Rozhovor o bezekostopovém životě: Novodobý poustevník

Říká si Mira Ahimsa, nestříhá si vlasy, vousy ani nehty, živí se odpadky z popelnic, nerozdělává oheň, nepoužívá toaletní papír a už devět let žije bez peněz. Seznámili jsme se před časem na sociálních sítích a už tehdy mě překvapil jeho životní styl. Z výčtu sepsaných pravidel, která si stanovil, porušuje pouze dvě, a to ještě se špatným svědomím – jezdí autostopem a používá internet.

Rozhovor o bezekostopovém životě: Novodobý poustevník

Možná působí jako blázen, outsider na okraji společnosti, možná jako hrdina, bohém či Don Quijote, každopádně má velký obdiv těch, kteří upřímně přiznávají, že by tak jako on žít nemohli. Vůbec mě nepřekvapuje, že se tento urostlý a opravdu hezký „hipísák“ narodil ve znamení vodnáře, ve svých odpovědích často poukazuje na vodnářský věk a miluje písničku Aquarius z muzikálu Hair. Je originální, jedinečný, vyčnívá z řady a rozhodl se žít tak, aby co nejméně zatěžoval Matku Zemi.

Přijal jméno Mira Ahimsa, které znamená „podívej“ a „nenásilí“, jak sám uvádí, lépe tak vyjadřuje jeho životní filozofii. Na svůj minulý život nerad vzpomíná, žije přítomností. Jeho cílem je „bezekostopový“ životní styl a ochrana přírody. Jeho počínání vychází z víry v karmu, ve vyvážení příčin a následků. Už devět let nebyl nemocný. Rád se účastní „duhových setkání“ (Rainbow Gathering) a pohrává si s myšlenkou stát se breathariánem, člověkem nezávislým na jídle. Docela by mě zajímalo, kdo z nás uvíznuvších v systému by s ním měnil…

Jeho odpovědí na mé otázky byl neuspořádaný text, který ani trochu nevypadal, že by toužil po nějakém omezování a členění na odstavce či přiřazování k jednotlivým otázkám. Byla to směs hrachu, čočky a popela. Obrovská touha po volném prostoru a svobodě byla vyjádřena i způsobem psaní závorek, čárek mezi slovy a teček za větami, které vždy měly kolem sebe dostatek místa. Ani mi nevadilo, že jsem vše musela nastrkat do předepsaných pravidel, alespoň jsem si mohla v klidu vzpomenout na doby, kdy i já takto psala, než mě má redaktorská kariéra přinutila dělat to tak, jak se patří.

Kdy v tobě uzrálo rozhodnutí začít žít dle svých zásad a jaké okolnosti tvého života tě k tomu přiměly?

Především se mě všichni snažili natlačit někam, kam jsem vůbec nechtěl. Ale musel jsem to období protrpět, zřejmě to byla má karma z minula. Nutili mě jíst maso, pít mléko, vstávat do školy… Toužil jsem poznat, co je za tímto životem, být v kontaktu se smrtí, poznat tak pravdu o tomto světě, ale nic takového nebylo. Tak mě otec přihlásil na klempíře, že mám rád výšky a na střechách domů se mi bude líbit. Dva a půl roku jsem se chodil učit něco, co mě nezajímalo, a ani na jednu střechu jsem se přitom nepodíval!

Každého půl roku přišla krize. Myslel jsem, že tak už dál nezvládnu žít, že už to nevydržím, ale máma mě vždy uchlácholila. Pokaždé se ale nová krize dostavila o to silnější a v šestnácti, kdy jsem okusil LSD a prožil svou smrt, jsem poprvé pocítil, že už jsem free! Už mě nic neudrželo v pokračování dělání něčeho, co nechci! Nevěděl jsem, co přesně chci dělat, ale bylo jisté, že už nemám dál sílu dělat to, co mne nebaví.

V roce 1999 jsem okusil první Teknival (Free tekno party) a Rainbow Gathering, dva světy, ve kterých jsem nalézal dostatek svobody a mohl se v klidu a nerušeně zapojit. LSD ani jiné drogy už jsem tenkrát dávno neužíval, protože mi nic nového nepřinášely a vyčlenil jsem je ze svého života jako nadbytečné. Byl jsem sice asi jediný mezi těmi tisíci lidmi střízlivý, ale nikdo mne neomezoval a já pro ně měl pochopení – i já to kdysi potřeboval zažít. V několikadenním tanci uprostřed polí pod širým nebem jsem spatřoval nasycující, jinak nedostupnou spiritualitu.

Postupně jsem ale hlasitou hudbu z reprobeden začal vyčleňovat, ale protože rytmus jsem měl stále rád, začal jsem hrát na buben, zpívat a hrát mantry i jiné spirituální, duši povznášející písně. V tom nacházím své současné nasycení. Mým snem je být jednou v ještě větší harmonii se sebou a okolím tím, že i jídlo vyčlením jako nadbytečné a přejdu po vzoru pana Monforta a Jasmuheen na pránu. Nechci to ale nijak uspěchat, protože všechno má svůj čas.

Přibližně deset let jsem pak četl astrologické, esoterické a spirituální knížky z knihovny. K těm výraznějším momentům určitě patří, že jsem si tenkrát přečetl všechna česká vydání Tibetské knihy mrtvých, knihy od Moodyho, buddhistickou Dhammapadam jsem šel studovat se stanem do lesa na dva měsíce a na závěr mne ještě více oslovila Egyptská kniha mrtvých. Významné pro mne bylo, když jsem se dověděl o příchodu „věku vodnáře“ a píseň AQUARIUS se stala mou hymnou.

Myšlenka na komunitní život v lásce a harmonii je zajímavá, myslíš si, že jsou lidé na něco takového připraveni?

S kamarády, kteří jsou prozatím v jižních Čechách, bychom chtěli na jaře založit ekovesnici s hliněnými a slaměnými domy, týpí i jurtami. Mně se ale příliš nelíbí, že by se ten pozemek měl koupit. Podle mne by mělo být v zájmu vlády vyčlenit prostor pro bytosti chtějící žít volně a ekologicky v nenarušené přírodě bez byrokratických omezení. Vrátil bych vládě dokumenty, přestal existovat jako číslo v matrice a stal se součástí fauny dané lokality. Kdo chce žít ve městě v systému, hnát se za penězi, užívat úřady, policii, zdravotnictví, školy, auta, domy a silnice, má na to právo, ale kdo nechce, měl by mít právo zvolit si svobodu. Domnívám se, že kdyby byli lidé dostatečně vyspělí a uvědomělí, mohli by bez problémů přežít v divoké přírodě a nebylo by potřeba ani zemědělství.

Věk vodnáře je věk lásky, světla a lidskosti, kdy všichni lidé budou žít v míru a sdílet své duchovní hodnoty, začnou hledat pravdu, porozumění a osvobození, žít ve větším souladu se sebou i se svým okolím a přírodou. Končí věk ryb (mimo jiné i doba podvodu), vychází například Pravý domácí časopis, ve kterém lidé hledají harmoničtější a plnohodnotnější životní styl. Věk vodnáře však potrvá dva tisíce let a teprve začíná, proto je toho ještě potřeba hodně vykonat, prohlédnout své předsudky a sebeklamy, odhodit přežité společenské normy a zkostnatělé, dnes již nic nepřinášející myšlení.

Jaký máš názor na současný stav ve školství a zdravotnictví a jakým způsobem hodláš vzdělávat a léčit děti v komunitě?

Na školství se mi nelíbí, že děti, ty nejčistší bytosti, oddaluje od přítomného okamžiku. Venku je krásně, svítí sluníčko, ptáci zpívají a ony musí sedět v lavicích (dnes dokonce i za počítačem) a učit se, kdy byla jaká válka a jak se počítá jaký příklad. Vidím v tom jenom snahu vyrobit z čisté zářivé bytosti šedivou chodící encyklopedii umějící si spočítat, kolik za co dostane zaplaceno. Dnešní alternativní školy jsou samozřejmě lepší, ale potřebovali snad něco takového indiáni nebo přírodní národy?

Pokud o něco dítě projeví zájem, pak mu to nemůžeme odpírat, ale když ho něco nezajímá, proč mu to nutit? Nevím, kolik procent toho, co se dítě ve škole „učí“, bude pak v životě skutečně potřebovat. Děti se bohužel učí být odděleny samy od sebe, přestat si rozumět a naslouchat vnitřnímu hlasu. Učí se strádat a být nemocné. Ony však nejlíp vědí, co se potřebují naučit, co prožít, aby byly vzdělané, a jaký druh prožitku je udrží zdravé a spokojené. Nebudeme-li jim bránit, samy si o to řeknou. Rodiče, kteří neumějí naslouchat sami sobě, se to holt učí na svých dětech. Já měl už v předškolním věku velkou touhu naučit se všechna písmena, abych si mohl přečíst, co se to všude píše, ale otec mne odmítl s tím, že mám počkat, až budu chodit do školy.

Je o tobě známo, že už deset let žiješ naprosto bez peněz, spokojeně a zdráv…

Žiji zdravě, abych nebyl nemocný, a když mám nějaký problém, řeším si ho sám, abych pochopil, v čem dělám chybu. Proto odmítám pomoc „zvenčí“ od zdravotníků a nechápu, za co bych měl komu platit. Už deset let jsem nebyl nemocný a nevím, proč bych měl dlužit platby zdravotního pojištění, když mě už tolik let nikdo neléčil. Zdravotní pojištění a spoléhání na pomoc odkudsi zvenku vidím jako demotivující. Jsem jediný, kdo má zodpovědnost za své zdraví, nerozumím tedy tomu, k čemu je potřeba někoho dalšího.

Pochopila jsem, že si nestříháš vlasy, vousy ani nehty, jak vypadá tvá hygiena?

Pokud je člověk v harmonii sám se sebou, nešpiní se, není cítit ani nepotřebuje tak častou hygienu. Řekl bych, že stupeň vyspělého vědomí souvisí se stupněm nečistoty, kterou tělo vyprodukuje.

  Jsi proti přikrášlování těla, ale na některých fotkách tvé tělo zdobí tetování. Považuješ to spolu s autostopem a používáním internetu za své prohřešky proti přírodě?

Mými prohřešky proti přírodě bývá občasné použití internetu a autostopu, což dělám mnohdy z netrpělivosti. Trápí mne to a hledám možnosti, jak to napravit, tak třídím odpad po druhých, když mohu, a uklízím lesy, abych měl pocit, že přírodě nic nedlužím. Přikrášlování těla (piercing, tetování, barvení, vonění, stříhání, holení) vnímám jako nadbytečné a jako určité podlehnutí touze pozměnit to, co je dáno přírodou nebo Bohem, chcete-li. Sám sice tetování z dřívějška mám, ale všechen piercing už jsem si vyndal, neboť jsem to začal spatřovat jako určitou nespokojenost sama se sebou, nepřijetí sama sebe takový jaký jsem, takže je to vlastně tak trochu pokrytectví a póza.

Co ženy?

Zajímají mě pouze přírodní ženy, a abych přiznal pravdu, velice obtížně se hledá partnerka, která by se mnou sdílela můj životní styl. S pár ženami jsem se rozešel, protože se u mě nachladily a já u nich v teple být nemohl.

Četla jsem výčet tvé životní filozofie a zaujalo mě, že respektuješ přirozené střídání světla a tmy, tepla a zimy. Nerozděláváš oheň, neohříváš stravu, nepiješ teplé nápoje. Bylo pro tebe snadné vzdát se ohně? Jak vlastně trávíš zimu?

Oheň pálí kyslík k dýchání, broučkům domovy ve dřevě, ruší noční tmu i narušuje přirozenou teplotu. Bylo dobrodružství začít žít bez něj, horší bylo, že mne ho bavilo rozdělávat, protože jsem to vždy uměl fakt na jedničku. Dnes je to ale už větší klid a svoboda. Neznám jediného živočicha v přírodě, který by ke svému přežití potřeboval oheň. Podívejme se na tummo, kdy mniši při mínus šedesáti stupních vyvolají dechem teplo k zahřátí. To jsou z mého pohledu schopnosti, které díky používání ohně člověk zapomíná: v noci si rozsvítí, v zimě zatopí a na duchovní úrovni takto život prospí.

Je třeba si uvědomit, že i svícení, topení a ohřívání jídla či nápojů přírodě ubližuje. Sice mírněji, zato dlouhodoběji. A co teprve chemické čisticí prostředky, auta nebo letadla! Nevidím tak těžké si to odříct a uvědomit si, že to k životu vlastně potřeba není. Vnímám to jako zbytečné působení bolesti přírodě, něco jako když si paní myslí, že k životu potřebuje kožich ze zaživa stáhnutých zvířátek, a přitom může být stejně tak šťastná bez toho. Ale to je priorita každého a každý si přišel prožít na tento svět jinou zkušenost a bránění něčí svobodné vůli by zase jen vytvářelo zbytečné násilí, protože někdo jen potřebuje k pochopení více času.

Letošní zimu trávím v lese v boudě a také na jiných místech. Pokud už jdu někam mezi lidi, kde se topí, obvykle tam dlouho nevydržím, bývá mi z toho až fyzicky nevolno a je to náročnější na dýchání. Já bych si opravdu v zimě nikdy nerozsvítil ani nezatopil a myslím si, že by to zvládl každý, stačí jen chtít. Je to především o dýchání a o koncentraci.

Jak vypadá tvůj den?

Každý den je jiný, podle toho, kde se zrovna nacházím, a podle toho, jaké je zrovna roční období. V zimě je třeba všechno stihnout brzy, protože bývá brzy tma. Dopoledne se probouzím, poklidím si věci z předcházejícího dne a nachystám si vše tak, abych pak potmě věděl, kam pro co sáhnout. Chodím vybírat kontejnery, prohlížím si věci, které najdu, a co se mi nehodí, pošlu dál anebo třídím tam, kam patří. Často nacházím špatně vytříděný odpad. Sbírávám i odpadky po lese a uklízím je. Oblečení nechávám větrat na čerstvém vzduchu, bavím se i skládáním nových písní s kytarou.

S kamarády chodíme zpívat, hrát, žonglovat nebo bubnovat, někdy je i zajímavá přírodovědná přednáška na univerzitě. Rád navštěvuji workshopy a rainbow setkání.

Chodívám se také projít klidným nočním lesem. Často zapomínám na čas a najednou se z toho stane dvacetikilometrová procházka okolím. Pozoruji hvězdnou oblohu i noční ptáky. Při východu Orionu vím, že se blíží zima, štír zase přináší jaro. Padající hvězdy jsou odpovědí na otázku. Odměnou mi bývá, že usínám s hvězdami a měsícem, a jsem-li na kopci, mám k tomu i nádherný východ slunce.

Co tvůj jídelníček?

Dopoledne většinou nejím, rád se najím teprve večer před spaním. Z popelnic nepohrdnu ovocem, banány mívají vždy přednost, zeleninu moc nemusím, chutná mi pečivo, jogurty a sýry. Masa se úplně nezříkám, ale jím jen některé druhy. Vyhozenými bonbóny a lízátky si sladím pití. Nejraději piji sladkou vodu s citrónem. Veškeré jídlo, které se mi nehodí, nechávám zvířatům.

  Nechybí ti společnost více podobně smýšlejících lidí?

Musím přiznat, že nadmíru miluji svobodu, kterou tento životní styl přináší. Úskalím je, že se někdy v zimě cítím trochu sám. Přál bych si, aby už bylo více lidí takto smířených s noční tmou a zimní zimou, abych mohl mít v přirozených přírodních podmínkách více přátel. Pro nedostatek sociálního kontaktu tak bývám nucen chodit do měst mezi lidi. Už několikrát jsem šel do centra města s nápisem FREE HUGS a objímal lidi, z čehož se pokaždé vyvinula velká zábava. Ve Španělsku jsem se zabydlel v jeskyni vysoko ve skále, kde jsem užíval samoty, meditace a svobody – jen já, obloha a ptáci, ale po třech týdnech jsem měl takový deficit sociálního kontaktu, že jsem odjel stopem na silvestra do Paříže na Avenue des Champs-Élysées.

Svého rozhodnutí určitě nelituji, a i když by můj život mohl někomu připadat obtížnější, neměnil bych už jen proto, že mne určitě víc baví jít nevyšlapanou cestou a objevovat nové. Ve světě peněz spatřuji hodně závisti, chamtivosti i soupeření a já preferuji svobodu a klid.

Bezekostopový životní styl
  • život v komunitě s obdobně smýšlejícími lidmi v jednotě, harmonii a míru
  • nejvyšší ochrana přírody a pokorné využívání jejích darů
  • respektování přirozeného řádu v přírodě
  • žádné násilí, drogy, cigarety a alkohol
  • nerozdělávání ohně, život bez elektřiny, vaření, svícení a jakékoli umělé produkce tepla v zimě
  • nepoužívání peněz, nevlastnění a neshromažďování majetku
  • cestování po svých, bez dopravních prostředků
  • maximální využívání odpadu
  • přirozený život bez přikrášlování těla, žádné čisticí prostředky, nudismus, naturismus
  • svobodný život bez chipu a občanského průkazu
  • dítě může dostat jakékoli jméno, nemusí povinně chodit do školy ani k lékaři
  • domácí porody, bezplenková metoda
  • freeganismus, tummo a breathariánství

Je astroložka, kartářka, vykladačka snů, básnířka a začínající spisovatelka, vášnivá čtenářka, maminka dvou dětí, milovnice přírody, zvířat, hudby, historie, konspiračních teorií a umění všeho druhu. Pracuje jako externí redaktorka několika časopisů, věnuje se také poradenství v oblasti zdravé výživy, bylinkaření či aromaterapii.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné