. Kmen Ainů je nazývá „elixírem života“. Používají se pro své antimikrobiální a antioxidační účinky, proti vysokému tlaku i při poruchách trávení. Odvar z listů a květů je diuretikem, desinfekcí a antiseptikem.

Pro podobnou barvu a chuť bývá často zimolez kamčatský obchodně nazýván borůvkou či „borůvkou z Kamčatky“. Ve světě je nazýván maiberry, honeyberry, sweet berry, žimolosť sjedobnaja, haskap (název od starého kmene Ainů z Hokkaida v Japonsku) či haskappu.

Zraje mezi prvními

Zimolez kamčatský je opadavý keř, výšky 1,5–2 m (v závislosti na odrůdě a prostředí), patřící do čeledi zimolezovité, keře dokážou vytvořit poměrně rychle plody i v oblastech s krátkou vegetační dobou, jako je Altaj či Kamčatka. U nás vykvétá podle podmínek koncem února až začátkem dubna nenápadnými žlutobílými květy. Vzhledem k tomu, že je to často i při nižších teplotách, opylování zajišťují především čmeláci, kteří jsou aktivní při 5 °C. Květy vydrží i krátkodobé poklesy teplot pod bod mrazu až do –8 °C.

Plody se vyvíjejí poměrně rychle a dozrávají v závislosti na prostředí a odrůdě už od poloviny až konce května. U několika velmi pozdních odrůd až v polovině či koncem června. Plod je modré až fialově modré barvy, protáhlého válcovitého tvaru, velikosti 1,6–5 cm. Chuť je sladce kyselá až nakyslá, podobná borůvkám. Tvar a velikost plodu, barva, zrání i chuť především závisí na pěstované odrůdě.

Plodnost keřů je v našich zeměpisných šířkách menší než v Kanadě, Japonsku nebo Rusku, a proto se zřejmě u nás tento druh nebude pěstovat na komerčních plantážích, ale jen na zahrádkách. Z dospělého keře se u nás sklízí zhruba 1–2, výjimečně až 5 kg plodů. Ve srovnání s rybízem, angreštem nebo i kanadskou borůvkou či muchovníkem je to výrazně méně. Přesto zimolez jedlý získává u zahrádkářů na stále větší oblibě. Zejména díky rychlému nástupu do plodnosti (asi 1–2 roky po výsadbě) a velmi ranému termínu zrání plodů. Předností je i možnost pěstování v běžné zahradní půdě.

Vegetační vývoj a růst končí koncem června, kdy listí začíná žloutnout a pomalu i opadávat. Keř vypadá trochu jako by usychal, ale je to jeho přirozený vývoj díky krátké vegetační době z chladné domoviny.

Kde se vzal?

Zimolez kamčatský, u nás též nazývaný zimolez jedlý, je oficiální označení pro zimolezy s jedlými plody. Domovinou zimolezu je nevlídná Kamčatka, proto jde o keře přizpůsobivé a odolné. Další druhy mají původ většinou v asijské části Ruska či bývalých sovětských republikách, vyskytují se v některých částech Číny, Japonska, Mongolska a podobně. Mimo několika druhů zimolezů s jedlými plody existuje na severní polokouli většina druhů zimolezů (asi 180), jejichž plody jsou nejedlé či dokonce jedovaté. Mezi nejedlé až jedovaté patří i náš domácí zimolez obecný.

Zimolez jedlý jako novodobé ovoce se u nás začíná objevovat koncem osmdesátých let. Zejména díky nadšenci a sběrateli raritních ovocných druhů, panu Janu Kolovi z Ostravy. Ten díky své neúnavné korespondenci s různými světovými šlechtiteli a pěstiteli v mnoha světových zemích získal a vysel i semena zimolezu jedlého. Díky němu se u nás začaly šířit první semenáče a výběr z nich dal dokonce základ několika odrůdám. Dalším šiřitelem zimolezu jedlého u nás je pan Miroslav Chovanec, který šíří odrůdu Modrý triumf a další a je i majitel patentovaného obchodního názvu „kamčatská borůvka“.

Jak pěstovat?

Zimolez jedlý má rád humózní, středně těžkou půdu. Velice dobře reaguje na vlhčí půdu a zásobení dusíkem. Keře jsou totiž ze své domoviny zvyklé na vlhčí půdu, díky přirozené vrstvě mulče ze spadaného listí mělce koření (0,5–0,8 m) a mají díky jeho rozkladu dobrý přísun aktivního dusíku. Proto je v době silného sucha v době růstu a zrání plodů vhodná dodatková závlaha nebo i zamulčování kolem keřů rostlinným materiálem. Pro svou velkou přizpůsobivost přežijí keře v horších nebo v sušších půdách, ale úroda i intenzita růstu keřů bývají menší. Snáší kyselé, zásadité i neutrální půdy.

Stanoviště má rád slunečné, v případě potřeby snese i polostín. V trvalém zastínění ale není násada plodů ani jejich kvalita příliš velká. Zimolez jedlý je nejistě samosprašný a pro dobrou plodnost je důležité vysadit alespoň dvě různé odrůdy vedle sebe. Dojde tak k dobrému opylení. Keře vysazujeme od jara do podzimu (prodávají se většinou kontejnerované), do kompostem dobře prohnojené půdy na vzdálenost 1,5–2 m od sebe. Tedy podobně jako černý rybíz. Zimolez jedlý je dosti odolný proti mrazům a dobře se mu daří i ve vyšších a horských polohách. Keře v klidovém stádiu vydrží i –45 °C. Proto patří mezi jednu z mála ovocných dřevin, které lze pěstovat i v horských oblastech, jak ostatně dokazují pěstitelé z Tater, Šumavy či Krkonoš.

Sklizeň a péče

Sklizeň se díky postupnému zrání provádí nadvakrát, buďto oklepáváním na plachty, nebo trháním. To záleží na stupni zralosti i odrůdě. Některým odrůdám po dozrání plody opadávají, jiným drží i přezrálé. Chorobami a škůdci zimolez téměř netrpí. Ojediněle se především u přehnojených rostlin může vyskytnout mšice, puklice či molice. Důležitá je ale ochrana sítěmi před ptactvem, pro které je to stejně jako pro lidi první jarní pochoutka. I v tomto směru je to srovnatelné se zahradními borůvkami… Keře ve volné krajině musí být chráněny před zajíci a spárkatou zvěří, neboť jim jejich pupeny a kůra velmi chutnají a v zimním období dokážou keř úplně zdecimovat.

Řez u mladých rostlin není potřeba. Ve stáří asi 8–10 let je vhodné začít se zmlazovacím řezem, podobně jako u červených rybízů. Nejstarší výhony se v podzimním až zimním období úplně odstraní až u země. Tím se podpoří růst mladého dřeva, na němž zimolez jedlý přináší nejlepší úrodu a nejkvalitnější plody.

Recept: Zimolezový koktejl

Čerstvě natrhané plody zimolezu jedlého omyjeme, smícháme s mlékem rostlinným (sójové, mandlové, ovesné, rýžové…), nebo kravským či kozím a rozmixujeme. Podle chuti můžeme dosladit pšeničným či rýžovým sirupem nebo hnědým cukrem a podáváme jako vychlazený koktejl. Poměr mléka a zimolezu či doslazení koktejlu závisí na chuti konzumentů. Pokud nemáme čerstvé plody, lze použít i mražené či zavařené.

Koukněte na:

www.stareodrudy.org