Rozšiřte svou rodinu

Jak velkou máte rodinu? Tří, čtyř, pětičlennou? Z toho dva dospělí? Nebo jen jeden? A kdo se stará o děti, když onemocníte? Kdo je vychovává a naplňuje jejich potřeby, když jste v práci? Stíháte vůbec naplňovat svoje vlastní potřeby? Možná už vás napadlo, jaké by to bylo mít po ruce hlídací babičku, šikovného strejdu, akční tetu, moudrého dědu, veselou neteř či synovce… Jenže když příbuzní jsou daleko… A musí to být opravdu jen krev, co pojí rodinu?

Rozšiřte svou rodinu

 

Sama jsem jedináček, z rozvedené rodiny, z velkoměsta. Mé dětství se tak z valné části odehrávalo v družině. Každý den do pěti, než přišla máma z práce. Když jsem byla nemocná, byla jsem doma s televizí. Když odvezli do nemocnice mámu, ujali se mě na pár dní sousedi. Bydleli hned vedle na patře paneláku, ale když na ně ten pán ze záchranky zazvonil, viděla jsem je poprvé v životě. A také naposled. Ani si nepamatuji, jak se jmenovali, jen vím, že měli video.

Mnohem hřejivější vzpomínky mám na prázdniny v domě u dědy s babičkou. Bez videa. Zato se strejdou a tetou hned vedle. A spoustou bratranců a sestřenic. A sousedů z ulice, co se znali. Všichni. Vždycky jsem měla ke komu jít, komu pomáhat, s kým si hrát. Celé prázdniny. Než zas začala škola.

Nukleární rodina je málo

Dneska jsem sama máma. Svou nukleární jednotku si ani netroufám nazývat rodinou. A s tím, jak syn roste, čím dál víc cítím, že rodina osekaná jen na rodiče a děti je holý nesmysl. A není to jen o potřebě hlídání, když onemocním. Chci, aby můj syn měl možnost být převážnou část dětství tam, kde se bude cítit v bezpečí. Aby měl vždycky kam jít. Chci, aby se na jeho výchově podílelo více lidí, proto, aby uměl respektovat nejrůznější charaktery a názory. (Na rozdíl ode mě.) Chci pro něj velkou rodinu. A nemyslím tím jen dalšího jednoho či dva sourozence.

Věřím, že spousta z vás to cítí podobně. Manželé Hláskovi si také vyzkoušeli, jak náročné je jen ve dvou učit děti doma, nejen finančně, i jak sofistikovaní a propedagogicky zaměření musí rodiče být, aby to zvládli sami. „Ale i jak to krásně emočně funguje, jak jsou v tom děti šťastné,“ vzpomíná Vratislav, otec dnes již dvou teenagerek.

Snad už během výchovy dcer v něm klíčila myšlenka, že v modelu dva plus dva či dva plus jedna, který se často rozpadne i na pouhé jedna plus jedna, dlouho nepřežijeme. „Je to experiment, který není o moc starší než padesát let, a s tím, jak s ním klesá porodnost, je evolučně odsouzen k zániku,“ tvrdí Vratislav. Možná i s každým ze čtrnácti miminek, které si v průběhu šesti posledních let brali s manželkou do přechodné péče, aby nemusela být v ústavu, se mu v hlavě rýsovala jasněji a jasněji vize nové moderní veliké tlupy, která dětem zajistí nejen přežití, ale uspokojí i jejich přirozené vývojové potřeby.

Všechny děti za své

A tak se zrodila Rozšířená rodina, projekt, který vidí řešení současné patové situace v rodinném uspořádání v návratu k jakýmsi moderním tlupám. To byl podle Vratislava ostatně po mnoho tisíciletí velmi funkční a osvědčený model. Základem je mnohost a různost členů, co do povolání, statusů, stáří, názorů, vyznávajících však společné hodnoty. Tou hlavní je u rozšířené rodiny společná snaha vychovat děti, a to ke svobodě a zodpovědnosti. „Důležité je, že každý člen té skupiny přistupuje ke všem dětem jako k dětem tlupy. Považuje všechny děti tlupy za své. Přitom zůstává zachována svoboda jedince,“ zdůrazňuje dvě nejdůležitější pravidla, která jsou stěžejní pro trvalou udržitelnost takového modelu.

„Naše děti se pořád rodí někam do paleolitu, s potřebami, že se narodí do tlupy. Ale oni se narodí do 21. století, jedné mamince a tatínkovi, kteří chodí do práce. V rozšířené rodině bude dítě cítit, že jeho přežití nezávisí jen na mamince s tatínkem, ale na daleko širší skupině lidí,“ vysvětluje Vratislav. Díky ochotě všech členů vychovat v případě nutnosti i „cizí“ děti naplní rozšířená rodina podle něj dětem nejen základní fyziologickou vývojovou potřebu učit se od co nejvíce různých lidí, ale také jim dá možnost bezpečně se vázat k většímu počtu lidí. Rozšířená rodina má navíc ještě jeden velký dar. „Jeden inspirativní svobodný člen v ní může pomoci žít svobodně i ostatním členům a společně tak naučit svobodně žít všechny děti.“

Nebojte, nejedná se o soužití všech na jedné hromádce, ve společné domácnosti. Není nutný ani společný účet. Jak si své fungování každá rodina zařídí, co všechno bude sdílet, v čem si pomáhat, jak hospodařit, je čistě jen na jejích členech. „Chceme, aby si skupina postavila všechna pravidla sama od sebe. Nedáváme návod. Nabízíme osobní koučování a pomoc hlavám takových rodin,“ vysvětluje Vratislav.

Nicméně pokud má rozšířená rodina někomu pomáhat, trvá Vratislav na ochotě té skupiny přijmout „cizí“ děti za své. Ať už jsou pravidla rodiny jakákoli. „Zdánlivě to není běžné. Výzkumy ale ukazují, že již více než polovina dětí dnes nežije s oběma svými biologickými rodiči. A noví partneři běžně přijímají ty cizí děti za své. Jsou běžné i pěstounské rodiny. Pokrevnost už není to nejdůležitější.“ Zatímco dřív dával silný a zdravý genetický kód záruku přežití, v současné době jsou možnosti medicíny opravovat a léčit tak daleko, že genetický kód není tím hlavním, co bychom měli hlídat. „Daleko důležitější je ten „memetický kód“, který jim vštípíme výchovou. Budou to naše děti, když budou vyrůstat pod naším vlivem, v našich hodnotách. To lidské v nás nám umožňuje přijímat i úplně cizí lidi.”

Budoucnost je svobodná

Nechme se na chvíli unášet utopickou představou společnosti složené z velkých, ekonomicky soběstačných rozšířených rodin, ve kterých si všichni vzájemně pomáhají, vychovávají děti, částečně hospodaří, mladší se učí od starších a společně se starají o staré nemohoucí na sklonku jejich života… Už nepotřebují žádné školky, žádné družiny, žádné domovy důchodců, žádné kojenecké ústavy… „Bylo by daleko méně lidí, kteří by potřebovali přerozdělovat naše prostředky, platili bychom menší daně. Tohle je na rozdíl od současně pojímaného sociálního státu trvale udržitelný systém,“ líčí Vratislav. Není to podle něj otázka jedné generace. Ani dvou.

Na druhou stranu, prý jsme nikdy neměli takovou svobodu jako dnes. Můžeme si zorganizovat život tak, abychom mohli svobodně žít a zároveň nevymřít. „Máme i komunikační nástroje, dostatek zdrojů, jen to spustit.“

Věřím, že spousta z vás už buduje svou moderní tlupu. Možná tomu neříkáte rozšířená rodina, ale hlídáte si se sousedy navzájem děti, vozíte si je do školy, na kroužky, společně je učíte doma, vypomáháte přátelům ve finanční krizi, možná dokonce žijete v komunitě či nějaké formě cohousingu, kde sdílíte i nějakou tu zahradu, společné prostory na práci, starosti o domácnost. Možná si ještě neumíte představit přijmout děti přátel a sousedů za své. Možná je to další krok, který udělají až naše děti. Přesto se ta představa, byť momentálně trochu nezvyklá, zdá přirozenější než obvyklá životní pojistka. „Ta vám na konci nechá dítě a hromadu peněz.“ S rozšířenou rodinou bude mít snad každé dítě vždycky kam jít. I bez peněz.

Jak začít rozšiřovat rodinu? www.rozsirenarodina.cz - Nabízí osobní support, emoční a hodnotové koučování při tvorbě rozšířené rodiny, přednášku o této vizi, propojení na facebooku, tištěnou knihu či pdf o koncept. www.rpp.cz - Stránky o rané pěstounské péči o miminka na přechodnou dobu; www.hlasek.net - Stránky osobního kouče Vratislava;