Uvedení do Červeného stanu

Úderem devátého roku mé dcery jsem pocítila, že jsem já jako máma zdrojem ženské moudrosti pro dceru, ale zároveň už je čas na inspiraci a sdílení ženských témat. Že mi chybí ženská komunita, kde by byly zastoupené různé generace, a že pomalu bude čas dceru uvést do „Červeného stanu".

Uvedení do Červeného stanu

Poohlížela jsem se po akcích a pobytech a prosila mé blízké kamarádky, které vedou rituály, ať pobyt pro mámy a dcery zorganizují. Žádná však neměla prostor a tak jsem se do organizace vrhla sama. Přizvala jsem ke spolupráci přítelkyni Kateřinu Juřenčákovou, se kterou jsme už spolupracovaly na videopřednáškách a také na šíření tématu volné menstruace v ČR. Pobyt byl po jednom zveřejnění na facebooku okamžitě obsazen. Je vidět, že nám dcery odrůstají a generace žen, které kdysi pro svá miminka začaly používat látkové pleny, šátky, bezplenkovku a respektující výchovu, chtějí pokročit dál a cítí speciální čas a uvedení do „Červeného stanu“ také jako důležité.

Výzvu přijímám

Mámy a dcery si užily vzácné okamžiky blízkosti. Hýčkání, masáže, vzájemnou péči, hraní si s líčením (přírodními produkty), tvoření, společné písně, zdobení henou a také otevřené sdílení ženských příběhů. Vyvrcholením byl rituál menarche, kdy jsme tři dívky vítaly při vstupu do ženství po jejich začátku menstruace.
Nejdříve se dívky styděly a nechtěly se tohoto rituálu účastnit. Ale nakonec se jedna z nich podívala na svou mámu a řekla: „Říkáš mi, že mám přijímat výzvy. Tak ji přijímám." A vykročila. Dvě další dívky se přidaly, zatímco nám všem vyhrkly slzy do očí.
Rituál byl silný nejen pro dívky, ale i pro jejich mámy, které si rituálem uvědomily, že jejich princezny už jsou královny, že jsou už ženy. Oslavily jsme je, uctily a požehnaly jim. Dáreček ale dostaly všechny dívky. Byla jím „menstruační krabička".
Krabičku jsme připravily my mámy dcerám na míru podle jejich věku. Nemenstruující dívky dostaly věci pro budoucí rituál menarche. Anebo potřebnosti pro dívčí hýčkání.
Krabičku můžete svým dcerám vyrobit také. Ať už menstruují, anebo ještě ne. Krabičku si můžete dokonce připravit sama pro sebe. Nikdy není pozdě na oslavu menarche / první menstruace.

Jak může krabička vypadat?

Dřevěná krabička. Bambusová krabička. Ručně vyrobená krabička či ručně pomalovaná. Kosmetická taštička.
Co do ní můžete připravit?

  • červenou svíčku
  • knížku Rozkvétající žena
  • magnet na lednici Cyklická žena
  • další knihy týkající se menstruace
  • červený šátek či šál
  • červenou deku na zachumlání
  • termofor či hřejivý polštářek na zahřátí a uvolnění bříška či zad
  • červené spodní prádlo
  • něco dobrého na mlsání
  • sadu heny na malování na tělo
  • ženskou sošku
  • osobní vzkaz či dopis
  • zápisníček
  • růžový aroma olejíček
  • masážní olej
  • barevné a krásné látkové vložky
  • šperk, prstýnek s červeným či růžovým kamenem
  • vše, co se může hodit pro budoucí rituál menarche: červenou stuhu, vzácný pohár apod.

Fantazii se meze nekladou. Užijte si její tvoření i předávání. A budete-li chtít, pošlete mi fotky vašich výtvorů.

Obdařené ženy

Jak se žilo krvácejícím ženám v dávných dobách, o nichž nevypovídají žádné historické záznamy, se můžeme jen domnívat. Je ale pravděpodobné, že tyto kultury plodnost velmi uctívaly a že zejména první menstruace dívky byla pro její blízké radostnou událostí hodnou oslavy, protože byla příslibem pokračování rodu.
Krvácející ženy často měly vyhrazená speciální místa – třeba menstruační chýše, místnosti nebo stany. Ostatně zvyk odsunout „nečisté“ dámy a slečny do vyhrazené části domu se dodnes uchoval například u některých skupin hinduistů v Indii a Nepálu.
Našly se ale i kultury, v nichž byly menstruující ženy rovněž považovány za obdařené nadpřirozenými silami, ale v pozitivním slova smyslu. Ostatní členové komunity se za nimi chodili radit, nechávali si od nich věštit budoucnost a menstruační tekutina se používala i jako léčebný prostředek – třeba na bradavice, epilepsii či bolesti hlavy. Severoameričtí indiáni Cherokee si této krve velmi cenili, protože podle nich měla moc ničit nepřátele. Římané zase věřili, že ženy během svých dní mohou zahnat krupobití, a dokonce z pole vystrnadit záškodnický hmyz.

Bez předsudků

Objevují se i teorie, podle nichž mohly být menstruující ženy v minulosti pro muže mimořádně přitažlivé. V době před antiperspiranty, parfémy a diskrétními pomůckami totiž pánové snadno zavětřili nejen pach krve, ale i feromony, které jim našeptávaly, že daná žena není těhotná, její cyklus funguje a je připravená na plození potomstva.
Je zajímavé, že různým pověrám a předsudkům se dařilo i v pokrokovém 19. století. Tehdy byly krvácející ženy pracující v továrnách obviňovány, že se kvůli nim kazí potraviny. 20. století v tomto ohledu přineslo obrovské změny. Menstruace byla uznána jako zcela přirozený jev, učí se o ní ve školách a média běžně inzerují stále propracovanější hygienické pomůcky. V porovnání s tím, že ještě před sto lety se ženy v obchodech styděly říci si o balení vložek, obrovský pokrok.

Vítejte v Červeném stanu

Vítejte v Červeném stanu…

V této době se začínají v západních zemích objevovat Červené stany – klidná a bezpečná místa, kam se ženy mohou uchýlit nejen v době menstruace. Inspirací k jejich zakládání se stal bestseller Červený stan Anity Diamant, který sleduje osudy biblické postavy Dinah. Právě „ženský" stan, ve kterém izraelitské ženy odpočívají během krvácení a po porodu a také provádí rituály a vzájemně se podporují, hraje v jejím životě velmi důležitou roli.
I když podobná ženská útočiště nejsou u Židů historicky doložená, zprávy o menstruačních stanech či chýších máme z mnoha, zejména afrických, kultur. Sloužily a někde ještě slouží nejen jako ochrana krvácejících žen před těžkou prací, ale i jako místo setkávání a sdílení. Starší členky kmene zde předávaly svou moudrost dívkám a připravovaly je na důležité obřady. Ostatní členové kmene si k menstruujícím ženám mohli přijít pro radu, protože věřili, že krvácení zesiluje jejich intuici.

Hledání odpovědí

Moderní Červené stany mají často podobu krásně zařízených prostor, v nichž dominuje rudá barva připomínající menstruační tekutinu. Mohou mít ale i mnohem střízlivější a civilnější podobu, důležitější než místo je záměr, s jakým se v nich ženy schází. Slouží totiž jako místa, kde sdílejí své radosti i smutky, zpívají, léčí se a oslavují a uctívají své ženství a Matku Zemi. Konají se v nich také různé obřady – třeba u příležitosti první menstruace nebo předporodní rituály.
Krvácející ženy, které využijí bezpečí a klid Červeného stanu, mohou rozvíjet dary, jež s sebou období menstruace přináší. Traduje se, že v těchto dnech získávají mimořádnou schopnost vhledu a moudrost, které jim pomáhají najít odpovědi, rozlišit podstatné od nedůležitého i dělat zásadní rozhodnutí. První Červený stan v České republice byl otevřen v pražské Bráně k dětem v roce 2013. Momentálně už nefunguje. Ale jeho alternativou jsou i večírky a podobně zaměřená ženská setkávání a nově také pobyty pro mámy a dcery.

Manželka, maminka dvou dcer, podnikatelka, přítelkyně a akční žena. Koordinuje řadu zajímavých projektů (Červený stan, Konferenci Aktivní rodičovství, Creative space, Skupiny pro domácí žáky...) a je lektorkou Kontaktního rodičovství a Zdravého přebalování. Šíří osvětu o těchto tématech v médiích a ráda píše články i pro PDČ. Potkat se s ní můžete osobně na jejích kurzech.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné