Proč se nebát holotropního dýchání? Vše co byste měli vědět.

Vzpomínám si na moje první setkání s Ludmilou Chrášťanskou. Bylo to v Nesměni, jednoho krásného slunečného odpoledne před osmi lety, kdy jsem si tam přijela se svým mužem holotropně zadýchat. Seděla tam na zemi v přednáškové hale, povídala si s ostatními a krásně se usmívala. Tento nakažlivý úsměv jí vydržel po celou dobu víkendu a zahřál mě ještě několikrát.

Proč se nebát holotropního dýchání? Vše co byste měli vědět.
Vzpomínám si na moje první setkání s Ludmilou Chrášťanskou. Bylo to v Nesměni, jednoho krásného slunečného odpoledne před osmi lety, kdy jsem si tam přijela se svým mužem holotropně zadýchat. Seděla tam na zemi v přednáškové hale, povídala si s ostatními a krásně se usmívala. Tento nakažlivý úsměv jí vydržel po celou dobu víkendu a zahřál mě ještě několikrát.

O LUDMILE: Ludmila vede od roku 1994 centrum osobního rozvoje v Nesměni. Má výcvik v holotropním dýchání u prof. Grofa a jako jedna z prvních zde začala zájemce o tuto techniku provázet. Je učitelkou a mentorkou tanců univerzálního míru. Má výcvik v sufi soulworku u Mariam Baker. Cítí se být inspirovaná k vedení rituálů pro mladistvé a pro ženy. Učila se od šamanů v Brazílii a v Peru, má indiánského učitele, dovolené tráví na vipassana nebo sufi retreatech, baví ji spojování různých duchovních cest.

O HOLOTROPNÍM DÝCHÁNÍ: Tento silný prostředek sebepoznávání využívá rozšířené stavy vědomí pro vnitřní uzdravování a transformaci. Jako techniku ji vyvinul na základě experimentální práce prof. Stanislav Grof, psychiatr z Prahy žijící od r. 1969 v Americe, spolutvůrce základních myšlenek transpersonální psychologie a president Mezinárodní transpersonální asociace. Slovo „holotropní“ znamená směřující k celistvosti (vnitřní růst, uzdravování a pocit spojení – jednoty – vznikají na cestě k našemu Já).

Holotropní dýchání má své kořeny ve starobylých uzdravovacích rituálech. Rozšířený stav vědomí pro uzdravování a duchovní transformaci se užívá na celém světě již tisíce let. Práce s dechem byla součástí šamanismu, křesťanského, buddhistického a sufijského mysticismu i v mnoha dalších kulturách.

Zážitek každého účastníka je zcela jedinečný a každé dýchání u téhož člověka může mít zcela odlišný průběh. Účastníci často popisují své zkušenosti jako zážitky hlubokého uzdravování, uvolnění a spokojenosti, získání nových důležitých náhledů do každodenního života nebo následné intenzivnější vnímání běžných zážitků.

Ludmilo, vzpomeneš si ještě na svoje první holotropní dýchání? Jak jsi ho prožívala?

Moje první holotropní dýchání se odehrálo v r. 1989, bylo to před revolucí a bylo první v Čechách. Na jeden jihočeský statek přijela maminka prof. Grofa se dvěma německými facilitátorkami. (Poznámka redaktorky: zkušení terapeuti. V Nesměni je to i lékař a psycholog. Jsou přítomni po celou dobu procesu.) Dýchalo nás asi 20 ve velké stodole na matracích. Samozřejmě to bylo tajné, všechno bylo připraveno velmi konspirativně. Zažila jsem mnoho nových prožitků, nová byla teorie, hlasitá hudba, tréma při sittrování (poznámka redaktorky: dýchání se děje ve dvojicích, jeden dává pozor a pečuje o potřeby dýchajícího a pak se vymění. Je to člověk, který je vám během vaší „cesty“ neustále k dispozici). Bylo tam několik známých lidí a několik úplně neznámých. Jako partnerku na dýchání mě oslovil sympatický slovenský kluk Ivan. Dýchající měli zavázané oči, to umocňovalo vnímání těla, hudby, pocitů a vizí. Zůstalo mi v povědomí několik zážitků: Při dýchání se něco ve mně uvnitř otvírá – nějaký zcela nový prostor, o němž jsem dosud neměla tušení. Ivan mne ve chvíli, kdy mu dám domluvené znamení, že potřebuji, odnáší na WC… Když mu pak sittruji, je to velmi silné: Ivan několikrát zvracel a v jednu chvíli jsem nemohla najít igelitový pytlík, abych mu ho podala, tak vysypávám věci ze své kosmetické taštičky a honem mu ji nastavuji. Připadám si jako asistentka u jeho porodu.

To jsou silné zážitky a sdílení hned na začátek! Po pravdě si myslím, že hodně lidí by se holotropního dýchání rádo zúčastnilo, ale bojí se přesně těchto „nepatřičných“ zážitků, které popisuješ. Je to podle Tebe tak? I já jsem na tom byla stejně. Trvalo mi několik let, než jsem se k holotropnímu dýchání odhodlala.

Zvracení není velmi častá záležitost a vypadá také jinak, než když někdo zvrací po přejedení nebo po flámu. Před dýcháním se nejí. Statisticky bych řekla, že zvrací jeden ze třiceti lidí, ale pokud to nastane, je to velmi úlevné a očišťující. Lidi se také někdy bojí, že ztratí kontrolu. Je to dobrá i špatná zpráva současně: kontrolu neztratíte, záleží hodně na vás, do jaké míry se „odevzdáte“ prožitku, ale chcete-li si kontrolu zachovat, samozřejmě můžete. Není to jako u psychedelických látek, které vás zcela ovládnou, a musíte projít celým procesem, ať se vám to líbí nebo ne. U holotropního dýchání nemusíte, ale je to pro vás lepší.

Je potřeba proces holotropního dýchání nějak regulovat či řídit, aby se neotevřelo člověku víc, než je schopen aktuálně zpracovat?

Myslím si, že se tam uplatňuje určitá autoregulace, náš vnitřní radar nezachytí nic, co bychom nebyli schopni zvládnout. Hloubka prožitku je daná intenzitou dýchání, kterou si dýchající může sám regulovat. Jinak facilitátor, který hlavně vytváří bezpečné prostředí, vstupuje do procesu dýchání co nejméně, a pokud ano, pak pomáhá dýchajícímu uvolnit bloky pomocí práce s tělem. Bloky se projevují jako napětí v těle nebo zadržené emoce. My, facilitátoři, jsme si vědomi a respektujeme hranice toho, co je dýchající ochoten a schopen aktuálně zpracovat.

Holotropní dýchání není jednoduchá metoda a jsem ráda, že máme v našem týmu lékaře. Nikdy jsme žádný zvláštní lékařský zásah při dýchání nepotřebovali, ale je to dobrý pocit i pro účastníky, že tam s námi je.

Dá se nějak zobecnit, s čím lidé na holotropním dýchání přijíždí a s čím odjíždí?

Asi ne. Většina lidí přijde, protože se zajímá o vnitřní práci, nebo tomu můžeme říkat osobní rozvoj. Někteří ze zvědavosti, protože četli některou z knih Stanislava Grofa. Někteří přijedou, protože cítí ve svém životě něco nedokončeného, mají nezpracované trauma nebo fyzické problémy, vyzkoušeli jiné metody, které jim nepomohly, tak jdou zkusit i tuto. Také se stalo, že přijela terapeutka se svou klientkou, která dlouhodobě řešila problém sexuálního zneužívání z dětství, a terapeutka chtěla terapii trochu „popostrčit“. S čím odjíždí, je také těžko zobecnit. Nejen dýchání, ale i sittrování je často silný zážitek. Učíte se tam pracovat s dáváním a přijímáním, což je pro hodně lidí také přínos. Většina lidí je po dýchání otevřenější, mohou zažívat euforický stav, jedna účastnice to pojmenovala, že se cítí jako želva, které sundáš krunýř a je zranitelná, ale příjemně, takže může zažívat souznění s lidmi, s Vesmírem, vyrovnání se životem. Většina lidí zřejmě získá ke svému překvapení něco jiného, než kvůli čemu přijela. My jim vždycky říkáme: „Není důležité, co jste tady zažili, ale jestli vás dýchání promění směrem k větší spokojenosti se životem a se sebou, laskavosti k sobě a okolí, ekologičtějšímu způsobu života a vztahu k prostředí, jestli vám dá nadhled nad problémy. To by se dalo vyjádřit i tak, že místo, abyste se cítili být obětí situací, začnete to vidět spíš jako problém, který se dá řešit, pak jako výzvu a pak už jen jako součást svého životního příběhu“. Pokud někdo přijde kvůli vnitřní práci na sobě, pak je lepší, když přijede častěji. Já si vzpomínám, že „agrese“ se u mě objevila až na několikátém dýchání, do té doby byla šikovně zamaskovaná J a já jsem ji promítala do sebe.

Více o holotropním dýchání v Centru Nesměň: www.centrum-nesmen.cz

Já a holotropní dýchání (zkušenost Zuzany):

Na svoje první holotropní dýchání si vzpomínám úplně přesně. Byla jsem tehdy rok po operaci a ve mně ještě hodně velká dávky zkombinovaného vzteku s lítostí, že i když se snažím žít zdravě, přesto jsem onemocněla a musela jít pod kudlu. Navíc jsme s partnerem došli k závěru, že bychom si přáli miminko, a já věděla, že bych se měla jaksi vnitřně vyčistit a na těhotenství připravit. Tak to byla vstupní diagnóza. Holotropní dýchání mi přes velmi silné prožitky pomohlo se s „křivdou“ vyrovnat a uklidit si uvnitř sebe, aby mohlo přijít něco dalšího – v našem případě náš první syn. Viděli jste Ronja dcera loupežníka? A pamatujete si na její jarní pokřik? Tak jsem si připadala. Že konečně můžu svobodně křičet a všechno to ze sebe bez zábran dostat. Bylo to neuvěřitelně očistné. A vlastně stejně silné bylo pro mě dýchání mého tehdy přítele – dnes muže. Bylo to nejklidnější a nejsmířenější holotropní dýchání, které jsem kdy viděla. Já se na něj dívala a po tváři mi tekly slzy. Bylo to nádherné. Na dýchání jsem jela ještě jednou. Absolvovala jsem tehdy dvě najednou. Bylo to před mým druhým otěhotněním, kdy jsem si v sobě chtěla opět uklidit. Povedlo se. Teď jsem těhotná po třetí – zcela neplánovaně a nečekaně. Nestihla jsem dýchat před, ale určitě do Nesměně zajedu po porodu :-)

Co se vlastně uvnitř nás samotných při holotropním dýchání děje?

O odpověď na tuhle otázku jsem poprosila Jardu Kursu (facilitátor, lékař): Změny při holotropním dýchání lze popisovat na různých úrovních od materiální, přes energetickou až k duševní a duchovní. Té materiální odpovídají změny vyvolané hyperventilací, které se napřed projeví ve změně krevních plynů, k jejichž výměně dochází při dýchání – nadechuje se kyslík, vydechujeme kysličník uhličitý. Při hyperventilaci (zrychleném a prohloubeném dýchání) na tyto změny navazují změny v pH a posuny v chemizmu krve a posuny iontové rovnováhy na buněčných membránách. Doporučovaná vůlí řízená hyperventilace na začátku je během procesu občas střídána normálním dýcháním či dýcháním zpomaleným dle fáze procesu. Těmito složitými posuny by se daly vysvětlit některé subjektivní počitky a změny pozorované při holotropním dýchání, většinou však jen ty nejjednodušší, čistě fyzické. Další, komplexnější, prožitky a emoční hnutí a transpersonální zážitky již takto lehce vysvětlit nelze a patřily by spíše do oblasti jemnohmotných a energetických změn, bez přímé vazby na chemické a materiální posuny.

Zuzka naskočila do projektu s názvem Pravý domácí ještě předtím, než vůbec vznikl. Nejdříve měla na starost naši fanouškovskou základnu na facebooku, kterou vypiplala a věnovala jí péči. Zkusila si i psát a zalíbilo se jí to. Do budoucna by chtěla psát víc. Zajímá se o témata jako jsou udržitelné stavitelství, permakultura, přirozené porody, divoké bylinky, zdravé a udržitelné stravování, přirozená péče o děti a techniky duševního rozvoje.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné