Pytlíky plné nápadů, které zabaví vaše děti nejen na cestách

Před třemi lety někdy touto dobou jsme společně s několika maminkami uspořádaly první výměnu tzv. Pytlíkových aktivit. Z anglického originálu Busy bags nás tenkrát nenapadl jiný lepší český název. Naším záměrem bylo, abychom doma měli několik aktivit, které s sebou budeme moci vzít k doktorovi, do auta nebo třeba do restaurace, abychom dětem zpříjemnili čekání nebo nemoc. Mělo jít o menší hry, které se vejdou do uzavíratelného svačinového pytlíku. Každá z nás měla vyrobit tu svou tolikrát, kolik je maminek ve skupince. Nikdy by mne nenapadlo, kam až tyto „pytlíky“ doputují a kolika lidem udělají radost.

Pytlíky plné nápadů, které zabaví vaše děti nejen na cestách

Pytel nápadů

První rok se nám sešly tak nádherné věci, že jsem ani nevěřila, že je opravdu vyráběly samotné maminky! Některé, šikovné na šití, utvořily pro mne hotové zázraky. Jiná maminka zapojila šikovného dědečka truhláře, jiná si vystačila třeba s kartonem a kolíčky. Pravidlem pro výrobu bylo, aby cena jednoho pytlíku nepřesáhla 30 Kč.

Rok poté se sešla skupinka už 50 maminek. Aby každá nemusela vyrábět svoji aktivitu tolikrát, rozdělily jsme se na dvě části. Minulý rok to byly už tři skupiny po 25 a letos se do výměny přihlásilo dokonce 160 účastníků! Od té naší první výměny se zkrátka s Pytlíkovými aktivitami v Čechách roztrhl pytel a já se nestačím divit, jak nádherné věci jsou maminky či tatínci schopni vyrobit!

Proměna ve školní pomůcky

Letos v září, když jsem odjížděla do Keni, jsem se rozhodla s sebou do našich škol vzít pro děti nějaké aktivity, které jsem měla ze všech výměn sama doma. A napsala jsem několika dalším maminkám, jestli by se také nechtěly podělit o to, co mají doma navíc a co už nepotřebují. Dostala jsem několik plných krabic věcí a do Keni jela pěkně vybavená. Normálně s sebou nechci do Afriky nic vozit, ale učební pomůcky mi přišly jako docela prima nápad. Hned po příletu do Nairobi jsem pomůcky rozdělila podle věku a následně začala brát s sebou do škol, které v rámci naší organizace provozujeme.

V Keni v tuto chvíli stojí 9 škol, které vznikly také díky podpoře z Čech, další dvě teď pomaloučku rostou. V těchto školách se místní nadšenci snaží učit trochu „alternativnějším“ způsobem, přistupovat k dětem s respektem a bez jakékoliv formy násilí. Což, upřímně, v Keni, kde je stále normou učitel s rákoskou, je velká výjimka. Možná také proto se školy těší nevídanému zájmu ze strany rodičů i dětí. Většinou jde o komunitní školy, které vznikaly z potřeby místních, kteří chtěli dát vzdělání dětem, které by si to za normálních okolností nemohly dovolit (např. sirotci či děti z nekompletních rodin, kde opatrovníci nemají žádný příjem).

Pytlíky s novým rozměrem

Nikdo by mi nevěřil, jaký úspěch tyto doma vyráběné aktivity ve školách měly! Nebyly nadšené jen děti, ale také učitelky! Každá pomůcka prošla desítkami rukou, s velkou opatrností a něžností. Ve většině třídách to byly a jsou jediné materiály, které děti v tuto chvíli mají k dispozici. Naše české „pytlíkoviny“ neměly svůj smysl jen jako pomůcky do školy, ale také jako obrovská inspirace! Když místní paní učitelky viděly, co všechno jsou maminky schopné pro své děti vyrobit doma, mnoho z nich mi později říkalo, jak najednou začaly také koukat okolo sebe, co by mohly využít pro výuku založenou více na práci s materiálem a jak se neomezovat jen na starý britský systém založený na slepém papouškování učitele a biflování knih již u malých dětí. Tím pro mne dostaly naše „pytlíkoviny“ úplně jiný rozměr…

Lucie Tamášová vede obecně prospěšnou společnost Centrum Dialog, má tu na starost projekty v Keni, včetně adopce keňských dětí na dálku. Už za 600 Kč měsíčně můžete dítěti změnit život. Roční částka na adopci dítěte v Guineji je 7 500 Kč, v Keni 7 200 Kč. Tím je uhrazeno školné, uniforma, školní pomůcky, případně i základní zdravotní péče, obuv a podobně.

Koukněte na: www.centrumdialog.cz

Autor:  Lucie Tamášová