Pomoc pro dětské domovy v Kyrgyzstánu - nadační fond Alterra

Říká o sobě, že je divoženka, a proto ji neláká dovolená na západě. Zamilovala si zemi, která není zrovna v kurzu – Kyrgyzstán. Před 5 lety založila občanské sdružení a nadační fond Alterra, jehož prostřednictvím se snaží v této zemi pomáhat. Sehnat peníze pro středoasijskou oblast považuje Barbora Novákovátéměř za nemožné, rozhodně to ale nevzdává. Ona a její kolegové dobrovolníci objeli v zemi několik dětských domovů a některým z nich aktivně pomáhají.

Pomoc pro dětské domovy v Kyrgyzstánu - nadační fond Alterra

Viděla jste fungování kyrgyzských dětských domovů na vlastní oči, jak vypadají, jak tam děti žijí?

Samozřejmě děti v domovech jedí chudě, žijí v nevybavených budovách, které se rozpadají a jsou v nich krysy… Ale to není nic, co by nezažívaly také děti v rodinách. V Kyrgyzstánu žije v bídě většina populace. Hlavní úskalí vidím jinde. A to v okamžiku, kdy děti domov opouštějí. V zemi, ve které je celý sociální systém postaven na pomoci v kruhu rodiny, mají děti z dětských domovů situaci velice obtížnou. Nemají-li za sebou rodinu, nemají vůbec nic. Po odchodu z dětského domova je bez pomoci čeká chudoba, prostituce, narkomanie, kriminalita.

Proč se vlastně děti ocitají v tamních dětských domovech, proč se o ně rodiče nestarají?

Příčin je mnoho. Kyrgyzstán je muslimská země, na vesnici neexistuje osvěta o sexuálním životě, antikoncepci. Když mladá děvčata odejdou do města za prací, často velmi rychle otěhotní. Samotná žena s dítětem je ze společnosti vyčleněna a matka dítě raději odloží. Je to vlastně paradox. Země, která velmi staví na rodině, má tolik dětí v dětských domovech.

To je ten důvod, proč se Alterra zaměřuje právě na dětské domovy?

Je to ten snazší z našich cílů. Jsme malá organizace, a tak jsme začali s něčím, co jsme schopni uskutečnit. Vybírali jsme dětské domovy, které mají aktivní vedení. Neříkají, dejte nám boty, bundy, ale dejte nám možnost, abychom mohli děti vzdělávat.

Kde aktuálně pomáháte?

Pomáháme dětskému domovu v Krásnoj Riečce poblíž hlavního města Biškeku. Děti zde umístěné jsou často poměrně těžce postižené. Tamní vedení nás prosilo o šicí stroje pro holčičky a také o vybavení truhlářské dílny pro chlapce. To je něco, co ladí s naší filosofií, protože až děti odejdou z dětského domova, budou schopné se živit.

A neskončí na ulici…

Já nevím, jestli neskončí. Jaké osudy děti čekají, zvláště ty s postižením, nevím. Působíme krátce, ještě nemáme konkrétní příběhy dětí, třeba po deseti letech. Je to velká loterie, jak dopadnou. Start mají špatný, ale něco umí. Mají aspoň nějakou šanci.

A podařilo se vám už pro tento dětský domov sehnat pomoc?

Ano, vloni v říjnu jsme tam skutečně šicí stroje odvezli. Dva z nich jsme obdrželi darem, ostatní jsme zakoupili z veřejné sbírky a z darů. Děkujeme všem, kteří nám pomohli. Nyní sháníme peníze na vybavení jejich truhlářských dílen. Za jakoukoliv podporu budeme vděčni.

Kam ještě směřuje vaše podpora?

Druhá instituce, které se snažíme pomáhat, je internátní škola pro nevidomé děti v Biškeku. Tady narážejí na to, že nemají vybavení. Podařilo se nám pro ně zakoupit tiskárnu na Braillovo písmo. Díky ní si mohou ve škole tisknout učebnice a výukové pomůcky.

Kromě tiskárny jsme do této školy přivezli některé kompenzační pomůcky, Pichtovy psací stroje, braillské destičky a bodátka. Většinu nám darovali nevidomí z Čech. Za takovou pomoc jim z celého srdce děkujeme.

Kyrgyzstán není zrovna běžná turistická destinace, jak jste se k této zemi vůbec dostala?

Já jsem taková divoženka a příliš mě neláká západní svět. Mám ráda svět, kde cítím drsnější a tím pádem pravdivější život. Kde není všechno předchystané a musím se trochu snažit. Měla jsem plán, že projedu všechny postsovětské země. Začala jsem v Kyrgyzstánu s tím, že tam pojedu jednou. Ale uvízla jsem tu a vracela jsem se téměř každý rok na dva měsíce. Celkem jsem v této zemi byla asi sedmkrát. Naposledy vloni v červenci.

Kdy se zrodilo rozhodnutí začít tam pomáhat?

Hned na začátku. Jsem celoživotně fascinovaná člověkem. Kyrgyzové mě nadchli, jejich mentalita je mi hodně blízká. Jela jsem tam jako turistka, ale protože působím v sociální oblasti, mám tykadla nastražená k sociálním tématům. Nešlo nevidět, v jakých obtížích se tato překrásná země plná pohostinných a přátelských lidí topí. Nic tam nefunguje, sociální podpora ani zdravotnictví, ekologická situace je obtížná, mnozí jsou vážně nemocní, v zemi je HIV, žloutenka, častá jsou nádorová onemocnění, chybí prevence.

Je hodně těžké sehnat peníze směřující do této oblasti?

Je to opravdu obtížné. Země střední Asie nejsou populární, nepatří k prioritním zemím. Když řeknu Kyrgyzstán, tak buď lidé řeknou „kde to je?“ nebo „proč pomáháte do Sovětského svazu?“

Nemáte někdy pocit, že děláte trochu sisyfovskou práci? Nevzdáváte to?

Kdybych měla tuto činnost jako práci na plný úvazek, tak by mi to asi jako sisyfovská práce přišlo. Ale tím, že je to „vedlejšák“, beru to tak, že děláme, co můžeme a z každého malého úspěchu se radujeme.

Barbora Nováková,  andragožka, sociální pracovnice a psychoterapeutka.Od roku 1996 se angažuje v neziskovém sektoru zaměřeném na pomáhající profese. V roce 2009 založila občanské sdružení a nadační fond Alterra na pomoc zemím střední Asie.

Koukněte na: www.alterra.cz www.baranovakova.cz

Pokud byste chtěli pomoci, peníze je možné posílat na účet Alterry 204 661 660/0600

Markéta je u PDČ od začátku. Později s manželem začali vydávat dětskou odnož PDČ - Prďáckej časák.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné