Narovnejte svá těla. Pomůžete tím nejen svému tělu, ale i duši

Pojďte se společně narovnat a uvidíte, jak se vám promění život! Pokud máte pocit, že to je běh na dlouhou trať, tak věřte, že i já jsem to chtěl mnohokrát vzdát. Ale vyplatí se vydržet. Stojí to za to!

Narovnejte svá těla. Pomůžete tím nejen svému tělu, ale i duši

Jak to všechno začalo

Ve 14 jsem ochrnul a částečně se z toho dostal. Mládí jsem strávil napůl u počítače, napůl v posilovně. Není se čemu divit, že po úrazu krční páteře v 21 letech bylo moje držení těla na úrovni bodu mrazu. Tehdy jsem to netušil. Vnímal jsem jen, že mám málo energie, jsem nešťastný, nechce se mi ráno vstávat z postele. Po dvou víceméně zoufalých letech jsem zjistil, že se můžu vrátit zpátky „do života“. Že k tomu potřebuju změnit několik věcí v životě. Dnes tomu říkám proces vertikalizace – narovnání postoje těla i postoje k životu.

Když chybí chuť i energie

Moje dřívější postavení kotníků, pánve, hrudníku, ramen, krku a hlavy při sedu, stoji a chůzi vedlo
téměř automaticky k několika vlastnostem. Trošku to zdramatizuju, abyste si to dokázali lépe
představit. Mému tělu chyběla stabilita, což vedlo k emoční nerovnováze. Stažené svaly způsobovaly stažení, strach, únavu a nemoc v životě. Tím, že jsem necítil uvolnění (svobodu), často mě pronásledoval pocit, že vše dělat „musím“, nikoliv chci. Měl jsem nízké sebe-vědomí a málo radosti ze života.

Nedostatek fyzické pevnosti se promítal v nízké odolnosti vůči stresu a v nervozitě. Tělesná nerovnost se odrážela v tom, že jsem nebyl vůči sobě ani ostatním pravdivý. Ráno se mi nechtělo vstávat z postele – postel byla berličkou pro moje svaly, nemusel jsem se snažit udržet se vzpřímený. Zjistil jsem, že když postavení těla začnu vytrvale měnit, postupně mě přivede k vlastnostem opačným. Uvolnění, jasnost, hravost na každém kroku, zdraví, energie, radost, odolnost vůči stresu, pravdivost a svoboda. Ne nadarmo se říká, že si to s někým musíme „narovnat“. Získal jsem chuť ráno vyskočit
z postele a začít žít.

Filip Říha

9 způsobů, jak se v životě narovnávám

1. Vnímám, jak stojím, a radši stojím, než sedím. Opírám svou váhu více do palců na nohou. Kroutil jsem předsazenou pánví tak dlouho, až se vrátila do středu těla. Rozevírám hrudník a spouštím ramena. Vytahuji hlavu za temenem vzhůru, jako bych byl loutka na drátku. Zkuste si tzv. pozici vítěze – zvedněte ruce vzhůru, aby kolem vaší hlavy vytvořily pomyslné písmeno V. Uvolněte ramena, držte zpevněné břicho, dýchejte a vytrvejte!

Také upřednostňuju stoj před sezením – pracovní stůl mám tak vysoko, že u něj stojím. Co chvíli se různě pohnu – levá, pravá, točím pánví, dám nahoru a dolů ramena. Tím zajistím, že i když používám své oči každý den o dost déle, než je přirozené, moje tělo si s tím poradí. Když sedím v kanceláři, tak na balonu – nutí mě rovnat své tělo. Když sedím v kavárně, tak jen chvilku.

2. Při chůzi si představuju, že jsem šelma. Že jdu tiše, rychle a elegantně. Tohle je pro mě velká výzva, protože když pospíchám, snadno začnu dupat. Podle mé ženy dupu často, můj subjektivní
pocit je, že je to mnohem lepší než před patnácti lety, po úraze. Každé dupnutí působí jako rána zespodu do mé páteře a vede obratle k hledání „ochranné“ pozice. Našlapovat při chůzi je dobré
přes celé chodidlo, patou jen škrtnu o zem, dopadám na celé chodidlo.

3. Když dýchám, soustředím se na hluboký dech tzv. do břicha. Dělám dýchací cvičení pro vědomý dech – např. dle Wima Hofa, který jsem popsal na podzim, nebo takzvaný yinový dech, při kterém běžně nadechuji nosem a pomalu nosem vydechuji.

4. Zvyšuju svou odolnost proti stresu. Otužuju se a při vzniklém stresu stojím vzpřímeně – tím výrazně zvyšuju vědomou odolnost vůči stresu. Vnímám, kdy se stresuju, a snažím se stres „vypouštět“ ven ventilem. Vnímám, proč se stresuju, většinou zjistím, že to ve skutečnosti není podstatné. Klidně dýchám. Důvěřuju životu.

Zjistil jsem, že na každý problém existuje řešení. Tím je důvěra, že život (či náhodné okolnosti) mi vždy pomůže vyřešit vše nejlépe, jak to jenom jde. I když to někdy může být za minutu dvanáct, neočekávaným způsobem a to, jak mi to pomohlo, může být vidět až po nějaké době. Na takovéhle řešení musím být připraven a nebýt tak ve stresu, že si řešení nepovšimnu.

5. Nepřejídám se. Díky tomu jsem uvolněný v oblasti břicha a nehrbím se kvůli obtížnému trávení.

6. Kvalitně spím. Na to, abych udržel tělo vzpřímené, potřebuju nebýt unavený. Kvalitní spánek, jak již víte z minulých článků, nemusí být dlouhý, nýbrž hluboký. Spím na zádech, bez polštáře. Na to jsem si chvíli musel zvykat, po měsíci se z toho stala největší paráda.

7. Udržuju si detoxikované tělo, čímž mám víc energie na to být vzpřímený, a tím mám víc energie – takový pozitivní bludný kruh. Sportuju a dobře se stravuju.

8. Cvičím každý den vybrané pozice jin jógy, kterými kompenzuji koukání do počítače a sezení v autě. Je dobré zažít první lekci pod vedením lektora, abyste si to dovedli představit.

9. Chodím občas na rolfing. To je metoda, která mě naučila vnímat postavení mého těla a pracovat s ním. Rolfing pracuje s hlubokými fasciemi, tkáněmi pod našimi svaly, které jsou takovým harddiskem našeho těla. Ve fasciích se ukládají zranění, emoce a nemoci. Uvolněním fascií se tělo výrazně mění a vy si začnete uvědomovat jeho jednotlivé části. Uvědomování si částí těla je podle mě klíčové pro práci s ním. Pozor, rolfing může hodně bolet, nehradí ho zdravotní pojišťovny a k dobrým terapeutům je třeba se objednat půl roku dopředu.