Klub rváčů: Muži bojujte a hrajte si!

Jak se staví hliněný dům, vědomé otcovství, bytí ve vztahu, mužské vzory - rádi vyhledáváme pro náš časopis mužská témata. Když jsme dostali nabídku podívat se blíže na aktivity PlayFight Clubu, nebylo co řešit.

Klub rváčů: Muži bojujte a hrajte si!

První, co mne napadlo, když jsem si přečetl o cvičení, kam se chlapi chodí „porvat“, bylo, že to není vhodné téma. Svět, kde je méně násilí, se nám v redakci líbí více. Potom jsem si pustil úvodní video, které natočili ke svému projektu PlayFight Club jeho duchovní otcové Tomáš Wortner a Martin Šalanda, a změnil jsem názor.

Oba pánové nejsou žádní boxeři, kteří se potřebují „jen“ vybít. Oba vysokoškoláci mají kromě informatiky za sebou vzdělání v oborech dramatická výchova, fyzické divadlo, realizují se jako tanečníci, klauni, lektoři akrojógy a dělají i další zajímavé věci. Hned jsem jim napsal vzkaz, že na jejich příští setkání přijdu, a začal se těšit.

Úvodní kruh

V pražské tělocvičně s měkkým povrchem se nás sešlo 8. Tomáš a Martin jako lektoři a 6 chlapíků. Někteří poprvé, jiní už zde byli a chtějí to zažít znovu. Začíná se sezením v kruhu. Každý muž odpoví na tři otázky:

  • kdo jsem
  • s čím bojuji ve svém životě
  • jak se cítím právě teď

Je to hezký začátek a způsob, jak se poznat. Sezení v kruhu je starý zvyk, který máme hluboce zakořeněný. A dnes půjdeme ke kořenům svých archetypů. Po představení je individuální rozcvička a následují společné úvodní cviky, při kterých se rozehřejeme, abychom si neublížili při zápase. Jsou celkem náročné na sílu, a každý se tak pomalu připravuje na hlavní část večera. Boj.

Úvodní cviky jsou často ve dvojici, partneři se střídají, tak má každý množnost si oťukat, jak na tom kdo je. Bude se to hodit při výběru protivníka, kterého vyzveme k zápasu. Rozcvička končí dechovým cvičením, kterým pak i začíná každý individuální zápas.

PF-008

Pravidla hry

Jako každá hra i PlayFight má svá pravidla:

  • záměr je položit soupeře na lopatky
  • kopy, škrcení, lámání, pěsti a údery jsou zakázány, hlavní je neublížit partnerovi a sobě
  • zápolení dvou mužů trvá 5 minut

Je věcí každého bojovníka, jak moc se nechá strhnout chutí vyhrát, nebo se rozhodne si zápas užít bez ohledu na to, kdo koho dříve položí na záda. Jak moc půjde na sílu, a nebo si bude s bojem hrát, bavit se a užívat si ho.

Vyzvi svého soupeře

Jsme rozcvičeni. Sedíme zase v kruhu. Boj už je cítit ve vzduchu. Večer trvá tři hodiny a jednu z nich už zabralo povídání a rozcvička. Teď začne to podstatné. Budeme čelit strachu, přijímat výzvu, bojovat. Pravidla neurčují, kdo začne. Někdo musí být první. Kdo? Asi ten, kdo má nejvíc adrenalinu a už nevydrží jen tak sedět. Je ticho. Před bouří. Je potřeba, aby jeden muž řekl druhému: „Vyzývám tě k boji“. A druhý muž může, ale nemusí tuto výzvu přijmout.

Dnes večer první promluví Tomáš a vyzve svého bratra Václava, který se přišel podívat, co to vlastně jeho brácha vymyslel za projekt. Jakkoli bratři, naposledy se poprali před mnoha lety, a to ještě nebyla pravidla PlayFight stanovena. Dnes to bude čestný boj. Zápas se zahajuje rituálním způsobem. Vše má svůj důvod, smysl a čas. Pět minut zkoušky odvahy, síly a strategie začíná.

PF-005

Vše, co muže dělá mužem

Na boj jsem se dosud díval jako na něco přežitého. Dle obvyklého vzorce, že budoucnost patří míru. Dnes večer jsem změnil názor. Když si chlapi zabojují, zahrají si na soupeření, dostanou zabrat, pak teprve se v nich rozhostí mír a klid. PlayFight je úžasný koncentrát činností, kde se muži dotknou svého prazákladu. Během pěti minut zápasu si procvičí všechny vlastnosti, které muže definují. Překonají strach, koncentrují se, mobilizují síly, zvolí strategii útoku, obrany, regenerace sil, pracují s dechem, hledají hranice své síly. Jeden z účastníků hodnotil boj slovy: „Nebojovali jsme proti ostatním. Bojovali jsme s nimi – proti našim vlastním nejistotám a obavám.“

Zápasníci vnímají své tělo a zároveň se napojí na mysl a tělo soupeře. Kam nás tlačí, co chystá, jaký bude jeho další krok. Zápas někdy připomíná tanec. Někdy je statický a bojovníci jsou do sebe zaklesnutí jako dva býci, jindy je dynamický a bojují spolu dva hadi. Zaklesnutá těla připomínají buď pevnou skálu, nebo proudící vodu. A kolem nestojí rozvášněný dav a nekřičí: „Dej mu!“ a „Do něj!“, ale muži pozorující zápas se promění v anděly strážné. Stojí v kruhu kolem zápasící dvojice, bedlivě střeží, zda se neblíží ke zdi, zda nehrozí úraz, a mlčky pozorují strategii boje, představují si sebe, jak by řešili danou situaci, vnímají podstatu boje a to, co je samotné čeká za chvíli.

PF-004

A je po boji

Pět minut je za námi. Boj skončil. Někdy to uteče, jindy je to nekonečné. Čas nemá stálou kvalitu. Tomáš a Václav sedí uprostřed kruhu a oddechují. Trvá chvíli, než mohou mluvit. Co kdo cítí? Jak vnímal boj? Které okamžiky mu zůstaly v hlavě? Jak to viděli ostatní? Kdo jel na sílu, kdo si hrál, kdo měl navrch? Každý, kdo má co říct, má prostor. Hodnocení právě skončeného zápasu přináší velmi silné momenty. Z pěti minut zápolení se získávají odpovědi i na otázky, které nesouvisejí přímo s bojem. A to je vlastně jeden z účelů této aktivity.

Závěrečný kruh

Za tři hodiny setkání má každý muž možnost si jednou nebo dvakrát zabojovat. Na více nezbude čas, ale ani síly. Další dva tři dny se bude tělo a svaly regenerovat, další dva tři týdny muži rekapitulují, co jim večer přinesl, zkoušejí zapracovat změny do svých vzorců chování. Pak přijde obvykle chuť zažít to znovu. Proto se večer koná jednou za měsíc (v Praze a v Brně) a je určen pro maximálně deset účastníků. Na konci opět sedíme v kruhu. Přichází zamyšlení, zhodnocení. Co komu večer přinesl? Jaké pochopení a odpovědi přišly? Jaký je rozdíl mezi „jak se cítím teď“ na začátku a na konci večera? Padají slova jako „cítím velkou radost“ a „jsem moc hezky unavenej“.

Projekt PlayFight Club Tomáše a Martina je vymyšlen velmi dobře. Ze zkušeností při vedení workshopů a při práci ve fyzickém divadle vzniklo setkávání mužů, kteří v bezpečném prostředí „boje s pravidly“ hledají a poznávají své já a učí se vážit si sebe i svých soupeřů.

Pravý domácí časopis... je časopis. Pro mne to ale není jen sešit naplněný texty a obrázky. Je to energie celé té nádherné party, kterou tvoří autoři i čtenáři dohromady. Energie celého kmene, která se každý měsíc zhmotní v podobě dalšího vydání. Pokud mohu k té energii něco přidat, přispět, nejčastěji nějakou fotografií, mám vždy velikou radost. Vím, že v tu chvíli více dostávám, než dávám. Jestli máte malování světlem rádi tak jako já, můžete se na nějaké mé fotografie podívat na pixpo.cz

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné