Rozhovor s Alexandrou Polarczyk o mentálních jazycích

Proč ona nerozumí tomu, co říkám? Proč on to neumí říct jasně? Proč, když vychovávám obě děti stejně, každé reaguje jinak? Spousta otázek z každodenního života asi většiny z nás. Odpovědi ale existují…

Rozhovor s Alexandrou Polarczyk o mentálních jazycích

Se Saškou Polarczyk jsem se setkala na několika seminářích. Vypráví s humorem a hravostí, jak lépe porozumět sobě i druhým lidem, jak nesoudit ostatní jen podle sebe, jak prohlubovat vlastní dary a budovat si sebevědomí. A to všechno pomocí tzv. Mentálních jazyků, díky kterým pochopíme, že jsme zkrátka každý jiný. Saša lektoruje, zabývá se individuálním otypováním a výukou, jak se znalostí mentálního typu nakládat, jak lépe předvídat reakce druhých a správně komunikovat s lidmi kolem. Vede i kurzy pro maminky zaměřené na to, jak co nejlépe porozumět svému dítěti a jak se s ním na základě toho krásně sžít.

Vysvětli, prosím, co to tedy jsou Mentální jazyky a k čemu je dobré je znát?  

Jsou dobré k pochopení skutečnosti, že jsme jako lidé různí, že máme mezi sebou odlišná nastavení. Když vím, že je 16 různých možností, jak jsou nastavená naše komunikační centra, tak chápu, že každý má jiný přístup k životu i k samotné komunikaci. To asi každý zažil. Většina závažných sporů ve skutečnosti vzniká z banálních důvodů, když jednomu slovu rozumíme každý úplně jinak. My všichni máme celkem osm mentálních center, to je taková základní kostra naší psychiky. Ale každý z nás v těch mentálních centrech máme vlastně jiný mentální jazyk. Například emoce, schopnost analyzování nebo vize a nápady. Takže je jasné, že mezi různými typy to může skřípat. Když to pochopíme, tak už ten druhý pro nás najednou není „vůl“, ale jen jiný typ, který tu věc asi chápe jinak.

Jak mi může znalost šestnácti mentálních typů a vztahů mezi nimi pomoci v osobním životě, v partnerském vztahu nebo v rodině?

Díky Mentálním jazykům můžeš zjistit, co mají tví blízcí rádi, co potřebují dostávat – co hladí jejich duši a co je třeba rozvíjí, nebo naopak stresuje. A to samé můžeš zjistit i u sebe. Takže třeba zjistíš, že máš hodně logickou maminku a že ji rozvíjí tvá empatie, tvé morální hodnoty, ale už nepotřebuje moc emocí. No a tatínek je zase senzorik, potřebuje se obklopit nějakými nápady a je rád, když někdo udává směr. Takže každý z těch tvých blízkých potřebuje dostávat něco jiného a ty si díky tomu uvědomíš, na kolik procent jim to mentálně můžeš dát a v jaké kvalitě.

Třeba já mám maminku „Napoleonku“, tak vím, že je zbytečné cokoliv jí analyzovat, teoreticky vysvětlovat nebo se snažit vyjadřovat přesně a doslovně, přestože já sama to miluji. Ona si ale spoustu věcí domyslí a má raději obecnější vyjadřování. Tohle všechno mi pomáhá pochopit sebe, co potřebuji a nepotřebuji, co mě stresuje a motivuje, nebo v partnerství – jaké vzájemné jednání nás dobíjí, či naopak vyčerpává. Například když po mně partner chce, abych s ním pořád jezdila na kolo, protože má rád adrenalinové sporty, řeknu mu: „Ty to máš rád, tak jeď sám či s někým jiným, já si tu v klidu zacvičím jógu. Nemusíme všechno dělat spolu.“ A když si pak myslí, že budu sama doma bečet, řeknu mu: „To si myslíš ty, protože ty bys smutný byl, ale já nebudu, protože já jsem introvert a jsem ráda sama.“ Mentální jazyky nám zkrátka pomáhají v uvědomění, že to, co motivuje mě, nemusí motivovat tebe. A to, co stresuje mě, nemusí stresovat tebe, může tě to dokonce rozvíjet. Zkrátka naučíme se velmi dobře chápat, že přístup „podle sebe soudím tebe“ nefunguje. A tak to prostě je.

Co vztahy rodič – dítě? Jak nám může znalost Mentální jazyků pomoci při výchově?

Uvedu příklad mojí kamarádky. Má dvě děti, jedno je racionální a druhé iracionální typ. A ona k nim přistupovala k oběma stejně. Jedno dítě s tím bylo úplně v souladu, a tak si myslela, že bude i druhé, jenomže tomu druhému dítěti tím tlačila na slepé místo. Totéž se vlastně dělo i u nás doma s výchovou mojí maminky, která říkala: „Já jsem vás vychovala obě stejně, tak nechápu, proč jste každá jiná.“ No ale to je právě ten problém, že nás vychovávala obě stejně. Ke každému dítěti je třeba přistupovat jinak. Musím si říct – aha, tohle je jiná mentalita, musím vědět, jak funguje, abych byla bdělejší.

Maminkám a vůbec rodičům se hodně uleví, když zjistí, k jakému typu patří jejich děti. Pokud si uvědomí, že některé chování je dětem přirozenější než jiné, přestávají děti mezi sebou tolik srovnávat a mohou v každém dítěti rozvíjet jeho potenciál. Vědí tak od začátku alespoň rámcově, co děti bude zajímat, jaká komunikace je rozvíjí a jaký způsob sdělení naopak blokuje. Podle toho se také snáze vybírá školka, vhodná vychovatelka či učitel, zájmové kroužky atd. Rodiče pochopí, že není jejich povinností být pro dítě vším, protože i kdyby se na hlavu postavili, stejně to nebude fungovat. A také si rodiče uvědomí, že dítě se nemusí (a třeba nikdy nebude) chovat jako oni. Chování dítka není vždy vizitkou rodiče, je to prostě jistá součást typu tohoto konkrétního dítěte. Rodiče potom mají díky Mentálním jazykům jednoznačný návod, jak funguje mentalita jejich dítěte a jak s ním komunikovat. Toto poznání přináší do domovů velkou dávku pohody.

Různé mentální typy jsou „pracovně“ pojmenovány podle historických osobností. Dumas, Balzac, Žukov, zmíněný Napoleon. Je těžké poznat, k jakému typu ten který člověk patří?

Když dobře znáš všech 8 jednotlivých Mentálních jazyků a víš, jak se projevují v lidech, tak to v nich začneš vidět, všímat si toho v jejich chování. Jenom musíš správně rozklíčovat a poznat, ze kterých center jejich projevy vycházejí. Třeba logik ti může dalekosáhle vyprávět, jak je emocionální, že miluje lidi, zábavu a humor, až si budeš myslet, že je to skutečně emoční typ. Ale pak si všimneš, že pořád jen sedí u počítače a s kamarády nemá čas ani zajít na pivo, protože přece musí dokončit tuhle zakázku. Je to dáno tím, že ten logik po vztazích či emocích skutečně podvědomě touží, ale nevytváří je. A když tohle umíš rozpoznat, pak víš, že ty emoce představují třeba jen touhu z jeho snového centra, nikoliv jeho řídicí jazyk.

Člověk sám sebe dokáže otypovat až v momentě, kdy perfektně zná všechny jazyky a chápe významy jednotlivých center. Jinak máme sklon otypovat se jako někdo, kým bychom spíše chtěli být, ale kým ve skutečnosti nejsme. V naší mentální kostře máme čtyři vědomá a čtyři podvědomá centra. A častokrát odpovídáme na otázky v různých testech osobnosti právě pod vedením podvědomí. A někteří lidé se otypovat nedokážou vůbec, protože prostě sami sebe vidí jako kousek z toho typu a kousek z jiného. Ale to nejde. Od narození až do smrti jsme jeden typ. Stejně tak jako bříza je navždycky břízou.

Jak ses k Mentálním jazykům vlastně sama dostala a co ti přinesly do tvého života?

Dostala jsem se k nim během hledání sebe sama. Začala jsem studovat socioniku – psychologický obor z Ruska. Bylo to pro mě ale hodně vědecké, potřebovala jsem to pochopit v praxi. Začala jsem nazývat vědecké pojmy lidověji – jak jsem to viděla v běžném životě. Po pěti letech pozorování vznikly Mentální jazyky. Přineslo mi to obrovské zvýšení sebevědomí, přijetí sebe sama. Konečně mi „něco“ řeklo, že jsem normální. Díky znalosti MJ jsem také pochopila svou rodinu a naše vztahy. Začala jsem si nacházet vhodnější partnery, s nimiž jsem byla sama sebou. A díky správné práci se svým mentálním typem jsem trvale zhubla 40 kilo během jediného roku.

MgA. Alexandra Polarczyk je průvodkyní seberozvojem, autorkou a lektorkou Mentálních jazyků. Připravuje semináře a výuková videa o práci s Mentálními jazyky v běžném životě. Provádí individuální otypování dospělých, dětí i celých rodin, která zahrnují výuku, jak s mentálními typy pracovat. Sama sebe označuje za „koučku sebelásky“. Kromě toho zpívá v několika hudebních projektech: Hildegarda von Bingen, Vlčí mág.

Mentální jazyky jsou jeden z nejsilnějších nástrojů empatie. Jsou inspirované Jungovou koncepcí psychiky a dále socionickou typologií, kterou rozvádějí do nejpodrobnějších praktických detailů každodenního života. Pracuje se zde s šestnácti osobnostními typy, osmi mentálními centry, osmi jazyky mysli a jednou mentální kostrou člověka rozdělenou na vědomí a podvědomí. Každý z šestnácti typů je pojmenován podle historických osobností.

Koukněte na: www.mentalnijazyky.cz