Sonda do života tkalce...bavil by vás?

Krkonoše našich prababiček kvetly modře. A stejně romantický, jako je obraz modře rozkvetlých lněných polí, zdá se být příběh minulé doby jejich života. Země tenkrát měla pro člověka vše. Nejen chléb, ale i ošacení. Na tom, aby vzniklo plátno, spolupracovala prakticky celá vesnice. Romantika je ta tam, když se dozvíte, co to skutečně obnášelo a kolik vynášela práce tkalce.

Sonda do života tkalce...bavil by vás?

K plátnu vedla cesta daleká, předaleká. Trvalo to měsíce a bylo třeba účasti mnohých, aby mohl tkadlec usednout ke stavu a vyrobit plátno. Jen těch kroků a té práce, kolik bylo třeba, aby len vyrostl, byl sklizen a zpracován. Drobné rostlinky lnu bylo třeba vyplít, po sklizni se len vázal do budek, rosil a otáčel, aby se mohl dostat do pazderny, kde ho čekalo mnoho dalších kroků. A i tam se proměnil teprve v polotovar, který dál o dlouhých zimních večerech zpracovávaly přadlenky.

Až si půjdete koupit nové tričko, zkuste si to jen představit. Sít, pečovat, sklízet, zpracovat, příst, natáhnout osnovu a pak tkát nitku k nitce, dokud nevznikne dostatek plátna. Tak to tenkrát bylo. A už není. Len se sklízí a zpracovává průmyslově. Ale ne u nás. Ačkoli před necelým stoletím rostl na bezmála 25 tisících hektarů české půdy, před pár lety, těsně před ukončením provozu v jedné z posledních zpracovatelských firem, jste narazili na modravá kvítka na výměře pouhých 150 hektarů. Dnes už len v Čechách pěstují jen nadšenci.

Zapoj všechny, zpracuj vše

Pro tkalce byly dlouhé hodiny u stavu každodenním chlebem. Oproti spoustě dnešních zaměstnání mělo podle mě tkaní jednu velikou výhodu. Jednoznačný smysl, pro který se nemusí chodit daleko. Bez látky není oblečení, ubrusů ani povlečení. Tkalci netkali jen pro sebe a sousedy. Látku nosili k faktorovi a ten ji vykupoval a poskytoval jim přízi na další týden. Dnešní cesta ke koncovému zákazníkovi je samozřejmě v mnoha ohledech delší a je to na ní samý prostředník. Taky je těžší postihnout celý proces výroby, a nejen té textilní. Komponenty a polotovary čeká často daleká cesta mezi státy, kontinenty a firmami, aby získaly svůj účel a smysl. Kdežto celý proces výroby látky jste, jak běžel rok, mohli dříve zažít, aniž byste opustili podkrkonošskou vesničku. Na pole zaklekli téměř všichni, aby zbavili drobné rostlinky plevele, a pak už dělal každý, co uměl. Po sklizni len zpracoval pazderník, ženy ho společně spřádaly a tkalci z příze vyráběli plátno. Alespoň částí cesty za látkou kráčel v podhůří Krkonoš prakticky každý. Kolovrat nechyběl v žádné domácnosti. Až 90 % z nich v podkrkonošských a krkonošských vsích bylo tkalcovských.

[hide]

Jde o teplo

Ženy spolu v chladnějším období předly. Společné předení, to bylo teplo ušetřené za topení v několika chalupách, teplo násobené pobytem v jedné místnosti a také teplo vzájemnosti. Když už jsme u toho tepla, „odpadem“ při zpracování lnu jsou vysoce hořlavé pazdeří a koudel. V kontextu dnešního luxusu je to možná těžké pochopit, ale byly časy, kdy člověk zbytečně nic nevyhodil. Oheň je špatný pán, ale dobrý pomocník. A tak se pazderny, ve kterých se len zpracovával, stavěly kus za vesnicí, aby se případný požár nešířil, a ve zvladatelné míře se pazdeří používalo k zatápění či vycpávání matrací. Další „odpadní“ složka, koudel, se spřádala v méně kvalitní vlákno nebo se používala jako těsnění a k zateplení. Dnes nachází využití při výrobě papíru.

Pálí nás dobré bydlo?

Zas mi leze na mysl to porovnání. Dostali jsme asi sedmimílové boty, jinak si neumím vysvětlit, jak jsme za sto padesát let mohli utéct tak daleko. Máme se o poznání lépe. Otázkou je, jestli se i lépe cítíme. Nejsme tolik životně závislí na ostatních. Máme tolik, že nepotřebujeme sousedy. A tak jsme je vážně přestali potřebovat. Raději vyrábíme a nakupujeme levně, nenáročně a ve velkém, aby měl každý dost a nikoho nepotřeboval. Vlákna oděvů vyrábíme umělá. Výrobní odpad pak neumíme ani zlikvidovat, natož využít. Své světničky si vyhříváme každý zvlášť.

Život tkalce

Takový tkadlec před sto padesáti lety utkal 12 i 25 metrů plátna denně. Při soustředěném tkaní to bylo 12 hodin práce. Tkal 5 dní v týdnu a pak se vydával na cestu za faktorem. V neděli se netkalo, navlékala se osnova. Obvykle to byla osnova o 10–15 nitích na centimetr a tkaly se látky široké 70 cm. To máme i tisícovku nití. Denní lopota, k obědu kyselo. Vejce v něm, to byl svátek. Seděli pak tkalci za stavem s vděkem a pokorou, nebo měli hlavu plnou myšlenek pramenících z nespokojenosti? Kde se brala píseň? A měla zahnat chmury?

Poctivá práce, řekl by člověk, že bude i dobře zaplacená. Ale to ne. Oproti zedníkovi, který si denně vydělal 20 krejcarů, a tudíž si mohl koupit kopu vajec nebo si za 14 dní pořídit nové boty, vydělal si tkadlec 4 krejcary. Na kopu vajec by tak šetřil skoro týden, o botách raději nemluvě. Jen málokterý tkadlec měl možnost uvolnit se ze závislosti na faktorovi, nakoupit přízi a nastřádanou utkanou látku prodat sám v kraji, kde za ni utržil o poznání větší sumu. Nu, samozřejmě to obnášelo krosnu na zádech a vydat se na týdny, spíš měsíce, z chalupy na cestu. Rozhodně to nebyl snadný život ani tak, ani tak.

Jazykem tkalcovských stavů

Z textilního slovníku uveďme slova krásně logická, nad jejichž významem bychom dnes nicméně už možná trochu zaváhali. DRHLEN je hřeben, který zbavoval lodyhy lnu tobolek se semínky, a POSLINKY pokrmy jako kysané zelí nebo jablka, které podporují produkci slin potřebných pro spřádání vláken.

A nakonec něco z lidové slovesnosti. Znáte slovní spojení na jedno brdo? Tak to má také původ ve světě tkaní. Počet listů, kterými se provlékají osnovní nitě, ovlivňuje možnost tvořit na tkanině vzory. Na jednoduchých stavech o dvou listech, které jsou součástí brda, není umožněno vzorování a vzniká tak jednoduchá pravidelná tkanina. Odtud tedy výraz pro označení fádní opakované skutečnosti. To, minimálně z dnešního pohledu, celkově koresponduje s pracovní náplní, rytmem života i stravou tkalce. Jak se na to ale koukali přímo od stavů, těžko soudit. Třeba zrovna účast na vzniku plátna cítili jako dar a měli dostatek pokory pro to, vážit si každého dne, ačkoli byl podobný jako ty předešlé.

[/hide]

Pokud byste si sami rádi vyzkoušeli, jaké to je usednout za tkalcovský stavu, přečtěte si tento článek.

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/04

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​