Svůj domeček si může postavit každé dítě, poradíme, jak na to

Mám dceru, která si od malička ráda staví domečky, úkryty, bunkry z matrací, dek, prken, krabic, zkrátka ze všeho, co se namane. Minulý rok přišla s nápadem, že by chtěla mít svůj opravdový domeček a malou zahrádku. Ale fakt opravdový. „To je skvělý nápad! Tak si ho postav.“ „Ale když já nevím jak.“ A tak jsem začal přemýšlet…

Svůj domeček si může postavit každé dítě, poradíme, jak na to

Návody v knihách

Zašel jsem do knihovny, abych zjistil, jaké knížky o domcích se dají sehnat. V oddělení pro dospělé to bylo několik knih o architektuře a knihy pro kutily. V dětském oddělení jsem našel knihu, která vysvětlovala, jak se staví dům z cihel a co všechno v něm je. Klasika, mainstreamový stereotyp, pro naše účely bohužel nepoužitelný.

Dětská přání

Pustil jsem tedy na špacír svou vlastní fantazii. Co bych si přál, kdybych byl dítě? Čemu bych rozuměl? Co by mě zajímalo? Spojoval jsem představy domů a provizorních dětských bunkrů. Představoval jsem si pocit z obrázku, kde je nakreslená malá zahrádka, v ní domeček, v domečku malá postýlka, stůl a židle, místo na hraní a v tom prostoru dítě. Dítě ve svém vlastním domě stvořeném vlastníma rukama. Třeba s pomocí dospělých, ale podle vlastních představ, podle svého plánu, svých rozhodnutí. Uviděl jsem dítě, které je šťastné, že si něco představilo, vymyslelo, rozhodlo, vytvořilo a pak to může s radostí užívat.

Nejlepší škola na světě!

Pro mě samotného jako dospělého byla stavba našeho domu obrovským zážitkem. Děti si při plánování a stavění svého domečku přenáší do praxe školní znalosti – učí se počítat, poznávají geometrické tvary. Jakákoli řemeslná dovednost, kterou se v průběhu stavby naučí, se jim může později hodit a zkušenost s tím, že něco dokážu SÁM, je k nezaplacení…

„Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit,“ vzpomněl jsem si na citát z Alchymisty. Dal jsem dohromady všechny rady z našeho projektu Svobodný domek, přemýšlel jsem o příbězích lidí, které jsme potkali, znovu jsem povzpomínal na naše vlastní stavění a nakonec z toho vznikl vánoční dárek – rukopis knihy „Můj domek“ pro mou dceru. Zde jsou některé mé poznatky.

[hide]

 Zvykej si konat i to, na co si netroufáš

Povzbuzujte své děti, že splnit si sen a postavit si domek je možné, i když to může být těžké. Podporujte je v jejich snech a plánech, ale přenechte dítěti zodpovědnost a vůdčí roli. Buďte jen pomocníkem. Díky tomu může dítě opravdu hodně vyrůst a získat sebevědomí z myšlenky: „Já jsem nepomáhala tátovi, táta pomáhal mně.“

Opusťte stereotypy

Dovolte sobě i svému dítěti opustit představu, jak má vypadat domek. Dovolte si snít, popusťte uzdu fantazii – domek přece může být na kolečkách, na stromě nebo pod zemí. Každé dítě má svůj temperament, element, který hledá, a jeho domek může být skvělým sebevyjádřením.

Peníze nejsou všechno

Nenechte se vy a především vaše dítě odradit myšlenkou, že domek musí stát hodně peněz. Vysvětlete dětem, že na stavbu domku je potřeba přispět z devíti měšců, které jsou dohromady propojené. V jednotlivých měšcích jsou zastoupeny: dovednosti, materiál, lidé, nářadí, čas, peníze, vybavení, nadšení a chytrost. Peníze jsou jen jedním z měšců. Čím více budou děti umět nasbírat v jiných měšcích, tím méně peněz bude potřeba.

Přemýšlíme o zařízení

Protože se ve většině případů bude jednat o malý domek, hodí se, aby i zařízení bylo dopředu dobře promyšlené. Často si neseme stereotyp zařízení domu, myšlenku, že k životu potřebujeme postel, stůl, židli. Co ale doopravdy potřebujeme je „mít kde spát“, „mít kde jíst“, „mít si kde hrát“. Když se dítě naučí myslet zevnitř ven – od činností k věcem – zjistí, že třeba nepotřebuje ani postel, ani stůl, ani židli, protože spát se dá v hamace a nejraději sedí na zemi.

Vnímání prostoru je dalším z tajemství malých domků. Kulatý prostor vnímáme jinak než hranatý. Menší prostor může být útulnější než velký. Jinak vnímáme bariéry v oblasti nohou, rukou a očí. To je poznání na celý život.

Než se pustíme do stavby

Nechte dítě hledat místa, která se mu líbí, a shromažďovat nápady a vychytávky z malých domků, zahradních chatek a karavanů. Dítě může oslovit dospěláky, které zná, a zeptat se na jejich zkušenosti, může si udělat nákres nebo model svého domečku, poznávat různé materiály. Po fázi tříbení a hledání přichází fáze příprav. Naplňování všech „měšců“, shánění, učení, přípravy, vytváření plánu stavby. A konečně v třetí fázi přichází realizace.

Závěrem ještě citát Henryho Monforta: „Existuje-li nemožnost, je tu i možnost.“ Zdá se to těžké, kde najít prostor, jak to všechno zařídit, jak vytrvat, zvládnout všechny překážky. Já věřím, že to za tu radost a zkušenost stojí, a věřím, že u nás do roka malý domek vznikne. A pokud vznikne někde u vás, rád se o tom dozvím. 😊

PS: Knihu ještě čeká úprava ilustrací profi ilustrátorkou, vysázení a v dubnu budeme na Startovači shánět peníze na tisk. Od května bude k mání, aby děti mohly třeba už o prázdninách stavět.

Koukněte na: www.tralalamandala.cz, FB: Tralalamandala

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/03

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​