Velikonoční vaječný výbuch

Rozhodla jsem se nic neponechat náhodě a připravit se na Velikonoce s předstihem. Po internetu jsem rozhodila sítě na koupi husích a kachních vajec. Nabídek jsem dostala hned několik, ale já jsem sáhla po té lokalitou mně nejbližší. Pán mi napsal, že jich bude mít asi 20. Neotálela jsem a udělala jsem mu cenovou nabídku. Souhlasil, a tak jsme si po mailu „plácli“ a domluvili se, že si pro ně ráno po noční službě dojedu.Večer jsem mu ještě volala, abychom si potvrdili čas předání. V té chvíli se rozvzpomněl, že vajec bude mít asi jen 7, neboť mu zbytek nejspíše sežraly krysy. Mělo mě to varovat! Nicméně kreativní duch a vidina husích kraslic mi velela nevzdat se.

Velikonoční vaječný výbuch

Ráno pan Krhounek (tak se chovatel jmenoval) na smluveném místě nebyl. Po 15 min čekání jsem mu volala a on mi začal zdlouhavě popisovat cestu k němu… podchodem, na cyklostezku, okolo golfového hřiště, ke kostelu, k rybníčku… Unavená po noční jsem se nakonec dokodrcala k velkému areálu, kde byl neuvěřitelný čurbes. Hromady harampádí, odstavených aut, zemědělských strojů, ledniček, plechů, mezi tím běhaly kozy, slepice, perličky a v tom všem také poletoval pan Krhounek. Hbitě přeskočil plot, neb to bylo jednodušší než hledat vrátka, a přišel se se mnou pozdravit. Vypadal mladě, avšak velmi zanedbaně. Kvůli němu jsem však nepřijela. Jsem tu přece kvůli těm vejcím!

Po výměně uvítacích frází začal pan Krhounek zmateně pobíhat po jeho soukromém sběrném dvoře a v různých úkrytech sháněl má vytoužená vejce. Kolem něho pobíhala drůbež a z odstavených vraků vykukovaly a seskakovaly zvědavé kozy a kůzlata. Asi za 10 minut přinesl snůšku 8 vajec a prý se zeptá souseda, jestli on ještě něco nemá. Sousedem mínil obyvatele vedlejší maringotky. A tak po dvoře začali lítat šílenci dva. Po 20 minutách trpělivého čekání se mi dostalo odměny v podobě asi 25 kachních a husích vajec a 5 vajec od perliček jako bonus. Opatrně jsem si ty zázraky přírody přendala do svého košíku jako poklad, pánům zaplatila domluvený obnos a vydala se na cestu zpět. Oba se tvářili šťastně nad uzavřeným obchodem. Při odchodu mě přišlo ještě pozdravit jejich uprchlé prase.

[hide]

Po dvou hodinách jsem se dostala s košíkem domů. Konečně! Vajíčka jsem dala v koupelně do lavoru, zalila teplou vodou, aby se odmočila před očištěním, a unavená po noční i následným výletem jsem si šla lehnout. Po chvíli slyším ránu. Přičetla jsem ji na vrub dělníkům, kteří dělají ve sklepě plynovou kotelnu. Jako výbuch plynu to nevypadalo, tak jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti.

Po probuzení jsem se šla podívat na své zboží a nevěřila jsem svým očím. Předchozí rána byl skutečně výbuch plynu! A to přímo u nás! Zápach sirovodíku a rozstřílené skořápky po koupelně. S rotací žaludku jsem se dala do úklidu exploze. S hlavou vystrčenou z okna, v pravidelných intervalech lokajíc čerstvý vzduch, jsem tuto úklidovou akci po čase zvládla. Když mi otrnulo, zkusila jsem vyfouknout jedno ze zbylých vajec. Už po lehkém naťuknutí to zasyčelo a rozšířil se strašný zápach. Když říkám strašný, tak mi věřte! Další vejce, výbuch v intenzitě lahve šampaňského, ohozené zrcadlo a zeď. Další vejce, zápach…

Vzpomněla jsem si na hodiny branné výchovy a litovala, že nemám doma plynovou masku. Uvázala jsem si na obličej plenu, abych bez újmy zneškodnila svůj nákup. Opatrně jsem vejce naskládala do igelitové tašky, utěsnila provázkem a opět jako svátost, s rukou nataženou co nejdál před sebe, jsem je nesla do popelnice. Cestou mě provázely obavy, aby taška při transportu neexplodovala, a doufala jsem, že nebude ke kontejnerům později povolán pyrotechnik.

Doma jsem zapálila aroma svíci, v koupelně cíleně rozlila Savo, jehož zápach se jevil jako parfém od Diora proti Krhounkovým vejcím, a na oběd zvolila česnekové menu. Zápach vajec se po jisté době podařilo přerazit, a tak jsem mohla v klidu napsat „děkovný“ dopis panu Krhounkovi. Ctihodný chovatel mi odepsal, že nevěděl, že je budu chtít vyfukovat... :-)

Vlastně jsem byla dodatečně upřímně ráda, že jsem vejce dovezla bez úhony domů a nebyla jsem vystavena společenskému faux pas v dálkovém autobuse, pokud by exploze proběhla dříve. Nebo jsem mohla najít ve vaně housata a s jejich výchovou bych si skutečně nevěděla rady.

Koukněte na: volnaruka

[/hide]

Text: Jarmila Greplová

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/03

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​