Obyčejné české křoví aneb aby živý plot byl opravdu živý

Trnité houštiny, které nám trhají oblečení v lese, raději obcházíme. Přerostlé křoví bující na mužských lících nebývá žádoucí. A být křovím někomu na rande? To už vůbec ne! Ale přesto má takové poctivé křoví v přírodě i zahradách svoji nezastupitelnou funkci, pro kterou by mělo být chtěno, obdivováno a milováno. Na svůj pozemek ho můžeme začlenit nejlépe ve formě živého plotu.

Obyčejné české křoví aneb aby živý plot byl opravdu živý

Živé ploty bez života

Pod pojmem „živý plot“ si většinou představíme řadu geometricky sestříhaných tújí, buxusů či brslenů. Avšak do skutečné živoucnosti mají tyto monokultury často na hony daleko. Svojí úhlednou upjatostí rámují zahrady, které tak působí dojmem vzorně uklizeného obýváku. Avšak obývací pokoj zpravidla nebývá tím nejvhodnějším prostorem, kde by se příroda cítila dobře. Nic proti těmto typům plotu nemám. Komu se líbí, nechť si je sází a raduje se z nich. Zvířecím pomocníkům se však jejich výsadbou nezavděčíme.

Nakrátko ostříhané větve úkryt nenabídnou, hlad se tu utišit nedá a jako místo pro vyvedení potomků také neobstojí. Srdce milovníka přírody, pestrosti a lehké lenivosti při pohledu na tyto moderní porosty většinou zůstává klidné. Avšak takové křoví z původních listnatých keřů… Óóó, to je jiná! Porost úplně obyčejných keřů, vysázených tak hustě, aby se časem spojil do neprostupného valu. Tedy pro člověka neprostupného. Avšak pro drobné savce, ptáky a hmyz je to pětihvězdičkový hotel s dveřmi dokořán.

Upravená zahrada se zastřiženými tújemi

Upravená okrasná zahrada je pro živočichy téměř sterilní. Nenabízí jim ani úkryt, ani potravu.

Tabule prostřená pro hmyz, ptáky i člověka

„Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni,“ praví lidová moudrost. Zcela právem. Bobule bezu černého jsou potravou pro neuvěřitelných 62 druhů ptáků. Jeřáb ptačí nakrmí dokonce ještě o jeden druh opeřence navíc. Na existenci těchto kvetoucích keřů je úzce navázán i hmyzí svět. Např. známá vrba jíva, které věnujeme větší pozornost leda tak na jaře, když na ní vypučí tzv. kočičky, nabízí domov až pro 213 druhů hmyzu včetně motýlů.

V pohostinnosti nepokulhávají ani další, v české krajině běžné keře, jako jsou jalovec obecný, trnka obecná, svída krvavábrslen evropský a další. Využití v nich však najde i člověk. Plody, květy či listy jsou základními ingrediencemi mnoha likérů, džemů, šťáv a léčivých přípravků nebo jsou dobré jednoduše jen tak k zakousnutí. Lísku, jeřáb, maliníkostružiník, šípek nebo třeba trnku je tedy nejen hezké, ale i užitečné v zahradě mít.

Dokonalost v obyčejnosti

Kouzlo výsadby původních keřů spočívá v jejich nenáročnosti. Jsou to rostliny zcela adaptované na naše prostředí, nevyžadují zvláštní péči, hnojiva či postřiky, netřeba je stříhat. Ba naopak. Ponechání prostoru jim umožní rozrůst se do celé své přirozené krásy, zůstat zdravými, kvést a plodit. V podrostu takového plotu je svět sám pro sebe. Mulčem zde není kůra z hobby marketu, ale tlustá vrstva listí, ve které to žije! Žížaly a půdní mikroorganismy zde plnou parou produkují humus a schová se tu i ježek, obávaný to predátor škodlivého hmyzu a slimáků. 

Bylo by však chybou domnívat se, že dogmatem přírodního zahradníka je výsadba pouze těch původních keřů. I ledajaký zdomácnělý druh nabízí živočichům útočiště či potravu. Například z Číny pocházející komule Davidova, zvaná též motýlovník, získala svoji přezdívku právě díky motýlí vášni pro její květy. Pokud se nám líbí, nebraňme se do zahrady či živého plotu nějakého toho „cizince“ též začlenit.

Láska na první pohled 

V pozitivním směru se mi houštiny poprvé zapíchly pod kůži při listování knihou rakouského zahradníka Karla Plobergera. Byla tam fotka bujného porostu dřevin hýřícího všemi barvami podzimu. Ten snímek mě fascinoval a touha po oddělení našeho pozemku od pozemků a pohledů ostatních nabyla zcela konkrétní představy: živý plot barevný, rozmanitý, ozvučený bzučícím hmyzem a štěbetajícími ptáky a s potravinovým využitím i pro nás.

Cesta k vlastnímu křoví nemusí být trnitá 

A tak jsem si k naší dceři do kočárku naložila i jednu z manželových polních lopatek, se kterými kope ze země zablácené „poklady“ při svých výpravách s detektorem kovů, a začala jsem na výpravy jezdit taky. Mými úlovky však nebyly prázdné tuby od indulon, nečitelné mince a kryty z napáječek. Cílila jsem na mladé odnože všech těch všedních a přitom tak báječných keřů, o kterých jsem se dočetla.

Značná námaha při výkopu rostlin však nebyla odměňována přiměřenou mírou úspěchu. Košík kočárku zanedlouho připomínal spíše korbu zahradního kolečka. Odkopky měly zpravidla tak poškozené kořeny, že se špatně ujímaly, živořily a často uschly. Hledání těch „správných“ druhů sice vonělo dobrodružstvím, avšak s miminem v terénu mezi poli a loukami to bylo už adventure pro fyzicky i psychicky silnější osoby, než jsem já.

Navíc jsem se dočetla, že přesazování i těch nejběžnějších rostlin z volné přírody je nezákonný čin. Kdybych byla bývala již tehdy prozkoumala internet, ušetřila bych si mnoho času a energie. Už i v Česku totiž existují specializovaní pěstitelé, kteří původní keře i s pořádným balíkem rad a informací lidem nabízejí. Navíc oproti svým exotickým protějškům nejsou tyto rostliny vůbec drahé. Doporučuji.

Nebát se začít

Přichází podzim, a jak říká známý permakulturní zahradník Jaroslav Svoboda: „Nejlepší čas vysadit strom byl před deseti lety. Druhý nejlepší je právě teď.“ A o keřích to platí stejně. Túje má každý. Pojďme sázet ty skutečně živé ploty!