Rozhovor: Homeopatka Markéta Poskočilová

Děti byly malé a já úzkostlivá maminka, která s každou drobností chodila po doktorech. Byla jsem tak zvyklá z domova. Dcerka mi pravidelně huhňavým hlasem oznamovala, že necítí chuť jídla. Synek kašlal ostošest a v pravidelných třítýdenních intervalech jsem ho omlouvala ze školky. Doma se nám hromadily léky, jedna antibiotika střídala druhá, ale nudle a hrozivý zvuk kašle tu byly s námi stále. Někde bylo něco špatně. Co takhle zkusit homeopatii?

Rozhovor: Homeopatka Markéta Poskočilová

text: Markéta Ovsíková

Nic jsem o ní nevěděla, jen jsem chtěla najít nějakou jinou cestu, která nám třeba pomůže. Jenže nepůjdu přeci k někomu, na koho nemám doporučení! A zase jedno ráno ve znamení hlenů, nudlí a teploty. Kašlu na doporučení! Zavolala jsem na číslo z malého papírku, který přinesl můj muž pár týdnů předtím domů. Ze sluchátka se ozvalo něco jako“ „Promiňte, chytla jste mě právě na ulici. Zavolám vám za chvíli zpátky.“ To byl můj první kontakt s Markétou Poskočilovou. A ještě dlouho trvalo, než jsem začala chápat a plně uvěřila.

Markéto, jak ses dostala k homeopatii ty?

Od malička jsem chodila s babičkou a dědou do přírody, sbírali jsme léčivé byliny, zajímala jsem se o biologii, ale i psychologii člověka. Lákalo mě tajemství, jak fungujeme jako lidské bytosti… Vystudovala jsem meziobor mezi zemědělskou a přírodovědeckou fakultou – rostlinné biotechnologie, a protože mě příliš netěšilo strávit zbytek života při výzkumu v laboratoři, zvolila jsem třísemestrové studium léčivých bylin na farmaceutické fakultě v Hradci Králové. Ale pořád jsem tápala, co v tom životě vlastně chci dělat. Pak jsem objevila knihu Křížovka života od MUDr. Jonáše – zjistila jsem, že existuje celostní pohled, který zohledňuje všechny aspekty člověka – psychologii, biologii i sociální vazby a hledá pomoc v přírodě. Hned jsem věděla, že to je to, co hledám. Ale ke klasické homeopatii vedla ještě dlouhá cesta.

Jednou ses mi zmínila, že jsi vůbec homeopatii dělat nechtěla. Kde byl spouštěč?

Já bych to opravila. Ne že bych nechtěla dělat homeopatii, ale neuvažovala jsem o ní jako o svém povolání. Ta cesta vedla přes tříleté studium na Homeopatické akademii Jiřího Čehovského, astrologické kurzy Pavla Turnovského, práci pro Český svaz ochránců přírody a později pro společnost Botanicus. Chtěla jsem homeopatii používat pro sebe, pro rodinu, pro známé. Ale pak jsem se potkala s úžasnou paní homeopatkou, která mi slíbila, že mne vezme do učení, ale jen v případě, že homeopatii budu dělat. Řekla jsem, že to určitě ne, ale přesto se toužím od ní učit, no a do roka už jsem homeopatii dělala.

Říkáš, že jste s babičkou a dědou sbírali bylinky a že jsi studovala léčivé byliny na farmacii. Vracíš se k nim někdy?

No určitě. Tedy ne ke klasickému bylinkářství, ale spousta bylinek se používá jako základ pro homeopatika. Uvědomuji si jednu důležitou věc: babička s dědou milovali přírodu a už tenkrát jsme o rostlinách, stromech, houbách i živočiších mluvili jako o bytostech. Přistupovali jsme k nim jako k živoucím tvorům, a to je vlastně stejné u homeopatie. Setkáváme se s bytostí konkrétního homeopatika. Je to pohled na svět, který mi byl vlastní od dětství, a asi proto mě homeopatie tolik oslovila.

Věnuješ se klasické homeopatii. Existuje ještě symptomatická, která, laicky řečeno, nejde příliš do hloubky, ale řeší aktuální problém podle symptomů. Je ti klasická bližší?

Určitě je mi bližší. Ale chtěla bych říct, že základní princip je jenom jeden a pak jsou různé způsoby, jak se homeopatie dá aplikovat. Z vlastní zkušenosti vím, že čím blíž se mi podaří určit homeopatikum, aby přesně sedělo na konkrétní situaci člověka, na jeho příběh, na symptomy fyzické, psychické, mentální, i na sociální okolnosti, tím víc to člověku může pomoci. Proto se přikláním ke klasické homeopatii. Ale ve chvíli, kdy řeším něco akutního a mám nedostatek informací, tak sáhnu po homeopatii všedního dne – což znamená, že udělám, co mohu, s tím, co mám v té chvíli k dispozici.

Máš vždycky jistotu, že můžeš radit lidem? Z vlastní zkušenosti vím, že když je případ složitější, radíš se se svými kolegy homeopaty.

Doufám, že lidem moc neradím. Moje práce spočívá v tom, že si vyposlechnu případ, snažím se poskládat, co se v tom příběhu děje, což je někdy detektivka, a k tomu pak přiřadím vzorec homeopatika. To poskytne člověku informaci, jakousi mapu jeho současné situace, ale na cestu se musí vydat každý sám. Stává se mi, že si potřebuji něco ověřit, poradit se s kolegy. Máme skupinu homeopatů, se kterými se scházíme, vyposlechneme si druhý názor.

Mám pár kamarádek, které homeopatii používají, ale dávkování každého homeopata se liší. Znamená to, že některý homeopat je lepší a jiný horší?

Myslím si, že nejen dávkování, ale i způsob, jak každý homeopat homeopatika používá, se liší. Jsou určité základní principy, ale dobrý homeopat si postupně vytvoří vlastní rukopis, do procesu zahrne i sám sebe. A podle mého názoru pak homeopatie funguje o to lépe, protože každý klient si najde takového homeopata, jakého v dané situaci potřebuje. Jsou lidé, kteří potřebují konkrétní návod k tomu, kolik kuliček si vzít v jakých časových intervalech. Pak jsou klienti, kteří jsou víc v kontaktu sami se sebou, takže jim stačí informace, které homeopatikum by jim mohlo pomoci, a to si pak berou podle vlastní potřeby. Nemyslím si, že by byli dobří a špatní homeopaté, ale ten, který sedne jednomu, nemusí vyhovovat jinému. Mně přijde úžasná věc, že homeopatie vrací lidi k sobě samým, a ti ji pak vlastně postupem času potřebují čím dál méně. Ráda pozoruji, jak se lidem mění život. Začnou dělat práci, která jim víc vyhovuje, přestěhují se, najdou si partnera nebo se „jen“ cítí spokojenější.

Kamarádka mě upozornila na článek, ve kterém se píše, že homeopatie je placebo. Na druhé straně se tam tvrdí, že homeopatie může ublížit, čímž si vlastně protiřečí, protože kdyby mohla ublížit, pak funguje. Může homeopatie ublížit, může dojít třeba k předávkování?

Neznám případ, kdy by homeopatie přímo ublížila. Já sama moc nesahám po symptomatické homeopatii, abych homeopatikum nepodávala delší dobu opakovaně. Zkoušky homeopatických látek probíhají tak, že skupině zdravých lidí se podá homeopatikum a oni pak zaznamenávají symptomy, které nastanou. Pokud by člověk opakovaně dostával homeopatikum, které nepotřebuje, tak by vlastně opakovaně dostával informaci, na kterou by organizmus reagoval. Čím vyšší je potence homeopatika, tím hlouběji do bytosti zasahuje. Ale v konečném důsledku se vždycky potkáme zase jenom sami se sebou.

Připadá mi zvláštní, že někomu homeopatie v daný okamžik pomůže, někomu jinému ale ne, a pomohou mu třeba bylinky nebo čínská medicína. Všechno je to nejspíš o nějakém momentálním nastavení.

Tohle je zajímavá otázka, kterou se já sama často zabývám. Ptám se, proč zrovna teď ne. Někdy je to tak, že konkrétní člověk má právě v tuto chvíli tímto směrem zavřeno a vyhovuje mu jiný způsob. Dost často se setkávám s tím, že určím klientovi homeopatikum a nic se neděje, nebo se jeho stav zhorší, věci se začnou sypat, ale s odstupem času (třeba až za rok) se ukáže, že se vlastně všechno začalo otáčet k lepšímu, jen bylo třeba projít obdobím chaosu, vše přeskládat. Ne každému pomohu, ale obecně mi na homeopatii přijde úžasné – a proto ji také dělám – že je to univerzální metoda.

Než jsi začala poskytovat homeopatické konzultace, snažila ses pomoci sobě a blízkým. Jde to vždycky lehce nahlédnout problém například tvé dcery a podat jí příslušné homeopatikum?

Mám osobní zkušenost, ale to tak nemusí mít každý, že většinou na sebe máme slepou skvrnu. To znamená, že člověk sám sebe nevidí a nevidí jasně situaci, ve které se nachází. Někdy jsem součástí problému, který se řeší, a jakmile jsem jeho součástí, je těžké na něj nahlédnout. Proto raději požádám jiného homeopata. Něco jiného je, když nastane akutní stav, třeba je mi zle nebo dítě má horečku, snažím se v tu chvíli vyhodnotit situaci, jak to nejlépe jde, a homeopatikum podat.

Markéto, co tě baví?  (smích) Baví mě homeopatie, příroda. Baví mě lidé a jejich příběhy. To je jedna oblast života. Moje dcera by asi řekla, že mě baví procházky, které se mění v dlouhé túry, na které ji tahám s sebou. A potom mě moc baví dávat věci dohromady tak, aby byly v harmonii. Vymýšlet interiér, dávat dohromady naši chalupu, bavilo mě vymýšlet, jak bude vypadat naše zahrada. Prostě aby celek byl v harmonii a bylo tam příjemně. To musím potvrdit! Markéta má nádherně zařízenou pracovnu v Pardubicích a z jejich chalupy v Krkonoších se také klube krásný kousek.

Markéta Poskočilová vystudovala Českou zemědělskou univerzitu v Praze, obor rostlinné biotechnologie, Homeopatickou akademii a kurz léčivé byliny na farmaceutické fakultě v Hradci Králové. S homeopatií začínala v Praze, pak se přestěhovala do Pardubic, kde má v současnosti homeopatickou poradnu. Do Prahy dojíždí na konzultace přibližně dvakrát do měsíce. V současnosti vede setkání homeopatické skupiny – pokročilé pražské a začínající pardubické.

Koukněte na: www.arha.cz

V Markétě jsem potkala člověka, který se stal v životě mém a mé nejbližší rodiny dost důležitým. Trvalo dlouhý čas, než jsem si k ní a k homeopatii našla cestu, a teď si díky ní nacházím cestu sama k sobě. Vím, že ji dost často zahrnuji přebytečnými informacemi a otravnými dotazy – a Markéta stále trpělivě naslouchá a odpovídá. Možná jednou přijde čas, kdy si budeme spolu povídat jen tak, třeba o tom, kolik kytek vykvetlo na louce pod jejich chalupou. Markét, díky.