Naši „malí velcí učitelé“. Vnímavé, citlivé děti nové doby.

Jsou radostní, energičtí a neskutečně pravdiví. Obšťastňují své okolí otevřeností, upřímností a láskou. Hýří energií, vervou a elánem do života, jsou to taková malá sluníčka. Děti „nové doby“. Často používají slova „miluji“, „mám rád“, malují všude hvězdičky a srdíčka. Jsou jedineční a my milujeme je. Narodily se nám a přišly proto, aby nám ukázaly, jak jednoduché je žít v radosti a přítomném okamžiku. Jsou to naši „malí velcí učitelé“.

Naši „malí velcí učitelé“. Vnímavé, citlivé děti nové doby.

Protože většinou mají velmi jasno v tom, co chtějí, žádá jejich výchova moudré rodiče a vychovatele. Nejsme-li my rodiče ve vztahu s taktovými dětmi vědomými partnery, nastávají nám v každodenní realitě někdy značně vypjaté okamžiky.

Děti obecně milují harmonii. Když se citlivé dítě dostane do vypjaté situace, nebo v ní setrvává delší čas, promění se velmi rychle to hezké a pozitivní do opaku: zloby, vzteku, agrese nebo smutku – a to také ve velké intenzitě. Ony totiž všechno dělají naplno. Tyto děti spolehlivě zrcadlí kvalitu svého okolí. Naše společnost má kolem sebe mnoho energetického haraburdí, ony ale touží po „úklidu“ a nastolení opětovné harmonie.

Naše zrcadla

Vnímavé děti jsou barometrem emocí svých rodičů. Tím nás učí být k sobě upřímní a přiznat si, co skutečně cítíme. To je ta nejzásadnější věc. Tím, že většinou přesně vědí, co chtějí a co očekávají, bývají ve svém konání docela důrazní. Velmi je znepokojuje, když to nemáme stejně tak. Očekávají, že také máme jasno, co chceme, kam směřujeme a jsme v tom jednoznační. Když jsme jako rodiče nerozhodní, nebo měníme svá rozhodnutí a naše dané slovo neplatí, uvádíme děti do stavu zmatku a nejistoty a to je velmi čílí. Prostě férový partnerský vztah a dialog.

Citové děti potřebují ochranu v podobě jistoty, že jsou okolnosti, na které se mohou spolehnout. Je to jednak řád, který je ukotvuje v prostoru a čase. A pocit jistoty, že „u nás doma“ se to dělá „tak a tak“. Úplně nejdůležitější je pro ně ale naše pravdivost a citová upřímnost. To, že umíme přiznat, že jsme něco nezvládli nebo neumíme, že se umíme omluvit nebo přijít s pravdou. Někdy i čtyřleté dítě přijde a řekne: „Neboj mami/ tati, to zas bude dobrý, příště se ti to určitě podaří.“

Prioritou je radost

Ejhle, naše děti mají jiné priority, než se očekává. Když přijde čas, že je potřeba začlenit takové vnímavé děti „do systému“, přicházejí často problémy. Pro ně je totiž nejdůležitější přidanou hodnotou u každé činnosti sdílená RADOST a prostor pro TVOŘENÍ. Neboť radost je tvoření a tvoření je radost. A my dospělí a chytří to pořád nechápeme! No a podrobení se autoritě, to většinou nefunguje vůbec. Autoritou jsou sami sobě oni, nebo někdo, kdo je zaujme svým skutečným nadšením a zaujetí pro činnost, kterou právě dělá.

Všichni se shodneme, že své děti milujeme. To, jak se jim daří, je pro nás moc důležité. Přejeme si, aby zakotvily svou osobnost stabilně sami v sobě a jednou mohly dostatečně rozvinout svou jedinečnost a své vlohy. Tak jim to jen umožněme.

Každodenní dobrodružství

Vychovávám s mužem Petrem tři děti (16, 12 a 5 let), každé je zcela jiné, ale jednu věc mají společnou. Velmi dobře umějí odhalit naše slabiny nebo nedořešené věci. Někdy upozorňují i na to, co o sobě často ani netušíme. Poctivou interakcí a skutečně pravdivým dialogem si to ale můžeme uvědomit. Jednou jsem takhle připomínala synkovi, že „nejde o výkon, ale přece o kvalitu“. Podíval se na mě jako že: „kterou z těch starých knih“ jsem to otevřela, když je to tak jasná věc. Odpověděl: „Přesně! Dyť je to jasný, mami, podívej se ven na přírodu!“ Tak mi připadá, že výchova našich dětí je zároveň naším každodenním domácím kurzem osobnostního rozvoje. Je to dobrodružné a stojí to za to.

Koukněte na: www.jdemespolecne.cz

www.studiostastnychdeti.cz