Pouť do hlubin podnikatelské duše

Představte si, že se vydáte se svým partnerem či partnerkou na celodenní pouť. Přejdete z břehu smrti na břeh života. Doputujete do TADY a TEĎ za sedm let. Ujasníte si, o čem je TADY a TEĎ a kudy vede cesta k cíli. Co je Cíl. Kdo má nebo nemá jakou roli. Co je první, druhý, třetí krok. Cestou ztratíte svoje srdce (tedy symbol, který ho zastupoval) a přes půl cesty se pro něj vrátíte. Najdete také tři lískové oříšky. Váš partner či partnerka pro změnu ztratí radost (symbol, který si našel/našla), ale díkybohu najde novou. Najde cestou také své JÁ. Abyste na to nebyli sami, máte k tomu všemu putování průvodce. Finančního poradce. Fakt.

Pouť do hlubin podnikatelské duše

Že vám to nedává smysl? Kde se vzali finanční poradci? Ano, tento příběh se stal nám dvěma. Blanku Junovou a Jarka Uchytila (lideazdroje.cz), což jsou právě oni průvodci, jsme potkali během naší rodinné i podnikatelské finanční krize. Jistě ne náhodou se mému muži Radkovi hned na začátku zmiňované cesty rozpadl jeden sandál, a tak šel celou pouť bosky. Já jsem „držák“ – boty mi vydržely do půlky trasy. Pak přestala jedna páska na botě fungovat a musela jsem se zout také. A tak jsme putovali pěkně bosky a citlivě zvažovali každý krok.

Stejně tak citlivě přistupují k oblasti podnikání lidé – žena & muž – které vám chci tentokrát představit.

Proč se jmenujete Lidé a zdroje?

BLANKA: S tím názvem jsme si hráli. Když jsme ho v začátcích několikrát před někým nadhodili, nevyvolával úplně dobrou zpětnou vazbu. Postupem času jsme si ale ujasnili, že je to pro nás důležitý název, za kterým si stojíme a chceme ho naplňovat. Věnujeme pozornost dvěma rovinám. Jedna rovina je zdravá firma, kterou se zabýváme, ke které spějeme a která je naším cílem. Ta má dva základní aspekty – a to jsou LIDÉ a ZDROJE. Každý z nás nese jednu část. Já jsem zaměřená na lidi a Jarek na zdroje. Jarek pochází z prostředí, kde jde skutečně především o zdroje, analytický přístup… On koukne na čísla a během tří hodin vidí to, co já vidím, že se děje v té lidské rovině. Co ve firmě probíhá, kde jsou rizika. U mě je to tak, že když jde třeba o pár jako jste vy, tak mi stačí pár hodin. Jenže pokud se jedná o firmy s šedesáti, osmdesáti lidmi, potřebuji třeba i tři měsíce, abych si firmu načetla celou. Ta druhá rovina je o tom, co jsou to vlastně ty klasické lidské zdroje? Vždyť lidé přeci nejsou zdroje v tom smyslu, že je použijeme a vyčerpáme. Jsou to především lidé! A to, co mě zajímá, je, jak z nich udělat lidi, kteří vytvářejí zdroje. A proto je v našem názvu to velké červené „A“. Lidé A zdroje – dva aspekty, které jsou provázané a nemohou se oddělit.

JAREK: Je to o pohledu na ekonomiku, kde lidé nejsou vidět, nejsou vyčíslení. Ale bez nich by nemohla žádná firma fungovat. Mě baví tu firmu rozebrat do detailu. Podívat se, jak funguje úplně od prvopočátku. Podívat se, kde je ta podstata a kde je ten zdravý základ, a díky dvacetiletým zkušenostem v tomto oboru se mi někde ukazuje, že to prostě není pocitově tak, jak by to mělo být. Že se financuje jiným způsobem, než by se mělo. Že situace není zralá na ta rozhodnutí, co majitelé udělali. Že někde nastává nerovnováha a v tom okamžiku do toho Blanka vstupuje formou koučování nebo nějakých skupinových workshopů, kde zjišťujeme a ukazujeme majitelům, že to není jenom o té matematice, ale že podstata může být v tom, že někde tam je něco špatně nastaveného mezi lidmi. Firma může být perfektně vybavená materiálně, nemovitostmi, majetkem… ale ta hodnota je v lidech.

BLANKA: Uvedu příklad – firma, která má zhruba osmdesát lidí a dostává se z pozice, o které by se dalo říci „garážová výroba“, na úroveň, kde je potřeba přesmyknout do nějaké systematičnosti. Pořizují si software, moderní stroje, ale to je jenom polovina úspěchu. Když lidé nekomunikují, což se tam dělo, tak dochází k chybovosti, nespokojenosti… A kdyby se to neřešilo, tak můžou nakrásně mít nové stroje, skvělé softwarové systémy, ale nebude to úplně funkční. Aby to funkční bylo, jsou základem zdravě fungující lidé. Lidé, kteří potřebují přijmout všechny ty probíhající změny, všechen ten nově nastolený systém. Když je nepřijmou, jdou proti tomu a znehodnocují celkový výsledek. I přes skvělou moderní výbavu není využitý veškerý možný potenciál.

Mluvili jsme o tom, že fungování firem stojí na mezilidské komunikaci. Ale žijeme v době, kdy spolu lidé neumějí komunikovat, z komunikace mají strach. Jak s tím pracujete?

BLANKA: To jsou omezení, která vždycky zkoumáme. Ten strach přichází, třeba když je někdo v manažerské pozici a bojí se, že když „přizná“ potřebu se něčemu naučit, tak se najednou uvidí, že to nedělá dobře. Tyto situace máme ošetřeny tím, že kombinuji individuální koučování, kde s lidmi navazuji vztah, a potom přicházejí na řadu skupinová setkání. Někdy je ten strach překážkou a já ho musím respektovat. Když na sobě člověk v pozici manažera nechce pracovat, tak ho nepřemluvím. Hovoříme o tom, že kvalitní komunikace je daleko efektivnější, ale je to každého zodpovědnost. Vždy volíme metodu na základě toho, jací jsou lidé. Každý máme své vzorce chování a v těch se cyklíme. Potřebujeme náhled nebo impuls zvenčí, abychom se vycyklili. My to děláme na úrovni jednotlivce, skupin i celé firmy. Někdy se brání. Potom je to opravdu tanec na hraně. V tu chvíli jsme velmi citliví a nenutíme jít firmu tam, na co ještě není zralá.

Blanka Junová a Jarek Uchytil - jsou jedna firma, ale ne partneři v osobním životě.

Vy dva jste také firma. Nejste ale partneři v osobním životě. Každý máte svoji vlastní rodinu. Jak jste se k sobě dostali?

BLANKA: Jsem na volné noze od roku 1990. Tenkrát to vše bylo dost divoké. Pak jsem si v určité etapě svého podnikání uvědomila, že nechci pracovat sama a mým partnerem by měl být někdo s jiným zaměřením. Jarkův způsob práce mě fascinuje a zároveň je to něco, co já nedokážu, a ani nemám ty ambice. Potkali jsme se na nějaké networkingové akci a shodou okolností se mi dostalo do ruky Jarkovo datum narození. Věděla jsem, že spolu můžeme vytvořit dobře fungující tým. Dva roky jsme se poznávali.

JAREK: Potkali jsme se v době, kdy jsem pracoval už dvacet let v bance a přemýšlel jsem o tom, kudy ve svém životě dál. Zůstat až do důchodu ve stejné profesi, nebo to celé pojmout úplně jinak. Vnitřně jsem se rozhodl pro změnu a po půl roce jsme se potkali s Blankou. Každý jsme se chtěli věnovat tomu svému úhlu záběru. Já jsem zastupoval úhel ekonomický, Blanka ten lidský. Pak přišel můj odchod z banky a vznik firmy.

Každý máte svoji vlastní rodinu. Jarek má dvě dcery, Blanka dva syny. Nabízí se téma mezigenerační výměna.

JAREK: Teď zrovna pracujeme s dvěma firmami, kde právě probíhá generační výměna. Jde o to, aby si syn nebo dcera jasně s rodičem pojmenovali své silné i slabé stránky. Úhly pohledu. Aby se domluvili na tom, jak dlouho spolu budou spolupracovat a kdy starší generace firmu definitivně opustí. Když sedíte společně u stolu a všechno se otevřeně pojmenuje a odkryje, všem se výrazně uleví. Rázem tady je program na rok, kdy se v nejužší rodinné skupince potkáváme a něco se vyvíjí.

BLANKA: Zdravě uchopenou generační výměnou dochází k inovaci, k regeneraci. Někdy vidím, že otec a syn jsou úplně jinak nastavení – každý má jinou formu energie, jiný způsob fungování. I to komunikujeme. I na to se předávající generace musí připravit, aby firmu dokázaly opravdu pustit a předat. V rodinných firmách se zaměřujeme i na to, kde je soukromý vztah, a jaké hodnoty má naplňovat, a kde je pracovní vztah. Aby obě ty oblasti byly vyčištěné a do určité míry oddělené. A ještě jednu věc chci zmínit: u mezigeneračních témat vždy pracujeme s tím, že se dává úcta zakladateli. Všechny dcery, syny vedeme vždy na prvním místě k tomu, aby vyjádřili úctu tomu, co jejich předchůdce vybudoval. To je důležitý základ firmy.

Dají se vyjádřit pár slovy i základní pilíře úspěšné firemní komunikace?

JAREK: Naslouchání, trpělivost a pokora k tomu činit postupné kroky.

BLANKA: Naslouchání, trpělivost, přizpůsobivost, respekt k druhému člověku.

JAREK: Úspěšná komunikace je o hledání shody postupnými krůčky.

Blanko, ty používáš pro lepší komunikaci i tzv. Human Design. Přiblížíš nám, o co jde?

Jde o metodu, která mapuje naše vnitřní nastavení – to, jakým způsobem se projevuje naše jedinečnost. Dává návod, jak se nejlépe rozhodovat, využívat energii a využít svůj potenciál ve všech oblastech života. Díky Human Designu lze lépe rozumět sám sobě a chápat, kde je moje síla a kde ne. V důsledku toho tedy neplýtváme energií tam, kde nemá efektivní dopad. Cílem je pojmenovat to, jak funguje právě to jedinečné nastavení a jak jej žít v každodenních situacích. V praxi se ukazuje, že znalost svého designu je obrovským a důležitým posunem vpřed, ale uvést vše do každodennosti chce více pozornosti i podpory.

JAREK: Když člověk není v rovnováze s osobním nastavením, narůstá vnitřní pnutí, a to se někde zákonitě musí projevit i navenek. Rovnováha je základ zdravosti.

Pracujete také s putováním. To se zdá být s podnikáním téměř neslučitelné. Byznys je přeci o práci v kanceláři…

JAREK: Pouť má mnoho smyslů. Jde se odněkud někam. S firmou také jdete odněkud někam. Pouť člověka vytrhne z prostředí, kde běžně je, a to jde pozitivně využít. Každá cesta se skládá ze tří základních etap: 1) prozkoumání tématu, případně identifikace příčin, 2) hledání řešení a možných cest, 3) naplánování konkrétních kroků.

Inspirujete se nebo sledujete podnikatele v zahraničí, kde jsou mnohdy rody či firmy, které podnikají stovky let?

BLANKA: V Kanadě jsem hodně pracovala s židovskými rodinami, kde jsou velmi zdravé rodinné modely. I když je rodina bohatá, děti odcházejí ve čtrnácti letech pracovat do cizího prostředí, aby poznaly hodnotu peněz. I my vždy věnujeme pozornost tomu, zda potomek, který přebírá firmu, má ponětí o hodnotě, kterou vytvořili jeho rodiče. Určitě tedy z různých modelů čerpáme, ale především používáme selský rozum v podmínkách, které jsou v naší zemi tady a teď.

JAREK: Spojení se selským rozumem je dobré. Já jsem tak vyrůstal. Moji prarodiče hospodařili a já jsem absolvoval všechny práce od těch fyzických přes organizační až do 22 let, kdy jsem odešel do finančního sektoru. Od patnácti jsem jezdil prodávat na trhy, kde jsem poznával, jak se směňuje výrobek.

Hádáte se, když spolu nesouhlasíte? Jak si vzájemně sdělujete, když se vám třeba chování toho druhého z vás nelíbí?

BLANKA: Oba žijeme v partnerství, kde nejsou hádky, a spolu se učíme hádat se zdravě. Někdy je hádka potřebná pro nastavení správných hranic, nesmí jít o znevažování. Takže jo. Hádáme se, a dokonce si to užíváme. Hádka někdy může dát jasnou čáru.

JAREK: Ono to dohadování je někdy proces. Nám v tom hodně pomáhá „council“. I když to jde vlastně proti sobě, protože council je „protihádkový“ systém. Mluví jenom ten, kdo má mluvící předmět. Na druhou stranu to vhodně konflikt doplňuje. Council dává pravidlo. Je to kombinace naslouchání a komunikace. Prostě se sedí, naslouchá a komunikuje, dokud se konflikt nevyřeší.

Je to i tak, že to, co se naučíte spolu, přinášíte domů?

Určitě. Domů i do firem.

Jsem především Člověk, kterého velmi baví život. Dnes a denně jsem fascinovaná tím, co mohu prožívat, poznávat…z mnoha úhlů pohledu. Mám dar umět stále vnímat svět “očima nadšeného dítěte” a zároveň stát pevně nohama na zemi.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné