Taky si někdy připadáte při cvičení trapně? Tanec ve tmě vám dodá sebevědomí.

Když jsem se před jedním známým zmínila, že jdu vyzkoušet Tanec ve tmě, uchechtl se a pravil něco v tom smyslu, že dnešní civilizace je tak znuděná, že už nevíme coby… Nevymlouvala jsem mu to. Současná civilizace je znuděná. Ale zároveň také přepracovaná, vystresovaná a předávkovaná vjemy nejrůznější povahy. A předávkovaní a znudění jedinci jen těžko hledají sebe sama. Možná by se mohlo zdát, že tma to všechno může ještě více zamotat a že ve tmě už tuplem nic nenajdeme. Zdá se však, že opak je pravdou.

Taky si někdy připadáte při cvičení trapně? Tanec ve tmě vám dodá sebevědomí.

Zajímavý způsob poznání tmy a sebe sama nabízí spojení tance a pobytu v absolutně zatemněné místnosti. Tento koncept poprvé zrealizovala a od té doby Tanec ve tmě pravidelně pořádá Divožena.cz – projekt Zuzy Pipkové a Petry Czabanové, bývalých provozovatelek Divadla Kampa. „Pro tuto událost nás inspirovala kamarádka Olga. A protože prostor to tehdy dovoloval, proběhly první úspěšné Tance ve tmě přímo na jevišti Divadla Kampa,“ přibližuje začátky Zuza Pipková. Od září 2014 se dvouhodinová setkání s Tancem ve tmě konají každý týden v pondělí večer přímo v centru Prahy, v prostoru Art Space. Právě tam jsem se vydala jednoho zářijového večera s mým mužem.

Zhasínáme

Art Space se nachází na pražském Starém městě v gotickém sklepení domu z 15. století. Už to samo o sobě je síla. Ale to je teprve začátek. Onoho večera se nás schází sedm. Sedáme si do kruhu, Zuza vysvětluje, co se bude dít, zatemňuje malá sklepní okénka a přelepuje dokonce i světelnou diodu na přehrávači. Až se zhasne, nesmí být vidět opravdu nic. Dostáváme možnost vytáhnout si tarotovou kartu a jejímu poselství věnovat následujících šedesát minut tance v temnotě. Zuza pouští první píseň, která se ještě odehrává za světla, abychom měli představu o prostoru, o tom, při jakém pohybu můžeme na někoho narazit, jak daleko jsou stěny… Prostě, mapujeme situaci. Po první písničce zhasínáme. A věru, není vidět nic. Marně vzpomínám, kdy a zda vůbec jsem tak absolutní tmu zažila.

Léčitelka tma

Terapie tmou vychází z tibetské tradice yangtik, do Evropy ji roku 1968 přivezl psycholog Holger Kalweit, který ji také zpopularizoval knihou Dunkelterapie – Léčba tmou a vize vnitřního světla. V Čechách terapii tmou rozšířil doktor Andrew Alois Urbiš, který provozuje v Beskydech centrum celostní medicíny a který sám ve tmě strávil 50 dní v kuse. Pobyt ve tmě – zpravidla v jeskyni či k tomuto účelu postaveném chrámu – byl součástí meditačních technik duchovního rozvoje nejen v Tibetu, ale i v mnoha jiných tradičních kulturách. Můžeme jej vnímat jako způsob alternativního léčení tělesných chorob, nebo také jako způsob niterného poznání podstaty sebe sama. Při dlouhodobějších pobytech (týden a více) se, pravděpodobně díky chemickým procesům v šišince, aktivují dosud nepoznané či nevyužívané schopnosti, tma je prosvětlena „vnitřním světlem“, člověk dokáže navazovat telepatická spojení a využívat své až nadpřirozené schopnosti. To se nám v Art Space nepodaří, my máme sami pro sebe jen hodinu. I ta je ale zajímavá.

Tančím tak rychle, jak dovedu

Při prvních skladbách se snažím držet se u stěny a rukou se čas od času ujišťuji, že jsem se příliš nevzdálila. Najednou se mě ale dotknou ruce někoho jiného. Odhaduji, že je to lektorka Zuza. Chytí mě a roztáčí, není to nepříjemné, jen už nevím, kde jsem. Možná je stěna nedaleko, možná jsem uprostřed místnosti, nevím. Ztratila jsem orientaci a rozhoduji se, že si to budu užívat. Zjišťuji, kolik věcí najednou můj mozek nemusí řešit. Neklepe se mi při tanci někde nějaký špek? Nevypadám trapně? Netančím oproti jiným až moc ztřeštěně? Netančím oproti jiným až moc mdle? Nic není důležité. Zkusím vypláznout jazyk. Nikdo to nevidí. Různě se šklebím. Na chvíli si dřepnu k zemi a tančím vlastně téměř až na kamenné dlažbě. Nikdo to neví, nikdo to nehodnotí. Dotknou se mě další ruce. Odstrkuji je. Nevím, čí to jsou ruce, a ty ruce neví, čí ruce je právě odstrčily. Svoboda říkat NE je opojná. Svoboda tančit i netančit tak, jak zrovna chci, stejně tak. Vydávám se na malý výlet do sebe sama a hrozně mě to baví. Skladby vedou moje tělo v rytmu někdy pomalém, jindy zběsilém. Chce se mi smát, chce se mi plakat a jsem zasažena sama sebou, jak je to všechno pravdivé a ryze mé. Hodina je vlastně málo. Ukončuje ji slabé světlo zapalovače v rukou Zuzy. Při závěrečném zhodnocení v kruhu se mi ani nechce moc mluvit. Jsem příjemně vnitřně pročištěná a propláchnutá a mám z toho radost.

Týden nebo hodina?

Zuza i její kolegyně Petra absolvovaly týdenní pobyt ve tmě, a protože jsou také aktivní tanečnice, rozhodly se spojení tmy a svobodného tance nabídnout každému, koho zajímá proces sebepoznávání. Každému, kdo se necítí na týdenní dávku tmy, nebo tomu, kdo chce alespoň malou ochutnávku. Zjišťuji, že týdenní pobyt ve tmě byl pro obě divoženy silný zážitek. Petra na něj vzpomíná: „Přineslo mi to do života mnoho zásadních změn. Samozřejmě, není to cesta pro každého. Pokud ale jen trochu cítíte, že vás takovýto způsob poznání sebe sama a třeba i léčení láká, mohu ho jen doporučit. Přijít na Tanec ve tmě (na kterém ovšem můžete třeba celou dobu sedět a jen vnímat hudbu) je ideální způsob, jak zjistit, co tma dokáže, jak se v koloběhu dní doopravdy zastavit a dopřát tělu i duchu odpočinek na zcela jiné úrovni, než to děláváme běžně.“ Zuza k tomu dodává: „Ve tmě rozšiřujeme a zintenzivňujeme své cítění a vnímání na všech rovinách. Procesem spontánního tance se také mohou uvolnit blokace, které způsobují fyzické problémy a nemoci, a tanec tak může být lékem.“

Je to věda

Petra a Zuza tmu nejen vnitřně prožívají, ale za tu dobu, co se jí věnují, o ní také mnoho vědí. Dozvídám se od nich třeba to, že polský astronom Sylwester Kołomański, který stál u zrodu „rezervace tmy“ v Jizerských horách, říká, že světelné znečištění začíná být vážný problém, možná stejně důležitý, jako je znečištěná voda nebo ovzduší. Pouze, když pobýváme ve tmě, vytváříme si (přesněji žláza v mozku zvaná šišinka) hormon melatonin – nejsilnější antioxidant, který si tělo umí vyrobit jako ochranu proti onkologickým onemocněním. Dlouhodobě narušený rytmus spánku, pro jehož navození je potřeba právě tento hormon, může být začátkem poruch a nemocí. O tom asi netřeba důkazů, to zná každý z nás, včetně dětí, jak neblaze působí na chod dalšího dne, když se prostě blbě vyspíme.

„Mnoho lidí, kteří ‚pracují hlavou‘, časem zjistí, že trpí neschopností hlavu ‚vypnout‘. Ve dvě ráno přemýšlejí o novém projektu a ve čtyři jdou psát e-mail. Sami před sebou sice neutečeme, ale dnešní doba nám nabízí nespočet způsobů, jak neustále odvádět pozornost od sebe sama. Vždyť i v posteli těsně před usnutím, kdy máme možnost vnitřně se ztišit a zjistit, jak se vlastně máme, můžeme skrze mobil či tablet číst zprávy, prohlížet Facebook či pouštět si film,“ konstatuje Petra Czabanová smutnou skutečnost.

Třikrát denně kapku tmy

Až 70 % těch, kteří se rozhodnou pro terapii tmou, jsou lidé v řídících funkcích. Právě oni hledají víc než kdo jiný jednoduchý způsob, jak obrátit pozornost z vnějšího světa plného vzruchů do světa vnitřního. Uklidňující síla tmy pomáhá najít mír v nás samých, utřídit si priority, zklidnit se, objevit svou kreativitu a potenciál. Ruku v ruce se změnami na poli psychiky přichází logicky změny na těle – léčení onemocnění a problémů, jako je třeba ekzém. Lékaři v Oregonu a Itálii dokonce využívají tmu pro léčení pacientů s bipolární poruchou.

Zní to úžasně. Já si za tu jednu jedinou temnou hodinku nic zásadního nevyléčila, ale velmi jsem se osvěžila, poznala jsem kousek sebe sama i to, že tanec ve tmě je dobrým lékem na mé pojetí znuděné a frustrované civilizace.

Koukněte na:

www.divozena.cz – tanec ve tmě a další akce http://www.jizerkyprovas.cz/cs-rezervacetmy – rezervace tmy http://www.brc.cz/terapie-tmou-1/– terapie tmou, PhDr. Andrew Alois Urbiš

Šéfredaktorka

Majitelka hlavy, kterou proběhl nápad na založení Pravého domácího časopisu. S toutéž hlavou Petra v předchozích dvaceti letech moderovala na různých rádiích (Svobodná Evropa, Český rozhlas, Evropa 2, Impuls, Frekvence 1, Rádio Junior) i televizích (ČT - Žirafa, Studio 6; Nova - Snídaně s Novou) a všelijak se potulovala světem médií. Dnes má s manželem rodinné vydavatelství. Baví ji učit se od všech inspirativních osob, které se točí kolem Pravého domácího časopisu.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné