V hlavní roli ředkvička: Skvělé jarní saláty od šéfkuchaře Petra Klímy

Ředkvičky považuji za surovinu, která patří k favoritům studené kuchyně, a k výrobě jarních salátů především. Právě přichází její čas a tak mám pro vás recepty hned na dva skvělé  saláty.

V hlavní roli ředkvička: Skvělé jarní saláty od šéfkuchaře Petra Klímy

Dlouhá historie

Ředkvičky jsou zřejmě původem z Asie. Po staletí je konzumovali Egypťané, znali je již v roce 2780 př. n. l., což dokládá i malba v Cheopsově pyramidě. Podle záznamů je jedli s česnekem a cibulí také dělníci, kteří stavěli pyramidy – předpokládám, aby hodně vydrželi a byli vitální.

Dál se ředkvičky začaly více pěstovat v Číně, postupně i v Japonsku, odkud se dostaly do celého světa. Na našem trhu se dlouho vyskytovaly především ředkvičky červené, poslední dobou však můžeme vidět i ředkvičku žlutou, černou, bílou či světle fialovou.

Snadné pěstování, snadná konzumace

Na dobrém vlhkém a teplém místě vyrostou již za čtyři týdny, jejich pěstování je nenáročné, nepotřebují žádnou zvláštní péči. Jejich chuť je většinou přirozeně jemně palčivá, což způsobuje hořčičný olej v nich obsažený. Tato kořenová zelenina řádu brukvovitého obsahuje vitamín C, kyselinu listovou a selen. Ředkvičky jsou dobré při nadýmání, zabraňují průjmům a celkově prospívají dobrému zažívání.

Ředkvičky se konzumují především syrové, dají se krájet, strouhat či nasekat na malé kousky. Je pravda, že podrobných receptů, s čím je kombinovat, není mnoho potřeba. Stačí k nim listové saláty nebo třeba okurky. Ředkvičky jsou také populární v letních studených polévkách, většinou se kombinují také s mléčnými produkty, doplněné pažitkou, česnekem, petrželkou, citronem a solí. Dají se také najemno nastrouhat do rostlinných (luštěninových) pomazánek.

Ředkviček je mnoho druhů

Ředkev Vodnice

Hodně často se také na trzích a v obchodech vyskytují ředkve vodnice. První doložené zmínky se datují již kolem r. 400 př. n. l. Dlouho poté, koncem 16. století, jsou vodnice známy v Kanadě, odkud se následně rozšířily do celé Ameriky. Následně pak dorazily do kuchyní Anglie, Skotska a konečně pak se objevují v Evropě. Vodnice je většinou celá bílá, někdy má růžové, až nafialovělé vršky podobné tuřínu. Použití je podobné jako u klasických ředkví, velice zdravé jsou však i její listy, třeba v jarním salátu se zálivkou.

Daikon

Není také od věci zmínit ředkev velkou bílou neboli daikon. Tato válcovitá hlíza se pěstuje především v Asii, kde ji používají ve velkém. Její popularita je mimo studenou kuchyni výrazná i v teplých pokrmech, hodí se do restovaných směsí, obaluje se, smaží, ale také marinuje (jako jedna ze složek populárního sushi).

Černá ředkev

V neposlední řadě sem patří černá ředkev. Není to příliš známý druh, ale každopádně se řadí mezi jeden z nejzdravějších druhů, které využívá nejen makrobiotické stravování. Za syrova působí jako silné antibiotikum (chuťově má blízko k palčivému křenu), čistí močové ústrojí a úspěšně rozpouští hleny (při léčebných kúrách je skvělá s cibulí a na nachlazení s medem). Za syrova je do salátů lepší dávat jen malé množství a na tenké plátky v kombinaci s jinou zeleninou. Dá se také glazovat na oleji či opéct v troubě s trochou oleje, medu a sójové omáčky do zlatova.

Ředkvičkový salát se sezamem

Sezamový ředkvičkový salát

Surovinou, které bez debat sluší sezam, jsou ředkve jakéhokoliv druhu. Já je nechal jen tak samotné s jarní cibulkou, každopádně je můžete smíchat s jakýmkoliv listovým salátem nebo okurkou, možností je prostě hodně. Na počátku jara lze na pražských trzích sehnat hned několik druhů ředkviček, od fialové přes klasickou červenou až po bílou, s těmito barvami jídlo hned vypadá o chlup lépe!

5 porcí
doba přípravy 45 minut

Ingredience: 2 svazky ředkviček, 1 jarní cibulka, 3 PL oleje z praženého sezamu, 1 stroužek česneku, mořská sůl, citron

Postup: Do větší mísy nakrájíme ředkvičky, jarní cibulku a osolíme. Přidáme utřený česnek, sezamový olej, zakápneme citronem a zamícháme. Krásný jarní salát je na světě.

Můj tip:Užívání samotného semínka sezamu indického významně ovlivňuje chuť jídla, ale je také prospěšné našemu zdraví.

Falešný vajíčková salát

Falešný vajíčkový salát s květákem a kapary

Vaječný salát jsme jedli vždy po Velikonocích. Bylo ho tolik, až nám lezl i z uší. Tento salát je nejen chutný, ale také velice lehký. Budete překvapeni, že voní po vajíčkách, i když tam žádné není. Jak je to možné? No přece díky černé soli. Ta tuto „vůni“ skvěle vytvoří.

4 porcí / doba přípravy 30 minut

Ingredience: 100 g tofu natural, 1 ČL kurkumy, 1–2 ČL černé soli, 4 větší růžičky mladého květáku, 4 hrstky nahrubo nasekaného libovolného listového salátu, 5 ks ředkviček, 2 jarní cibulky, 1 ČL hořčice, 4 PL sójového jogurtu, 4 PL olivového oleje, hrstka kaparů, čerstvě mletý barevný pepř

Návod: V malé misce rozmačkáme tofu s černou solí a kurkumou. Do větší misky nakrájíme na kolečka ředkvičky, na plátkovém struhadle nastrouháme květák, přidáme salát a část nakrájené jarní cibulky. Přidáme jogurt, hořčici, olej, osolíme, opepříme a zlehka zamícháme. Vsypeme nasekané kapary, ½ tofu a zamícháme. Vložíme na talíř a posypeme zbylým tofu a jarní cibulkou.

Můj tip: Na talíři můžeme posypat pažitkou nebo kapary. Servírovat můžeme také s rajčaty.

je šéfkuchař  dejvické restaurace Countrylife.  Většinu svých životních a gastronomických zkušeností nasbíral na svých cestách, především však na britských ostrovech okolí Londýna. Svoje originální bezmasé recepty prezentuje na kulinářském blogu s názvem Greenwayfood. Několikaletou píli na poli zdravé výživy na podzim 2017 zúročil v Zeleninové kuchařce s podtitulem z farmy přímo na váš stůl. Jeho vášní je zelenina, rodina, příroda ale také fotografie jídel, kterému se snaží více porozumět a zdokonalit se v něm.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné