Pohádková matematika

Počítání v reálném životě a v pohádkách se na první pohled liší. Je-li dítko vyzýváno k ukončení činnosti nebo zahájení nové, matka zpravidla počítá do pěti nebo do desíti. V pohádkách mizí skřet „než bys do tří napočítal“. Evropská pohádková tradice je daleko úzkoprsejší než tradice orientální, kde se počítá na stovky a na tisíce, anebo má Ali Baba aspoň čtyřicet loupežníků, zatímco naši mladí kralevicové se brouzdají po hvozdech s pouhými třemi pohůnky. Inu, nejsou lidi.

Pohádková matematika

Pohádková násobilka

Zřetelně se pohádková matematika vyhýbá desítkové soustavě. Naopak počítá se v soustavě dvanáctkové, věcí jsou tucty a kopy. Důležité pak rovněž budou čísla 3 a 4, jelikož 3 články na prstu x 4 prsty na ruce (počítáno bez palce) = 12. No a pak můžeme trojku a čtyřku sečíst a dostaneme magickou sedmičku. Vynásobením trojek dostáváme devítku, čímž dochází k zasazení do děje, který se zpravidla odehrává za devatero horami a devatero řekami. Dalšími násobky trojky se dostáváme k počtu hlav nebezpečné saně. Povšimněte si, že drak má hlavy tři, devět, dvanáct, nebo dokonce jednadvacet, a to je zvlášť nebezpečný druh, protože má hlav tři krát sedm. Ocitáme se tak na středověkém tržišti, kde se v dvanáctkové soustavě běžně počítalo. Odtud na nás dýchá duch starých dob, hrady a neprostupné hvozdy, a ani není třeba specifikovat datum události, úplně stačí říct „dávno je tomu“. Základní matematiku bychom tedy měli, přistupme k detailnímu rozboru.

Pohádkoví aktéři

Osoby pohádkové se musí vejít do pohádkové matematiky svým původem. Tudíž musí pocházet z přijatelného počtu sourozenců (pokud nejsou jedináčky) a pohlaví v tom hraje roli. Ať se děti narodí králi nebo chudému chalupníkovi, jsou to buď tři dcery, nebo tři synové, což je úplně základní forma plození. Poté se k tomu může narodit jedno dítě opačného pohlaví, které má za úkol ten zbytek, obvykle starších sourozenců, dostat z nějaké bryndy, zpravidla ze zakletí. Ovšem v dávných dobách, kdy byla úmrtnost o něco vyšší než dnes, si lidé málokdy se třemi dětmi vystačili, proto sourozenců se v pohádkách rodí i více, ale opět – má to svoje pravidla. Dalším povoleným počtem dětí je sedm nebo rovnou dvanáct. Tyto počty už jsou více genderově specifikované. Sedm nebo dvanáct bývá bratrů, k nimž se může případně narodit nejmladší sestra, se kterou se dříve narození setkávají až ve vyšším věku, protože dům opustili před jejím narozením. Výjimkou je dvanáct panen, ale ty bývají celkem pasivní, jenom někde čekají zahalené a nechávají se obletovat mouchami nebo trpí v podvodním království v nějakém jezeře. Sourozenecký vzorec tedy vypadá následovně 3, 3 + 1, 7, 7 + 1, 12, 12 + 1. Povolení jsou ještě dva bratři, z nichž ten starší je hamoun a krkavec a mladší měkkosrdcatý laskavec. Poslední výjimkou je sourozenecká dvojice opačného pohlaví Jeníček–Mařenka, Kaj–Gerda, kde sestra je starší a má víc rozumu.

Třetí vyhrává

V případě, že se v pohádce vyskytují sourozenci pouze tři, lze z pořadí jejich narození usuzovat na jejich charakter a fyzickou přitažlivost. Pokud to nemají rozdělené, že každý umí něco a spolupracují, jak tomu bývá u některých synů chalupníkových, tak jsou první dva narození pěkní neřádi, vyznačující se brutalitou a podvodným jednáním (viz bratři z pohádky O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce). Ze tří princezen je vždy ta nejmladší nejkrásnější a nejlaskavější. To samé platí o chudých rodinách. Tenhle scénář se dá ještě vyšperkovat tím, že starší ošklivé sestry jsou nevlastní, aby měly dostatečný důvod se po nejmladší, krásné a skromné Popelce náležitě vozit. Je evidentní, že třetí sourozenec to na celé čáře vyhrává, takže aby to neměl tak jednoduché, musí projít velkým protivenstvím, než dojde vytoužené lásky (bohatství se k tomu přidává samo sebou, nejlépe ve formě nějakého království). Z toho bychom si mohli vzít nějaké poučení a nesnažit se být všude první, když ten třetí je na tom vlastně nejlíp.

Třikrát a dost?

Trojka se ale zdaleka nevyčerpává počtem sourozenců. Kdokoliv chce něčeho v pohádce dosáhnout, musí splnit tři úkoly, někde vydržet tři noci, pozvat tři sudičky, rozlousknout tři oříšky. Za odměnu může vyslovit tři přání nebo děda Vševěda oloupit o tři vlasy. Vysvětlení je nabíledni. Jednak je trojka, jak jsme si výše vysvětlili, pohádkové číslo, ale zároveň dá zdravý rozum, že tohle je opatření tak trochu kvůli zápletce. Trojka je v tomhle taková kompletní – trojka znamená začátek, prostředek a konec. Jinak by to asi byla nuda. Málo děje, málo postav. Proto nemáme jednu přadlenu, ale Šlapalínu, Mžouralínu a Žandolínu, a namísto jednoho Supermana máme Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého.
Ovšem u trojky to nekončí, ani co se časových údajů týká, ani co do počtu pohádkových postav. Ve strašidelném mlýně sice stačí strávit noci tři, ale když se jedná o náročnou službu u nějakého záhadného pána či paní, tak se nám ta doba může prodloužit i na sedm let! Někdy musí hrdina sedm let mlčet a nezřídka to musí zvládnout mladá žena. No potěš, to je pěkná kruťárna. V sedmičkovém výčtu máme sedm trpaslíků a sedmimílové boty, to aby se dalo překonat sedmero hor a sedmero moří. Pak to všechno prostě musí dobře dopadnout, protože sedmička je odsouzena k úspěchu. Sedmička ale není úplně vycucaná z prstu. Je v ní něco cyklického. Všimněte si – sedm let tučných, sedm let hladových. Sedmý rok je kritickým v partnerství – buď se lidi vezmou, nebo se rozejdou. Taky máme sedm dní v týdnu, což je dvacet osm dní v měsíci rozděleno čtyřmi. A vůbec, sedmička je takové zvláštní prvočíslo, celistvé a kompletní.

Kritických třináct

Můžeme postoupit výše – na dvanáctku. Dvanáct měsíčků sedí kolem ohně a přichází k nim třináctá Maruška. Do dvanácti komnat může mladý kralevic vstoupit, ale ta třináctá je zakázaná. Dvanáct obrazů krásných panen, ale třináctá schovaná někde za závěsem. Jak se přejde z dvanáctky na třináctku, tak to smrdí průšvihem. Jak to? Publicistka Věra Nosková v pojednání Čísla jako fascinující symboly píše, že „mnohé indicie ukazují na to, že v matriarchálních kulturách bylo 13 měsíců po 28 dnech, což samozřejmě souviselo s lunárním cyklem žen. Patriarchát toto rozdělení roku přeměnil na dvanáct dílů a třináctka získala jakousi ďábelskou pověst“. Aha! To by dávalo smysl. Chlapi chtějí v kalendáři dvanáct měsíců, ale ženy jich mají třináct. Dvanáct je znamení zvěrokruhu, ale mnozí astronomové a astrologové se shodují, že nám z toho vypadl Hadonoš. Takže za vším hledej ženu. Dvanáct bratrů a třináctá sestra, kvůli níž zdrhají z domu, aby je král nenechal zabít a pohřbít, a mnohé další příklady napovídají, že tahle hypotéza bude správná. Jde o konflikt pohlaví.

Tři kapky krve

V rozborech čísel v pohádkách můžeme jít dál a dál. Tak třeba: ve verzi Sněhurky od bratří Grimmů sedí královna u okna a vyšívá. Vyhlédne z okna ven na sníh a v tom se píchne jehlou do prstu. Tři kapky krve dopadnou do sněhu. Jak je toto vykládáno? Pohádky připravují děti na jinak těžko přijatelný fakt – sexuální krvácení, tedy menstruaci a později pohlavní styk. Dítě se tak učí, že krvácení v malém množství, v našem případě tři kapky krve (a trojka je také číslo nejblíže asociované se sexem v nevědomí), je podmínkou pro početí, protože jedině po krvácení se může narodit dítě. A proč je trojka v nevědomí asociována se sexem? Protože jak muži, tak ženy mají po třech viditelných sexuálních orgánech. Vidíte? Analýze se prostě meze nekladou.

Neměnná pravidla

„Za devatero horami, za devatero řekami, žil jeden král a ten měl tři dcery.“ Každému je jasné, že pohádka začíná. Ať už se do pohádek specifická matematika dostala jakkoliv, už jsme si na to zvykli, a kdybychom používali čísla jiná, tak by to prostě nebyla pohádka. Jak by se asi poznalo, že jde o pohádku, kdyby měl král s královnou pět dětí, z toho dvě holky a tři kluky. Kdyby Honza dostal u čarodějnice osm úkolů, taky by to asi nebylo ono, protože by se dostal ke čtvrtému a všichni by u pohádky usnuli. Ne, ne. To by nebyla pohádka, ale nahodilost, která má mnohem blíže k reálnému světu. Ty čísla mají svou čarovnou moc. Podle nich pohádku spolehlivě poznáme, a můžeme se zaposlouchat a chvíli nepřemýšlet. Pozor! Toto se netýká věty „vyplňte formulář ve třech kopiích“.

Narodila se sice v Praze, ale ve své podstatě není městský člověk. Když to zjistila, z města se odstěhovala a od té doby experimentuje s žitím všude jinde. Třeba i na lodi nebo v maringotce, hlavně když tam není všechno na čudlík nebo kohoutek a člověk si tak může dennodenně uvědomovat, jakým zázrakem je teplo, světlo a pitná voda.  Velmi jí zajímá, jak věci fungují, a tak se pořád učí a studuje. Mezi její zájmy patří: filosofie, antropologie, kterou vystudovala, dále sociologie, jazyky a jazykověda, psychologie, historie, beletrie a filmy, politika a právo, biologie a ekologie, elektromechanika, permakultura, cestování, hospodaření, chov koz a výroba sýra, řemesla a řemeslníci teoreticky i prakticky a Bůh ví, co ještě všechno. Skrze Pravý domácí časopis si uvědomila, jak jí přestala vadit esoterika a astrologie, přestože stojí tak daleko od exaktních věd. Tohle zjištění zevšeobecňuje a posílá všem čtenářům Pravého domácího: Tolerovat můžeme snadno i velmi odlišné, když žijeme bez úzkosti a mindráků.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné