Stanislav Miler: Rozhovor nejen o soběstačnosti

Co jste kdy chtěli vědět o soběstačnosti a báli jste se zeptat - tak by se dalo parafrází shrnout povídání se Stanislavem Milerem. Záběr Akademie soběstačnosti, kterou organizuje a propaguje, je od stravy, přes bydlení, ekologickou dopravu, zdraví, po energetickou soběstačnost. Vytáhnout z rozhovoru jenom jeho osobu je tedy prakticky nemožné.

Stanislav Miler: Rozhovor nejen o soběstačnosti

Když někdo myšlenkám skutečně věří, jeho vlastní život a pracovní projekty jsou tak provázané, že nelze oddělit, kde jedno končí a začíná druhé.  Když Standa začne u svého veganského jídelníčku, o pár momentů později vypočítává energetickou náročnost hovězího ve velkochovech. Přemýšlí ekologicky, tedy spíše v modelu sítě, než lineárního příběhu. A více než o sobě, mluví o práci jiných lidí. 

Před dveřmi jsem viděla takové zvláštní kolo, nevypadalo to jako obyčejný rotoped. To je také nějaký praktický vynález?

Na to můžeš dát nádobu od mixéru a pak šlapeš a mixuješ.  Říkám tomu Cyklo mixér. Také to umí vyrábět elektrický proud. Pro zájemce sestavuji šlapací Cyklo elektrárny, na různých akcích provozuji Cyklo Fresh Bar, prodávám mixéry a učím lidi jak správně mixovat. (Vzápětí se Standa přemísťuje ke kuchyňskému koutu, aby nám k povídání umixoval datlový nápoj.)

Tebe hodně zajímají technologie, virtuální prostor…

Já jsem ještě prožil mládí bez počítače, a jsem docela rád. Ale dříve mě hodně přitahovala virtuální realita. V roce 1995 jsem vytvořil web Labyrint světa, kde byla celá kniha J. A. Komenského a 3D abstraktní modely, které reprezentovaly jednotlivé světy, ke kterým mohli lidé přidávat odkazy. Byl to takový první seznam. V roce 2000 jsme udělali virtuální Prahu s Karlovým mostem, funkčním Orlojem a Staroměstským náměstím podle Langweilova modelu Prahy. Věřil jsem, že vizualizace umožní lidem líp vnímat různé procesy, třeba jak se chová společnost.

Dnes si ale nejsem moc jistý, zda nám digitální media prospívají - spíš nám umožňují přežívat. Zajímá mě, jaký vliv na nás mají různá média - internet si můžeme představit jako prodloužení naší nervové soustavy, jako elektronický nervový systém. Nové médium nám umožňuje dělat věci jinak, vezmi si, jak změnil naše životy mobilní telefon, sociální sítě… Teď čtu zajímavou knihu o tom, jak internet mění náš mozek a myšlení.

Ale médium není jenom internet nebo televize, je to třeba i kolo nebo parní stroj, který umožnil, že se více lidí mohlo přestěhovat z vesnice do města a otroky nahradil levnější stroj. Médium je cokoliv, co člověka svým způsobem prodlužuje. „Médium je poselstvím“, jak říkal Marshall McLuhan, který předpověděl globální vesnici už v šedesátých letech, tedy ještě před vznikem internetu. Myslím, že stále moc nechápeme, jaký vliv na naší civilizaci mají digitální média.

Jak ty vnímáš internet?

Je to síť, univerzální knihovna, kde můžeš najít spoustu informací nebo vznést dotaz. Bohužel většina lidí není dnes schopna rozpoznat co je a co není pravda. Jsme pod vlivem médií a rozhodujeme na základě strachu, polopravd a lží. Moje zkušenosti z arabských zemí jsou úplně jiné, než co prezentují média. Ve dvaceti jsem emigroval do Ameriky, vadilo mi, že jsem nebyl svobodný. Tam jsem během první války v Perském zálivu také zažil cenzuru. Všechna hlavní média byla cenzurovaná.

Ale poznal jsem tam Public Access Television. Města mají veřejné televizní stanice, kde si občané mohou dělat svoje pořady. Takový městský kanál na kabelu. Když jsem se vrátil do Čech, tak jsem radil městům, jak si takové veřejné televize zřídit a provozovat, ale nebyl o to moc zájem. Výborná zkušenost s vlivem médií byla, když jsem dokumentoval prezidentskou kampaň Táni Fischerové a Pavla Fischera. Bylo krásné vidět, jak se lidé spojili a byli kreativní, a smutné, jak strach z neexistujících migrantů ovlivnil veřejné mínění.

Standa Miler: Jak správně mixovat

A jak funguje Akademie soběstačnosti? Jestli to chápu dobře, Akademie je platforma, která sdílí zkušenosti lidí snažících se o soběstačnost.

Určitě má podpořit soběstačnost, máme tam spoustu přednášek o přírodních stavbách, o permakultuře, ale jsou tam i zajímavé přednášky o sdílení nebo zkušenosti lidí, kteří odešli z města. Taky je to médium, skrze které proudí nějaká energie. Vchází tam zkušenost lidí, kteří něco dělají, k soběstačnosti už vykročili. Zkušenost je energie. Ta musí proudit. Společně s tím by měly proudit i peníze nebo kredity registrovaných členů, to je taky energie. Ono je jedno, v jaké proudí formě. Když jsem natáčel první Hackers kongres pro Paralelní Polis, tak mě platili v bitcoinech. Tenkrát to nemělo skoro žádnou cenu. Na druhou stranu, proud energie zkušenosti si za peníze nekoupíš.

Původní myšlenka byla, aby Akademie fungovala jako platforma na výměnu a sdílení zkušeností, něco jako LETS, zhlédnutí přednášek, dokumentů a filmů se děje skrze kredity (virtuální peníze), které lze získat sdílením zkušeností, spoluprací nebo zakoupením. Bylo to asi moc virtuální a tak to nefungovalo. Podobu soběstačného fungovaní pořád hledám. Když jsme začínali, tak jsme dělali každý týden jeden tematický večer. Během tří let jsem zorganizoval 100 tematických večerů. Když jsme začínali, tak jsme spočítali náklady na provoz, abychom byly soběstační, ale realita byla jiná a šlo to dělat i bez peněz, tak jako spousta jiných věcí. Já moc neplánuju, pohybuju se spíš intuitivně, proplouvám podle vnitřního hlasu. Chybí mi ale to setkávání se zajímavými lidmi.

Takže samotná platforma je ekonomický experiment, kreativně o kulturně kreativních.

Je to dobrá zkušenost co a jak se dá dělat i bez peněz. O lidech, kterým se říká “kulturně kreativní” měl jednu z prvních přednášek Jirka Zemánek a hodně nás inspiroval film “Kulturně kreativní”. Pro mě jsou ti lidé, kterých by mělo být až 30 %, spíše vědomější. Uvědomují si souvislosti a to, že chtějí žít víc soběstačně, zdravě a svobodně, je pro ně přirozené. Myslím, že se s tím člověk narodí, jsou citlivější a vnímají věci v souvislostech. Věřím, že smyslem života je být vědomější a na to jeden život nestačí. To, že se někdo chová destruktivně, je způsobené jeho nevědomostí. Své činy si člověk uvědomí, až když to sám zažije a pak se teprve změní. Nejíst maso, protože mi to někdo přikazuje, moc člověku nepomůže. Musí si to sám uvědomit.

Jak vlastně vznikl projekt Akademie? Nebo spíš, jak ty ses k tomu dostal?

Akademie vznikla v roce 2012, ale u mě to má dlouhý vývoj. Natáčení dokumentů jsem se věnoval už v USA koncem 80 let, od roku 1995 jsem působil na FAMU, kde jsem založil multimediální studio. Přes 10 let jsem pro jednu Rakouskou neziskovku dělal prezentace nejlepších světových multimediálních a online projektů, které zlepšují život. Vybíral jsem projekty a cestoval, to byla také skvělá zkušenost. Věřil jsem, že internet a technologie mohou zachránit planetu. V roce 2005 jsem si nechal postavit malé obytné auto a začal řešit, jak s energií. Motor auta jsem nechal upravit, aby spaloval rostlinný olej, který jsem sbíral v restauracích. V té době se použitý olej moc nerecykloval a to byl můj způsob, jakým jsem zachraňoval svět…

Máš tendence zachraňovat svět?

Dříve jsem zachraňoval svět různými technologiemi. S pohony aut to před lety vypadalo, že bio-paliva mohou být dobré řešení. Pochopil jsem to až v Indii na jedné farmě, že tudy cesta nevede. Když jsem zjistil, že polovina palmového oleje, který se doveze do EU, se spálí v motorech, tak jsem začal spolupracovat na kampani proti biopalivům a dělal jsem různé přednášky o vlivu biopaliv na životní prostředí. Dnes už se na to dívám jinak a je mi jasné, že pokud se má něco opravdu změnit, tak je potřeba změnit naše myšlení, a to je otázka zkušeností a času, kterého už moc nemáme. Jsem ale optimista a je úžasné pozorovat, jak rychle se věci mění - kolik máme lesních školek, vegetariánských a veganských restaurací, bezobalových obchodů… Zajímají mě pozitivní příklady, které bych rád dokumentoval a šířil.

Cyklo-Fresh stánek

Ty jsi s použitým olejem experimentoval při cestování.

To byla moje kapitola „Ekocesty“. Obytné auto, poháněné použitým rostlinným olejem, dostalo jméno Olda podle Oldřicha Čecha, františkánského mnicha a misionáře, který putoval ve čtrnáctém století z Evropy do Persie a Číny a svojí cestu velmi detailně popsal. Jeho cestopis „Cesta do říše velkého chána” mě oslovil. A s Oldou jsme se v roce 2008 vydali po jeho stopách z Čech do Indie. Navštívil jsem stejná místa a zjistil, že za těch 600 let, kdy tudy procházel Oldřich, se moc věcí nezměnilo. Má první cesta ale byla přes Sýrii do Egypta. Pak jsem ještě projel bez auta Čínu a strávil 6 měsíců v Mexiku. Cestoval jsem a koukal, jak se kde žije, ptal jsem se lidí, jaká mají přání a obavy. Jezdil jsem sám a měl jsem čas. Zakusil jsem čiré bytí, tady a teď, a fungovalo to skvěle. Tyhle zážitky si za peníze nekoupíš.

Zároveň jsi cestoval, řešil energie a pozoroval lidi.

Všechno to hraje dohromady. Život v autě, to je život v mini prostoru. Chce to trochu přemýšlení, ale neměl jsem pocit, že bych se musel nějak omezovat. Měl jsem soláry na střeše, velké baterie, teplou vodu, lednici, plynové topení a vařič a zadarmo použitý olej. V obytném autě jsem žil několik let a bylo to super. Původně jsem chtěl jet autem na Olympiádu do Pekingu, ale nepodařilo se mi získat povolení. Ale podařilo se mi dojet do Indie za 1500 korun. Do Íránu jsem dojel na olej, v Íránu stál litr nafty jen 30 haléřů. A s tím jsem přejel i Pákistán. V Indii to bylo s použitým olejem těžší, je ho tam málo, spotřebují úplně všechno. Použil jsem místní biopalivo - olej z Pongamie, který se používá i v Ajurvédě. Takový červený olej to je. Přefiltroval jsem ho, ujel 2000 km a zadřel čerpadlo. Měl jsem ještě náhradní, ale zpět už jsem jel raději na naftu.

Recyklace oleje je podle mě v pořádku, emise jsou srovnatelné s naftou. Dnes se rostlinný olej z restaurací vykupuje a vyrábí se z něj bionafta, na kterou jezdí všechna dieselová auta. Ale výroba  biopaliv z potravin to není řešení. Nedají se udržitelně pěstovat. V ČR se pěstuje řepka na více jak 15 % orné půdy, což je nejvíce z celé EU. Není to o ekologii, ale o ekonomii.

A jak na tebe Indie zapůsobila?

V Indii jsem strávil 6 měsíců a projel jí od shora dolu. Po cestě domů v roce 2009 na mě padla trochu deprese. Jaké to bude, až Indové, kterých je už skoro 1.3 miliardy, budou mít spotřebu jako my? Taky mi došlo, že hlásat vegetariánství v Indii je blbost. Myslím, že do budoucna budou mít problém s vodou, musí kopat stále hlubší studny.  Na jihu Indie jsem navštívil mezinárodní komunitu Auroville. Koho zajímají komunity, tak tady lze najít zajímavá řešení, jak může 2500 lidí z celého světa žít pohromadě.  Měl jsem také možnost v Indii vyzkoušet, jak se jezdí elektromobily. To mi přijde zajímavá technologická cesta. Byla to taková pidi autíčka. Na jedno nabytí se dalo ujet až 200 km. S Oldou a třema malýma elektromobilama jsme přejeli celou Indii. Stály polovinu toho, za co se dnes elektromobily nabízí a měly až třikrát nižší spotřebu než ty dnešní. Problém je, že se zatím moc neřeší, kolik elektrické energie auto spotřebuje.

V Indii

Současné elektromobily tedy nejsou nejvhodnější?

Já si představuju jednoduchý malý elektromobil, auto, co bude jezdit dopředu a dozadu a ujede 150-300 km. A ne model Tesla, který má šest čidel ve dveřích, ujede 500 Km, řídí to samo a stojí přes 2 miliony. Na našem webu máme zajímavý film Kdo zabil elektromobil. Škoda sice letos slibuje malé elektrické auto, které bude prý stát do půl milionu a ujde až 300 Km. Problém je, kde budeme elektrická auta dobíjet. Moje letitá oktávka, která jezdí na plyn, už by měla být sešrotovaná a měl bych si koupit nové auto. Nikdo ale nepočítá, kolik energie a zdrojů je zapotřebí na výrobu nového auta.

Pojďme se vrátit k Akademii soběstačnosti. Jak se to vyvíjelo?

V roce 2012 jsem se vrátil z cest. Potkal jsem svojí současnou přítelkyni, všechno se trochu usadilo. A cítil jsem potřebu propojovat lidi a sdílet zkušenosti. Těch deset let nazpátek to nebylo v Česku nic moc. Málo přednášek o zdravé stravě nebo permakultuře. V září 2012 jsme v Creative Gate v Praze začali pořádat pravidelné tematické večery. Vždy bylo jedno téma - Jak něco... Pozval jsem 2-3 hosty, kteří sdíleli své zkušenosti. Byl dán velký prostor dotazům a případné diskusi. Časem jsem organizoval i víkendové akce a letní školu. Byla to úžasná možnost sdílení zkušeností a potkávání zajímavých lidí.

Všechny začátky jsou těžké…

Akademie se rozjela, publicita moc ne, ale 10-20 lidí, kteří měli o dané téma zájem, vždycky přišlo. Vstupné bylo za stovku nebo dobrovolné. Já to vždycky točil. První videa jsem umísťoval na Youtube. Pomalu vznikala komunita, byla iniciativa scházet se a sdílet zkušenosti. Ale celé to bylo vždycky hodně nízkonákladové. Šlo především o sdílení praktických zkušeností, jak vzdělávat doma, jak něco pěstovat… Alexandr Budka sdílel své 10leté, zkušenosti z  bydlení v komunitě na Okoři. Jirka Říha praktické rady, jak udělat solární elektrárnu účinnější a jak vytápět sluncem. Mluvili jsme o přírodním stavitelství, zdravém bydlení. Předtím jsem moc nechápal, co je to ta permakultura. Na kurzu Rodového statku u Jaroslava Svobody, jsem zjistil, že to vlastně děláme. Daleko později jsme mluvili o zdraví, například Jaroslav Škvařil nebo Vlasta Hlinková. Dva roky jsme se scházeli každý týden, pak jednou za 14 dní.

Akademie se tak nadále vyvíjí.

Tři roky jsem měl svojí akademii. Když skončil Creative Gate v Jindřišské ulici, tak jsem přestal organizovat pravidelná setkání. Dnes už jen natáčím zajímavé přednášky a konference, kterých je spousta. Většina přednášek na webu je interaktivní, používáme českou platformu Slides live, kde společně s videem vidíte i prezentaci. V roce 2014 jsme založili neziskovku a vytvořili vlastní platformu, která umožňovala registraci členů, sdílení kreditů a automatické přihlašování na akce. Na vývoj této platformy jsme získali sponzorský dar.

Co se týče mé práce, tak já to dělám vlastně zadarmo. Co si z toho beru, jsou jiné benefity – vlastní škola, seznámení s lidmi, jejich zkušenosti. Baví mě dělat věci bez peněz. Chtěl bych dát všechny přednášky zadarmo, ale myslím, že je potřeba zabezpečit tok peněz, což je určitá forma energie, a abychom byli soběstační. Další možnost je, že se zapojí více dobrovolníků. Jinak to budu dělat, jen když mě to bude zajímat a bavit.

Akademie soběstačnosti

Zajímalo by mě, jestli máme nějaký už osvědčený recept, jak ulehčit devastované planetě?

Já kladu důraz na vegetariánství, respektive veganství. Mám přednášku “Zdravá rostlinná strava” kde sdílím své zkušenosti a upozorňuji na možná zdravotní rizika veganské stravy. Důležité je nebýt fanatik a poslouchat své tělo. Bohužel naše strava obsahuje čím dál méně potřebných živin a tak se přejídáme, ale jsme podvyživení. Co se týče ekologie, tak si málokdo uvědomuje, že chov hospodářských zvířat znamená víc emisí než doprava. V mých přednáškách srovnávám, kolik je třeba vyprodukovat energie, jakou má vodní stopu kilo hovězího z velkochovu. Je třeba zahrnout všechny vstupy. Co znamená vypěstovat kukuřici, započítat dovoz krmiv. Jak potom může být maso tak levné? Nikdo nepočítá degradaci půdy a znečištění vody. Něco je asi špatně. Určitě tam hrají roli dotace, o kterých si říkám, že mohou být i prospěšné, ale musí být dobře nastavené.

A vedle vegetariánství a veganství?

Vlastně všechno co může přispět, abychom žili více rovnovážně. Zkoumat obnovitelné zdroje energie, zdravé a přírodní bydlení. Tomu jsme se hodně věnovali v Akademii. K přírodním stavbám mě inspiroval Jarda Dušek, který si postavil malý kruhový domek z hlíny za pomoci technologie Superadobe v Jetřichovicích. Když jsem byl v roce 2010 v Kalifornii, tak jsem navštívil CalEarth, kde technologii Superadobe vyvinuly. Dostal jsem příležitost dva měsíce dokumentovat stavbu Superadobe domu na severu Mexika ve státě Chihuahua. Stavěli tam velký superadobe dům pro indiánky po porodu. Tam ta technologie fungovala proto, že tam moc neprší a svítí tam slunce.

Jarda Dušek pozval i Michaela Reynoldse (architekta odpadu), aby postavili zeměloď, ale podle mě tyhle stavby úplně nevyhovují lokálním podmínkám a materiály ze kterých jsou Zemělodě postavené nejsou moc přírodní a ekologické. Je to takový železobetonový bunkr, ve kterém se dá chvíli přežít konec civilizace. Máme vhodnější materiály jako je dřevo, sláma a hlína. Navštívili jsme řadu přírodních staveb a pravidelně nahrávám konferenci Stavby z přírodních materiálů. Na webu Akademie je množství přednášek o přírodním stavitelství. Dnes se těmto stavbám věnuje spousta odborníků jako třeba Dan Grmela, Petr Skořepa, Viktor Karlík a další. Najdete tam i přednášky o léčebném konopí z Cannafestu, z festivalu Evolution, také o sexualitě, o porodech, zdravém svícení a zajímavé filmy a dokumenty.

Letní škola AS Jetřichovice

Stanislav Miler (1965)
Založil a organizuje Akademii soběstačnosti, která propojuje a sdílí praktické zkušenosti. Autem poháněným použitým rostlinným olejem navštívil mnoho zemí, kde dokumentoval život lidí a vlivy současné civilizace na životní prostředí. Na festivalech ho můžete potkat s Cyklo elekrárnou a Cyklo fresh barem. Je velkým propagátorem zdravé rostlinné stravy. S přítelkyní žije v Praze.

Akademie soběstačnosti_logo PDČ_Razítko děkujeme za spolupráci 

Narodila se sice v Praze, ale ve své podstatě není městský člověk. Když to zjistila, z města se odstěhovala a od té doby experimentuje s žitím všude jinde. Třeba i na lodi nebo v maringotce, hlavně když tam není všechno na čudlík nebo kohoutek a člověk si tak může dennodenně uvědomovat, jakým zázrakem je teplo, světlo a pitná voda.  Velmi jí zajímá, jak věci fungují, a tak se pořád učí a studuje. Mezi její zájmy patří: filosofie, antropologie, kterou vystudovala, dále sociologie, jazyky a jazykověda, psychologie, historie, beletrie a filmy, politika a právo, biologie a ekologie, elektromechanika, permakultura, cestování, hospodaření, chov koz a výroba sýra, řemesla a řemeslníci teoreticky i prakticky a Bůh ví, co ještě všechno. Skrze Pravý domácí časopis si uvědomila, jak jí přestala vadit esoterika a astrologie, přestože stojí tak daleko od exaktních věd. Tohle zjištění zevšeobecňuje a posílá všem čtenářům Pravého domácího: Tolerovat můžeme snadno i velmi odlišné, když žijeme bez úzkosti a mindráků.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné