S vodou proti zdravotním problémům. Vodoléčba.

Což takhle vzít si časopis do vany a dopřát si ozdravnou lázeň? Voda je prazáklad našeho bytí, bez ní si nelze život samozřejmě vůbec představit. Už v dobách našich prababiček se koupelemi léčily nejrůznější neduhy. Voda umí pomoci od křečí, prospět srdci i zakročit proti horečce.

S vodou proti zdravotním problémům. Vodoléčba.

Léčivá moc vody je známá už od starověku. Řekové a především Římané nedali dopustit na rozvody čisté vody ve městech, osobní lázně, pěstění těla prostřednictvím masáží a používání kosmetických prostředků a mýdel, například blahodárně působícího mýdla z oslího mléka. Měli rádi také saunování. Teploty pobytových místností i nádrží s vodou se značně lišily a celá očistná procedura měla jednotné schéma. Střídání teplé a studené vody mělo svůj smysl a lázně se považovaly především za prevenci různých onemocnění.

Priessnitz objevil léčivou sílu vody díky srně

V temných středověkých časech se na hygienu poněkud zapomnělo a její úroveň značně klesla. O to více ji pak bylo třeba pozvednout. V 19. století se o to zasloužil jistý pan Priessnitz, který je považován za zakladatele hydroterapie. Podle pověsti jej k léčbě vodou inspirovala zraněná srna omývající si ránu ve vodě, kterou jako dítě pozoroval. Postupně léčil vodou jak sám sebe, tak také druhé lidi i zvířata. Vybudoval světoznámý vodoléčebný ústav, kam se jezdili léčit pacienti z celé Evropy a na jeho počest pak byly na mnoha místech zřízeny památníky s prameny.

Lázně jsou léčivým procesem, po kterém je zapotřebí odpočinku

Koupele nejsou určeny pouze k vnější očistě těla. Léčebné účinky jsou velmi významné a po každé koupeli je doporučen klid na lůžku nebo alespoň krátký odpočinek. Mezi klasické způsoby vodoléčby patří zábaly a oviny, lázně, polévání vodou, sprchování nebo také opleskávání. Lázně mohu být částečné, poloviční anebo plné. Záleží na tom, zda se zaměřujeme pouze na určitou oblast anebo si dopřejeme koupel celého těla.

Teplota vody se obvykle pohybuje mezi 28 – 35 °C, vyšší teplota se nedoporučuje osobám s kardiovaskulárním onemocněním. Teplotu vody je nutno posuzovat z hlediska tělesné teploty, čím větší jsou rozdíly mezi přirozenou teplotou těla a teplotou vody, tím dráždivější účinek na organismus samotná koupel má.

Horké sedací lázně tiší křeče

Částečné ponoření do vody vždy působí pouze lokálně a je zaměřeno na konkrétní problém. Sedací lázně jsou výborné při jakýchkoli břišních, gynekologických a urologických potížích, pomáhají při křečích břicha, hemeroidech, zánětech močových cest a pohlavních orgánů. Pro úlevu překrvených orgánů používáme také krátké studené sedací koupele, které by neměly trvat déle než jednu až tři minuty. Povzbuzují i mužskou potenci. Teplota vody se v těchto případech pohybuje kolem 22 – 24 °C. Je třeba ale dbát zvýšené opatrnosti, hrozí totiž riziko nastuzení.

Velmi prospěšné jsou střídavé lázně nohou, kdy nejprve nohy zahřejeme v horké vodě a následně je asi na dvacet vteřin ponoříme do kbelíku se studenou vodou. Tento proces je vhodné několikrát zopakovat a následně ještě nohy důkladně třít. S tím souvisí i tak zvaná chůze ve vodě, kterou představil Sebastian Kneipp, další stoupenec a propagátor hydroterapie v 19. století.

Polévání krásně prokrvuje celý organismus a používá se k povzbuzení činnosti srdce, otužování nebo také jako léčebný prostředek při horečce. Teplotu vody je dobré střídat, ale k tomuto účelu je vhodnější především chladná až velmi chladná voda, na kterou však tělo postupně přivykáme.

Parní lázeň je předchůdkyně dnešní sauny

Zajímavé je také použití vody v podobě páry. Dnešní oblíbené sauně předcházela horkovzdušná koupel, která se prováděla ve speciálně sestrojených zařízeních, kdy mohla být hlava venku, a člověk nemusel zápolit s obtížným vdechováním horkého vzduchu, který tím pádem působil pouze na tělo.

Lokální parní lázně pak jsou zaměřeny jen na určitou část těla. Patří k nim například známé napařování nebo inhalování, které i dnes s oblibou využíváme při nachlazení a kašli k uvolnění dýchacích cest. Používalo se také napařování sedací části v horkém křesle. Všechny druhy parních lázní podporují pocení, ozdravné procesy a jsou také prospěšné při odstraňování odpadních látek z organismu a při kloubních potížích.

Používají se i lázně sirné, solné, železité, bahenní nebo koupele ze sopečného bahna. Jsou vhodné při kožních chorobách a celkově posilují organismus.

Znaly prababičky krystalickou mřížku vody?

Těžkou soudit, zda se tehdy lidé zabývali až tak podrobnou analýzou, zřejmě jim stačilo vědět, že voda je základem všeho živého a že uzdravuje. O pár desítek let později se objevil japonský vědec Masaru Emoto, který se začal zabývat léčením vodou z trochu jiného pohledu. Vycházel z předpokladu, že voda je významným vodičem i přenašečem informací a energie a pamatuje si naprosto všechno, co do ní kdy bylo vtisknuto a promítnuto.

Shluky molekul vody jsou citlivé na vibrace a shromažďují informace. Takto lze i vysvětlit princip fungování homeopatických léků, které jsou ředěny vodou. Jakýmkoli působením na vodu je možné změnit tvar její krystalické mřížky a nejkrásnější mřížky byly nafoceny za působení krásných a laskavých slov jako je například slovo láska nebo vděčnost. Protože i naše lidská těla jsou tvořena ze 70 % vodou, je velice podstatné, jak se k sobě navzájem chováme, jak myslíme a jaké pocity vnímáme a necháváme na sebe působit.

Zkusme se tedy při jakémkoli kontaktu s vodou, ať už za účelem uhašení žízně, každodenní očisty či cílené léčby vyvarovat negativních myšlenek a naopak šířit co největší víru v uzdravení, lásku a dobro.

Je astroložka, kartářka, vykladačka snů, básnířka a začínající spisovatelka, vášnivá čtenářka, maminka dvou dětí, milovnice přírody, zvířat, hudby, historie, konspiračních teorií a umění všeho druhu. Pracuje jako externí redaktorka několika časopisů, věnuje se také poradenství v oblasti zdravé výživy, bylinkaření či aromaterapii.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné