Sežeru houbu, nebo ona mě?

Je známo, že z hub mají mnozí lidé strach, a víme také, že jejich strach může být oprávněný. Respekt je na místě. Některá setkání s houbou připomínají skutečně hororové vyprávění. Tak děsivé jako sama otázka: sežeru houbu, nebo ona mě? Přijde na to.

Sežeru houbu, nebo ona mě?

Dřevokazy dřevo kazí. Saprofyt nebo parazit, škodu nadělá stejně. Tedy, jde o to, jestli se to děje v lese nebo u nás doma. Takže ještě jednou si ujasníme názvosloví. Co dělají paraziti, asi všichni chápou – parazitují na tělech živých organismů, až je nakonec přivedou do hrobu, když se jich ty organismy nedokážou včas zbavit. Na druhou stranu, saprofyty rozkládají odumřelá těla organismů, což je velmi záslužná činnost, protože co bychom si bez rozkladu na tom světě počali. Všude by se válely haldy mrtvých těl čehokoliv, až by nebylo kam šlápnout. Jenže i saprofyt nám někdy dokáže zkazit náladu.

Příběh velhartický

Událo se před lety. Magda a Petr očekávali svého prvního potomka. Opravovali dům a všechno spělo do velkého finále. Stihlo se to, včetně nových podlah. Dřevěných podlah, samozřejmě. Petr je totiž tesař a řezbář, takže je celkem logické, že dřevo je u nich doma stavebním materiálem číslo jedna. A pak se narodila Marjánka. „Byly jí tak dva měsíce,“ vybavuje si Magda onu hororovou story. „Šla jsem vytírat. Najednou něco vidím pod komodou. Myslela jsem, že je to zapadlá plínka nebo něco podobného. A našla jsem tam ten koláč.“ Samozřejmě, že se nikomu nechtělo hned uvěřit, že by šlo o dřevomorku. Taky není důvod hned panikařit. Hub, které se mohou vyskytnout doma u lidí, je v Čechách přes dvacet druhů, takže nechat si houbu analyzovat, než nastane totální panika, je standardní postup. Vzorky koláče putovaly na mykologické vyšetření. Nález: pozitivní. Byla to ona: strašlivá dřevomorka domácí. Teď co s tím? „Nejdřív jsme vyřízli houbu. Byl to koláč tak dvacet, třicet centimetrů. Pak kousek podlahy kolem. Pak další. Nakonec se vytrhala celá podlaha. Všichni jsme se přestěhovali do kuchyně,“ líčí tragédii Magda.

Jestli máte dojem, že s tou tragédií trochu přeháním, tak já si myslím, že ne. Tragédie je podle mě něco, co vás vážně poškozuje, ale nejste s tím schopní vůbec nic dělat. A to je případ dřevomorky. Jen si představte to čerstvé, voňavé dřevo, všechno nové, vy se do toho s radostí zabydlujete a najednou zjistíte, že vám někdo ukusuje podlahu pod nohama. A pak to začne smrdět jako acetylen, říkal Petr. A nestačí vyříznout metr a pak další kousek, o což se zprvu snažili Magda s Petrem. Prostě musíte pryč a po vás pak všechno ostatní. Pak teprve přijde vyšetřování. Houba se musí najít! Ta plodnice, to je jenom vrcholek ledovce. Ale rozrostlé podhoubí může klidně bydlet ve zdi u souseda.

Příběh od Chlumce

Ptala jsem se dál. Ptala jsem se stavaře Milana, který má také blízko ke dřevu, jelikož aktivně zastává práci tesaře – roubenkáře. U Chlumce nad Cidlinou byl Milan přítomen nálezu dřevomorky za skříní u paní Hruškové. Nebylo pochyb, několik plodnic za skříní koláčovitého či pizzoidního vzezření byla dřevomorka. Stará podlaha musela pryč. A položila se nová. Za tři měsíce volá paní Hrušková znovu. Dřevomorka je zpátky, vylézá to ze všech koutů! Opět nastává fáze vyšetřování. A musí se to vzít od podlahy.

No, nakonec se vyplatilo kouknout i pod podlahu. Nález zněl následovně: Případ se odehrál ve starém kamenném, pískovém domě. Celý dům byl podsklepený. Nad sklepním klenbovým prostorem se nacházela inkriminovaná ložnice. Pod podlahou nalezeny byly trámky, takzvané polštáře, na které se podlaha pokládá, a prostor mezi polštáři byl vyplněn škvárou. Dřevomorka našla se v oněch polštářích. Krásně se rozrostla a skvěle se zařídila. Potřebovala se něčím krmit: celulózu čerpala z ložnice z podlahy. Potřebovala vlhkost, a tu si zase brala ze sklepa. Spojení pro tok živin a vlhkosti pak zajišťují rhizomorfy. (To jsou taková dlouhá bílá chapadla, připomíná to smrkové větvičky a není úplně snadné to roztrhnout.) Případ rozluštěn. Přichází akce. Podlahu vytrhat, rošty pod podlahou a škváru vytěžit.

Zlikvidovat rhizomorfy, podhoubí v podlaze i ve sklepě. Očistit zdi, spáry. Nakonec přišla na řadu i likvidace ostatků dřevomorky žehem, za pomoci propan-butanu se opálily zdi a strop ve sklepě. Prý se ty zbytky dřevomorky barvily při opalování do červena a bylo vidět, kolik tam toho po fyzické likvidaci ještě zbylo. Jelikož se dřevomorka krmí celulózou, stojí za to projít i knihovnu, jestli nevypadá taky chycená. Možná bude potřeba spálit Jiráska a Ottův slovník naučný.

Plyne z toho poučení?

Viděli jsme dva ukázkové případy a můžeme si na nich ukázat, co se stalo. Dřevomorka, houba způsobující hnědou hnilobu dřeva, je v latentní podobě přítomná snad všude. Jak zmiňoval Petr, dřevomorka produkuje tisíce sporů za minutu, takže od jednoho baráku by teoreticky měla lehnout plísní celá vesnice. Ale to se neděje, protože houba potřebuje podmínky, a to je především vlhkost. Jako ideální se uvádí 18 procent. V případě z Chlumce došlo ke kondenzaci vlhkosti v oněch trámcích pod podlahou. Stačí, když někde zateče a dřevo nemůže vyschnout. V případě velhartickém před rekonstrukcí do domu zatékalo rozpadající se střechou, a přestože se zdálo, že všechno dřevo napadané shora vybrali, něco v hlíně pod podlahou zůstalo a nestačilo pořádně vyschnout, než podlahy zavřeli. Asi si teď říkáte: ale s tím se nedá vlastně vůbec nic dělat! Nebo si říkáte: to se týká starých domů, v novostavbě se mi to nemůže stát. Obě dvě tvrzení jsou mylná. Novostavby jsou ohrožené stejně jako staré domy. A tak úplně bezmocní zase nejsme.

V hlavní roli prevence

Co máme tedy dělat, aby dřevomorka nezbaštila naše obydlí? Jak říká Milan, na prvním místě je konstrukční ochrana. Stavařina je o difuzi, kondenzaci a teplotách. Nikdy úplně nezajistíte, že vám někam nezateče, ale můžete se postarat o to, že materiály budou mít šanci vyschnout. Do podlahy v Chlumci položil žluté drenážní trubky s vývodem do komína, aby i v případě kondenzace vlhkosti mohl prostor pod podlahou vysychat. Dřevěné konstrukce nezazdívat, radí Petr, i když to zedníci tak rádi dělají. I alternativci přistupují na Bochemit a některé další chemické přípravky pro ošetření dřevěných konstrukčních prvků. Do interiéru bych si to rozhodně nedala, ale rošt pod podlahou si o to přímo žádá.

Určitě stojí za to kontrolovat kvalitu dřeva, ještě než si ho vůbec doneseme domů. Je třeba vyhýbat se oslabenému dřevu. To ne, že bychom si přinesli dřevomorku domů z pily, ona u nás volně v lesích nebydlí, pochází z Asie. Ale dřevo oslabují další houby, prakticky každé dřevo má něco v sobě. Okem postřehnutelné jsou tmavé pruhy na prknech, takzvaná jahoda, nebo modré žíhání. Toho je dobré se vyvarovat. Samozřejmě na stavbu upřednostňujeme dobře proschlé dřevo, jenže to je při dnešní rychloprodukci téměř nemožné.

Moderní doba velí porazit, rozřezat. Na vyschlé dřevo už člověk potřebuje dobré styky. Rekapituluji – dřevo se nesmí dotýkat zdiva a nezanedbáváme provětrání. Zateplovací mánie posledních let může dřevomorce nastavit přesně ty podmínky, které ke svému růstu potřebuje. A pozor, to se netýká jenom dřevomorky, ale také dalších hub a plísní. Nesnažte se všechno utěsnit.

Delikatesní paraziti

Choroš březový

Teď trochu z jiného soudku. Podíváme se na ty parazity, které neškodí u lidí doma, ale ohrožují živé organismy v lese. Houba-parazit si nebere servítky a svého hostitele nešetří. Jak je jednou strom napadený, má to spočítané. Houba ho bezpečně přivede do hrobu. Určitě jste si někdy všimli na břízách choroše březového. To skutečně netrvá dlouho. Jak strom obsadí, tak se kácí k zemi. Padlé kmeny mu slouží za potravu dál a má spoustu času rozmnožit se na okolní zdravé stromy. Rozhodně nejnebezpečnějším a největším parazitem je václavka smrková. Takže tu vidíte ty paradoxy. To, co vyhledávají houbaři jako pochoutku (ano, nakládané václavky považuju za delikatesu), je lesní zabiják číslo jedna.

Kuře lesní

Sírovec žlutomasý

Pro mě je letošním objevem sírovec žlutooranžový. Přinesl ho soused a říká: hele, v sadu ti roste večeře. Sírovec odlomil ze švestky. Našla jsem ho následující den na jiném ovocném stromu. Napoprvé jsem si úplně nepochutnala. Později mi došlo proč. Jestli sbírat sírovec, tak vyloženě mladé plodnice. Ty jsem našla na podzim na starých dubech a na jejich pařezech na hrázích kolem rybníků. Spokojila jsem se s několika nejčerstvějšími plátky. Měla jsem ještě nutkání se pro celé houby vrátit, když jsem se dočetla, že se dají nakládat jako pečenáče, ale už mi nějak nezbyl čas. A co najdeme o sírovci v atlasech? Často se uvádí jako jediný jedlý choroš, což není úplně přesné, protože jedlých chorošů je víc. V angličtině se sírovci říká „chicken of the woods“ – kuře lesní. Upravuje se jako kuřecí maso, doporučuje se na čínu nebo obalovat a smažit jako kuřecí řízek. Kuřecí maso připomíná svou strukturou při tepelné úpravě. Rozpadá se po vláknech dočista jako kuřecí prsa.

Inteligence z jiných světů

Kotrč kadeřavý

Velmi vysoko na mém houbařském žebříčku radostí figuruje kotrč kadeřavý. Ten sbírám už mnoho let. Má naprosto neodolatelný design. Vypadat jako mozek je přece super, no ne? Když v lese narazím na kotrče, zmocní se mě takový pocit, jako bych potkala inteligenci z jiných světů. A možná je to tak. I když to na parazita na první pohled nevypadá, vězte, že zdání klame. Kotrč sice roste na zemi, přesto parazituje na stromech. Respektive, parazituje na jejich kořenech, nejčastěji na borovicích.

Z kotrče se tradičně připravuje guláš nebo držková polévka, receptů najdete všude dost a kulinářským experimentům se meze nekladou. Já oceňuju především tu křupavost jeho jemného masa, což nemůžu očekávat od žádného hřibu, ať vypadá sebelíp. Určitou kotrčovou nevýhodou je, že bývá poněkud zaprasený od jehličí a hlíny a je dost obtížné to z něj dostat. Prostě potřebuje před přípravou pořádně vykoupat. Inu, je to mozek a má to zkrátka dobře promyšlené.

Houbový tip

Mluvila jsem o dřevomorce se stavaři. Co říkají na problém vědci? Dřevomorku zkoumají v projektu experimentální mykologie na Akademii věd. Pátrají po tom, co by jí asi tak mohlo vadit. Vypadá to, že má fakt hodně tuhý kořínek a množí se pekelně rychle. Také proto se výzkum koná v atomovém krytu pod pracovištěm Akademie věd v Krči. Podle Jana, který u projektu brigádničí, nejlíp odolávalo dřevo napuštěné kyselinou citrónovou nebo kyselinou trihydrogenboritou. Vedoucí výzkumu však tvrdí, že nejlepší na dřevomorku je barák pojistit a spálit. Pak se ještě můžete dřevomorce pomstít, než začnete s kompletní rekonstrukcí. Plodnice jsou jedlé, takže jí to můžete nandat na pánvičce. Recept nabízí akademik následující: Houbu, která voní po hřibech, omyjeme, zbavíme části zdiva a třísek, případně odstraníme shnilé části, nakrájíme na kousky (menší, pozor – vařením se nezmenší), orestujeme na tuku, přidáme sůl a případně i špetku mletého pepře. Opatrně dusíme cca 15 minut, přidáme trochu majoránky a můžeme servírovat. Vypadá to hnusně a podobně to i chutná.

Narodila se sice v Praze, ale ve své podstatě není městský člověk. Když to zjistila, z města se odstěhovala a od té doby experimentuje s žitím všude jinde. Třeba i na lodi nebo v maringotce, hlavně když tam není všechno na čudlík nebo kohoutek a člověk si tak může dennodenně uvědomovat, jakým zázrakem je teplo, světlo a pitná voda.  Velmi jí zajímá, jak věci fungují, a tak se pořád učí a studuje. Mezi její zájmy patří: filosofie, antropologie, kterou vystudovala, dále sociologie, jazyky a jazykověda, psychologie, historie, beletrie a filmy, politika a právo, biologie a ekologie, elektromechanika, permakultura, cestování, hospodaření, chov koz a výroba sýra, řemesla a řemeslníci teoreticky i prakticky a Bůh ví, co ještě všechno. Skrze Pravý domácí časopis si uvědomila, jak jí přestala vadit esoterika a astrologie, přestože stojí tak daleko od exaktních věd. Tohle zjištění zevšeobecňuje a posílá všem čtenářům Pravého domácího: Tolerovat můžeme snadno i velmi odlišné, když žijeme bez úzkosti a mindráků.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné