Základní průvodce meditačními technikami

Mnoho lidí medituje. Mnoho lidí medituje denně. Někteří lidé ještě nikdy nemeditovali. Meditace jsou trendy. Meditovat je přirozené. Meditovat je těžké. Meditace může pomoci od napětí.

Základní průvodce meditačními technikami

Meditace… Tolik skloňované slovo a pro každého může znamenat něco jiného. Je to naprosto přirozené. Jednak je více meditačních technik a jednak jsme každý jiný, a tak můžeme mít na jednu věc různé názory. Nabízím vám ten svůj.

Co meditace je a co ne

Obecně se dá říct, že se za meditaci považuje jakési nicnedělání, usebrání sebe sama a soustředění se na klid. Meditace by měla uklidnit mysl. V nejlepším případě a za předpokladu hodně usilovné práce pak vede k osvícení. Díky svojí mnohaleté praxi učitelky jógy, reiki i průvodkyně OSHO meditací mám ale jiný názor. Co vím rozhodně, prosím, berte to jako výsledek ryze osobní praxe, meditace není žádné soustředění a už vůbec ne úsilí. Naopak, jde o stav úplného klidu bez napětí. Nejvíc se mi po těch letech různých meditačních technik líbí rčení, že: „Meditace je setkání s Bohem (tím uvnitř nás).“

Mnohokrát mi různí duchovní učitelé říkali, abych odpovědi na svoje otázky nehledala venku, okolo sebe, ale abych je nacházela uvnitř sebe. No, lehko se to řekne, ale hůř udělá, když jsem byla přesvědčená, že uvnitř mě je jenom to špatné, a vlastně jsem se bála tam nahlédnout. A tak následovaly roky hledání venku v různých systémech, až jsem se jednoho dne unavila a začala nesměle naslouchat svému nitru. A světe div se, nic hrozného ani šíleného podle mých představ a konstrukcí tam nebylo. Ale tak rychle to nešlo, to není celý můj příběh.

Jak meditovat a nezešílet

Takže začněme hezky od začátku. Co je cílem meditace? Obvykle to bývá zklidnění mysli a uvolnění napětí. Moje začátky meditací byly přesným opakem. Čím víc jsem se soustředila na klidnou mysl, stávala jsem se neklidnější, časem až hysteričtější a nakonec zoufalejší. Kdykoliv jsem si sedla, jakože do klidu, zažívala jsem stavy velikého nepohodlí a neklidu. Rady byly jednoduché a prosté. O co ale vypadaly triviálněji, o to víc mi to nešlo. Časem jsem propadla beznaději, že se asi meditovat nikdy nenaučím.

Nejlepší je se učit od mistrů

Jednoho dne moji pozornost přitáhl plakát o výuce meditace zdarma. Před plnou aulu nakráčel pobledlý vyhublý muž, který svoji výuku začal slovy: „Umět meditovat je těžké. Já se to učím 14 let a ještě to neumím.“ Asi tušíte… z přednášky jsem odešla. Domnívám se, že když člověk něco neumí, těžko to naučí druhé.

Uvolnění, nebo soustředění

Jednou z mých prvních opravdových praktických meditací byla přibližně před 20 lety meditace, při které jsme si my přítomní měli představovat místo, kde je nám příjemně, potom jsme si do tohoto místa pozvali zástupce svého vnitřního dítěte a pak se TO dělo. Měli jsme si představit, jak si s ním hrajeme, hladíme jej. Tento typ soustředění mysli můžeme pracovně nazvat VIZUALIZACE. Jde o představu jakéhosi děje, naše mysl je nám pomocníkem a my za jejího přispění vizualizujeme a tím „čistíme“ různá témata. Pravda, bylo to krásné a léčivé, ale na hony vzdálené opravdové meditaci.

Meditace tancem  Meditace tancem 

Taneční meditace

Jiný typ meditace, který jsem zažila, byla meditace v tanci. Práce s tělem jako meditačním nástrojem je pro mě absolutně přirozená. Můžete si ji jednoduše vyzkoušet také. Vyberte si příjemnou, ideálně různorodou hudbu. Osobně mám pro tento případ ráda hudbu od Enyi nebo Celtic Woman. Skvělé je, když se v hudbě střídají tempa, nástroje a třeba i styly. Zkrátka vyberte si příjemnou hudbu, pusťte si ji a zprvu jenom poslouchejte. Nechte hudbu na sebe působit. Nic jiného nedělejte. Čekejte na impulz z nitra svého těla. Až přijde, následujte jej. Někdy se okamžitě chce projevit celé tělo, jindy zase například jenom ramena, boky nebo hlava. Vše je v pořádku. Jediná podmínka je ničemu neklást překážky. Této meditaci v tanci se říká NATARAJ.

Meditace zpěvem

Několikrát se TO stalo zcela mimochodem, ale potom už jsem se na ten okamžik těšila cíleně. Na mysli mám souznění ve zpěvu, které prožívám při společném zpívání s manželem Jířou. Podobné okamžiky jsem prožívala v mládí s tatínkem. Nejde o tóny samotné, ale o vibraci, která se společně s nimi šíří a tu si nejde představit, tu jde jenom prožít v naprosté přítomnosti. Je to pro mě tak opojný stav, že se mi celým tělem rozlévá čistá blaženost… podobně se i usmívám. :-) Manžel mi vyprávěl, že takové stavy prožíval jako mladý při sborovém zpěvu. Ne vždycky se TO stalo, ale když se lidé „sladili“ nejen výškou tónů, ale i v srdcích, tak prý nějak tak „bžuněli“ a to miloval. Ten okamžik přítomné jednoty.

Meditace v józe

Jóga vlastně znamená propojení, splynutí mysli a těla. Když totiž začnete pozorovat svůj dech a pak s ním v souladu provádíte nějakou jógovou ásanu (pozici), je to vlastně taky meditace. Často se v tomto případě propojuje i vnitřní vnímání čaker. Jedná se o meditaci s vnitřní pozorností, při které meditující zpravidla vnitřním zrakem vidí pulzující barevný proud.

Meditace v chůzi – vipassana

Tuto jednoduchou meditaci si můžete hned vyzkoušet. Ideální je chůze naboso. Naše pozornost směřuje k ploskám nohou, můžeme sledovat, jak se pokládají na zem a zase jak se zvedají. Stále dokola. Stále v přítomnosti. Teď a tady.

Co je klíč k meditaci

Nakonec je vlastně jedno, co děláme, zda sedíme nebo chodíme po louce nebo sekáme trávu, důležitý je náš prožitek v přítomném okamžiku. Mimochodem indický učitel OSHO říkával, že tělo je vždycky přítomné (nemůže být jinak než zde), ale mysl! Ta je jaksi přelétavá z minulosti na budoucnost a zpět a tam a stále dokola. Proto je propojení v těle v přítomném okamžiku až nemožné.

Můj největší meditační zážitek

Meditačních záblesků i více či méně meditačních prožitků jsem měla více. Jeden je však nejvíc. Byl to okamžik při vaření oběda v rámci semináře, jehož ústředním tématem byla SMRT. Náš vymezený čas se zkracoval, až nadešel čas vaření toho opravdu posledního oběda. Nikdy jsem nebyla tak přítomná. Cítila jsem tolik vůní, v rukách při krájení a čištění zeleniny jsem měla tolik různých pocitů, velmi ostře jsem vnímala lidi kolem sebe – přišli mi tak krásní, cítila jsem k nim bezvýhradnou lásku.

Pohledy do krajiny i poslední procházka přírodou – vše to bylo nepopsatelně krásné. Tehdy mě napadlo, že takhle se asi cítí někteří staří lidé. Vědí, že se dny jejich života na Zemi zkracují, a často cítí velkou lásku a vděčnost. Moje jediná rada, kterou si troufnu nakonec napsat, je nečekat na poslední dny. Přítomnost prožívat kdykoliv. Nejde o představu a konstrukci, ale o čistý obyčejně lidský prožitek TEĎ A TADY.