Vegetariánství: Inspirace příkladem

Vegetariánem jsem chtěla být už jako studentka. Děsilo mě, že se zemědělství říká zemědělská výroba a že je to na hony vzdálené tomu, jak bychom se k živým tvorům měli chovat. Nikdy jsem k tomu ale nenašla odvahu. Bála jsem se, že nebudu vědět, jak na to. Také jsem v okolí žádného vegetariána neznala.

Vegetariánství: Inspirace příkladem

Přelom ale nastal před 3 lety, kdy jsem viděla pár videí právě na portálu PeTA. Asi za několik týdnů jsem jela na kurz permakultury, kde jsem si uvědomila, že pokud chci v budoucnosti dosáhnout alespoň částečné potravinové nezávislosti, přes maso to nepůjde. A bylo to. Přiznám se, že patřím k lidem, kteří si do začátku nechají rádi poradit, a tak jsem poprosila kamarádku veganku, jestli by mě nenasměrovala na nějakou výživovou poradkyni. Dostala jsem tolik tipů a rad do začátku, že se mi z toho až zatočila hlava. Také si nechávám pravidelně dělat krevní testy, abych zjistila, jak na tom jsem. Věřím, že časem je už nebudu potřebovat, ale pro klid duše… Navíc jsem byla pro své okolí dost „podezřelá“. S testy v kapse se vám, alespoň na začátku, lépe argumentuje. Mám tři děti. První dvě jsem odnosila a porodila coby masožravec. Když jsem byla těhotná potřetí, už jsem maso nejedla. V té době jsem si nastudovala další materiály o vyváženosti. Často jsem se setkala s předsudkem, že děti vegetariánek se narodí menší a že vegetariánství a kojení nejde dohromady. S úspěchem o tom mohu pochybovat. Moje třetí dítě bylo ze všech největší, když se narodilo. Ani dlouhodobé kojení nepředstavuje problém, pokud víte jak na to.

Jeden den může stačit

A abyste případně věděli jak na to i vy, vyzpovídala jsem pár přátel a známých a poprosila je o nějaké tipy pro vaše případné začátky. Samotné se mi nelíbí příliš militantní názory, ani když mě někdo do čehokoliv nutí. Kdyby najednou všichni lidé na planetě přestali jíst maso, určitě by to mělo velmi pozitivní dopad, ale nejsem utopista a vím, že to není možné. Když si ale uvědomíte souvislosti, můžete svou spotřebu masa alespoň omezit. Znáte iniciativu Paula McCartneyho Meat Free Monday? Kdyby se každý zřekl masa alespoň na jeden den, mohla by to být velká změna. Vydal dokonce i kuchařku, kterou lze bez problémů sehnat i u nás. Dobrých vegetariánských kuchařek je u nás ostatně spousta. Kuchařka ze Svatojánu vydala v minulém roce také jednu bezvadnou. Ze začátku vám ale může stačit i nepřeberné množství receptů na internetu.

Inspirace příkladem
Eva Francová alias Kuchařka ze Svatojánu maso nejí už 19 let. Do jídla používá pouze med nebo vajíčka od vlastních slepiček. Přechod zvládla sama a důvod byl etický. Nikdy se nepotýkala s žádným zdravotním problémem, a pokud byste ji viděli v akci, její vitalitu byste jí možná záviděli. Maso nejí celá její rodina od manžela až po maličkou vnučku.

Těžko si představit, že by maso jedl třeba takový Petr Dobrý ze Zelené domácnosti, který je takový milovník zvířat. Však také pro náš časopis připravil už tolik textů, jak jim pomáhat. Na moji otázku, jestli na začátku požádal o pomoc nějakého odborníka, odpověděl: „Proč proboha na všechno poradce? Jednoho dne jsem se rozhodl a bylo…“ Mezi jeho důvody pro tento krok, který před 9 lety udělal, bylo vedle etiky i zdraví. Petr mi také řekl, že mu trochu vadilo, že musel neustále odpovídat na dotaz: „Co že teda vlastně jíš?“ Potvrzuji, to je častá otázka, a vlastně neznám odpověď, která by tázajícího uspokojila.

Standa Miler z Akademie soběstačnosti nejí maso už 20 let, z toho 5 let byl veganem. Jíst maso mu připadá nepřirozené, mléčné produkty a vejce nejí, protože neví, jak byly vyprodukovány. Od zvířat, která jsou chována doma, občas něco sní. „Mám hodně přátel vegetariánů a veganů, ale myslím, že je určitě dobré nejdříve něco o výživě vědět. Vegetariánství na rohlících se sýrem nebude asi z nejzdravějších a zřejmě i čistá raw strava bez doplňování vitamínu B12, jak jsem se sám přesvědčil, může být velmi nebezpečná.”

20 let bez masa je i Honza „Tráva“ Trávníček. Možná vás to překvapí, ale tenhle chlapík je aktivní sportovec – cestovatel, cyklista, běžec na lyžích a také zdolává osmitisícovky. „Vegetariánství mne vůbec neomezuje, myslím, že právě naopak. A jestli je to při horolezectví či při jiném vrcholovém sportu, je asi jedno, ne? :-) Mám spoustu kamarádu, kteří jsou na špici ve svém sportovním oboru a bez flákoty se úplně v pohodě obejdou. Musíte vědět, jak maso nahradit. Také byste měli poslouchat svoje tělo, zjistit, jak reaguje. Jestli si do mě kolegové občas rýpnou? No jasně! Jenže sami vidí, že to jde i bez masa. Vše je to přeci o respektu…“ Svoje slova ještě doplňuje tipem, o který jsem ho poprosila. „Nepřeceňujte, jestli maso jíte, nebo nejíte. Každému asi prostě vyhovuje něco jiného a nemá cenu se tím stresovat. Prostě ‚Tráva‘ nejí maso, ale já ho jíst budu a třeba se i přesto spolu potkáme na nějaký osmě.“ :-)

Kateřina Blažčíková, zakladatelka portálu www.veganza.cz, se dostala k bezmasé stravě takto: „Maso jsem vyřadila z jídelníčku během mého dietního období. Potřebovala jsem shodit přebytečné kilogramy a maso mi zkrátka přestalo chutnat. Objevila jsem vegetariánské alternativy jako tofu, seitan, luštěninové pomazánky a podobně. Úplně jsem se do nich zamilovala! Nakonec jsem zhubla 17 kg. Mým koníčkem se stalo běhání a studium výživy. Začala jsem experimentovat s různými výživovými směry včetně vitariánství, u kterého jsem vydržela dokonce celé dva roky. Nakonec jsem ale zakotvila u svého vlastního ideálu, kterým je rostlinná strava založená na celistvých potravinách.“ Kateřina se shlédla v posilování, a proto musela svůj jídelníček ještě upravit. Do té doby jedla více méně intuitivně, ale nyní bylo třeba stravu lépe strukturovat a navýšit především bílkoviny, aby svaly mohly růst. „Spoustu lidí mi říkalo, že na rostlinné stravě bez masa a mléčných výrobků přece nemohu budovat svaly. Ale já svému směru věřila na 100 % a přijala jsem ho jako výzvu. V té době jsem založila portál Veganza.cz, abych se o své krůčky a zkušenosti mohla podělit s dalšími lidmi. Nejsem 100% vegan, jelikož mám ráda vajíčka. Ty si kupuji domácí, protože hledím i na etickou stránku věci. Věřím, že rostlinná strava je pro člověka to nejlepší a dokáže dokonce léčit. Především celistvá a čerstvá s vysokým podílem syrového ovoce a zeleniny. Člověk nemusí být hned vegan, stačí rostlinnou stavu v jídelníčku maximálně navýšit a už to přinese obrovské benefity ve formě navýšení hladiny energie, detoxikace, zlepšení kvality vlasů, kůže a nehtů, zlepšení imunity…“

Kateřina nikomu nic nevnucuje, ale snaží se být příkladem. I proto chodí každé dva roky na podrobné zdravotní testy. Za výsledky z nich by dostala pokaždé jedničku z hvězdičkou. „Rostlinnou stravu každému vřele doporučuji, stačí i navýšit její podíl alespoň na 80 %. Už to může mít velmi dobrý vliv na vaše zdraví. Respektuji rozhodnutí každého člověka a stejně tak jsem ráda, když ostatní respektují to mé.“

Naše šéfredaktorka Petra Kruntorádová přestala jíst maso minulý rok v lednu. Poslala mi k tomu krásný text, který jsem neměla sílu krátit, a tak ho předkládám celý:

„Prakticky nejím maso, ale nerada o sobě říkám, že jsem vegetarián. Někdy u rodičů si dám například masový vývar. Také úzkostlivě nekontroluji, jestli v nějaké potravině není zbytkové množství šunky apod. Nerada sama sebe omezuji striktními příkazy, takže jsem si třeba na Vánoce dala ždibec lososa. A dala bych si klidně i dva ždibce, ale popravdě, vlastně mi to už vůbec nechutnalo.

Dlouhá léta jsem jedla maso málo, pak velmi málo, pak přišlo třeba tříměsíční období, kdy jsem ho nejedla vůbec a pak přišla zima a já zase jedla maso trochu. Až mi najednou celkem nenásilně vplula do života změna definitivní a já jsem prostě maso přestala jíst. Důvodem byla asi nejspíš intuice a pocit, že maso (v podobě, v jaké je běžně k dostání v obchodech) nedělá dobře mému zdraví. Až pár měsíců po tom, co jsem maso přestala jíst, se začaly dostavovat i důvody, kterým se říká etické – tedy, že mi začalo být líto, že bych jedla kolegy živé tvory. Dneska už tedy maso nejím i proto, že to jsou pro mě prostě mrtvoly. Ale prvotní impuls to rozhodně nebyl.

Popravdě, já mám trochu potíž vybočovat z většiny. Což je trochu těžké, protože jsem stavěná tak, že přirozené je pro mě to, co od většiny vybočuje. Takže jediný problém, který občas mám, je, že jsem ve společnosti za exota. Nikdo z nejbližších kamarádů se ke mně zatím nepřipojil a ani v rodině nemáme nikoho dalšího, kdo by maso nejedl. Nikdo na mě nikdy nekouká skrz prsty a nikdo mně nikdy s očima na vrch hlavy moje rozhodnutí nevymlouval, ale mně samotné nedělá dobře, že jsem třeba na rodinné oslavě nebo na setkání s někdejšími kolegy z práce jediná, kdo má na talíři jen knedlík a zelí. Kdyby lidí, kteří nejedí maso, bylo víc, cítila bych se prostě líp. Je to trochu úzkoprsé, ale přiznávám, že je to tak.

Mám takovou lehce utopistickou vizi, že vegetariánství je hudba budoucnosti lidstva. Že je to řešení mnoha problémů, které máme. S možným nedostatkem potravy, s nemocemi, které nás trápí, stresem, který nás sužuje, agresivitou, která nás ovládá… Tak si jako představuji, že když si lidi nebudou pochutnávat na krmi, při jejíž přípravě hrálo, ať chceme nebo nechceme, nějakou roli násilí, tak se to násilí bude vytrácet z našich žaludků i životů. Ale i taková změna musí přijít nenásilně. Takže je třeba si na ni počkat a nikomu ji násilím nenutit. To je moje představa. Dobrá, ne?“

Zuzka naskočila do projektu s názvem Pravý domácí ještě předtím, než vůbec vznikl. Nejdříve měla na starost naši fanouškovskou základnu na facebooku, kterou vypiplala a věnovala jí péči. Zkusila si i psát a zalíbilo se jí to. Do budoucna by chtěla psát víc. Zajímá se o témata jako jsou udržitelné stavitelství, permakultura, přirozené porody, divoké bylinky, zdravé a udržitelné stravování, přirozená péče o děti a techniky duševního rozvoje.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné