Porod v Paříži. Falešná Pařížanka Kamila Boudová o alternativách porodu ve Francii

Porodila jsem během čtyř hodin bez zásahů a bez epidurálu. Dvě hodiny po porodu jsem vzala dítě i muže, zaplatila fakturu za prohlídku pediatrem a odjeli jsme taxíkem domů. Ale jistě to není standardní průběh porodů ve Francii. Všichni naši přátelé jsou dodnes v šoku.

Porod v Paříži. Falešná Pařížanka Kamila Boudová o alternativách porodu ve Francii
Standardní průběh porodu ve Francii je velmi kontrolovaný. Většina žen si s velkou úlevou nechá napíchnout epidurál hned po příjezdu na příjem a většina s ním také porodí. Monitory na bříškách, společné „čekárny“ a na sále zásahy pro urychlení v případě, že se porod zbržďuje.
Na druhou stranu jsem právě tady našla i mnoho alternativ, které v Čechách neexistují. Jednou z nich je porod s asistentkou mimo nemocniční protokol, a přesto v nemocnici. Dál je tu možnost opustit nemocnici hned po narození miminka nebo nahradit všechna vyšetření u gynekologa setkáními s porodní asistentkou. Také porody doma zajištěné oficiální asociací jsou částečně proplacené pojišťovnou.

Chtěla jsem rodit doma

Domácí porod v Paříži stojí přes tisíc euro. Konkrétně 1356 euro. Z toho přibližně polovinu proplatí pojištění. Ale je to jen základní sazba. Pokud by se k porodu volal lékař nebo by byl nutný akutní převoz do nemocnice, hned by se ta čísla dostala o pár stovek eur výš.

Při pohledu na bankovní účet jsem se rozhodla rodit v malé nemocnici Diaconesses, kde se prý podle přátel setkám „s lidským přístupem“ a kde podporují přirozené porody.

Už při vyplňování registračního formuláře jsem ale nějak pochopila, že to nebude ideální plán. Nad hromadou lejster jsem se sestřičce rozbrečela a ona mi s pochopením a podporou sjednala sezení s terapeutkou na útraty nemocnice. A ne jedno. To, myslím, v Čechách také nemáme.

Nedotknutá intimita ženy

Na rozdíl od zkušeností mých kamarádek v Čechách jsem za celých devět měsíců neměla ANI JEDNO vyšetření spodem. Gynekolog vyplňoval papíry, psal mi předpisy na krevní testy, potom mě zvážil a vyšetřil ultrazvukem. Žádné „svlečte se a roztáhněte nohy“. Tím, že jsem se vyhnula porodu podle standardního nemocničního protokolu, jsem se navíc vyhnula i několika prohlídkám od různých členů personálu na téma „na kolik centimetrů jsem otevřená“. Ani klystýr a holení tu na příjmu nejsou ve zvyku, i když se podle zdejších nepsaných pravidel tak nějak očekává, že si žena pár dní před porodem zajde na vosk. Má intimní oblast zůstala prostě nedotknutá. Po přečtení knížky Aby porod nebolel a několika dalších titulů oslavujících sílu těhotné ženy jsem dokonce řekla laborantce, že výtěr si udělám sama.

[hide]

Akupunktura a předporodní příprava

V rámci uzavření se do pozitivní informační bubliny jsem nenavštívila žádný pojišťovnou placený kurz, ale objednala jsem se na akupunkturu. Shodou okolností k bývalé porodní asistentce z Diaconesses, Anne-Sophie, která mi místo akupunktury řekla, že mám příliš jasnou představu toho, jak chci porodit, a že to se mi v nemocnici nepodaří. Ani v Diaconesses. Že je to pořád nemocnice a ctí se tam protokol. „Okamžitě si najděte porodní asistentku a roďte doma nebo v centru,“ řekla. Dala mi kontakt na asociaci Groupe Naissance, která sdružuje porodní asistentky, které chodí k domácím porodům, a poslala mě domů. Akupunktura se stejně dělá až tak pět týdnů před termínem a já jsem byla teprve v šestém měsíci.

Z nemocnice odtančit

Rozhodla jsem se pojistit si skvělý zážitek z porodu. Vypila jsem hektolitry čaje z maliníku, přečetla jsem spoustu pozitivní literatury. Třikrát jsem šla na hypnoterapii, pětkrát na akupunkturu a hlavně: gynekologa jsem nahradila návštěvami u porodní asistentky Anjum z asociace Groupe Naissance a plánovaly jsme můj vysněný porod doma.

Pracovat s porodní asistentkou, která je s vámi i u porodu, má nesporné výhody. Je to jako mít kamarádku, která má znalosti a zkušenosti a k tomu je nějak organizovaná v systému. S Anjum jsem se vídala asi jednou za čtrnáct dní. Její úsměv a něha, s jakou ke mně přistupovala, mě naplňovaly naprostou důvěrou. Účelem schůzek bylo především dobře se poznat, aby porod proběhl podle mých představ. Anjum navíc ovládala různé energetické praktiky, takže mě jednou masírovala, jednou se mnou cvičila a jednou se v rámci mé předporodní přípravy i tančilo. Naše setkání trvala i hodinu a měla mnohem hlubší rozměr než patnáctiminutovky u gynekologa. Na druhou stranu byla i čtyřikrát dražší, ale lepší investici jsem v životě neudělala.

Díky Anjum jsem také našla kompromis mezi mým přáním rodit doma a partnerovým přáním, abych porodila v nemocnici s nejvyšším možným stupněm vybavení. Byla tu možnost porodit v nemocnici, ale mimo její pravidla. Žádné střídající se služby, žádní lékaři, žádné ostré světlo a rození na zádech. Nemusela jsem mít napíchnutou ani kanylu, ani dostat epidurál. Naprostá svoboda, podpora a respekt k procesu porodu. A hlavně: po porodu si můžete vybrat, zda chcete s miminkem a případně i s tatínkem zůstat, či se vrátit domů.

Den D

Do nemocnice jsme přijeli taxíkem v osm ráno. Razantně jsem odmítla kolečkové křeslo, se kterým mi sestra přijela naproti k výtahu. Sama jsem si i s kontrakcemi po dvou a půl minutách došla na porodní sál, matrace z porodního stolu jsem shodila na zem a udělala si hnízdo. Jen já, miminko, můj partner a chvílemi Anjum. Nikdo jiný na porodní sál nevstoupil. Monitor na bříšku jsem měla jen na chvíli. Porod do vody v nemocnici oficiálně není povolený, ale vana tam je. Pokud v ní žena porodí, dá se do papírů napsat, že z ní nestihla vylézt. Já jsem do ní ale nestihla ani dojít.

„Kamila, take your baby,“ slyšela jsem najednou Anjum. Rodila jsem na kolenou, Polinka ležela pode mnou, s mužem jsme ji zvedli a já si ji vzala do náruče. Nikdo jiný na ni nesahal. Jen asi po dvou hodinách na pět minut přiběhl pediatr s medičkou na kontrolu reflexů, abychom mohli zase domů.

Po porodu

Porodní asistentka Anjum za námi třikrát přijela na prohlídku a to je konec historky o porodu.

Vlastně ne. Po šestinedělí proplácí pojišťovna ještě „reedukaci pánevního dna“. Až deset půlhodinových tréninků s prstem porodní asistentky ve vagině.

[/hide]

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/01

Přečíst/koupit v digitální podobě

V Papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​

Kamila Boudová je u nás známá jako Falešná Pařížanka. Po tom, co napsala pouze čtyři sloupky o svém životě v hlavním městě módy navzdory vlastním hodnotám, dostala nabídku napsat knihu. A samozřejmě ji využila.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné