Seznamte se s kuchařkou ze Svatojánu. Rozhovor s Evou Francovou

S Evou Francovou jsem se „potkala“ jako pravděpodobně mnoho z vás na jejím blogu a potažmo na velmi aktivním profilu na facebooku. Okamžitě mě zaujal množstvím praktických a jednoduchých návodů a hlavně receptů, které jsem měla chuť okamžitě vyzkoušet. Eva alias Kuchařka ze Svatojánu má obrovský úspěch a podle mého názoru je to právě díky tomu, že je velmi snadné její rady převést do praxe u vás doma. Jednoho dne jsem se k ní rozjela pro rozhovor, abych zprostředkovala její počínání vám –čtenářům Pravého domácího. Že ale v zapadlé vesničce v Podkrkonoší najdu tak úžasnou bytost, se kterou se potkám během roku ještě několikrát, to jsem netušila.

Seznamte se s kuchařkou ze Svatojánu. Rozhovor s Evou Francovou

Na facebooku ji sleduje přes 43 tisíc fanoušků, denně odpovídá a reaguje na desítky dotazů a komentářů, které se okamžitě začnou sypat po přidání jejího dalšího počinu. V albech má nepřeberné množství receptů a osobních zkušeností. Její vášní jsou bylinky –ať už pro posílení zdraví, nebo krásy. Velmi dobře je dokáže využít i při vaření. Její ústřední motto zní: BÝT ŽENOU, VLÁDKYNÍ KRBU, VYŽADUJE MNOHEM VÍC NEŽ VAŘIT. Vystihuje to přesně pocit, který jsem z ní měla pokaždé, když jsem se s ní potkala.

Eva Francová (*1968)

- vystudovala střední umělecko-průmyslovou školu

- s mužem Jirkou má 3 děti (již je i babičkou dvouleté vnučky)

- žije ve Svatojánském Újezdu

- vegetariánka, fotografka, zahradnice, chovatelka slepic a milovnice zvířat

- autorka úspěšného blogu o vařeníkucharkazesvatojanu.blogspot.cz

- výtvarnice na volné noze www.dilna.3mosquitos.cz

- a hlavně vládkyně rodinného krbu

Před tím, než jsem se rozjela za Evou do Svatojánu, vyzvala jsem naše čtenáře na facebooku, aby mi poslali své dotazy, které by jí rádi sami položili. Najdete je v rozhovoru a jeden z nich se krásně hodil hned na úvod: changelucylife.blogspot.cz : Mě by třeba zajímalo, odkdy se Evička vydala tímto (úžasným) směrem. Tedy zda třeba jako malá jedla typickou českou stravu, sušenky apod., nebo zda byla odmala vedená k tomuto stylu a tradicím.

No to vůbec! Když jsem byla malá, tak jsem jedla všechno, co ostatní. A sušenky? Ty jsem kupovala ještě nedávno dětem i já. Přestala jsem s tím asi před dvěma roky. Je pravda, že skoro každý den peču, takže když má například někdo z rodiny chuť na něco sladkého, vezme si, co jsem napekla. A hlavně moje změna byla postupná. Lidé mi občas vyčítají, že jsem měla to a to kdysi v receptu a nyní už je to jinak. Tak to ale prostě je. Člověk se pořád posouvá.

Možná proto máte takový úspěch, protože se vyvíjíte postupně a veřejně to přiznáváte. Je v tom jakýsi prvek opravdovosti.

Já vůbec nevím, proč to tak je. Nevím, proč mě sleduje tolik lidí. Jsem si toho vědoma a samozřejmě teď už cítím i určitou zodpovědnost. Lidé mi například hodně píší o rady. Myslí si, že jsem nějaká autorita. Snažím se jim poradit podle vlastní zkušenosti, co pomohlo mně, mým dětem, nebo jim zprostředkuji znalosti, které jsem vyčetla. Vždycky ale radím, aby začali od stravy, a přidávám, že jde o dlouhodobý proces. Mnohdy to ale lidé nechtějí slyšet a často mi odpoví, že to tedy na pár měsíců zkusí, že to tu chvíli vydrží. Člověk se ale musí změnit napořád, jinak to samozřejmě nemůže fungovat. Musí změnit styl života, jestli chce být zdravý. Dneska si možná málokdo věří, že si dokáže pomoci sám. Lidé pořád hledají někoho, na koho hodí zodpovědnost za svoje zdraví.

Musí být asi hodně náročně odpovídat na takovou spoustu dotazů.

Já se opravdu snažím odpovědět všem, a to mám desítky dotazů denně. Něco třeba vím z hlavy, něco hledám v knížkách. Vlastně to často nejsou ani moje moudrosti. Občas se mi stává, že mi lidé ani neodpoví, což mě mrzí. Časově náročné to opravdu je. Někdy jsem i trochu unavená a zbytečně reaguji podrážděně.

Z Pažitka.cz nám přisel dotaz: Když tahle paní je úžasná ve všem, co dělá, že snad ani nemáme otázku. Možná by nás zajímalo, jestli existuje potravina, kterou naprosto nesnáší, která to je a proč.

Já v podstatě sním všechno. Samozřejmě kromě masa, ale o tom nemohu říct, že bych ho nesnášela. Když jsem ho do svých 26 let jedla, tak mi chutnalo. To, proč jsem ho přestala jíst, nebylo kvůli chuti. Mně se v podstatě líbí, jak se v dávných dobách chovali lidé hospodárně. Všechno našlo svoje využití. Dnes jsme asi hodně zmlsaní. Osobně se snažím vyjít s málem a chutná mi vlastně všechno. Úžasná je v tomhle směru moje oblíbená Krkonošská kuchařka, která se točí stále okolo pár jednoduchých ingrediencí.

Hana Mrkvičková: Já bych se ráda zeptala, jak je nejlepší se postavit k situaci, když děti v určitém věku začnou bojkotovat zdravé jídlo a preferovat různé „šílenosti“ z automatu ve škole po vzoru spolužáků.

Musíte to nechat na nich a doufat, že si něco z toho stylu, jakým žijete vy, odnesou. Sami si to musí zpracovat. Třeba v životě narazí na někoho, kdo pro ně bude lepším vzorem, než jste vy. Nic jiného se dělat nedá. Dítě dostane kapesné, a co si za něj koupí, je jeho věc. Zákazy, tresty a kontroly nefungují. Když byla například naše nejmladší dcera malá, měla moc ráda maso. Říkali jsme jí, jestli si uvědomuje, že kvůli ní museli to zvířátko zabít. Ukazovali jsme jí, jak žijí zvířata ve velkochovech a jak se mají špatně. Její reakce většinou byla: „Mně to nevadí. Stejně už je mrtvý, tak už to sním.“ A vlastně si do toho nenechala vůbec mluvit. Měla vždycky svoji hlavu. Nejdříve jsem jí maso doma vařila, pak ho měla v jídelně ve škole. Nikdy jsme jí maso nezakazovali, ale je pravda, že jsme do ní dost ryli. Nakonec k tomu dospěla sama a maso přestala jíst ve 13 letech. Šla dokonce ještě dál než já a je veganka. Teď jí celá rodina moc fandíme, protože si založila i svůj blog, ovlivňuje svoje spolužáky.

Kolem kuchyně se mihne syn, a tak se hned ptám: Kolik máte dětí? Bydlíte všichni společně?

Nejstarší dceři je 29, synovi 25 a nejmladší dceři 14. Syn si opravuje domeček naproti nám. I starší dcera se sem chystá s rodinou přestěhovat. Z toho mám radost, protože se budu moci více zapojit jako babička. No a nejmladší bydlí také s námi.

Jak se sžíváte s místními a s vesnicí, kde žijete?

Jsme tu už 18 let a moc ne. Ne že bychom se nekamarádili, to nemohu říct, ale tady u nás je pořád spousta lidí (pozn. redaktorky: To mohu potvrdit. Když jsem za Evou byla, její nejstarší dcera zrovna pořádala pro své kamarádky výměnný bazárek dětského oblečení a hraček). V létě pořádáme hudební víkendy, protože manžel a syn jsou muzikanti, takže se u nás sjede pár kapel a padesát šedesát lidí je to u nás běžně. Nicméně vesnice nás nepřijala, protože pro ně asi už navždycky budeme naplaveniny. Je pravda, že asi máme jiné zájmy. Nikdo z násnepracujeme tady v okolí. Nemáme žádnou společnou řeč.

Eva právě kontroluje chléb v troubě, a tak se o něm začneme bavit: Dáváte do chleba i bylinky?

Jasně, zrovna včera jsem vyráběla bylinkovou sůl a hned jsem ji tam dala. Je v ní libeček, polní máta, dobromysl a kousek česneku. Dobromysl i polní mátu hodně suším. Obě jsou skvělé univerzální bylinky. Mátu polní jsem objevila nedávno a přesadila jsem si ji k sobě do zahrady a ona tady získala o hodně mátovější vůni. Zjistila jsem třeba, že když ji dám do slaných jídel, získají velmi zajímavou chuť.

Hledáte inspiraci do kuchyně i na zahradě?

Ano, z části. Máme hektarovou zahradu, ale v podstatě jsme začali víc pěstovat asi před dvěma lety, takže jsme alespoň částečně soběstační. Samozřejmě teď, když je první zelenina, vařím z ní. Až budou brambory, budou moje recepty asi jenom z nich :-) Když nám nepomrznou stromy, máme hodně ovoce. To se snažím sušit a uchovat na zimu.

Jak vás tak poslouchám a slyším, jak se pořád posouváte, tak možná za pět let už tu nebude žádný trávník, ale kompletně plodící jedlá zahrada.

Rádi bychom, ale je s tím opravdu hodně práce. Ale je pravda, že jsme se dozvěděli při pěstování spoustu věcí. Například, že když si dnes koupíte semínka, zasejete je, vypěstujete z nich zeleninu a schováte si nová semínka na další rok, tak z nich podruhé už není nic. Jsou to hybridy, které neplodí, a to mě trochu děsí. Nějaká semínka kupujeme od Gengelu (pozn.:www.gengel.webzdarma.cz – databanka semínek starých a krajových odrůd od dobrovolníků), ale ani tam to není stoprocentní, protože váš pěstitelský úspěch závisí na tom, v jakém stavu tam ty semínka dobrovolník pošle. Na druhou stranu jsme nadšeni z divokých rajčat, která máme odtamtud. Ty rostou i plodí krásně.

Co nejodvážnějšího nebo nejneobvyklejšího jste pěstovala?

Ačokču! A té se tedy opravdu daří. Měli jsme obrovskou úrodu. Ještě teď z ní čerpám, protože jsem si ji zamrazila. Pěstuji také méně obvyklý bob a zkoušela jsem i stévii. Vyrobila jsem z ní pak extrakt, že bych s ním sladila, ale její chuť mně ani mé rodině nevyhovuje.

A čím sladíte?

Já vlastně hodně málo sladím. Jde asi o zvyk. Když vidím v receptu kilo cukru, tak tam dám 100 g a je to akorát. Myslím, že to není žádná tragédie, když si člověk dá občas pár kousků, kde je trochu cukru. Kromě cukru používám na slazení hodně i med.

Jak máte rozvržený den? Když slyším, co všechno děláte v kuchyni, na zahradě a pak jste následně hodně aktivní i na svém blogu a facebookovém profilu, dovedu si přestavit, že je to vlastně práce na plný úvazek. Uvařit jídlo je jedna věc a většina z nás nestíhá ani to. A vy ho potom nafotíte, vyvěsíte na blog a ještě to komentujete.

To ano, dneska už to opravdu vydá na práci na plný úvazek. Chce to velkou disciplínu. Ráno začínám tak, že většinou přidám nějakou pranostiku, vyřídím si e-maily a dotazy z předešlého dne a po obědě nahraji recept, který jsem uvařila – pokud se tedy povede :-). A pak se snažím dostat k počítači až večer. Někdy je to ale těžké odolat, protože těch komentářů je tam okamžitě velké množství a mezi nimi i spoustu dotazů. Teď jsem aktivní ještě daleko více, protože dokončuji knížku, která vyjde v září.

Na tu jsem se chtěla zeptat, protože všichni tak trochu čekáme, jaké bude mít vaše počínání vyústění. Kniha nebo kuchařka se logicky nabízela.

Minulý rok jsem byla oslovena nakladatelstvím Motto, jestli bych u nich nechtěla vydat kuchařku. Z toho jsem opravdu nadšená a těším se na ni. Bude to vlastně můj první honorář za moje počínání pod hlavičkou Kuchařka ze Svatojánu.

Mohla byste více přiblížit, o čem kniha je?

Požadavek nakladatelství byl, aby obsahově co nejvíce vycházela z mého facebooku, tzn., že v ní budou kromě receptů i úvahy, moje poznámky. Píši v ní i o své zahradě, o partnerství. Je v ní zkrátka všechno, o čem přemýšlím.

Čím dalším se ještě zabýváte?

Stále se věnuji výtvarné činnosti, které jsem se věnovala i před tím, než se takhle strašně moc rozběhl projekt Kuchařka ze Svatojánu. S mužem máme malé grafické studio, já se věnuji linorytu, muž sází a graficky zpracovává hlavně knížky. Snažím se, abych dělala víc věcí, aby to bylo pestré. Je pravda, že od té doby, co si recepty fotím a s fotkami pak pracuji, mě to i víc baví.

Kuchyní proběhla malá Evina vnučka, a tak jsme rozhovor stočily zpátky k dětem:Máte pocit, že dnešní generace dětí a mladých lidí je jiná?

Určitě! Když jsem byla já ve věku mojí nejmladší dcery, měla jsem samozřejmě ráda zvířata, ale vůbec by mě nenapadlo, že bych je nemusela jíst, jako si na to přišla ona. Moc mě to samozřejmě těší. Když se podívám na svoji vnučku, vidím, že moje děti jsou dál a jsou lepší než my. A jejich děti určitě ještě více. Občas s mužem řešíme, jestli se lidé okolo nás mění nebo je to jen tím, že se více stýkáme s podobně naladěnými lidmi. Ale shodli jsme se, že ta změna tu je.

RECEPTY:

Protože jsem po rozhovoru přijela do Svatojánského Újezdu ještě na workshop, který Eva pořádala pro svoje příznivce, nadchl mě návod na přípravu sýra bez živočišného syřidla, a Eva souhlasila, abych jej zveřejnila i v Pravém domácím. A jak jinak – recept je jednoduchý a zvládne ho každý, což mohu jen potvrdit. Přidávám ještě recept na kváskový chléb, který jsme na workshopu pekli, a já s ním slavím velké úspěchy i u sebe doma.

Domácí sýr

V hrnci pomalu zahříváme 1 litr plnotučného nepasterizovaného mléka a těsně před bodem varu (asi při 95 °C) pomaličku za stálého míchání přiléváme jablečný ocet, dokud se nezačne srážet čirá syrovátka. Ihned přecedíme přes plátýnko a necháme prokapat. Pokud chceme něco jako lučinu, ochutíme a jíme. Pokud chceme sýr tužší, aby se dal krájet, zavážeme ho do plátýnka a nejméně na hodinu zatížíme hrncem s vodou. Promícháme se solí, kořením nebo bylinkami, namačkáme do krabičky a necháme ztuhnout.

Pokud byste si chtěli vyrobit ještě sýr tvrdý, tady je další návod (i tentokrát bez syřidla):

http://bit.ly/svatojanka_syr_z_tvarohu

Kváskový chléb bez hnětení

V míse promícháme 200 g žitné mouky, 300 g hladké bílé mouky, lžičku soli, sušené nebo čerstvé bylinky, semínka a koření podle chuti. Do odměrky odvážíme 25 g žitného kvásku, je to asi jedna polévková lžíce, a doplníme na 500 ml vodou (ne studenou). Kvásek přelijeme k mouce a umícháme těsto (nehněteme), které necháme zakryté v míse 12 hodin kynout v teplé místnosti. Vykynuté těsto vyklopíme pomocí stěrky na dobře pomoučněný vál a několikrát přeložíme. Zformujeme do bochánku a necháme na vále 15 minut odpočívat. Chlebovou formu vymastíme máslem a těsto do ní narovnáme, posypeme semínky, mokrou rukou uhladíme a necháme dvě hodiny v mikrotenové tašce (kvůli vlhkosti) v teple dokynout. Pečeme 35–45 minut v troubě vyhřáté na 230 °C. Potom chléb vyklopíme na plech a spodní stranou vzhůru ho ještě 10–15 minut dopečeme. Necháme vychladnout na mřížce.

Odkaz na recepty na ostatní pečivo:http://bit.ly/svatojanka_pecivo

Jaké knihy Evu inspirují?

Krkonošská kuchařka, Jiří Marhold

Nevařte podle kuchařek, Roman Uhrin

Herbář léčivých rostlin (1.–7. díl) a Věčně zelené naděje, Jiří Janča a Josef A. Zentrich.

Evu můžete vidět také v pořadu Kouzelné bylinky. Starší díly si můžete najít v archivu ČT na jejich webových stránkách.

Mrkněte na: kucharkazesvatojanu.blogspot.cz/ www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

Zuzka naskočila do projektu s názvem Pravý domácí ještě předtím, než vůbec vznikl. Nejdříve měla na starost naši fanouškovskou základnu na facebooku, kterou vypiplala a věnovala jí péči. Zkusila si i psát a zalíbilo se jí to. Do budoucna by chtěla psát víc. Zajímá se o témata jako jsou udržitelné stavitelství, permakultura, přirozené porody, divoké bylinky, zdravé a udržitelné stravování, přirozená péče o děti a techniky duševního rozvoje.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné