Psychedelické houby, zkušenost redaktorky Katky Wildové

V rubrice o houbách nemůže chybět pojednání o psychedelických houbách. Dumám už asi půl roku, ze které strany se do toho pustit. Těch stran je totiž spousta. Psychedelické houby zkoumají mykologové, lékaři, neurologové a psychiatři. Etnologové a etnobotanikové pasou po příležitostech popsat soužití psychedelických hub a posledních domorodých kmenů. Také zájem historikův by se našel, i v kulturních dějinách má užívání psychedelických hub místo. Pak tu máme šamanství a léčitelství. A v neposlední řadě laické experimentátorství… Tak já tohle všechno vezmu v úvahu, ale řeknu vám to po svém. Řeknu vám, co houby řekly mně. A co si o tom myslím.

Psychedelické houby, zkušenost redaktorky Katky Wildové

Co o nich zběžně víme

Dřívější atlasy uvádějí „magické houby“ jako jedovaté, v těch novějších jsou uváděné jako halucinogenní. Popravdě, předchozí atlasy to dělaly lidem jednodušší, nikdo nic nezkoumal a bylo. Jenže, jak se to dostane na papír, je to v éteru, už se o tom ví. Slovo „halucinogenní“ tedy vešlo ve známost, ale co to vlastně znamená? Já mám kupříkladu pocit halucinací, když náhodou někde vidím puštěnou televizi. To se mi snad musí zdát! Všechno, co mi ukázaly houby, se zdá být daleko reálnější. Tak nevím. O houbách taky víme, že je nesbírá jen pár hledačů v české kotlině na loukách zahnojených kravským trusem, ale vyskytují se v mnoha kulturách všude na zeměkouli. Psychedelických hub je více druhů a tyto různé druhy se vyskytují v různých klimatech. Směrem na východ od nás byly známé praktiky sibiřských šamanů s použitím muchomůrky červené – Amanita muscaria. V Americe šamani (a nejen oni) sbírají lysohlávku kubánskou – Psilocybe cubensis. V Česku se sbírá lysohlávka kopinatá a česká a moravská. A tak dále, prostě všude roste něco, přičemž různé houby obsahují různé psychoaktivní látky. Víme, že zájem o tyhle houby je víceméně setrvalý od lidské prehistorie, jde napříč kontinenty, jednoduše – lidi nepřestává zkušenost se světem, který otevírají houby, zajímat.

Místo a nastavení

Osobně jsem nikdy nesnědla psychedelických hub velkou dávku a nejím je často. Ono taky sníst houby není to samé jako dát si pivo. Pivo si můžete dát prakticky kdekoliv – doma, v zahradní restauraci, u stánku na dostizích, v nádražní restauraci nebo jinde – a vždycky to bude tak nějak stejné pivo. S houbami je to komplikovanější. To, co houby příjemci řeknou, hodně záleží na tom, kde je konzumuje a jak je přitom rozpoložený. V zoufalém prostředí a s chaosem v hlavě bude psychedelický prožitek zoufalý – tomu se říká „bad trip“, něco jako všechny noční můry světa. Takovou zkušenost si lidé spíše nepřejí, dá se z toho i zcvoknout, takže je lepší se tomu vyhnout volbou vhodného prostředí (nejlíp nějaká ochočená příroda) a celkovým zklidněním roztěkaného individua před požitím psychoaktivních substancí. Vhodný je rozumný půst, procházka, bloumání. Naprosto nevhodné je řešit předtím rodinné problémy, někam telefonovat, dodělávat práci na poslední chvíli a tak. Chce to klid a nohy v teple, jak se tak lidově říká, a já bych zdůraznila, že pohodlné a přiměřeně teplé oblečení taky hraje roli. V bezpečném prostředí a s klidnou hlavou se není čeho od hub obávat. Nicméně zážitek to bude každopádně, což také vyžaduje čas to později náležitě strávit. Je blbost plánovat si na následující den nějaký program. Takže na houby potřebuju aspoň dva celé dny. Jedině tak mi můžou říct ještě něco jiného, než že jsem ve špatný čas na špatném místě a řeším kraviny.

[time-restrict on="2019-09-07"]

Dlouhé trvání

Už proto, že potřebuju vhodné mentální nastavení a místo (v odborné psychedelické terminologii „set and setting“), nekonzumuju houby často. O to víc času jsem strávila přemýšlením o houbách a analýzou vlastních prožitků. Další věc je, že účinek hub má dlouhé trvání. Když si dáte pivo (nebo i víc), účinky alkoholu i případná kocovina brzy odezní. Houby, zdá se, mají schopnost v hlavě věci přeskládat tak, že nová perspektiva vidění světa přetrvává i po vystřízlivění. Seance je vlastně jen začátkem. Po požití muchomůrky jsem byla překvapená, jak dlouho mi zůstaly na nose ty „růžové brýle“, které mi houba nasadila. Barvy jsem viděla intenzivnější a jasnější. Čas si pro mě uchoval zvláštní relativitu – relevanci a bezvýznamnost zároveň. Společně s pocitem klidu a vyrovnanosti mi stav vydržel asi tři měsíce. Tím to ale nekončí. Nemůžu se zbavit dojmu, že mentální změny jsou trvalé. Určitým způsobem jsem přemýšlela před houbami a jinak přemýšlím po houbách. Staly se nevratně součástí mé osoby; už vnímají, myslí a spolurozhodují společně se mnou. (Houby tak se mnou píší i tento text.)

Jak to asi funguje?

Základní popis: pocit je asi takový, jako by tu moji hlavičku makovičku někdo vzal do rukou a pořádně jí protřásl. Věci se pak pospojují jinak než předtím. Jako kdyby se všechno vyvalilo z pomyslných šuplíků, do kterých byly vjemy, myšlenky, pojmy a dojmy v hlavě do té doby uložené. „Už to chápu!“ byl jeden z prvních intenzivních pocitů, které jsem měla na houbách. Porozumění povaze světa a pocit, že už vím, jak to všechno vyřešit, jsem nezažila jenom já. Také ostatní experimentátoři popisují, že už věděli, jak na to. Po psychedelické bouři se člověk navrátí do střízlivého stavu vědomí a myslí si, že je všechno jako dřív. Ale spíš není. Možná, že to v těch šuplících nebylo předtím srovnané úplně dobře. A že něco tam bylo úplně zbytečně a dá se to vyhodit rovnou. Bohužel, některé věci člověk zase narve do banánových krabic a strká do odlehlejších koutů mysli. Každopádně, zajeté cesty neuronů se rozeběhly novými směry, takže můžou do jiných odboček a zatáček.

Jednota se světem

Prožitek jednoty se světem bych doporučovala každému. Cítit do morku kostí, že povaha světa není ani dobrá, ani špatná. Svět prostě je. Jako kdyby houby říkaly: uklidni se, všechno je v pořádku, o nic nejde. Přijde mi to jako dostat se někam blízko stavu vědomí srny, která neposuzuje, zda je spravedlivé nebo nespravedlivé, že se narodila jako srna a může se stát kořistí. Když se člověk pocítí jako bytostná součást přírody, lépe se mu podaří rozpouštět své zbytečné ego. A když ne přímo rozpouštět, tak aspoň naředit.

Zábavným prvkem na houbách pro mě byla obživlá příroda. Stromy najednou dokážou člověka spoutat větvemi a nepustit z lesa, rostliny spolu a se mnou komunikují. Jsou to halucinace? Je to klam? Není to náhodou tak, že všechny ty věci, které jsem schopná vidět za pozměněného stavu vědomí, jsou reálné, akorát je nemohu za běžného stavu vědomí vnímat? Které barvy jsou skutečné? Vždyť barvy jsou různé frekvence světla – to víme z fyziky. A že komunikují rostliny? To víme z ekologie, biologie a biochemie. Mnoho psychologů se taky kloní k hypotéze, že naše ego či „já“ je pouhý konstrukt. Když pak porovnávám zážitky z pozměněného stavu vědomí, vědecké poznatky o povaze světa a naše běžné vědomí, vychází mi z toho, že náš běžný stav vnímání je dál od reality než stav pod vlivem psychedelik.

Ty nejsi můj problém

Pokud chci vypíchnout ze zkušenosti s houbami přínosy pro mě osobně, pak to bude určitě čas. Od malička, od školky, se učíme určovat čas podle hodin. Než dorosteme, máme zcela zvnitřněné počítání na hodiny, minuty, sekundy, setiny sekund. Takové pojetí času je exemplární společenský konstrukt – lidé se naučili počítat čas podle pravidelných pohybů vesmírných těles v naší sluneční soustavě pro svoji potřebu, tak nějak, aby jim to vycházelo, ale tento popis neříká nic o plynutí času, událostech a bezčasí. Houby umí s časem pěkně zacvičit – díky nim vím, že když se řídím hodinkami, jedná se jen o pomůcku pro snadnou komunikaci s okolním světem. (Patřím mezi dochvilné lidi. Chodit pozdě mi přijde zbytečné.) Ale když nemusím fungovat s okolním světem, můžu tuhle pomůcku odložit a klidně pustit hodiny, minuty a sekundy k vodě, protože můj čas může plynout od události k události a nikoliv od třetí k páté hodině.

Další velký přínos už jsem nakousla, ono rozpuštění ega. Když se mi rozvolní ego, je pro mě snazší připustit, že věci se nedějí, protože „já“ bych byla toho příčinou. Nedějí se mně, já tomu akorát občas vlítnu do rány. Lidé obvykle nejednají s nějakou negativní intencí, se záměrem mě poškodit, ale spíše tak, že sami neví, co se s nimi děje a co chtějí. Když se mi pak stane, že na mě někdo zkusí odhazovat své mentální nánosy, neberu si to osobně a jsem schopná útok odvelet jinam. „Ty nejsi můj problém,“ naskočí díky opravenému programu v mé hlavě a hrozící problém při setkání s blbcem se vyřeší, ještě než stačí nastat.

Pokročilá léčba

Dvakrát jsem zažila pocit, jako by mým tělem projel sken nebo rentgen. Cítila jsem a jako by viděla, kde mám kosti, kde mám plíce a kde mám ledviny. Něco jako diagnostika. Zajímavý pocit. Jak začala být moje setkání s houbami méně překvapivá (asi se už opravil sociokulturní mentální program a řešila jsem míň kravin), změnily moje seance charakter. Proměnily se v diagnostiku s následnými terapeutickými přístupy. Bolest v noze, která mě trápila přes den, prolétne tělem a objeví se v rameni. Nutí mě k pohybům rukama, které posléze přinášejí uvolnění. Protahování těla, masírování plosek chodidel. Zjistila jsem, že mi vadí podprsenka. Že zanedbávám péči o nohy. Houby mě upozorňují na fyzické problémy, ukazují na jejich původ a naznačují směr nápravy. Měla bych se patrně podívat víc do hloubky a pokusit se opravit další nemocné programy (ještě mám nějaké kostlivce ve skříni), ale jak jsem psala, houby vyžadují čas a mentální nastavení. Navíc k hloubkovým ponorům do houbového světa potřebuju asistenci. Nemusím vždycky kontrolovat motoriku, můžu se dostat do úzkých – prostě potřebuju odborný dohled. Zodpovědnou osobu, která na mě dá pozor, abych si v pozměněném stavu vědomí neublížila.

Blíže k instinktům

Jak si houby vysvětluju? Hypotéz, co jsou „magické houby“ zač, je spousta. Já si také něco myslím na základě vlastních zkušeností a četby nejrůznějších materiálů. Mám takzvaně vlastní hypotézu. Houby mě vedou k přírodě, narušují kulturní nánosy, nechávají mě skenovat vlastní tělo a celkově mě vedou spíše k instinktům. To mi přijde podobné s dalšími psychedeliky. Tak třeba: kolují spekulace o tom, že šroubovice DNA byla objevena pod vlivem LSD. To může a nemusí být pravda, ale faktem je, že šroubovice DNA je velice podobná dvojitým hadům, kteří se vyskytují zobrazeni ve spojení s psychedelickým šamanismem. Dvojitý či kosmický had je symbolem zdroje života. Stejný motiv znázorňovali Sumerové, staří Egypťané, šamani z Amazonie, Peru, Kolumbie. Kosmické hady najdeme na obrazech umělce Pabla Amaringa, který čerpá ze zkušenosti s ayahuascou. A já mám dojem, že mě houby postupně berou dál na exkurzi do mé biologické, až molekulární podstaty. První setkání s houbami mi dovolila prokousat se sociokulturním nánosem a vyřešit si to se společností. Další seance jsou zajímavější, učím se víc, příležitostně léčím. Doufám, že se někdy dopracuju ke kosmickým hadům, zatím jsem u zatuhlých trapézů. Tak to vidím já. Někdo jiný by vám podal výklad spirituálnější, někdo odborný neurologický. A oba by byly stejně platné jako ten můj.

Houbový tip

Jestli chcete vyzkoušet psychedelické houby, musíte se k nim nějak dostat. Tak za prvé – rostou ve volné přírodě. Kde? To se neříká. Každý má svoje místa, a jak přibývá psychedelických houbařů, ubývá ochoty se o tuto znalost dělit. Ta místa rovněž vznikají a zanikají, u lučních hub také v závislosti na využití půdy. Kde dříve rostly houby, už možná dnes nerostou, pokud sedlák nebo družstvo přestěhovali krávy jinam. Prostě to chce hledat a ptát se lokálně. Tak se člověk i dozví, jakou mají houby asi sílu a kolik jich má zbaštit. Řekla bych, že asi nejlepší způsob je vypěstovat si houby vlastní ze sporů. Ty se dají sehnat na internetu i s podrobnými návody, jak na to. Velkou výhodou tohoto přístupu je, že než se vám podaří nějaké psychedelické houby vůbec vypěstovat, budete mít dost času přečíst hodně literatury o houbách a způsobech jejich užití. Teorie je stejně důležitá jako praxe. Než vám ze substrátu vyrazí první hlavičky, budou z vás experti na dávkování i magické houby v šamanských rituálech v Amazonii.

[/time-restrict]

Varování: Tento článek není návodem k použití. Je reflexí osobní zkušenosti autorky, ostřílené čarodějnice. Důrazně nedoporučuji podobné experimenty nikomu, kdo pochybuje o své psychické stabilitě.

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/09

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Narodila se sice v Praze, ale ve své podstatě není městský člověk. Když to zjistila, z města se odstěhovala a od té doby experimentuje s žitím všude jinde. Třeba i na lodi nebo v maringotce, hlavně když tam není všechno na čudlík nebo kohoutek a člověk si tak může dennodenně uvědomovat, jakým zázrakem je teplo, světlo a pitná voda.  Velmi jí zajímá, jak věci fungují, a tak se pořád učí a studuje. Mezi její zájmy patří: filosofie, antropologie, kterou vystudovala, dále sociologie, jazyky a jazykověda, psychologie, historie, beletrie a filmy, politika a právo, biologie a ekologie, elektromechanika, permakultura, cestování, hospodaření, chov koz a výroba sýra, řemesla a řemeslníci teoreticky i prakticky a Bůh ví, co ještě všechno. Skrze Pravý domácí časopis si uvědomila, jak jí přestala vadit esoterika a astrologie, přestože stojí tak daleko od exaktních věd. Tohle zjištění zevšeobecňuje a posílá všem čtenářům Pravého domácího: Tolerovat můžeme snadno i velmi odlišné, když žijeme bez úzkosti a mindráků.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné