Očistěte tělo i duši, vypravte se do Nepálu

Odjakživa mě uchvacovaly fotky zasněžených štítů Himálaje, zářivě osvícené vycházejícím nebo zapadajícím sluncem či se sněhovým vírem kolem vrcholu. Třpytivé, nepřístupné a uhrančivé masivy. Mám ráda chození po kopcích, krásnou fyzickou únavu při jejich zdolávání, rozhledy a radost z dosaženého cíle. Odjakživa mě oslovoval buddhismus a buddhistické nahlížení na svět, meditace… To jsou některé z „čistých radostí“ mého života.

Očistěte tělo i duši, vypravte se do Nepálu

Rozhodnutí měnící život

Přišel okamžik, kdy se tyto životní radosti v mé mysli protnuly – to když jsem slyšela vyprávět svého syna o treku v Nepálu. Do hlavy mi skočila myšlenka: tam chci!!! A bylo rozhodnuto.

Do Nepálu se obvykle jezdí na jaře a na podzim mimo monzunové a zimní období. Já pro svou cestu zvolila podzimní termín, abych měla přes léto čas připravit se na očekávanou fyzickou zátěž. Mé nadšení jen trochu kalil můj dlouholetý strach z výšek, ale když mě ve zvolené cestovce ujistili, že není proč se obávat, vrhla jsem se do příprav.

Ještědské čtvrtky

Vzhledem k tomu, že žiji v Polabí, kde nejvyšší kopec ční nad okolní rovinou do výšky 260 m n. m., a z respektu k horám, přiřadila jsem pro vylepšení kondice – k celkem pravidelnému běhání, jízdě na kole a téměř každodennímu tenisu – „ještědské čtvrtky“. Každý týden ve čtvrtek výšlap na Ještěd, seběhnout dolů a to celé 3x zopakovat. Ani nevím, kolikrát jsem tam byla, ale ke konci už mě místní znali.

Konečně na cestě!

V říjnu se nás na pražském letišti sešla skupinka 12 odhodlaných natěšených. Po letu a noci strávené v elektronické a luxusní Dubaji nás přivítal v Káthmándú dřevěný okopaný stůl nepálského letištního úředníka. Po nutné administrativě jsme zbytek dne strávili prohlídkou historického královského města Bhaktapur (v některých místech velmi poničeného zemětřesením v roce 2015) a další den vyrazili do hor. Po osmihodinové adrenalinové jízdě autem z Káthmándú končí cesta pro jakákoli kola. Další putování je možné jen po svých dvou nebo po čtyřech mezčích nohách. Všude kolem nás bují subtropická flóra, banánovníky, bambusy, rododendrony, obří vánoční hvězdy a divoká marihuana. Míjíme průrvy a skaliska, strmé stráně a pár úseků, kde je po zemětřesení sesutá stráň. Potkáváme karavany mul s nákladem všeho možného a skupiny nosičů nesoucích na popruhu přes čelo náklad snad těžší, než jsou oni. Všudypřítomné NAMASTÉ – vážím si tě – je provázeno pohybem rukou, úsměvem a pohledem do očí.

[hide]

Všechno zlé je k něčemu dobré

Přišla chvíle, kdy se naše skupina dostala do místa, kde mě dohnal můj handicap – závratě. Musela jsem opustit své spoluputovníky na cestě do sedla Larkya a vydat se sama zpět do Káthmándú. Pro člověka s pár křížky (v mém případě dokonce se třemi páry a ještě kouskem J), cestujícího dosud pouze pohodlně po Evropě a s omezenou znalostí angličtiny to byla velká zkouška, která přinesla netušené zážitky. V horách a později v nočním Káthmándú a cestou do dalších míst mi nutnost vyřídit si potřebné sama přinesla obrovský zisk – nezaplatitelný pocit důvěry v sebe sama a také nový pohled na způsob cestování.

Očista těla…

Kromě krás přírody, zážitků, setkání s milými spoluputovníky, okamžiků, kdy si člověk říká, „co tu proboha dělám“, slastných chvil při pití masala tea či při pohledu do hluboké noční oblohy bez světelného znečištění... jsem při cestě Nepálem získala něco, na co jsem nebyla připravená a co mě velmi zasáhlo a, troufám si říci, změnilo.

Kouzlo nádherné přírody, každodenní „příděl“ odšlapaných a odstoupaných (kilo)metrů, hodně litrů vody vypité a skoro okamžitě vypocené, to je tak razantní očista těla, jakou nelze zažít v běžném režimu. Velkou měrou k tomu přispívá i čistá strava: jídlo ze surovin, které jsou místně vypěstované. Dát si polévku thukpu, dhal bat nebo taštičku momo znamená počkat, až hospodyně vyběhne na zahrádku a přinese právě dostupnou zeleninu. A voda? Teče všude kolem. Pár sladkostí je možné koupit, ale chuť na ně není, tělo je moudré a netouží po nich.

… a duše

Další očista plyne z absence myšlenek, které člověka přepadají v „běžném provozu“. Odstup od každodenních starostí, dostatek času, dny strávené v nádherné přírodě, to jsou ideální podmínky, aby do hlavy vplouvaly úvahy o nejpodstatnějších a nejniternějších věcech. Mozaika věcí do té doby odžitých, směs předchozích zkušeností, názorů, prožitků a událostí se trošku pootočí – jednotlivé „střípky“ zůstávají, ale vidíte je z jiného úhlu, z jiné perspektivy. Změní vás to. Procházíte kolem primitivních obydlí se základním vybavením, mluvíte s místními, kteří jsou oblečeni do toho, co se právě našlo a co není vypráno dočista do čista v přípravku s vůní oceánu. A vnímáte jejich klid a vyrovnanost. A i když podvědomě víte – tam opravdu prociťujete – co je pro život podstatné a co je v nás (čas od času) působením médií a našeho okolí tlumeno. Mění se váš způsob uvažování, mění se váš přístup k životu. Vnímáte jinak. Mně se to stalo. A zatím zůstalo. Po návratu jsem si při různých situacích říkala: Kdo se tady zbláznil – já, nebo ti okolo? Co to řešíme za zbytečnosti? Kam se ženeme? Proč chceme mít všechno a teď hned? Jsme díky tisíci drobností, které nás obklopují a ano, i pomáhají, ale také díky tisícům drobností, které jsou zbytečné, šťastnější? Rozhodně nezatracuji výdobytky civilizace, ale nejsme už my ti sloužící? To záleží na každém z nás. A tak jsem si přivezla z cesty mantru: nepodlehnout lákavému a podmanivému vábení Májá*. (*Májá je pojem z indických náboženství. Májá je iluze, která zmate člověka tak, že si myslí, že věčnost a štěstí lze najít uspokojením tužeb hmotného světa, který je ve skutečnosti pomíjivý a plný utrpení.)

Jednou nestačí

Od mé první cesty do Nepálu uplynuly sotva tři měsíce. Zanechal v mé mysli obrazy, které budu vidět do konce života. Nejvíce ze všeho klid, hrdost, vyrovnanost a pokora místních lidí. Už dnes vím, že tam chci zas. Že by se potvrdila kdesi viděná věta – poprvé jedeš do Nepálu kvůli horám, vracíš se kvůli lidem? Nebo je pravda, co se říká: Nepál nezměníš, Nepál změní tebe?

[/hide]

Text: Jitka Dvořáková

Foto: Pavlína Cermanová

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/03

Přečíst/koupit v digitální podobě

V papírové podobě k zakoupení u České pošty:

Tel: 800 300 302 nebo e-mail: postabo.prstc@cpost.cz​