Poprvé na nudapláži: Nahaté postřehy nenudistky

Hned na začátku nutno podotknout, že nejsem členkou naturalistického spolku ani primárně nepatřím k vyznavačům nudismu a ke koupání a trávení prázdnin bez plavek jsem se dostala čistě náhodou. Nečekejte tedy odborný článek k těmto tématům, ale jen osobní zkušenosti pohledem „nenudisty“.

Poprvé na nudapláži: Nahaté postřehy nenudistky

První setkání s nudou

Na nudistickou pláž jsem zavítala poprvé asi před šesti lety. S kamarády jsme tenkrát hledali nějaké čisté hezké moře, příjemné koupání a prostor bezpečný pro naše tehdy malé děti. Představovali jsme si místo co nejpřirozenější, žádný resort, a aby se dalo vyrazit na výlet ideálně do hor, když není zrovna na koupání. Na pobřeží chorvatského ostrova Krk jsme všechno toto našli.

První dojmy byly zvláštní a trochu překvapivé – tolik nahých lidí najednou jsem v životě neviděla. Ostych
a pocit, že je to „divné“, ale rychle pominuly a já si začala svoji nahotu plně užívat. Uvědomila jsem si, že bez ochranného oblečení se cítím více sama sebou, nic neskrývám a zažívám naprostou svobodu. Spolu s odloženým oděvem odkládám i jakousi bariéru či štít.

Nejste v tom sami

Pozvolna si zvykáte brát nahotu svoji i okolních lidí jako normální. Spatříte zde lidi všech věkových kategorií – mladé i staré páry, jednotlivce i početné rodiny, mezi slunícími se babičkami a dědečky pobíhají malé děti, ženy kojí svá miminka. Lidská těla jsou tak různá, že si zde nikdo nemusí připadat zvláštně nebo podezřele. Už vás nepřekvapí těla hubená ani obézní, zcela potetovaná či zkrášlená piercingem a říkáte si, že trend naprostého vyholování zřejmě začíná ustupovat jak u mužů, tak u žen. Je to vlastně osvobozující, protože nikdo neříká a neurčuje, co je normální a jak máte vypadat. Těla jsou jako deníky našich životů, jsou v nich zapsané příběhy, naše zkušenosti, náš životní styl – bez photoshopu a jakýchkoliv zkrášlovacích procesů.

Osvobozující nahota

I když cíleně necivíte a nezkoumáte dopodrobna každého kolem sebe, prostě si všímáte a něco vás více nebo méně zaujme. Navíc když s sebou máte malé děti, vždy vás hned upozorní na něco, co je z jejich pohledu „jiné“. Někdo dětem připadá hodně tlustý, nějaká paní má obrovská prsa, vytahanou kůži či jizvy na břiše a co teprve pán, kterému chybí noha... A tak si o tom povídáme a děti brzy vnímají vše jako normální, že každý jsme jiný a jedinečný. A mně se to moc líbí, že jim mohu ukázat nezkreslený pohled na svět, žádné lifestylové časopisy plné bezchybných umělých těl a následná snaha toho docílit, ale opravdovost, neopakovatelnost a nedokonalost jako život sám. Všechno je možné a akceptované, dokonalost neexistuje a to je úlevné.

Absolutní propojení s živly

Od té doby, co jsem okusila plavání v moři a slunění na pláži bez plavek, přijde mi tento kus oděvu spíše obtěžující a rušivý. Miluji ten přímý kontakt nahého těla s vodou, sluncem, kameny... voda mi omývá kůži, splývá po ní, hladí ji a já si připadám jako delfín nebo mořská panna. A horké kameny po osvěžující koupeli... ten kontrast, když si mokrá lehám na vyhřátou kamínkovou pláž a nechám si celé tělo pokrýt teplými oblázky anebo se opřu o rozpálenou skálu... zažívám naprosté blaho. Vrní mi v těle každá buňka, živly mě vyživují i hýčkají. Žádné mokré plavky, kapající šňůrky či škrtící podprsenka.

Jíme oblečení

Tahle věta mi utkvěla v paměti ze skvělého filmu Tohle je náš svět. Film mám moc ráda a ztotožňuji se s tím, že jíme oblečení. Vaříme v polní kuchyni a pak usedáme na deky či do zavěšených hamak... vařit i jíst v oblečení považuji nějak za přirozeně estetičtější.

Noci na břehu moře

Často na břehu moře trávíme i noci. Jsou tak horké a krásné, že je škoda zalézat večer do stanu. Usínání za zvuků nárazů vln a šumění kamínků a s nebem plným hvězd nad hlavou má své nepopsatelné kouzlo. Blikající maják v dálce či pomalu se pohybující světlo daleké lodi jsou jediné, co před sebou vidíte, než usnete. Ráno vás vítá místo budíku chechtání racků, protáhnete se na pláži a dáte si první osvěžující koupel.

Přeji vám krásné léto, užívejte si svou nahotu, hýčkejte si svá těla a milujte je i se všemi příběhy, které do nich život zapsal.

---

Tento článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2019/06. Celý výtisk najdete elektronicky v PDF v našem e-shopu. Tam také seženete všechny naše předchozí čísla.

Nové číslo PDČ seženete v trafikách GECO Tabák, Inmedia, TRAFIKA a ve vybraných prodejnách Albert (podívejte se mapu prodejních míst). Nejraději vám nové číslo pošleme do schránky přes předplatné

Když jsem byla malá, chtěla jsem zachránit před vyhynutím ohrožené nosorožce v Africe. To se mi nepodařilo, tak teď zachraňuji přírodu a lidské zdraví pomocí biopotravin. Ve firmě PROBIO jsem měla na starosti propagaci, komunikaci s médii, psaní článků a recepty. Občas mě můžete slyšet v rádiu vyprávět o zdravých potravinách nebo vidět vařit v televizi.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Eshop last minute