Rituál pro kluka: Jak se vyhnout „spratkovatému“ dospívání chlapců

Říká se tomu přechodový rituál, ale s tímto názvem jsme se v běžné komunikaci v naší rodině nesblížili. Slovo rituál nebo obřad nám nějak nešel z pusy. Se synem jsme o tom mluvili jako o oslavě ukončení jeho dětství a vstupu do puberty. Pro mnohé hrůzostrašný pojem PUBERTA se pro nás stal toužebně očekávaným obdobím. Když totiž takovému „spratkovatému“ puberťákovi dáte důvěru a více prostoru pro sebezodpovědnost, ztratí potřebu se tolik vymezovat. Jeho pozice je už totiž vymezena touto iniciací. Chlapec se tímto aktem nestává zcela rovnocenný otci, na to si musí ještě dlouho počkat. Dostává ale příležitost se na svůj vzor začít dotahovat.

Rituál pro kluka: Jak se vyhnout „spratkovatému“ dospívání chlapců

Je hodně zajímavé, že si různá kmenová společenstva napříč kontinenty nezávisle na sobě vytvořila způsob, jak dát chlapcům najevo, že už nejsou děti, ale jsou potřebnou součástí kmene. Moc dobře věděli, že když to neudělají, fyziologické dospívání se bude samo hlásit svým vzdorem. Proto vytvořili tradici rituálů, které byly vždy spojeny s utrpením, bolestí, opouštěním a následným znovuzrozením do pozice člena společenstva. Ono je to prostě sakra jiné, když kluk projde takovýmto hlubokým zážitkem a je pak přijat mezi dospělé muže. Jak to ale udělat, když nemáme po ruce žádný zažitý mustr a nechce se nám kopírovat nějaké indiánské tradice?

V naší kultuře procházeli chlapci biřmováním v kostele a doma byli svými povinnostmi automaticky zařazeni mezi muže. Tento vědomý přechod do sebezodpovědné puberty je ale dnes víc než potřeba. Společností zní zprávy o krizi mužství, kdy nesebezodpovědné jedince nacházíme i věku po čtyřicítce.

Kdy je ten správný věk

Správně by se měl tento obřad (slavnost bílého květu) u chlapců načasovat po první poluci (mokrý sen). To se lehko řekne, ale těžko zjistí. Navíc se mnohým chlapcům tento zážitek vyhne a jiní to rozhodně nehlásí okolí. Nám přišla jako ideální doba pro tuto akci na konci páté třídy (10–11 let). V teplém předprázdninovém počasí se dá lehce uskutečnit výprava do přírody. A prázdniny jsou pak ideální doba, kdy si děti více mohou užívat sebezodpovědné svobody. Navíc po prázdninách začínají na druhém stupni nebo v jiném prostředí na gymnáziu s jinými učiteli a tak trochu bez nálepky a s čistým štítem. Správnou dobu můžete vyhodnotit sami s ohledem na svoji rodinu.

Příprava

Den ukončení dětství je třeba dopředu naplánovat a syna na to připravit. Minimálně mu oznámit, že v tento den bude ukončeno jeho dětství a nastane dospívání. Pokud zvládnete hovor o sexu, poluci a principu ženské menstruace, tak super. Mnohé sice znají od spolužáků, ale alespoň máte příležitost poopravit případné nedostatky. Nám se tento hovor rozplynul v trapnosti, ale to proto, že jsme nevystihli vhodnou chvíli. Bohužel stalo se, ale na významu to neubralo.

Mluvili jsme o rituálu jako o dni ukončení dětství. V ten den přijde o některá dětská privilegia, ale jiná získá. My jsme mu slíbili zrušit rodičovskou kontrolu na počítači a kontrolu úklidu jeho pokoje. Je to jeho věc… Ovšem stále není plnoletý a jeho aktivity nebo pasivity nesmí překročit určité meze. Stále je součásti rodiny, jejíž pravidla musí respektovat. David poslední období prožíval s jistým smutkem a já se snažila si s ním užít poslední chvíle dětství.

Hosté

Je to jedinečný, neopakovatelný den v životě. Stanovte si termín dopředu na konkrétní datum, pozvěte přátele a rodinu a domluvte se na míře obřadnosti, která vám bude vyhovovat. Chlapce by měl životem provázet i „duchovní otec“, rodinný přítel, kmotr, strýc. Takový důvěrník, za kterým se chodí, když si za rodiči netroufne. Ten by měl být rozhodně přítomen. Dědové jsou určitě prima. My jsme je tam neměli a na svém rozměru to neztratilo.

Dary

Důležité jsou důstojné dary od členů rodiny. Od otce se hodí nůž, hodinky nebo nějaký rodinný či jiný symbolický předmět. David dostal od táty švýcarský nůž, který si předali v důvěrném rozhovoru u večerního ohně na chlapské výpravě. Já jsem Davidovi připravila sadu fotografií z jeho dětství a sehnala hezký zamykací kufřík na ukládání cenností, kam si uložil připomínky svého dětství. Prohlížení fotek a vzpomínání na prožité chvíle byl pro všechny moc krásný zážitek, který nádherně uzavřel jeho dětskou životní etapu. Uložil je symbolicky do kufru a s nimi i pár svých dětských cenností. Sama mu ten kufr závidím a přála bych si také truhlu, kam bych uzavřela fotky, suvenýry, cennosti… David naopak vybral a věnoval některé své hračky kamarádům.

Velká změna

Je paráda, když může dojít k velké změně. Přestavba nábytku, nové povlečení, nové obrázky nebo plakáty. My jsme předělili pokoj stěnou od mladšího bratra a udělali pár dalších úprav. Do pokoje zásadně klepeme a přenášíme zodpovědnost za tento prostor na Davida. Určitě vás napadne spousta momentů, které už chlapec bude dělat jako dospělý, a ne jako dítě.

Výprava

Ta se dá pojmout jistě mnoha způsoby. Chlapec by měl projít určitou mírou strádání, aby si sám v sobě zasloužil být velkým. Naši chlapi vyrazili za úplňku nocovat pod širák na Ostroh nad Vltavou. Nějaké významné strádání to nebylo, ale na Davidovi bylo znát, že ho intenzivní prožitek vyčerpal. Odchod hned po obřadu do lesa byl opravdovým vyvrcholením. Muži by měli cestou sdílet své životní příběhy a zkušenosti. Nezapomenutelným zážitkem pro Davida zůstane i jeho pozdější cesta lodí s tátou na ostrov Komodo a Flores v Indonésii. To byla pravá výprava za hranice známého a pohodlného.

Náš den obřadu

David tento den nešel do školy a celý den třídil hračky. Já pekla koláč a pizzu na jejich výpravu. Odpoledne přijel náš dlouholetý kamarád Honza Bím, který nás k rituálu inspiroval a pak ho částečně vedl. Sešli jsme se u stolu a povídali si. David předal dary bratrovi Lukášovi a ostatním dětem a pak jsem Davidovi předala své dary já. Byl to přívěšek, který jsem si kdysi dávno přivezla z Afriky, fotky z Davidova dětství a zmíněný kufřík. Napsala jsem mu také důvěrný dopis o tom, co k němu cítím, jak ho vnímám, co pro mě znamená a co mu přeji do života.

Prohlíželi jsme fotky z Davidova dětství a řadili je do alba. Vládla uvolněná neobřadní atmosféra. Jedli jsme koláče a povídali jsme si. Pak se muži rychle zabalili na večerní nocování a poté jsme se sešli na zahradě k obřadu a rozloučení.

S Davidem jsme se propojili růžovou stuhou a Honza pronesl krátkou hezkou řeč o významu ukončení propojení se mnou, o tom, že opouští své dětství, ale že si má v sobě uchovat dětskou hravost a tvořivost. David si mohl vybrat nové jméno, ale dohodli jsme se pouze, že už nebudeme používat zdrobněliny jeho jména. Na závěr jsme já i David současně, každý svými nůžkami, přestřihli růžovou stuhu – pomyslnou pupeční šňůru. Muži odešli a já si se zbylými dětmi udělala pořádnou dětskou party.

Nečekané přínosy

Opravdu se ten den stal přelomovým. Posunulo to vnímání celé rodiny. Jednáme s Davidem prostě jinak. Je neuvěřitelné, jak se jeho nálada zbortí a vzdorovitost se hlásí ke slovu, když sklouzneme k modelu „jsi dítě“. Každý se v rodině cítíme dobře v určité pozici. Když nás z ní někdo (nebo my sami) vyšoupne, je zle. David sám se cítí zodpovědnější a dá se s ním mnohem lépe domluvit na práci kolem domu i doma. Velmi zajímavý přínos to má pro o 2,5 roku mladšího Lukáše, který se hned ozval s tím, že je od teď jediné dítě v rodině. Však si to také zaslouží a náležitě si vynahradí dobu před svým narozením, kdy byl jeho bratr 2,5 roku jediné dítě. David je větší parťák s tátou. Je víc sám sebou. Cítím, jak se ode mne pomalu vzdaluje. Bolí to… ale je to dobře, protože jedině tak to je opravdové a správné. Jedna etapa končí a další lákavá začíná.