Víte všechno o vašich předcích? Sestavení rodokmenu vás může překvapit.

Chcete se dozvědět něco o minulosti své rodiny? Vyzpovídejte nejstaršího předka! Pátrání po vlastním rodokmenu je dnes populární záležitostí, ale ty pravé příčiny, pro které to vlastně chceme dělat, známe jen my sami a nemusí v tom být jen naše vlastní zvědavost. Vždyť minulost naší rodiny je přece i naše!

Víte všechno o vašich předcích? Sestavení rodokmenu vás může překvapit.
Když jsem se svěřila jedné své známé, že jsem se dala do pátrání po předcích, odvětila, že ona sama by se do toho nikdy nepustila, protože není o co stát. Při pohledu na ni je mi jasné, že by dosti pravděpodobně narazila na samé čarodějnice a inkvizitory, nuž, nedivím se jí. Nicméně v mém případě zvítězila zvědavost a touha po poznání. Je mi jasné, že ne každý má zájem se pustit do mnohdy bolestného procesu poznávání kořenů své vlastní minulosti. Ti, kdož ani neznají vlastní rodiče, mají silnou motivaci, aby poznali vlastní rod, ale je třeba počítat s tím, že narazíme i na něco, co se nám nemusí líbit. Je však pravdou, že ať chceme či nechceme, neseme si minulost našich předků na bedrech a jen málokdo je schopen ji unést či se jí navždy zbavit.

Minulost našich předků se nás týká více, než si dokážeme představit…

Uvedu vám pár dobrých důvodů, proč byste měli znát minulost svých předků a začít se zabývat rodokmenem. Existuje něco jako rodová paměť, vlastně se dnes už dá i vědecky potvrdit, že je to skutečně tak. Pokud se nepletu, vědci dělali i pokusy na myších a jejich potomcích. V kostce to znamená, že všechno, co prožili naši předkové, máme uloženo v sobě, aniž bychom tu historii skutečně znali, reagujeme obdobně na obdobné podněty, přitahujeme stejné události a tak dále. Zkrátka si neseme všechno, co naši předkové prožili, a to, co ještě nevyřešili, čeká na nás.

Pokud někdo z nás, a co si budeme povídat, jsme všichni na jedné lodi, zažívá opakovaně situace, kterým nerozumí a přinášejí mu akorát trápení, prožívá nejrůznější fobie, strachy nebo má nevysvětlitelné a těžko zdůvodnitelné zdravotní potíže, je dost možné, že za tohle mohou jeho rodiče, prarodiče, praprarodiče a dále. Říká se, že za problémy dětí mohou jejich rodiče. A můžeme se podívat i dále do minulosti. Je to věčný koloběh. Sporné je i řešení potíží pomocí regresní terapie. Kdo vám zaručí, že to, co si v regresi prožijete, neprožil už náhodou nějaký váš předek? Nebo se jedná o asociaci vypůjčenou z knihovny veškerého bytí, která má v danou chvíli pomoci vyřešit váš současný problém? Ono je to ale ve výsledku jedno, pokud si v návratu do „minulých životů“ prožijete to, co máte a zbavíte se tím svého trápení.

Dalšími důvody, když opomeneme samotnou zvědavost, je udržení rodinných tradic, pochopení kořenů vlastní minulosti, jakási soudržnost a touha zanechat něco svým potomkům. Historie rodu je silná a mocná zbraň, kterou je potřeba využívat především konstruktivně. I když víme, že v naší rodině bylo hodně zlého, například duševní nemoci, sebevraždy, vraždy, násilná smrt, holocaust, potraty, inkvizice a tak dále, všechno tohle se dá pomocí nejrůznějších alternativních terapií, například rodinných konstelací a podobně, zpracovat a od té tíhy minulosti se osvobodit.

Můžete vyhledat genealoga, nebo to zkusit sami…

Pojďme přejít k praktičtějším informacím, jak se do pátrání pustit a kde hledat. Ono to opravdu není jednoduché, můžete to zkusit sami, ale jistější je vyhledat zkušeného genealoga, který vám se sestavováním rodokmenu pomůže. Počítejte ale s tím, že to bude trvat delší dobu a nebude to levná záležitost. Různé genealogické společnosti nabízejí zájemcům i kurzy, na internetu jsou dostupné informace i seznamy, kde hledat. Jinde než na matrice nebo na hřbitově nenajdete to, co hledáte.

Pokud máte slavného předka, může se vám stát i to, co mně – s překvapením jsem zjistila, že informace o něm jsou na polské wikipedii. V dnešní době je v tomhle ohledu internet velkým pomocníkem. Najdete tam i volně stažitelné či zpoplatněné genealogické programy, které vám ulehčí práci. Nemusíte si tak „stromy“ vytvářet ručně, i když ani tohle není od věci. Navíc je zde možnost objevit záznamy lidí, kteří mohou být vašimi vzdálenými příbuznými a už se sami o sestavování rodokmenu pokusili. Stačí se jen s nimi zkontaktovat a dát hlavy i zjištěné informace dohromady a jste zase o krůček dál.

Příběhy, které stojí za to…

Já sama jsem začala tak, že jsem vyzpovídala všechny nejstarší, dosud žijící rodinné příslušníky. Zaměřila jsem se na rodinu otce i matky a nevadilo mi jít i po vedlejších liniích. Tohle je velmi důležitý a očistný proces, vyslechnout si někoho z rodiny a podívat se do minulosti. Zkuste se na chvíli zastavit v tom kolotoči, ve kterém žijete, sedněte si s babičkou nebo dědečkem a zeptejte se jich na to, „jak to bylo kdysi“, dokud je čas! Možná budete překvapeni, co všechno se dozvíte. Já se například dozvěděla, že jeden můj předek hrál v kapele Františka Josefa I., jiný během druhé světové války utekl z vlaku, který ho vezl na popravu, a pěšky došel domů několik stovek kilometrů bosky. Nohy měl rozedrané do masa.

Také že praprababička zachránila své novorozeně při práci na poli, když se přes ně, odložené v trávě, plazila zmije. Pak sama, uhřátá z horka, skočila do vody, dostala zápal plic a zemřela. Bratr mého dědečka zemřel v dětském věku na záškrt, protože se nenapil petroleje. Můj dědeček se napil, proto záškrt přežil. Dříve se totiž v případě angíny nebo záškrtu petrolejem vytíralo hrdlo, bylo to prý velice účinné. Babička viděla jako mladá dívka za války padat letadlo i letce, který se zabil pár metrů od ní. Pradědeček byl lékárník, prapradědeček krejčí, měli jsme v rodině také významného chemika, někteří z mých předků odjeli za prací do Ameriky. Ze starých dokumentů se zjistilo, že v třicátých letech byla pitná voda i v potoce. Tohle je jen pár střípků z jedné velké skládanky života.

Těžko si představit, co zažívali naši předkové v dobách zlých, například při epidemiích, světových válkách, inkvizičních či politických procesech, ostatně stačí i minulý režim. Zajímají-li vás silné lidské osudy a nejen ty, které se týkají vlastního rodu, podívejte se na stránky www.pametinaroda.cz. Ráda bych tento významný projekt připomněla.

Chce to trpělivost, čas a… internet

Uvědomte si, že i v matrikách mohou být chyby, navíc ty rukopisy bývají často dosti nečitelné. Je to jako hledat jehlu v kupce sena, ale kdo vytrvá, ten najde. V archivech se dá se zjistit datum narození a úmrtí, datum sňatku, náboženské vyznání, příčina smrti, případně povolání. Je potřeba znát přibližné místo, kde se člověk narodil, zemřel nebo oženil či vdal, abyste věděli, kde máte hledat. Já osobně jsem v matrikách dosud nehledala, ale chystám se na to. Všechno, co vím a co jsem si zapsala i zavedla do genealogického programu, jsem se dozvěděla z vyprávění a nacházím se momentálně v druhé polovině 19. století. Dál se rozhodně chystám, až mi to mé časové možnosti dovolí. A vám přeji hodně štěstí!

Koukněte na: www.genealogie.cz/aktivity/digitalizace

Je astroložka, kartářka, vykladačka snů, básnířka a začínající spisovatelka, vášnivá čtenářka, maminka dvou dětí, milovnice přírody, zvířat, hudby, historie, konspiračních teorií a umění všeho druhu. Pracuje jako externí redaktorka několika časopisů, věnuje se také poradenství v oblasti zdravé výživy, bylinkaření či aromaterapii.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné