Moje malá holčička aneb Róza v dresu XL

„Jed jsem, sněd jsem bílou kaši, ještě se mi z huby práší, Janka s prasaty, pacholka s jehňaty... a tebe, matko, ušetřím, když mě budeš dobře krmit,“ řekl Otesánek, když se mi narodil. Otesánek byla holka. Tváře zakrývaly zbytek obličeje a při přebalování se kamarádky nevěřícně chodily dívat na stehýnka.

Moje malá holčička aneb Róza v dresu XL

Pamětlivá hrůzného zážitku z dětství, kdy mi TJ Bohemians přidělila největší bílé trenky, které byly k mání, a zelené tričko s věkově nepřiměřeně velkým klokanem, jsem si urputně vizualizovala svou dceru jako vílu a křehkou tanečnici. Ani fakt, že v roce a půl budoucí primabalerína nápadně připomínala sedícího Budhu, mě neodradil. Rozárka nakonec nejen chodila, ale i plavala a (považte!) tančila, protože představy ladného děvčete jsem se nemínila vzdát bez boje. Vlny se však vyvalily zdola, roztáhnuly se v šírá kola a při tanci zaúpěly parkety tak naléhavě, že to došlo i mně, matce.

Růžovou tylovou sukni jsem zasunula do propadliště skříně a statečně vyrazila na nákupy, abych zjistila, že v úchylné vizualizaci hubených lolitek nejedu jen já, ale i výrobci dětského oblečení. Dceři trvalo pár let, než zjistila, že hnusné khaki kapsáče na gumu kupujeme v chlapeckém oddělení. O to razantněji je ale odmítla a hlásila se o svá práva. Dlouhodobě perzekuovaná dívčí duše vyhřezla s odpovídající intenzitou a holčička nešla do školy bez vypasovaných džín s flitry a trička nad pupík.

Pohled na tento out-fit byl pro matku náročný a pohyb dcery nezbytný. Róza začala hrát basket. A přestože není nic méně sexy než plandavé tílko napěchované do obřích trenek, asexuální dress-code vybudil netušenou energii. Nekoordinované pohyby v obraně a dvojtakt připomínající tanec svatého Víta matou soupeře dokonale a na cíl míří holčička obdivuhodně přesně. Občas zkusí i nějakou parádičku a ve sparťanském dresu XL vypadá impozantně. Jen se modlím, aby se pod vlivem adrenalinu nechtěla zhoupnout na koši.

Jak šel čas, povila jsem druhou dívenku. Čtyři a čtvrt kila. Být Jankem s prasaty, vyhnu se porodnici obloukem. Dream team byl na světě.

Monika je novinářka, moderátorka a také dlouholetá kamarádka matky časopisu Petry Kruntorádové, kterou poznala na studiích žurnalistiky. Takže tak nějak přirozeně vyplynulo, že bude pro Pravý domácí NĚCO tvořit. Od prvního čísla píše pravidelně fejetony, tu a tam rozhovor a poslední dobou stříhá a lepí koláže, což ji náramně baví. Fejetony Odvrácená strana matky vyšly v r. 2016 knižně, knížka se líbí, a to Moniku baví také. Ještě ji baví její dcery Rozárka a Viktorka, kocouři Cipísek a Simba a manžel Martin, který její fejetony ilustruje. Prý rád. Moničiným koníčkem jsou aromaterapeutické masáže a společenský tanec.

Profil Další články


Objednejte si předplatné
Předplatné