Terapie minulými životy léčí staré rány…

Tématika regresní terapie a minulých životů mě provází už od dětství. Můj zájem začal přečtením Moodyho knihy Život před životem a pokusem o jakousi autoregresi, při které jsem se pokaždé buď vyděsila, nebo usnula. O mnoho let později začaly vize a sny přicházet samy a čím jsem byla starší a zkušenější, tím více jsem si byla jistá tím, že jejich pochopení je klíčem k celému mému životu a že mi mohou pomoci zbavit se strachu, traumat a současných problémů.

Terapie minulými životy léčí staré rány…

 

Pokaždé, když jsem se ale objednala na regresní terapii, mé podvědomí si vymyslelo nějakou výmluvu nebo zapříčinilo spuštění událostí, které mi znemožnily dojet na sjednaný termín. Přesto se mi v minulosti podařilo jednu regresi absolvovat. Byla to terapie, na kterou jsem původně objednala pouze svoji dceru. Terapeutka na mě po příchodu ukázala prstem a bez skrupulí mi oznámila, že ten, kdo by si měl projít terapií, jsem já. Svolila jsem tedy. Díky silným blokům jsem se příliš daleko nedostala, ale alespoň jsem si sladila energie – vnitřní ženu, muže a dítě, což mi tehdy přineslo velikou úlevu. Úžasným zážitkem pro mě také bylo, když jsem pak byla svědkem regrese mé dcery. Jako matka jsem mohla pochopit některé příčiny jejího chování a rozkryla jsem souvislosti, které úzce souvisely také s mým vlastním životem.

Druhý pokus o regresi proběhl právě v době plánování článku a záminkou k setkání s další výbornou terapeutkou byl sběr materiálu na téma regresní terapie. Ke sběru nedošlo, neboť jsem si potřebovala řešit vlastní problémy a byla jsem tehdy silně restimulovaná (restimulace = probuzení vzpomínek). Celý zážitek byl velice silný a nepřenosný. Otevřelo se mi další poznání, které ovlivnilo chod mého života. Mně osobně tato zkušenost velice pomohla a přišla v pravý čas.

Zážitky a zkušenosti z regresí

Ptala jsem se spousty lidí, kteří absolvovali regresní terapii, co jim přinesla do jejich života a jaký byl jejich výsledný pocit. Mnozí odpovídali, že se nic až tak dramaticky nezměnilo, že by znovu na regresi už nešli, některým se naopak otevřelo něco, s čím se pak museli dlouho vyrovnávat a co museli zpracovávat a dořešit, třeba i s jiným terapeutem. Lidé s převahou racionálního myšlení měli tendence zpochybňovat autentičnost svých prožitků, nechtěli o nich raději nic vědět a intuitivní typy se silnou schopností vizualizace se zase v prožitcích utápěly. Často lidem poznání sebe sama a ponoření se do svého podvědomí znemožňuje strach z toho, co by tam mohli objevit. A kdo se nebojí a objeví, ještě nemá vyhráno, protože pak velice záleží na tom, jak se svým objevem naloží.

Žena, která se dlouhou dobu od rozchodu nedokázala odpoutat od svého partnera, mi povyprávěla svůj příběh z regrese:

„Měla jsem za sebou dvouletý vztah, ve kterém jsem už dále nechtěla pokračovat, ale bylo těžké definitivně odejít a odpoutat se. Ten člověk se stále vracel a usiloval o mě. Terapeutka mě vrátila v čase zpět a já se náhle ocitla ve středověku. Viděla jsem sebe samu v zelených šatech, s dlouhými světlými vlasy, byla jsem krásná a urozeného původu. On byl nižší šlechtic, já vdaná. Milovali jsme se, ale nebylo to v pořádku. Poklekl přede mnou (klečel přede mnou i v současnosti a vůbec nevěděl, proč to dělá) a prosil mě, abych odešla od svého muže. Já věděla, že nemohu, měla jsem děti, které jsem nechtěla opustit. Pak se něco stalo a manžel se zřejmě o naší lásce dozvěděl. Pamatuji si jeho zlověstné oči. Zavolal na mého milence muže, kteří ho odtáhli ven. Já před ním klečela a prosila ho, aby ušetřil jeho život. Manžel zuřil a v návalu vzteku mnou cloumal, až mi roztrhal šaty. Pak už jsem jen viděla, jak mého milence pověsili. Když jsem si prošla touto terapií a dokázala svému partnerovi ze srdce vrátit vše, co mi dal, pocit závislosti na něm se pomalu rozpouštěl. Zažila jsem v regresi neskutečnou lásku i bolest, když jsem o něj přišla. Ale pomohlo mi to a já pochopila, že nemůžeme jít spolu dál.“  

Dominantní žena, která má ve svém životě pocit, že jí neustále někdo hází klacky pod nohy, naráží na nepřízeň okolí a vnímá, jakoby se jí stále někdo za něco mstil, si prošla mnohými minulými životy, v nichž zjistila, kolika lidem vlastně, byť i neúmyslně ublížila:

„Ptala jsem se sama sebe, proč mám kolem sebe samé nepřátele, a hledala jsem chybu u sebe. Provokuji tolik druhé lidi? Když jsem si prošla mnohými minulými životy, zjistila jsem, že mám v sobě silnou mužskou energii a ve většině případů jsem byla mocný, výše postavený, bohatý, prostopášný, zlý a sobecký muž, který nakonec zemřel násilnou smrtí, zabitý v souboji nebo otrávený. Jako žena jsem byla naopak utiskovaná, znásilňovaná a týraná, dokonce mě i ocejchovali jako čarodějnici. Na stejném místě mám dnes mateřské znaménko, které jsem si ale už před lety pro jistotu nechala odstranit. Cítím se být žena, ale uvažuji jako muž a uvědomuji si, že jsem panovačná. Mstí se mi snad dnes lidé za to, že jsem byla zlá? Vždyť já jsem se jen snažila chránit sama sebe, byl to tehdy vždy jen boj o přežití.“

Existují minulé životy?

Nabízí se otázka, zda opravdu existují minulé životy, nebo se jedná o dobře odvedenou práci našeho podvědomí, napojení se na informační pole či skutečné zážitky našich předků, které si neseme v sobě jako genetickou informaci. Názor ponechám na každém. Regresní terapeuti se většinou shodují v tom, že tohle všechno je vlastně nepodstatné oproti výslednému léčebnému efektu celé terapie. Mnoho zajímavých osobností na poli psychologie, filozofie a vědy se zabývalo výzkumem zážitků z minulých životů, ať už se jedná o Stanislava Grofa a jeho holotropní dýchání, Iana Stevensona, který sesbíral spontánní vzpomínky dětí na jejich minulé životy, nebo Andreje Dragomireckého, který se zabývá léčbou schizofrenie pomocí odvádění přivtělených duší v rámci hlubinné regresní terapie. Zajímavý je konkrétní příklad, který uvádí Stanislav Grof ve své knize Kosmická hra. Jeden z jeho pacientů si prožil popravu na Staroměstském náměstí v roce 1621 a posléze se dozvěděl, že jeho přímý předek byl skutečně jedním ze sedmadvaceti popravených pánů. Grof se ale zabývá otázkou, jak došlo k přenosu genetické informace, když pán už po své popravě jaksi neměl další potomky. Holt jsou věci mezi nebem a zemí. :-)

Regresní terapie – řízené vzpomínání na události, které si nepamatujeme. Je možné vzpomínat i na dobu prenatální nebo na minulé životy. Jak probíhá? Terapeut pomocí různých technik pokládá klientovi otázky, na které dostává (při naprostém uvolnění klienta podpořeném například relaxační hudbou, zavřenýma nebo zavázanýma očima a pohodlnou polohou vleže) spontánní odpovědi vycházející z jeho podvědomí. Terapeut vede klienta zpět v čase, otevírá Pandořinu skřínku, vytahuje kostlivce ze skříně a vše vychází přirozeně na povrch, často za doprovodu silných emocí i nepříjemných fyzických projevů a podobně. Nakonec dochází k uvolnění a zpracování vzpomínek, emočních bloků, traumat, k odpuštění, uvědomění a pochopení. Klient se vrací zpět do reality a vždy nastává nějaká změna, posun vpřed, vyřešení problému či alespoň pochopení jeho příčiny. Dříve se regresní terapie prováděla také za pomocí hypnózy, v současné době je tento postup z důvodu možné manipulace zakázán. Cílem terapie je zpracování traumat z minulosti, odstranění fobií, strachů, opakujících se problémů, uzdravení psychiky i fyzického onemocnění.

Foto: Nong Vang, Unsplash.com

Je astroložka, kartářka, vykladačka snů, básnířka a začínající spisovatelka, vášnivá čtenářka, maminka dvou dětí, milovnice přírody, zvířat, hudby, historie, konspiračních teorií a umění všeho druhu. Pracuje jako externí redaktorka několika časopisů, věnuje se také poradenství v oblasti zdravé výživy, bylinkaření či aromaterapii.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné