Viděno dětskýma očima. Hra není zlobení.

Naslouchej dítěti a teprve potom křič… a nebo nekřič. Mám jednu vlastnost, která mi v životě hodněkrát pomohla. Je to schopnost pozorovat a nesoudit, nezaujímat postoj k tomu, co se zrovna děje. Baví mě pozorovat, vnímat, předvídat a zároveň čekat, jak se situace vyvine. Výhodou je, že se díky tomu občas stanou úžasné věci. Například jsem mohl být svědkem toho, jak můj syn ve věku 14 měsíců vylezl po žebříku na střechu maringotky. (Samozřejmě jsem jej zespodu „jistil“ pohledem.)

Viděno dětskýma očima. Hra není zlobení.

Co je to lež

Dnes chci ale psát o zážitcích, které se týkají naší komunikace s dětmi. Objevy přicházejí ve chvílích, kdy by je člověk nečekal. Dcerka měla tuším 5 let. Ptala se mámy, kolik je hodin. Ta jí odpověděla, že jsou asi čtyři. Pak se dcera otázala mě a já jí s pohledem na hodiny upřesnil, že je půl páté. Dcerka se rozkřikla na mámu: „Ty mi lžeš! Ty jsi mi lhala!“ a byla celá rozčilená. Řekl jsem jí: „Ale máma ti nelže, ona se jen mýlí.“ „Ne, lže mi, řekla mi to a není to pravda!“ Pokusil jsem se o další vysvětlení: „Podívej, máma to nevěděla přesně. Myslela si, že by to tak mohlo být. Lhaní je, když ti někdo neřekne pravdu schválně. Ona se jen zmýlila. Myslela si, že to tak je, a nebyla to pravda. Když ti někdo lže, tak se na něj klidně zlob, ale když se někdo jen zmýlí, tak se na něj zlobit nemusíš.“ Dcerka se krátce zamyslela a pak se rozkřikla na mě: „Ale tos mi nikdy neřekl!“

[hide]

Když dva říkají totéž

Co na tom pro mě bylo zajímavé? Setkání s dětským slovníkem a dětským světem. Nezačal jsem ji utěšovat, neokřikoval jsem ji, ať nekřičí na mámu. Byl jsem zvědavý a díky tomu jsem mohl nahlédnout. Pochopil jsem, že ve svém dosavadním slovníku měla pojmy „lež“ a „pravda“. Lež je špatně, pravda je dobře. Nebyl tam žádný význam pro „omyl“. Dokážete si představit, kolikrát se o něčem s dětmi hádáme. Zatímco my máme jasný obsah slova, dítě jej může mít úplně jiný. A podle toho jednáme každý jinak a třeba se na sebe zlobíme, hádáme se, křičíme na sebe. Při troše trpělivosti můžeme přitom při komunikaci s dítětem objevovat pouze nasloucháním, empatií a bdělostí úplně jinou individuální dimenzi obsahu a významu slov.

Kdo si hraje, nezlobí

Pro dokreslení přidám ještě jednu historku. Můj syn byl někdy v 6 letech na fotbalovém tréninku. Po tréninku za mnou přišel a povídá: „Pan trenér se na nás dneska zlobil, že ho neposloucháme a že zlobíme. Ale my jsme nezlobili. My jsme ho nemohli slyšet, protože jsme zrovna hráli na honěnou.“ Není to nádhera, když vám to dítě takhle popíše, jak to vidí ze svého pohledu. „Já jsem tě nemohl poslouchat, protože jsem si právě hrál.“ A dává tím jasně najevo, že hra není zlobení, že to je právoplatná činnost dítěte, podobně jako práce pro dospělého.

A tak se ptám: „Chápeš to, maminko, že jsem si nemohl teď vyčistit zuby, když jsem se musel zhoupnout na houpačce a udělat obrázek z obalů od čajových pytlíčků? Je přece jasné, že na nic jiného už jsem při tom nemohl myslet ani nic jiného dělat.“ J

Anebo: „Chápete to, paní učitelko, že jsem si teď nemohla zapsat, co jste říkala, protože jsem zrovna potřebovala namalovat koně z pohádky, kterou jsme si četly včera s maminkou, a já jsem si právě teď představovala, jak na něm sedím a jedu po louce, až mi vlasy vlají? To přece musíte uznat, že to není zlobení, v takové chvíli se přece zapisovat nedá.“ J

Očima dítěte

Nezažívám s dětmi situace, kdy by mě chtěly schválně naštvat. Děti nikdy nemají ke své činnosti zlý motiv, spíše se chovají podle své přirozenosti a mě to někdy štve. Proto je pro mě naslouchání spojené se zvědavostí, je to jako napínavá detektivka s hledáním souznění, napojení, porozumění. Tak prosím, zkuste pozorovat, naslouchat, dostat se skrze otázky do mentality dítěte. Jak asi myslí? Jak to vnímá? Jaký význam mají pro něj slova, která používá? Jak celá situace vypadá z jeho pohledu? Tak někdy zmizí pocit „zlobení“, potřeba křičet a s porozuměním přijde mír.

[/hide]

Koukněte na: www.abydetikvetly.cz a www.tralalamandala.cz/eshop knihy „Nejkrásnější slova pro vaše děti“ a „Nejkrásnější příběhy pro vaše děti“

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/05

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​