Psychosomatika díl 2. - Rýma a kašel jako převlečený smutek a zlost

„Tak co, jak se vaší Aničce líbí ve školce?“ „Líbí, ale od prvního týdne má nějakou rýmu a kašel.” „No jo, to je normální, děti tam od sebe rychle každé nachlazení chytí.” Jistě jste už někdy byli svědky takového rozhovoru, nebo jste ho možná sami s někým vedli. Ale je skutečně normální, že děti po nástupu do školky hned onemocní? A je to nevyhnutelné?

Psychosomatika díl 2. - Rýma a kašel jako převlečený smutek a zlost

Psychosomatika se domnívá, že za těmi tradičními školkovými rýmami a dalšími neduhy jsou emoce. Děti mohou mít pocit, že je maminka nemá dost ráda, a proto je odložila do školky. Prožívají odloučení a odmítnutí, což těžce nesou. Prožívaný smutek přechází do rýmy, zlost se projevuje kašlem a nemožnost se vyjádřit se promění v bolest v krku. Kromě toho se také stává, že děti záhy pochopí, že když jsou nemocné, zůstávají s maminkou doma, a tudíž začnou být jednoduše nemocné častěji.

Jistě není řešením být s dítětem doma do jeho patnácti let, ostatně i z praktických či finančních důvodů by to v řadě rodin nebylo ani možné. Zkusme na to jít jinak, odhalit ty pocity a zapracovat na nich: tedy, máte-li dítě často nemocné, zaměřte se na to, aby jasně cítilo, že ho máte rádi a že školka není jen způsob, jako ho odložit a mít čas na svoje aktivity. Při bližším pohledu můžete zjistit, že jakkoliv své dítě bezmezně milujete, nemusí být váš způsob projevování lásky pro ně dost srozumitelný a jasný. Někdo preferuje společné zážitky a dobrodružství, jiný mazlení nebo více láskyplných slov, aby mu bylo dobře na duši… Cest je mnoho.

Děti, které do školky chodí, aby si mohly pohrát a zažít nějaké zpestření, a cítí jistotu, že je má maminka ráda, obvykle bývají vůči nemocem značně imunní. Ovšem děti jako citlivá zrcadla ve svém zdravotním stavu neodrážejí jen vlastní emoce, ale také vztah mezi rodiči, nebo nezpracované zážitky, které rodiče prožívali v jejich věku.

Nedávno jsem se setkal s klientkou Barborou, jejíž šestiletý syn onemocněl klasickým nachlazením s teplotou, rýmou a kašlem s hleny tekoucími do krku a vyvolávajícími zvracení. Chlapec normálně vůbec nebývá nemocný a teď u něj tyhle potíže trvaly už tři dny bez zlepšení. Když rýma, představující obvykle smutek, nejde vysmrkat a zůstává v dutinách, je to smutek, který jsme někam hluboko zasunuli, neodložili jsme si ho a nechceme ho vnímat.

A protože nebylo jasné, z čeho by mohl být chlapec smutný, zapátrali jsme s Barborou po tom, jestli nějaký zadržený smutek nemá v sobě ona a její syn jí ho jen nezrcadlí. „Zkuste si vzpomenout, co se s vámi dělo v období, kdy vám bylo právě těch šest a půl, a jak jste se cítila,” navrhl jsem. Po chvíli vypluly na povrch vzpomínky na nelehké období dětství: Barboře se v té době narodila druhá sestra, takže přišla o další část matčiny pozornosti. Ve stejném období se také celá rodina přestěhovala ze země jejího otce do Československa a Barbora tak na mnoho let ztratila kontakt s babičkou, dědečkem, tetami i dalšími příbuznými. Těžce nesla i odloučení od nejlepší kamarádky, kterou už neviděla nikdy.“ Bylo to, jako by mi všichni umřeli,” vzpomínala Barbora a silně vnímala smutek, který vzpomínky přinášely. Ovšem hned druhý den se jejími synovi výrazně ulevilo, přestala teplota i zvracení, jen občas zakašlal. A za dva dny byl zdravý úplně.

Ne každá rýma je tedy „chycená ve školce“ a místo kapek do nosu je třeba ji vyplakat, ať už na straně dítěte nebo maminky. Přeji vám i vašim dětem pevné zdraví!

Text: Vojtěch Lust. Koukněte na: www.zdravevztahy.cz

Přečtěte si další články o psychosomatice