Permakultura: Zahrada v Medlánkách

Tentokrát navštívíme docenta Vysokého učení technického v Brně, který uprostřed své rozvíjející se profesní dráhy zažil bod obratu – mohli bychom říci náhlé prozření - a rozhodl se pro návrat k přírodě. Běžný městský život se spoustou spěchu, zařizování a vyřizování, mezi množstvím předmětů a zbytečného komfortu mu začal připadat… no prostě absurdní.

Permakultura: Zahrada v Medlánkách

 

Text: Eva Hauserová

Z městského bytu do zahradní chatky

Petr Baxant je filozof a radikál, který prošel podobným přerodem jako slavní američtí myslitelé devatenáctého století Ralph Waldo Emerson nebo jeho kamarád Henry David Thoreau. Ten roku 1845 odešel do chatky postavené za pouhých 28 dolarů u rybníka Walden a napsal o životě v přírodě stejnojmennou knihu.

Petr se před čtyřmi lety vydal se svým malým synkem přespat do chatky v zarostlé, tehdy polodivoké zahradě v zahrádkářské kolonii Medlánky v Brně… a už tu v podstatě zůstal. Dnes se svého brněnského bytu vzdal úplně a diví se, že lidé nevnímají, oč je život v přímém kontaktu s přírodou bohatší a kvalitnější, a že k životu ani tak nepotřebujeme různé civilizační vymoženosti, jako spíš bezprostřední vnímání země, vůní rostlin, slunce, deště, koloběhů života a ročních období. Nalezneme tak i sami sebe, duševní harmonii, hlubší souznění s okolím, klidný a vyrovnaný životní pocit.

High-tech v zahradní chatce

Nepředstavujte si, že se Petr Baxant úplně ve všem vrátil o dvě století zpátky. V tom, co dělá, úspěšně kombinuje náboj duchovnosti a romantiky s technickými experimenty a názorně předvádí, že permakultura nejen navazuje na tradice našich předků, ale také využívá moderní poznatky a technologie. V „civilu“ působí v Ústavu elektroenergetiky Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií, kde se zabývá světelnou technikou, a jaksi navíc, jako koníčkem, také využíváním obnovitelných či alternativních zdrojů energie (příklady jejich využití v malém na zahrádce najdete dále).

Miniaturní stará zahradní chatka, přizpůsobená k trvalému obývání v podstatě jen izolací ze slámy, je tím pádem překvapivě vybavená sofistikovaným počítačovým řídicím centrem. Na monitoru lze kupříkladu sledovat teplotu měřenou místními čidly na různých místech chatky, ve sklípku, v kompostu nebo i v chlebovém kvásku. Petr nám předvedl i funkční model parního stroje nebo kolečko na elektrický pohon, ve kterém se dají vozit do kopce opravdu těžké náklady.

Domky na míru

Po celém pozemku jsou roztroušeny drobné nové stavbičky ze dřeva, slámy a hlíny, některé mají důmyslný tvar střech umožňující svádění vody do jediného bodu – hyperbolický paraboloid, jedna z nich funguje jako venkovní kuchyně s jídelnou pod širým nebem, kde vládne Petrova přítelkyně Pavla, jiná jako skleník a další domeček je herna – ráj pro děti (Petrovy i Pavliny), vše podle principu osobních domků alternativního architekta Petra Hájka. Další stavbičky z přírodních materiálů vznikají postupně podle toho, co je právě potřeba. Časem se bude bydlet ve velké slaměno-hliněné „jurtě“, jejíž vnitřní prostor se teprve začíná rýsovat, ale působí opravdu útulně a přívětivě. Stavba je zajímavá i tím, že neobsahuje žádné kovové spojovací prvky, jako jsou hřebíky a vruty, vše je spojeno dřevěnými kolíky.

Bazalka na cihlách

V zahradě se postupně buduje důmyslná soustava jezírek propojených potůčky se stavidly, která bude na svažitém terénu zadržovat vodu ze střech, svádět ji až dolů pod svah a umožňovat zavlažování tam, kde je právě potřeba. Zaujal mě originální způsob mulčování bazalky cihlami – loni prý bazalka pěstovaná ve štěrbinách mezi cihlami neuvěřitelně vyrostla a zmohutněla, cihly v sobě zadržují sluneční teplo a zase ho vyzařují a k tomu pod nimi zůstává vlhkost.

Na závěr ještě citát z osobní filozofie Petra Baxanta. „Nemám rád výraz vztahy,“ říká, „jako by obsahoval tah, přetahování… lepší je mluvit o sdílení.“ Přiznává, že nepřetahovat se s blízkými lidmi je velice těžké a je to úkol na celý život. Nebo mluví o návštěvě zloděje, který mu odnesl věci za několik desítek tisíc korun, které ani nemohl dobře uplatnit. Petr se na něj napřed zlobil, ale pak se mu to rozleželo v hlavě, zloděje mu začalo být líto a na celý zážitek se začal dívat z jiné strany. „Musel jsem si koupit nové věci, ale naučil jsem se o ně lépe starat a přijmout i ztrátu jako zisk někoho jiného, kdo to možná potřeboval více. A také přijmout to nevědomí člověka, který se musí snížit až tak hluboko, že jde krást.“

Několik technických vylepšení – udržitelné technologie na vašem pozemku

Bioreaktor

Pod pojmem bioreaktor se obvykle označují zařízení na kultivaci mikroorganismů, rostlinných či živočišných buněk. Z energetického hlediska lze za bioreaktor označit zařízení, kde biomasa jako zdroj energie reaguje s mikroorganismy a touto reakcí vzniká teplo, bioplyn a nakonec vysoce kvalitní hnojivo. Princip je v podstatě velice jednoduchý. Každý biologický materiál podléhá rozkladným procesům, jejichž doprovodným jevem je právě uvolňování tepla. Snad každý viděl v zimě „kouřící“ kopky čerstvého hnoje nebo čerstvě otevřeného kompostu. Pokud tento proces dobře izolujeme ve vhodném prostředí s vhodnými tepelnými podmínkami, můžeme produkty rozkladu biomasy cíleně využívat.

Pokud chceme využívat pouze teplo, stačí například do hromady hnoje nebo kompostu umístit gumovou hadici, kterou proudí voda a postupně se ohřívá.

Vakuový solární kolektor

Výkon slunečního záření dosahuje v našich zeměpisných šířkách hodnot až 900 W/m². Abychom tuto energii předali do otopného systému i v zimě, musíme přijímací plochu kolektoru dobře tepelně izolovat. Nejlepším izolantem je vakuum – tedy prostor bez vzduchu, kterým by mohlo teplo proudit, použijeme tedy trubici v podobě dvojitého válce, kde je v mezistěně vyčerpán vzduch. Absorpční plocha předává teplo do teplovodné trubice naplněné těkavou látkou, např. acetonem, jehož odpařováním uvnitř trubice se odebírá teplo z absorbéru a následnou kondenzací se předává do tepelného výměníku, který je umístěn v horní části kolektoru. Jako teplonosné médium se místo vody používá glykol, což je směs vody, alkoholu a oleje, popř. dalších aditiv. Tato směs na rozdíl od vody nezamrzá, pokud by teplota klesla pod bod mrazu a nesvítilo by slunce. Výměnu tepla z teplonosné látky do vody pak zajistí další výměník v bojleru na teplou vodu.

Koncentrátorové kolektory

Přímé sluneční záření lze pomocí optických systémů (čočka, zrcadlo) koncentrovat do menší plochy. Velmi jednoduchý systém nabízí parabolický koncentrátor, který lze snadno vyrobit ze staré satelitní antény. Vnitřní stranu paraboly polepíme zrcadlovou samolepkou nastříhanou na pásky. Tím vznikne parabolické zrcadlo, které koncentruje paprsky do jediného ohniska. V ohnisku může teplota dosahovat stovek stupňů Celsia, pokud do ohniska vložíme absorbér a výměník, můžeme ohřívat např. vodu, a to až do podoby páry. Nevýhodou tohoto systému je, že se parabola musí neustále natáčet ke slunci, hodí se tedy spíše pro vaření než pro vytápění.

Koukněte na:

www.permakulturacs.cz