Za férové květiny

V jakých podmínkách rostou v zahraničí květiny určené pro evropský trh? A lze u nás jednoduše sehnat české řezané květiny?

Za férové květiny

Text: Markéta Vinkelhoferová

V Česku začalo být samozřejmostí lokální pečivo, sýry či zelenina, s farmářskými trhy se roztrhl pytel. Nohy si však kolikrát můžeme uběhat, pokud zatoužíme někomu udělat radost českými řezanými květinami (pokud nám tedy nerostou na vlastní zahrádce). Až na výjimky na ně totiž nenarazíme. Květiny do většiny českých květinářství putují celoročně ze zemí globálního Jihu (tzv. rozvojových), kde vyrůstají většinou pod rukama žen, které pracují za velmi nedůstojných podmínek. Je to o to absurdnější, že květiny jsme u nás zvyklí kupovat pro potěchu právě jich.

 

Co skrývá krása květin

V posledních letech se více dozvídáme o špatných podmínkách v asijských oděvních továrnách, přispěl k tomu nechvalně známý pád bangladéšské fabriky Rana Plaza na jaře 2013. Podobné příběhy se však odehrávají i za branami květinových farem v Africe a Latinské Americe, kde zejména před svatým Valentýnem nebo svátkem matek kolabují vyčerpané pracovnice kvůli zvýšeným kvótám. Jsou nuceny chodit i na dvojité směny – i více než 16 hodin denně – pracují bez odpočinku a nesmějí polevit v rychlosti. Navíc pracují za minimální mzdu, která nepokryje ani náklady na důstojné živobytí.

Květiny, které jim prošly rukama, putují na amsterodamskou burzu, kde se denně ocitne mnohamilionová pestrobarevná záplava květů z celého světa. Mimochodem, je to jedna z největších prodejních ploch světa, čítající více než milion čtverečních metrů. A protože jde o čas, řezané květiny už po pár hodinách Amsterodam opouštějí a letecky či v kamiónech směřují dál po Evropě. V Česku jsou tak k dostání růže nejen z Keni či Etiopie, ale i ze vzdálenější Kolumbie či Ekvádoru.

Keňa je vůbec pro Evropu nejvýznamnějším dodavatelem, a není proto divu, že jsou květinové farmy v okolí keňského jezera Naivasha přísně střeženy. Od rozvoje obchodu s vyhlášenými růžemi – v oblasti kolem jezera jsou velmi příhodné klimatické podmínky pro pěstování – si tamní obyvatelé slibovali nárůst pracovních příležitostí. Jejich chudobu to však nevyřešilo. Pracují za nízké mzdy a intenzivní styk s chemikáliemi (v Evropě zakázanými), jimiž jsou růže ošetřovány, je pro pracovnice nebezpečný. Pracují bez ochranných pomůcek a trpí pak následky na celý život: onemocnění jater, rakovina či neplodnost. Květinový průmysl však zasahuje i do svého okolí. Odčerpává v oblasti tolik cennou vodu, k níž obyvatelé břehů jezera mají paradoxně jen velmi omezený přístup. Zbylá voda je navíc znečištěná.

Hledání férových kvítek

Naštěstí v zemích globálního Jihu existují i farmy, kde se důstojné pracovní podmínky dodržují. Mají certifikace např. Fairtrade nebo Fair Flowers Fair Plants. Tyto známky na prodávaných květinách zaručují, že při pěstování se nejen dodržuje pracovní právo a šetrnost k životnímu prostředí, ale navíc jsou díky tzv. sociálnímu příplatku v systému fair trade zajištěny investice do života místních komunit. Zpravidla o nich rozhodují sami zaměstnanci, a mají tak přístup k pitné vodě či lepší zdravotní péči, školy nebo silnice.

Na západ od nás je už nějakou dobu možné certifikované řezané květiny běžně zakoupit – například v Německu je jich až dvacet procent. V Česku bychom je však zatím hledali marně. Velkododavatelé, kteří dodávají na náš trh, zatím argumentují, že český zákazník eticky vypěstované květiny nežádá. Přesto i u nás existují lidé, kteří se se současnou situací nechtějí smířit. „Přišli jsme na alternativní způsob shánění a prodeje etických květin. Označujeme je ‚Fér‘,“ říká zahradní architektka Michaela Krobová, která v květinovém krámku Green Decor na pražském Žižkově nabízí opravdové férové růže. A nejen je.

S kolegy našli způsob, jak nakupovat z amsterodamské burzy květiny, které pocházejí z farem s důstojnými pracovními podmínkami. Stojí ji to sice nějakou dobu navíc, když několikrát do týdne ráno na internetu vyhledává ta správná kvítka. Za to vám po zakoupení sdělí, ze které africké farmy vámi vybraná barevná kráska pochází. Zkuste se zeptat svého květináře, odkud jeho zboží přicestovalo…

Znalci systému fair trade se možná podiví, jak se vůbec férové květiny dostaly na burzu. Fairtradové produkty se obchodují přímo, běžným burzám se vyhýbají, aby se zamezilo spekulacím a nežádoucím opakovaným přeprodejům. Certifikovaný musí být celý řetězec od pěstitelů přes zpracovatele až po velkoobchodníky. Jen tak mohou být zajištěny celkové férové obchodní podmínky. Jak se tedy fairtradová kvítka dostala na jednu z největších prodejních ploch v holandské metropoli? Žádná etická farma zatím není schopna prodat celou svou produkci ve fairtradovém řetězci kvůli nedostatečné poptávce. Jinak řečeno – férových květin je nadbytek a čekají na své odpovědné zákazníky. Jelikož se u řezaných květin nemůže čekat ani minutu kvůli nebezpečí uvadnutí, přebytky jdou na konvenční burzu, odkud je právě při troše snahy nakupují lidé jako zahradní květinářka Michaela Krobová.

Kde ty české kytky jsou?

Michaela navíc neustále shání české pěstitele. Někdy je to pátrání až detektivní, místních řezaných květin se na našem trhu opravdu nenachází mnoho. Je pravda, že počasí v mírném pásu k celoročnímu pěstování vhodné není. Dříve se hojně využívalo vyhřívaných skleníků, a tak právě už v březnu na MDŽ byly k dispozici české karafiáty. Takový způsob pěstování je ovšem nejen velmi drahý, ale s ohledem na vypouštěný oxid uhličitý je i mnohonásobně nešetrnější k přírodě než pěstování v zemích s teplým klimatem. Bylo spočítáno, že květiny dovezené letadlem tisíce kilometrů představují překvapivě menší zátěž pro životní prostředí než ty vypěstované ve skleníku v mírném pásu. Jako nejvhodnější květina nám tedy vychází ta, která vyrostla na českém venkovním záhonu.

„Jsme profesí zahradnice nebo floristky a chtěly jsme nabídnout kytice z místních zdrojů a navíc z produkce šetrné k přírodě. Takový zdroj u nás prakticky není, a proto jsme se rozhodly využít rodinný pozemek a pěstovat si květiny vlastní,“ popisuje Míla Hilgertová z organizace PRO-BIO LIGA. Pěstování v souladu s přírodou se věnuje řadu let a hospodaří v komunitní zahradě KomPot ve Středoklukách nedaleko Prahy. „Pokud jde zelenina, proč by nešly kytky,“ líčí vznik projektu Kytky od potoka.

Proč je podobných projektů pomálu? V současně nastavených podmínkách není jednoduché na rozjezd sehnat investici (nepočítaje, že pozemek je zdarma). Dotace zpravidla připadnou velkým agropodnikatelům a pro drobné zemědělce je těžké se udržet. „Lidem se do hospodaření na venkově moc nechce. Pro mne je však velmi důležité navázat na přerušenou rodinnou tradici a také ukazovat, že zemědělství je smysluplné a výnosné i v malém,“ vysvětluje Míla Hilgertová.

Mnoho lidí již objevilo kouzlo sezónních potravin. Estetika kytic měnící se s chodem ročních období je jedinečná, neokoukaná a je v ní mnoho co objevovat. „Chtěly bychom také stále přispívat ke zvýšení povědomí o dopadech produkce květin z dovozu. Často nám vůbec nedochází, jak tím, co kupujeme, ovlivňujeme životy lidí třeba až na druhém konci světa,“ popisuje své motivace Míla Hilgertová. „Chceme postupně obnovovat rodinnou zemědělskou tradici, zachovávat úrodnou půdu i pro další generace. A ze všeho nejvíce chceme pěstovat květiny a vázat z nich kytice, protože nám to přináší radost.“

Jak si člověk v Česku může být jist, že sáhl po férové květině? V sezóně je to jednodušší: kromě květin z vlastní zahrádky je třeba pátrat po místních pěstitelích. Netradičních květinářek a květinářů začíná v Česku naštěstí přibývat. Zkuste se zeptat těch na vašem farmářském trhu. Jejich počet by však určitě mohl růst daleko rychleji, kdyby se jim dostalo větší podpory – například v podobě programů a výhodných půjček na rozjezd pro drobné ekozemědělce. V cizině tuto úlohu často zajišťují etické banky, u nás je zatím bohužel vznik takových potřebných institucí v nedohlednu. Přispět by mohly i místní samosprávy, alespoň poskytnutím pozemku. Myšlenka komunitních zahrad se u nás ujala (zatím spíš ve městech) a neustále vznikají nové. Mělo by to i další pozitivní efekt – mladí lidé by neodcházeli tolik do měst, protože na venkově by bylo více pracovních příležitostí.

S příchodem chladných měsíců je rozhodně lepší zavrhnout myšlenku na bojkot řezaných květin. Ten by jen poškodil už tak ekonomicky slabé země globálního Jihu na pěstování do velké míry závislé. Namísto toho zvolit tzv. hrnkovou květinu české provenience, ale zároveň ptát se po těch řezaných s certifikací. Čím více spotřebitelů to bude dělat, tím dříve se velkoobchodníci rozhoupou férové květiny do Česka dovážet.

Koukněte na:

www.green-garden.cz, www.kytkyodpotoka.cz