Jak je možné, že je plast tak levný?

Protože do jeho ceny není započítáno, kolik nás stojí to, že nevíme, co s ním poté, co doslouží, a nikdo za jeho likvidaci nenese zodpovědnost. Syntetická látka je látka vyrobená chemickou syntézou. Je to materiál poskládaný z jednotlivých chemických komponentů a v přírodě se přirozeně nevyskytuje. Na výrobu plastů se spotřebuje cca 16 % celkového objemu vytěžené ropy. Zbytek proženeme motory dopravních prostředků, na výrobu agrochemikálií, na topení, ve stavebnictví...

Plasty, kam se podíváš

Proč nám je v přítomnosti plastů špatně? Protože je jejich život lineární a tím pádem nepřirozený. A také proto, že jejich molekula vznikla syntézou prvků, které příroda pohromadě nezná, a proto si s nimi neví rady.

Zprávy o plastech na nás poslední dobou vyskakují stále častěji a bohužel to nejsou zprávy dobré. Okolo osmi milionů tun plastů končí každý rok v moři, mikroplasty z praní mikrovláknového textilu už uzavírají kruh a vrací se k nám zpět ve vodě. Na skládkách se z plastů uvolňují rozličné jedy a prosakují do půdy a recyklace, na kterou jsme tolik spoléhali, dostává ránu v podobě zpráv, že Čína je už našich plastů přesycená a že si s nimi tedy budeme muset poradit sami.

Plastová domácnost

Plasty jsou levné a mají velmi široké využití. Když omezíme náš pohled jen na jejich přítomnost v našem každodenním životě zejména doma, můžeme je přesto vidět opravdu všude. Nízká cena a široké spektrum použití plastů nám umožnily nejen užívat si široký výběr levných předmětů denní potřeby, ale také zcela změnily způsob distribuce a prodeje zejména potravin i kosmetiky. Plasty jsou přítomny také v našich oděvech, plastové předměty používáme v kuchyni, koupelně. Neobejdeme se bez nich dnes prostě v žádné oblasti běžného denního života.

Největší problém jsou plasty obalové a předměty na jedno použití, které mají užitný život skutečně jepičí. Lahve a sáčky, ve kterých nosíme domů potraviny, ani nevnímáme – leda snad tehdy, když zjistíme, že je plný žlutý kontejner nebo popelnice a nemáme je kam dát.

Každá nestřídmost však časem zákonitě vede ke kocovině a nyní prožíváme kocovinu z nadměrného používání plastů. Opojeni pocitem, že vše je dostupné a levné, odpojeni od sebe samých, jsme projevili své mistrovství v neúctě ke zdroji, zneužití daru a ignoraci důsledků svých činů. Jenže svět není lineární, jak si často představujeme, ale cyklický: proto nastává doba, kdy nás naše činy dohánějí.

Plasty jako energetičtí upíři

Tak jako každá problematika, i otázka plastů má několik úrovní. Tou první a nejvíce zřejmou dnes už snad každému je to, že jsou vyráběné z neobnovitelných zdrojů a navíc nevíme, jak se jich v tom obrovském množství zbavovat. Pokud se odvážíme podívat se hlouběji, dostaneme se na další úroveň vnímání, a tou je úroveň energetická: nízkou cenou a hodnotou, kterou pro nás plasty mají, dáváme najevo neúctu ke zdroji.

Prapůvodním zdrojem surovin k výrobě plastů je planeta, která s pomocí energie slunce a během velmi, velmi dlouhého času nashromáždila zásoby organické hmoty, a nikdo z nás neví, jaký s ní planeta měla záměr... My si nyní tuto zásobu bereme s velkou samozřejmostí vlastníků a používáme ji jako zdroj levného materiálu, který nám umožňuje neskutečný blahobyt ve všech oblastech života.

Bezvýznamnost zejména obalů a předmětů na jedno použití znamená, že nám slouží, aniž bychom je dokázali vědomě ocenit. Zdroje a vstupy potřebné na jejich výrobu nejsou vyváženy službou, kterou nám poskytnou, a po použití se z nich velmi rychle stává odpad, něco nechtěného a odmítaného. Tím vzniká veliký energetický dluh. Ten je příčinou, proč se v jejich přítomnosti necítíme dobře a snažíme se jich co nejrychleji zbavit.

Jenže zbavit se plastů není vůbec snadné. Jejich recyklace je přinejmenším problematická, a proto často končí v lepším případě na skládkách nebo ve spalovnách, v horším případě třeba v moři nebo v lese, kde můžeme s jejich přítomností počítat po mnoho nadcházejících staletí.

Vděčnost

Dospíváme a zjišťujeme, že nepotřebujeme tuny obalů a různých zbytečností, kterých se sotva dotkneme a už jsou odpadem. Vyzkoušeli jsme si, že materiály, které v sobě mají gen umělého tvoření, ze kterého pramení jejich nezničitelnost, rádi opět nahrazujeme tím, co je nám bližší – dřevem, sklem, kovy, přírodními tkaninami – byť to někdy znamená určitou míru nepohodlí, které je ale bohatě odměněno zjištěním, že se v přítomnosti výrobků z přirozených materiálů cítíme mnohem lépe.

Poděkujme planetě za její velkorysý dar zažít dostatek v takové míře, jakou ve známé historii lidstva nezažil nikdo před námi. Poděkujme umělé hmotě za vše, co jsme díky ní dokázali vytvořit, a za obrovskou hojnost a rozmanitost, kterou nám umožnila zažít. Pak se rozhlédněme a začněme si představovat svět, ve kterém se nám plasty nebudou podbízet na každém kroku a pak dusit nás a celou planetu poté, co je jako odpad odmítneme.

Bude to svět, kde budeme mít předměty denní potřeby v úctě, protože nám s nimi bude dobře. Svačinu ve skleněné misce nebo zabalenou v bavlněném ubrousku si užijeme mnohem víc, drhnout nádobí dřevěnou štětkou a přírodní houbičkou nás bude bavit. Zjistíme, že obyčejná kohoutková voda ze skleněných lahví chutná opravdu jinak než voda z plastu, na nákup půjdeme s látkovou taškou a budeme nakupovat nezabalené potraviny do bavlněných sáčků a skleněných misek.

Kosmetiku budeme vyhledávat balenou ve skle, čisticí prostředky si natočíme ve stáčírně. A když už si koupíme něco nového, co bude v plastu zabalené, poděkujme zdroji, poděkujme planetě a vědomě s tím kusem plastu naložme, jak nejlépe to bude možné. Už jen tím, že si každý takový předmět a jeho cestu k nám a od nás zvědomíme, uděláme velký pokrok na cestě k vědomému životu.