Veliké noci

Velikonoce si většina z nás spojuje s barevnými vajíčky a pomlázkou, která se odbude za jeden den. K tomu si pochutnáme na mazanci či velikonoční nádivce a masojedi si nacpou bříška voňavou a šťavnatou pečínkou. Takovému radování se a hodování ale předchází významný předvelikonoční čas, ke kterému dříve patřil čtyřicetidenní půst a dodržování mnoha lidových tradic.

Veliké noci

Text: Markéta Ovsíková

Kam sahají kořeny Velikonoc?

Bezpochyby jde o nejdůležitější svátek křesťanské církve spojený s památkou na umučení a znovuzrození Ježíše Krista. Původ svátku ale sahá až do doby předkřesťanské a navazuje na židovský svátek přesnic (neboli svátek nekvašených chlebů), který připomíná vysvobození izraelitů z egyptského zajetí (podle legendy opustili izraelité Egypt tak rychle, že jim nestačilo vykvasit těsto na chleba, takže pekli chléb z těsta nevykvašeného – vlastně takové placky z mouky a vody, které jsou ale také dobré ).

Jak se to počítá?

O půlnoci z Masopustního úterka na Popeleční středu si symbolicky „předali žezlo“ Masopust a Půst. Nastala předvelikonoční doba doslova napěchovaná různými událostmi. Krom toho je Popeleční středa prvním dnem postní doby a následuje čtyřicetidenní půst spolu se šesti nedělemi. Neděle se do postní doby totiž nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Letos připadlo toto datum na 18. února. Ale jak se to všechno spočítá? Nahlédněme do Toufarova Českého roku: „Způsob určení data křesťanských Velikonoc byl stanoven na ekumenickém koncilu v maloasijské Niceji roku 325. Platí tzv. „alexandrijská“ zásada, že svátek se slaví po prvním jarním dnu (21. března), a to první neděli po prvním jarním úplňku.“

Včera neděle byla, za týden bude zas

První neděle, v lidovém označení „pučálka“, dostala takové označení podle postního pokrmu z předem namočeného, naklíčeného a na omastku upraženého hrachu. Druhá neděle byla lidově nazývána „černá“, protože v ty dny se všude smýčilo a uklízelo. Třetí neděli se říkávalo „kýchavná“ – prý kolikrát v ten den kdo kýchl, tolik let měl být ještě naživu. Čtvrtá neděle se nazývala „družebná“. „Družba“, neboli druh doprovázel ženicha navštívit stavení, do kterého chtěli přijít na pomlázku a mládenec na námluvy. Pátou neděli známe dodnes jako „smrtnou“. Podle slovanských zvyků se tento den vynáší smrtka zvaná Mařena, Morana apod., která se zapaluje a hází do řeky. Symbolicky se tak lidé loučí se zimou a vítají očekávané jaro. Šestá neděle – „květná“ – připomíná den, kdy vjel Ježíš Kristus do Jeruzaléma a lidé ho vítali palmovými ratolestmi (u nás je symbolicky nahradily kočičky nebo březové větvičky). Na Květnou neděli hospodyně nikdy nepekly, protože věřily, že by se „zapekl květ a v sadu by se neurodilo“.

Pašijový týden

Proč „pašijový“? Při bohoslužbách se v tomto týdnu přednášejí pašije (části evangelií o Ježíšově zatčení, utrpení, ukřižování a zmrtvýchvstání), a to jak ve čtené, tak i zpívané formě. Modré pondělí a Šedivé úterý byly obyčejné všední dny. Předsváteční přípravy začínaly na Škaredou středu. Její označení vyplývá z události, kdy Jidáš Iškariotský zradil Krista tím, že prozradil zástupcům židovské velerady, kde Ježíše najdou. Odměnou mu bylo třicet stříbrných (v té době cena jednoho otroka). Jidáš si ale nakonec svůj čin uvědomil, peníze vrátil a sám se oběsil. To už se dostáváme do nočních hodin mezi Zeleným čtvrtkem a Velkým pátkem. Ve čtvrtek večer byl Kristus zatčen a odsouzen k smrti. Podle lidových tradic chodili v tento den kluci s řehtačkami. Nahrazovali tím symbolicky zvony, které podle legendy „odletěly do Říma“, to znamená, že se až do Bílé soboty nikde zvonění nesmělo ozývat na důkaz největšího smutku. Ten vrcholil na Velký pátek. Držel se přísný půst a hned po Štědrém dnu to byl den nejbohatší na různé zvyky a pověry. (Třeba hospodyně věřily, že voda má v ten den zázračnou moc, a proto braly před východem slunce k potoku či k řece nádobu k naplnění.) Nadchází Bílá sobota, která svůj název dostala podle bílého bohoslužebného roucha. V tento den, poslední z postního času, ještě dozníval smutek a hluboký klid. Dodnes se slouží noční bohoslužba vigilie (v doslovném překladu znamená „bdění“), kdy se před kostelem posvětí oheň, od něj se zapálí svíce zvaná paškál a do kostela se vnese světlo. A přichází neděle a s ní Hod boží velikonoční, který trvá až do pondělí. Zvyky související s posledním dnem velikonočního období známe všichni. Kluci si upletou pomlázky z mladých proutků, aby šleháním „omladili“ děvčata. Ta jim na oplátku dají barevná a různě zdobená vajíčka. Je to den plný radosti, veselí a hodování. Jen dětem možná může být navečer trochu smutno, protože jim končí velikonoční prázdniny.

Na Velký pátek se prý otevírala země a vydávala ukryté poklady. Mladí lidé se proto vydávali do okolí hledat místa, o kterých se tradovalo, že něco ukrývají. Ale to by bylo na další kapitolu. Zkuste se ale rozhlédnout kolem sebe a nahlédnout do sebe. Třeba objevíte poklad bez krumpáče a lopaty.

Ve velikonoční kuchyni

Na Zelený čtvrtek pekly hospodyně jidáše (jde o podobné těsto jako na mazanec, z kterého se motají různé tvary – spirálky, uzlíky nebo jen placičky), mazaly je medem a rozdávaly koledníkům s řehtačkami. Dále nechyběla jarní polévka s jakoukoli zelenou natí, jedl se špenát z mladých kopřiv, k večeři třeba chléb s řeřichovou pomazánkou. Zkrátka hojnost mladé zeleniny napěchované vitamíny a zdravím. O Velkém pátku přišlo na stůl jediné prosté jídlo (většinou hustá polévka s brambory a zeleninou), nebo také vůbec žádné. Dodnes se ještě v některých rodinách dodržuje, že se na Velký pátek nejí maso. V sobotu se i v dnešní velikonoční kuchyni peče nádivka (hlavička, sekanina apod.), ve které by neměly chybět mladé kopřivy. Nechybějí ani mazance, velikonoční věnce a další sladké pečivo. (Dozlatova upečený mazanec byl původně jeden za symbolů Slunce uctívaný Semity, Egypťany a starými Slovany.) Není žádnou novinkou, že základem velikonoční kuchyně jsou vejce. Co také se všemi těmi vyfouknutými vajíčky! Vražte vejce do nádivky, do mazance, do omelety! A z vajec uvařených natvrdo si pak koledníci mohou udělat výborný vajíčkový salát nebo pomazánku.