Raw food aneb Jak živá strava změnila zdraví naší rodiny.

„A to jíš jako brouky?“ je většinou otázka, která následuje po mém přiznání, že dávám přednost živé stravě. Nejím ani brouky ani jinou havěť, odpovídám se smíchem, ale raději už nepřiznávám, že si klidně ze země cestou do práce utrhnu pampelišku. Někomu se taková věc může stále ještě jevit dost radikálně. Co ale zaujme mnohem víc, je moje vyprávění o tom, jak živá strava změnila zdraví celé mojí rodiny, že je chutná a celkově tak nějak hodně fajn. Ale popořádku.

Raw food aneb Jak živá strava změnila zdraví naší rodiny.

Můj syn odmalička trpěl na těžké laryngitidy a bronchitidy. Odpověď paní doktorky, že je to u malých dětí normální, mě moc neuklidnila. Vyhrabat jsme se z toho ale nedokázali a synovi už byly tři roky a před námi další příšerná zima plná nočních záchvatů dušení a odjezdů do nemocnice. Někdy v té době mému muži navíc vyhřezla ploténka. A já musela místo něj na týdenní terapii tmou. Když jsem se vrátila, čekal na mě doma odšťavňovač, kila jablek a totálně zdravá rodina. Můj muž objevil živou stravu.

Je to sice poněkud zkrácená verze, z které jsem vypustila akupunkturu či mé občasné koketování s živou stravou, ale v zásadě ilustruje to nejdůležitější: naši změnu myšlení. Živá strava znělo tak sebemrskačsky, že teprve když se toho chopil můj muž, připustili jsme, oba do té doby poměrně poživačné typy s laxním přístupem k vlastnímu tělu, že na tom, co vkládáme do svých úst, může být hodně důležitého.

Za vším hledej příběh

Ostatně toto je velmi obvyklá cesta, jak se člověk k různým „alternativám“ dostane. Něco podobného se přihodilo například i Tereze Havrlandové, kterou zdravotní potíže přivedly k založení firmy Lifefood, jež je dnes předním výrobcem produktů živé stravy. Tereza studovala a cestovala po světě a také intenzivně sportovala. Pak se ale objevily zdravotní problémy a Tereze se do rukou dostala kniha o živé stravě. Ze dne na den změnila způsob stravování a fungovalo to. Po návratu do Čech ale zjistila, že tady nenajde sortiment živých potravin, kterým uvykla v zahraničí. Chvilku nějaké dovážela, pak se ale se sestrou pustila do výroby vlastních produktů. Takto, téměř pohádkově, vznikla společnost Lifefood, která nedávno oslavila osm let. Dnes má zastoupení ve většině zemí Evropské unie a směřuje za oceán.

Kdo nevěří, gůglí

Raw food má prostě něco do sebe. Základní premisa, že jídlo nesmí projít teplotou vyšší než 42 stupňů, aby zůstaly zachovány výživové hodnoty a enzymy, není tak omezující, jak se na první pohled může zdát. Místo smažení se suší, místo omáček se marinuje, z cukety se dají udělat špagety, z kešu oříšků sýr, z banánů nasušit palačinky, atd. Raw „vaření“ dokáže být stejně, ne-li ještě víc kreativní než klasika s hrnci. Kdo nevěří, může zkusit gůglovat – do deseti vteřin lze najít hromady receptů, pestrou sekci receptů poskytuje na svých stránkách i Lifefood.

V jednoduchosti je krása

Kdo si jednou zamiluje chuťovou různorodost raw jídel, tomu vařená klasika začne připadat fádní. Na vařenou stravu jsme ale hodně navyklí fyzicky, o psychice ani nemluvě (svatý grál „alespoň jednoho teplého jídla denně“ či posvátnost receptů našich babiček apod.). Člověku tak zpočátku psychicky pomáhají i různé placky, krekry, chipsy, tyčinky, sušenky apod., které opticky vypadají jako normální jídlo a jejichž chuť je navíc mnohem zajímavější. Každý si je může udělat nebo zakoupit třeba právě z produkce Lifefood. Strach z omezenosti výběru při stravování se živou stravou se tak ukazuje jako lichý. Koneckonců, je tu celá škála ovoce, zeleniny, semínek a ořechů, které jsou skutečným základem raw stravy. Co je nejdůležitější, že jak se tělo během změny stravování čistí a probouzí, přestává komplikovanou vařenou stravu vyžadovat. Je mu dobře s jednoduchými plnými chutěmi opravdového živého jídla.

Otázky a odpovědi

Existuje mnoho blogů milovníků živé stravy, kde si můžete přečíst o tom, jak jim změnila život. Jak se cítí lépe, mají svou optimální váhu, čistí se jim pleť, jsou plní energie a chuti do života. Tento směr proniká i do mainstreamu, vznikly první raw restaurace, jako třeba Secret of raw, Plevel nebo brněnská Kiwi, pořádají se semináře, vycházejí knihy.

Spolu s rozšiřováním povědomí o raw stravě se ale vynořuje i mnoho různorodých názorů a pochybností. Oblíbeným tématem debat je vitamín B12, vstřebávání živin, zda exotické ovoce ano nebo ne, jak je to s oříšky či jak moc ortodoxní bychom měli být, abychom svou potřebu se živit sladili s potřebami planety. A mnoho dalších. Všechno jsou to závažné otázky a odpovědět na ně není v možnostech tohoto článku.

Inspirace na jednom místě

Pod patronací společnosti Lifefood a ve spolupráci s raw restaurací Secret of raw se bude 24. 5. v pražských Běchovicích konat první ročník RawFestu, festivalu živého jídla. Kromě zábavy, workshopů, her pro děti, koncertů a samozřejmě spousty skvělého raw jídla pořadatelé slibují i přednáškový maraton zakončený panelovou diskusí. Pozvání přijali skutečné kapacity v oboru a bezprostřednost open air festivalu jistě umožní dlouhé diskuse a zodpovězení všech otázek. Je to skutečně jedinečná příležitost, jak na jednom místě, tváří v tvář lidem, kteří raw food žijí dlouhodobě, načerpat spoustu inspirace. Třeba je raw food odpověď na to, co hledáte.

Je to na vás…

Osobně nevím, jestli je živá strava všespasitelná a zda se hodí pro každého. Vím jediné – syn tu zimu na živé stravě prožil s úsměvem a inhalátor zůstal navždy nerozbalen. Můj muž nakonec nemusel na operaci s ploténkami a já – já žiji tak nějak celá a šťastná, protože to všechno najednou dává větší smysl. Jsme to, co jíme.