Přechodový rituál pro chlapce. Z pohledu syna, otce i průvodce

Chlapci potřebují překonávat výzvy a překážky. Přechodový rituál pomáhá dokončit jednu životní etapu a vstoupit do další. Umožňuje orientovat se v nové situaci, prostředí a osobní roli. Toto vývojové období je podobně jako dětství klíčové pro rozvoj zdravého duševního růstu.

Přechodový rituál pro chlapce. Z pohledu syna, otce i průvodce

Jeden za druhým chlapci procházejí kruhem z kamenů. Zastaví se v něm v dýmu bílé šalvěje, pak vyrazí na svou individuální cestu. Přechodový rituál pro chlapce a mladé muže doprovází u lesa v jižních Čechách dunění bubnů. Podobné akce se konají i jinde v Česku a na Slovensku. Pojďme se podívat, co prožívají synové, tátové a jejich průvodci. A proč.

Slovo úvodem

Gabriel sedí mezi stromy na vyvýšeném improvizovaném trůnu. Černovlasý chlapec je jedním z dvaceti, kteří o den dřív trávili v lese svůj čas o samotě – jedno odpoledne nebo celou noc. Teď ze svého čestného místa naslouchá, jak ho tady v přírodě Jindřichohradecka vnímá celá skupina asi padesáti lidí.

Slyší o svých talentech a darech. Před ostatními si také vyslechne slova ocenění svého otce Marcela a dostane dar. Následuje srdečné obejmutí. Toto je honorace, důležitá finální část přechodového rituálu.

Slovo otce

„Cítil jsem, jak ti kluci rostou. Jak si uvědomují, kdo jsou a mohou být,“ říká hudebník Marcel a vlhnou mu oči. „Prostě to byla síla. Uvědomil jsem si, jak je můj syn samostatný a kolik toho zvládne. Přišlo mi to velmi léčivý,“ dodává.

Jeho syn Gabriel chodí do 7. třídy v jedné pražské škole, rád hraje na bubny, má kapelu. Daleko od domova, od mámy, od počítačů a mobilů si prošel rituálem.

 Zdenek-Weber-foto-RITUALISTA.CZ  Už nejsem dítě-akce-Weber-foto-RITUALISTA.CZ  Zdenek-Weber-stojící-honorace2-foto-RITUALISTA.CZ 

Slovo chlapce

„Všechno bylo jiné, než jsem před příjezdem čekal,“ přiznává Gabriel. Co se pro něj změnilo, prozradí s odstupem až na konci tohoto článku. Zatím popisuje nejintenzivnější prožitek, který se týkal přípravy na odloučení od skupiny. Výřečný mladík najednou mluví pomalu, pečlivě váží každé slovo: „Vnímal jsem, že se něco stane, a bral jsem to jako velké tajemství.“

Mluví o chvíli, kdy vstupoval do kruhu kamení, aby z něj odešel do posvátného prostoru samoty. Jen kousek od něj stál autor tohoto textu, tehdy bubnující průvodce. Další asistent švihal dravčími pery v dýmu šalvěje kolem Gabrielova těla.

„Nejintenzivnější pro mě bylo tohle odseknutí. Opravdu jsem cítil, že jsem se oddělil od všech lidí, od rodiny, od civilizace. Najednou jsem tam byl sám za sebe, poprvé v takové síle,“ vypráví.

Slovo odborníka

Australský rodinný terapeut Steve Biddulph tvrdí, že v posledních desetiletích dochází k radikální proměně mužské mentality. „Po dlouhém období emancipace ženství v podobě feminismu je dnes třeba věnovat naopak velkou energii na záchranu opravdového mužství ve všech sférách společnosti,“ píše ve své Knize o mužství.

Spojitosti mezi absencí tradičních přechodových rituálů a rizikovým či delikventním jednáním mladistvých se věnuje americký transpersonální psycholog Bret Stephenson. „Je zajímavé, že kultury, které navzájem nevěděly o své existenci, se dopracovaly v průběhu nesčetných let pokusů a omylů ke v zásadě stejnému přístupu,“ popisuje ve své knize Co dělá z chlapců muže.

V jedné kapitole vzpomíná na středoškolskou skupinovou terapii, kde 13letý mladík oblečený celý v černém vykřikl:

„Už to mám! Už vím, jak se stát mužem!“ „Jak tedy?“ „No,“ pravil, „člověk musí zabít draka a zachránit krásnou pannu.“ Bret přikývl a mladík pokračoval: „Má to ale, kámo, jeden problém. V Lake Tahoe dnes nenajdeš jedinýho draka.“

Chlapec podle autora pochopil, co leží v srdci klasického, mytologicky zabarveného přechodového rituálu. Zároveň mu bylo jasné, že v moderní společnosti je takřka nemožné něco podobného zažít. Takřka… 20191008_092751  Jozef-Mihališin-vlevo-buben-foto-RITUALISTA.CZ  Kůča1-foto-Transition.JPG  

Průvodci

PRŮVODCE ZDENEK

Pětidenní program s přechodovými rituály, jehož součástí byl před letními prázdninami i Gabriel, organizoval Zdenek Weber z organizace Mužský kruh.cz. Účastníci přecházeli ve dvou úrovních, buď z dítěte do chlapce, nebo z chlapce do mladého muže.

Plně vybavený kemp s chatkami sloužil jako zázemí, ale program se odehrával až na kopci u lesa. „V první části probíhá v přírodě rekapitulace dosavadního života s pomocí umělecké tvorby, vyprávění, malování a cvičení s iniciačními psycho-fyzickými hrami. Důležitá jsou večerní vyprávění u ohně, co chlapci slyší ještě před rituálem od otců,“ zmiňuje Zdenek. Příprava však podle něj začíná doma v rodině před odjezdem.

Zdenkova práce s mládeží vychází zejména z programů Mužského kruhu pro dospělé se 4denním hledáním vize, zároveň je inspirována Arne Rubinsteinem, který takovými rituály provází dvacet let v Austrálii. V češtině má ještě letos vyjít jeho kniha The Making of Men (pozn. redakce: článek byl publikovaný v roce 2019).

 

PRŮVODCE JOZEF

S dusotem a poskoky se všichni vrhají do pokusů o tradiční kruhový tanec. Balalajka živelně vyhrává v rukách Jozefa Mihališina, který později z mužů tvoří zeď k chlapeckému zdolávání, chystá také hbitou hru s obušky, jindy vytáhne kozácké pletené biče. Jozef pochází ze Slovenska, kde také žije. Na Zdenkově programu měl na starosti psycho-fyzické aktivity, v létě pak organizoval obdobný typ programu.

„Rituály sú veľmi dôležité, aby chlapci dostávali viac a viac dôvery, priestoru na vlastné rozhodnutia a s tým spojenú zodpovednosť od svojich rodín,“ vypráví rodnou řečí, která bude nadále přeložena.

Věnuje se také dvěma druhům rituálu – přechodu z období dítěte do období chlapce, což je mezi 8. až 12. rokem, a následnému přechodu z období chlapce do období mladého muže.

Za velmi přínosné považuje, když je procesu přítomný otec. „Tady začíná chápat, že neustálým pomáháním synovi škodí. Proto je důležité, že jsou ve skupině i jiní muži, kteří mohou být pro chlapce inspirací,“ podotýká Jozef, který obdobné programy tvoří i pro chlapce ze škol nebo z dětských domovů.

Při tvorbě aktivit vychází zejména z vyprávění starých lidí na Slovensku, z historických zápisů, ale i z pohádkových příběhů, ve kterých jsou rituály skryté.

Důležité je podle něj porozumět tomu, že jen několikadenním pobytem v přírodě se z chlapce nestane muž jako mávnutím kouzelného proutku: „Rodina a hlavně máma se musí začít chovat k chlapci jinak než předtím. A to je velká výzva pro většinu matek.“

 

PRŮVODCE KŮČA

S tím souhlasí i Kůča, další z průvodců, celým jménem Pavel Kučera. Úvodní část jeho kurzu Transition se odehrává v přírodě česko-slovenského pohraničí. „Nejdůležitější součástí rituálu je podle mě přítomnost rodičů. Maminky, která po přípravě dokáže syna pustit, a otce, který opět po přípravě dokáže syna přijmout na mužskou stranu a převzít zodpovědnost za to, že mu předá svou moudrost,“ říká Kůča.

Pokud se bavíme o přechodu do dospělosti, tak se tento rituál týká věku zhruba 15 až 25 let. „Někdy by byl potřeba i pro 40leté muže. Pro ty se dá naštěstí udělat i zpětně,“ usmívá se. Rituál v rámci svého kurzu považuje za pověstnou třešinku, která je ale důležitou součástí.

„Nemohl by se odehrát bez přípravy, která trvá více než týden. Kluci si vyzkouší spoustu věcí, včetně toho, jaké to je setkat se s bolestí, únavou a překonáním svých limitů. Poznají podporu skupiny, získají oporu mezi staršími muži, naučí se sdílet a dotýkat se své zranitelnosti i svého nitra. Uvědomí si, jak je pro ně důležitá rodina a jaké role by chtěli ve svém životě hrát oni. Probíráme, co pro nás znamená být mužem, jak to máme se spiritualitou nebo s něčím větším, co nás přesahuje, kým se chceme stát a co na to naše rodina,“ dodává.

 

Průvodce Petr

Přípravu považuje za důležitou i Petr Diamant, který nabízí hned roční program Cesta bojovníka v rámci svého projektu Škola kojota. „Vidím, jak je práce s duší chlapců časově náročná, protože učím děti na Montessori škole v pražských Modřanech. Je nezbytné, aby chlapec k přechodu došel a dozrál,“ popisuje Petr, který se o rituálech kdysi dozvěděl čtením knih o severoamerických indiánech, o mnoho let později v komunitě indiánů Navaho v Arizoně.

Ve Škole kojota procházejí chlapci ve věku 7 až 12 let ročním výcvikem, který zahrnuje zhruba 30 dní. U přechodového rituálu do dospělosti je to podobné, jen v rozmezí šesti měsíců.

V těchto typech rituálu Petr vnímá tři zásadní prvky. „V první fázi chlapec opouští dosavadní prostor, ve druhé přechází do další životní etapy pomocí odloučení, půstu a psychického přerodu. Ve třetí fázi jde o přivítání, stvrzení a oslavu nového,“ vyjmenovává. Pro Petra je podstatné vidět, jak kluci-bojovníci rostou v mladé muže: „Odolnost, vytrvalost, odvaha, síla, záměr. Těžko slovem uchopit, to se musí zažít. Zatím nikdo nevzdal.“

 Škola-kojota-foto-Martin-Albrecht  Jan-David-foto-Daniela-Dlabolová.jpeg 

 

Slovo režiséra

Martin Slezák pracuje na dokumentárním filmu s názvem Vision Quest, jehož první ukázky už jsou k vidění na YouTube. V létě točil záběry na Slovensku u Jozefa Mihališina. „Byla to nádhera. Když vidím, jak kluci se zaujetím naslouchají svým tátům, jiným mužům a jejich synům. Jak překonávají svůj strach, jak se jim pak od všech dostává uznání a přijetí takových, jací jsou, jak se posiluje jejich vztah s otcem, jak objevují sami sebe, jak dokážou svou autentičností a pravdivostí otevřít oči nám dospělým,“ vypráví Martin nezastavitelně.

Při natáčení prý často myslel na své dva syny. „Vím, že je to nyní moje zodpovědnost a zároveň krásná povinnost to pro ně udělat,“ odůvodňuje tak zároveň své rozhodnutí natočit film, který lidem pomůže tyto rituály pochopit a procházet jimi. „Někdy jsem pro oči plné slz neviděl na obraz v hledáčku kamery. Tihle otcové dělají pro své syny něco výjimečného, na co ti kluci nikdy nezapomenou a v jejich dalším životě jim to bude dávat sílu a odvahu.“

 

Slovo autora článku

Kde jsi, moje dávné chlapectví? Snad na letním táboře na Šumavě, který byl mým posledním. Jsou prázdniny, skončil jsem 8. třídu. Ještě neexistují mobily ani internet. Znám ale dobře sekyrku, pilu, laso. Ve velkém teepee chystáme s klukama z naší družiny Medvědů velký večerní oheň. Spolu s družinami Vlků a Divočáků nejsme skauti, jsme Bubáci. Podle výra velkého – latinsky Bubo bubo – kterého má náš turistický oddíl mládeže jako svůj symbol.

Tábor je vždy dvoutýdenním vyvrcholením celého roku klučičích schůzek a výprav. Přírodou a přátelstvím vonící období však pro každého z nás končí nejpozději s odchodem ze základní školy, tehdy ještě osmileté. Vzhlížel jsem vždy k těm, kteří byli mezi námi naposled, které čekala dvacítka. Tedy celá noc a kus dalšího dne mimo tábor, dvacet hodin. Pak návrat do kruhu kluků, kde čekali i vedoucí Ivo a Milan. Vyprávění svého příběhu přede všemi u praskajícího ohně, pak vyslechnutí proslovu ve stylu současného procesu honorace.

Mužský hlas nakonec vyslovil jediné slovo s otazníkem: „Umí?“ „Umí!!!“ rozléhalo se desítkami hrdel a při psaní těchto slov mám v očích slzy (zvláštní, kolik mužských slz provází vznik tohoto textu, to už jsou třetí oči). Jsem šťastný a hrdý, že jsem tohle všechno mohl prožít. Ivo – směrem k nebi, Milane – tvým směrem, i kluci dneska dospělí, všem vám děkuju.

 

Slovo ze vzpomínek

Kde se před desítkami let vzala dvacítka? Stačí jeden mail, pár hodin času a přichází odpověď od Milana, tedy profesora, inženýra, CSc., rektora Vysoké školy ekonomie a managementu: „Dvacítka trvala od 21 hodin do 17 hodin příštího dne, a to kvůli vyprávění v teepee. Já jsem kdysi prožil něco podobného v dejvickém Sokole – výpravy, letní osady… S Ivem jsme hodně četli, celého Foglara, se kterým jsme se pak i seznámili. Také o skautingu – můj táta měl pár knížek od Svojsíka, byl to jeho učitel tělocviku. No, chtěli jsme to dělat a rozuměli jsme si. Dopisy všech dvacítkářů jsou v kronice… Jsem potěšen, že vzpomínáte, i já si to rád připomínám. Přeji SUNNY DAY. Milan - Dub.“

 

Slovo závěrem

Je tady Gabriel z úvodu článku, jenom už delší dobu po rituálu. Co se v něm děje s odstupem pár měsíců? Usměje se: „Přijde mi, jako bych našel nový zdroj energie. Doma mě taky od té doby berou jako většího. Cítím, že mám u rodičů víc důvěry a za to jsem strašně rád. Přál bych si, aby ten rituál mohlo zažít mnohem víc kluků.“

Co, kde a za kolik přechodový rituál pro chlapce / muže

 

Petr Diamant / Škola kojota

celoroční výcvik Cesta bojovníka

Trvá celkem zhruba 30 dní. Základní tábor je v údolí nedaleko Vlašimi, mimo turistické trasy. Spí se v teepee. Program s ubytováním a stravou vychází na 15.000 korun. K předem plánovaným víkendům se konají i další akce jako expedice na kolech nebo jachting na Orlíku – cena podle reálných nákladů a počtu účastníků.

 

Pavel „Kůča“ Kučera / Transition

kurz Cesta k mužům

Je to 10denní výzva na česko-slovenských hranicích s mezičasem na úkoly před navazujícím prodlouženým víkendem na Kokořínsku. Celý program, dohromady cca 15 dní, letos vyšel na 6.900 korun. Lektoři nedostávají honorář a vše připravují dobrovolnicky.

 

Jozef Mihališin (SK) / Rituál otcov a synov

„Z dieťaťa chlapcom“ a „Z chlapca mladým mužom“

Celý 5denní pobyt se odehrává v centrální části Slovenska. Program včetně ubytování ve vojenských stanech a stravy letos vycházel za otce a syna dohromady kolem 300 euro.

 

Zdenek Weber / Mužský kruh.cz

„Z dítěte chlapcem“ a „Z chlapce mladým mužem“

Celý 5denní pobyt s programem se odehrává v klidné krajině lesů a rybníků na Jindřichohradecku. Bez ubytování a stravy byla cena pilotního programu cca 3.000 korun.

 

Upozornění autora: V Česku dělají přechodové rituály i další lidé a organizace. Oslovil jsem ty, které jsem poznal osobně.

Jan David (1978), autor článku. Novinář a nájemný psavec, průvodce mužskými i lidskými kruhy, spoluautor knihy „Já, muž“, tvůrce a průvodce individuálními rituály v projektu Ritualista.cz se zaměřením na provádění skrze vztahy i rozchody, pracovní přestupy či rozjíždění nových projektů, sportovní výkony, ale i oslavy rodičovství a vítání miminek do života, stěhování a výstavbu nového bydlení, hledání vize, doprovázené poutě… Cokoliv vás zajímá? Chcete článek, proslov nebo rituál? Pište na: jan@ritualista.cz

---

Tento článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2019/11. Celý výtisk seženete elektronicky v PDF našem e-shopu. Tam také pořídíte všechny naše předchozí čísla.

Nové číslo PDČ koupíte v trafikách GECO Tabák, Inmedia, TRAFIKA a ve vybraných prodejnách Albert (podívejte se mapu prodejních míst). Nejraději vám nové číslo pošleme do schránky přes předplatné